Kapitola šestá
"To nejsem."
Zdeněk se rozesměje a poplácá Patrika po rameni. "Fakt seš dobrej, klobouk dolů." Po tom, co se jim rozsypaly plány na právě probíhající akci, to byl právě Patrik, kdo zachránil situaci. Narychlo všechno vyřešil. A teď sklízel úspěch.
"To není tak složité. Jen si člověk musí zachovat chladnou hlavu." Pousměje se. Skoro by se i začervenal. Uznání od Zdeňka ho doopravdy těšilo.
Zdeněk se usměje. "Ale i tak sis docela hrábl, co? Zařídit něco takového za tak krátkou dobu."
To Patrik nekomentuje. Stálo ho to dost času a spoustu telefonování. Ale nakonec se mu to povedlo, i když situace vypadala zoufale. Ale Patrik byl vychovaný tak, že nikdy nic nevzdával. Věděl, kdy je třeba nechat některé věci plavat. Ale nevzdával nic, co mělo řešení.
"Čau brácho."
Patrik zvedne pohled od knížky. Luboš právě dorazil a vypadal hodně nadšeně. Patrik se jen pousměje. Zase byl s Martinou.
"Tak co? O víkendu Marťu představíš našim?"
Luboš přikývne. "Je úžasná. Tahle je určitě ta pravá."
"Pořád mi nejde do hlavy, jak ji může zajímat někdo jako ty." Se smíchem uhne polštáři, který na něj přiletí.
"Jsem náhodou úžasný a ty už mě neštvi," ušklíbne se Luboš. "Mám děsný hlad. Co si objednat pizzu?"
"Ta Martinka je vážně moc sympatická," usměje se máma, když s otcem a Patrikem zůstanou sami doma. Luboš vyvedl Martinu do společnosti, respektive k nim do hospody, aby se pochlubil kamarádům.
"Rozhodně o sto procent lepší než to, co vodil předtím," souhlasí otec a vyslouží si od matky ránu utěrkou.
"Já bych byla jen ráda, kdyby se ten náš Luboš už usadil…"
"A pořídil ti vnoučata… Já mu asi budu muset povyprávět příběh o tom, jak přišel na svět."
"Nebo spíš jak byl počat."
"Patriku!"
"Mami, to, že si táta nedal bacha a vzít jste se museli, víme dávno od babičky," rozesměje se Patrik. "A děda to komentoval slovy, že kdyby tě tenkrát táta nezbouchnul, vyrazil by s ním dveře."
Tomu se táta jen rozesměje. "No vidíš, jak jsem to vyřešil."
Patrik se rozesměje a podá Zdeňkovi zpátky jeho poznámky. Jsou plné karikatur na přednášející. Více či méně povedených.
"Měl jsi spíš dělat výtvarku než zemák."
"Na to bych neměl. A zemák mě baví. Hele…" otočí na jednu stránku, aby mu ukázal velmi zdařilou karikaturu Patrika.
"Páni, mě jsi ale vyvedl v celkem lichotivém tónu." Zasměje se křídlům a svatozáři.
"Jsem potěšený, že ses v tom poznal."
"Takže jsem to fakt já? Já jen střílel na slepo." Pokrčí rameny. "Je to pěkný."
"Tak si ji vezmi. Na památku na studijní léta. Co sis tu užil srandy…"
"Takže to uděláme takhle…" shrne Patrik po hodinové poradě kolem další studentské akce. Byl díky tomu hodně vytížený a nemyslel na nic jiného. Ani na Vítka. A navíc byl pořád na blízku Zdeňkovi. Patrik si to pomalu přiznával, ale zamiloval se. Už na Zdendu koukal jak na svatý obrázek skoro rok.
"Super. Tak bych řekla, že máme práci rozdělenou, takže se sejdeme za týden ve stejnou dobu a dáme to finálně do kupy. Super Patriku. Velká chvála, jsi na organizování machr. Takže to rozpustíme. Příští týden vážení, do té doby všichni zařídí všechno, co mají za úkol. Dobrou lidi," rozpustí je šéfka. Doktorandka, která to má všechno na povel jako nejvyšší. Ale všichni už dávno ví, že za vším stojí Patrik.
Netrvá to dlouho a Patrik a Zdeněk osamí. Patrik sklízí své poznámky a Zdeněk na něj čeká. "Co dát jedno? Nějak mi vyschlo z toho všeho papírování…"
Patrik jen pokrčí rameny. Poslední dobou byl nějaký zamyšlený. Když nebylo potřeba jeho plné soustředění, často vypínal.
"Co je? Jsi nějak mimo."
"Promiň. Čeká mě takové smutné výročí."
"Někdo ti umřel?"
Patrik jen zavrtí hlavou. "Tak smutné zase ne." Brzy to budou dva roky, co se na něj Vítek vykašlal a odletěl.
"Hm, rozchod?"
Patrik přikývne. "Tak nějak… hele, nebudeme o tom mluvit."
Zdeněk jen pokrčí rameny. "Jak chceš, ale kdybys potřeboval vrbu…" obejme ho kolem ramen. "Jsem ti plně k dispozici."
Patrik zvedne pohled k jeho modrým očím. Byl doopravdy krásný. A Patrika přitahoval, až to hezké nebylo.
Možná to objetí, možná to, že si najednou jsou tak blízko…
Patrik Zdeňka nesměle políbí. A rozhodně čeká takovou reakci.
Zdeněk se bleskově odtáhne. "Patriku, co to sakra děláš?"
V tu chvíli si uvědomí svou chybu. "Promiň, já…"
"Ty jsi gay?" přimhouří Zdeněk oči. Proč jinak by ho tu Patrik líbal. Nebyl to žádný francouzák, ale poměrně zamilovaný jemný polibek. Na který ale Zdeněk neodpověděl.
"Netajím to," odpoví Patrik prostě. Ale ani to nedává nijak najevo. Proč by měl? Ke studiu svou orientaci nepotřebuje.
"Sakra. Tos mi to nemohl říct?"
"Proč? Aby ses mi mohl vyhýbat?"
Zdeněk se na něj zaraženě podívá. "Ne, já… nejsem homofóbní."
"Ale ani na chlapy," doplní Patrik zkroušeně. Mělo ho to napadnout. Mělo ho napadnout, že jeho další láska nebude opětovaná. Byl na tyhle věci dost velký smolař.
"Ne, to fakt nejsem."
"Tak na to prosím zapomeň. Jako by se nic nestalo."
"Hm." Na to pivo už spolu nešli. Už nikdy.
"No tak, sluníčko. Netvař se jako hromádka neštěstí," dloubne do něj Adam. Patrik si docela zvykl chodit na tréninky s bráchou. Bylo to pro něj lepší na odreagování. Co se mu začal vyhýbat Zdeněk, začínal pomalu upadat do depresí. Když byl sám. Ve společnosti se snažil působil stejně vesele a uvolněně jako vždycky. To jen teď měl chvilku pocit, že ho nikdo nevidí, tak si dovolil sejmout masku.
"Já se… Adame…" rozesměje se, když je najednou na zemi a Adam ho profesionálně znehybní.
"Nekecej!" zabručí Adam. "Viděl jsem, jak ses tvářil. Jestli potřebuješ utěšit…"
"Adame, koukej okamžitě slézt z mého bratra, nebo ti nakopu prdel," ozve se přes celou tělocvičnu Lubošův zvučný hlas.
"Co je? Jen spolu trénujeme." namítne Adam pobaveně. Povolí sevření, ale rozhodně z Patrika slézt nemíní.
"Adame, ty neser mě…"
"Brácho, to je v klidu… Poprosil jsem Adama, aby mi to ukázal…" pousměje se Patrik.
"Díky, prdelko," mrkne na něj Adam. "Kdybych pro tebe mohl něco udělat… udělal bych tě moc rád."
Patrik se pousměje. "To jsi moc hodný a věř mi, že si tvé nabídky vážím, ale… seš bráchův kámoš a já… nic tam není… nezlob se."
"Bože, vy paka, co musíme mít všude lásku, nebo si nevrznete…"
"Adame!!!" Luboš stojí ve dveřích a tváří se značně rozčíleně.
Adam jen protočí oči. "S takovým hlídacím psem za zády si moc legrace neužiješ, co?"
Žádné komentáře:
Okomentovat