Devátá část

Vážení,

tohle je konec. Udělejte Ignisovi a Sethovi pápá. Dnešním dnem se s nimi loučíme. Doufáme, že se vám postavy i příběh líbily, protože autorky (a to Dahaka bude doufám souhlasit) je měly rády a tenhle příběh si vážně užily. No, nebudeme se zdržovat sentimentálními plky, je načase uzavřít příběh.

---

Seth: (Vydržel dlouho, hodně dlouho snášet prosby vesničanů i všemožné úkoly a zařizování pro klan. Ale jeho divoká povaha toužila po svobodě. Toužil se proběhnout v lese zase jako dřív. Protáhnout si své tělo. A proto nečestně utekl. Tak jako utíkal v mládí, před těmi lety. Tiše se vytratil z pokoje a zamířil k tomu dobře známému místu, kde byl vždy sám sebou a šťastný. K chatrči.)
Ignis: (Čeká na něj. Ležérně se opírá o stěnu chatrče a sleduje zapadající slunce nad jezerem. Asi začíná být romantický. Po té Sethově době páření si připadá mírně utahaný. Přece jen - chtěl skoro pořád. A i když je sám k neutahání, Sethova divoká náruživost a jeho přeměny přímo při sexu už ho začaly zmáhat.

Seth: (Doběhne až k chatrči a sotva to před Ignisem ubrzdí. Letěl jako žíznivá střela. Oklepe si z kožichu větvičky, které nabral po cestě.) Nečekal jsem, že tě tu potkám. (Trochu lže, čekal to. Přeci jen je dnešní noci úplněk. Staré zvyky jen tak nevymizely.)
Ignis: Jsi velmi špatný lhář, kocourku. (Pousměje se a odlepí se ode zdi.) A kde jinde bych tě měl hledat, když ne tady? Ale jsem rád, že už jsi zase ve své kůži. (Ušklíbne se.)
Seth: (Zavrčí na něj a obejde si ho, pak se promění do lidské podoby a prohrábne si dlouhé vlasy.) Já... nevím, o čem to mluvíš. (Dělá, že má několikadenní výpadek paměti, jinak by se za sebe musel stydět.)
Ignis: Škoda, že nevíš... (Otočí se za ním.)
Seth: Rád tě zase vidím, Ignisi... (Stejně neodolá a dojde k němu blíž. Celé ty promilované dny... bylo to neuvěřitelné.)
Ignis: (Uchechtne se.) Děláš, jak kdybys mě neviděl jak dlouho. Zdá se, že tě nejspíš přepadla nějaká selektivní amnézie. Nebo si to, co děláš v kočičí podobě nepamatuješ?
Seth: (Mlčí, jen se na něj dívá.) Hodláš mi to připomínat ještě dlouho? Nezdálo se, že bys byl nějak proti.
Ignis: To jsem rozhodně nebyl. (Přejde těsněji k němu a dlaní vjede do jeho vlasů.) Velmi se mi to líbilo, bylo to takové nové... dobrodružství... brát si zvíře...
Seth: (Uvede ho to do rozpaků, proto ho raději políbí, aby už nemohl pokračovat dál v mluvení.) Nebude se to opakovat...
Ignis: Skutečně? Už žádné období rozmnožování?
Seth: Raději se... odsunu někam na sever k medvědům. (Zamračí se tomu.)
Ignis: Radši budeš brousit medvědy? To mě trochu uráží. (Ušklíbne se pobaveně.) Ale proti gustu...
Seth: Ignisiii... (Vztekle se odsune a zamíří do chatrče.) Jsi někdy vážně nechutný.
Ignis: No já s těmi medvědy nezačal. (Zamíří za ním.) Třeba bych na ně ani moc nežárlil.
Seth: Nech těch nesmyslů, nebo se mi zvedne žaludek. (Začne se smát a rozvalí se na posteli.) Naše úplňková setkání se nijak nezměnila, ani po těch letech.
Ignis: Vadí to snad? (Přejde k němu a prsty jemně pohladí jeho obleček.) Co kdyby sis to raději sundal. Mám takové neblahé tušení, že jsem se tou dobou páření od tebe nakazil. Probudil jsi ve mně zvíře.
Seth: V tobě zvíře bylo vždy... proto jsi mě tak přitahoval. (Zavrtí rozverně hlavou. Nebude mu to ulehčovat) Ohnivé zvíře. Věřím, že si poradíš.
Ignis: Zřejmě si chceš pořizovat nový... (Pousměje se.) Poradit si můžu několika různými způsoby a ani jeden ten tvůj trikotek nepřežije... v jednom kuse...
Seth: Vážně jsi příliš negativní, Ignisi. Stačilo to rozepnout. (Chytí ho za ruku a stáhne k sobě na postel, chybí mu jeho přítomnost. Postupně si pomalu začne rozepínat obleček.)
Ignis: Zvíře by se s rozepínáním nezdržovalo. Stejně jako ty před pár dny. (Nahne se nad něj a sleduje jeho ruce. Moc dobře si pamatuje, jak z něj jistý příšerně nadržený irbis zdrápal všechno oblečení.) Proč si to vlastně oblíkáš, když ti musí být jasné, že to na tobě dlouho nevydrží?
Seth: No... protože... co kdybych se musel proměnit někde jinde, než tady... tak by to asi nebylo zrovna příjemné. (Začne rudnout, jak tak na něj Ignis hledí. Dorozepne vrchní část.)
Ignis: Proč ne? Jsi nádherný muž. (Sjede ho pohledem, ale zatím se ho ještě nedotkl.)
Seth: Zrovna nahý se nikde promenádovat nehodlám. (Přeci jen se normálně dost stydí.)
Ignis: Jsi příšerný stydlínek. Ale líbí se mi to. Mohl bys ze sebe sundat ten obleček celý? Rád se dívám.
Seth: (Nakrabatí obočí, ale rychle ze sebe stáhne obleček celý). Nejsem výstavní exemplář, aby ses díval.
Ignis: Ne, to nejsi. Jsi jen můj. (Prsty jemně přejede po jeho kůži na břiše.) Jenom můj.
Seth: Ano... jenom tvůj. (Stáhne ho k sobě pro polibek. Dnešní noc je sama o sobě kouzelná. Vše se nějak vrátilo na svůj začátek. Zase jsou tady, znovu je úplněk. I při tom dnešním se budou milovat. Jako kdyby vůbec nezestárli. Je to vážně trochu komické. Kolika útrapami si prošli, a přesto k sobě našli cestu zpět.)

KONEC

Osmá část

Znáte mě, jak nedávám díl já, většinou mě ani nenapadne dát aspoň upoutávku. Ale už jste zvyklí, takže si nový dílek vždycky najdete. Jste totiž šikulky. Ale jen tak pro pořádek, tady je odkaz.

Osmá část

Sedmá část

Seth má trošku problémy a Ignis prostě nemá pochopení... A nebo má?

Dnes trochu kratší, prostě to tak vyšlo...

---

Seth: (Je to už několik dní... nevrátil se. Po té jejich hádce se cítil provinile. Ignis vůbec nepochopil. Věří mu, ale nechce ho ztratit znovu. Dnes však sedí v podobě irbise na malé skalce na hranicích. Sleduje, tak jako kdysi, panství klanu ohně. Bránil se tomu, snažil se vydržet. Ale nešlo to. Všechno ho hnalo za ním. Možná jsou to pudy... ale musí ho vidět. Rozběhne se ke hradu a vyhýbá se horkým místům.)
Ignis: (Sedí v hradě a nudí se. Sice je s ním v sále několik poddaných a řeší se strategie proti vodnímu klanu, ale moc je neposlouchá.)
Seth: (Popálí si sice tlapy o horké kameny, ale ani to nevnímá. Do paláce vlétne jako splašený. Neuvědomí si, že si Ignisův otec potrpěl na luxus, takže mu tlapy podklouznou na mramorové podlaze a zbytek ke dveřím doklouže. Nejspíš by to vypadalo i komicky, kdyby ho někdo zahlédl.)
Ignis: (Znuděně se zvedne a přejde k oknu. Své poddané už stejně nevnímá. Seth ho velmi popudil a rozčílil. Nechápe, proč mu neřekl rovnou, o co jde. Radši si bude hrát na plně vytíženého a zaměstnaného vůdce. Však on to zvládne taky.)
Seth: (Cítí ho, celou cestu. Jeho vůni... pamatuje si ji dopodrobna. Není pro něj problém najít ty správné dveře. Zdá se ale, že jsou zamčené. Vytáhne své pevné drápy a začne se je pokoušet rozsápat. Žádné dveře ho nezastaví. Ne, když ví, kdo za nimi je.)
Ignis: (Slyší nějaký hluk za dveřmi, ale nevnímá to. Pošle všechny pryč postranním vchodem a sám se skloní nad mapou všech území.)
Seth: (Dveře jsou pevné, ale povede se mu je rozdrápat a poté silným nárazem vyrazit. Pak suverénně vejde do místnosti a zahledí se na Ignise.)
Ignis: (Nevzrušeně vzhlédne a zase zabodne pohled do mapy.) Teď nemám čas, mám práci. Stav se později.
Seth: To máš smůlu. (Zachraptí a dojde až k němu.) Stále se na mě zlobíš?
Ignis: Ty máš stále tu svou dobu a já mám práci, i když se ti to asi bude zdát divné. Tak co kdybys mě nechal pracovat a vybíjel se na někom jiném? (Odsekne.)
Seth: (Nijak ho nevnímá. Dojde až k němu a otře se mu o nohy jako mazlivé kotě, pak ocasem sejme nohu stolu, takže se nebezpečně nahne.) Práce počká... já ne, vzpomínáš?
Ignis: To platilo o mně. (Ušklíbne se.) A takhle práce nepočká. Nemáme spolu o čem mluvit, takže se vrať domů.
Seth: Jsi tak příkrý... vážně si myslíš, že ti nevěřím? (Sklopí pohled... ale nedokáže přestat otírat svoji huňatou hlavu o jeho nohu. To ta vůně, je ní tak prosycený. Ví, že tahle vůně přináší rozkoš.) Mýlil ses... mýlil.
Ignis: O co ti jde, Sethe? Ty sám jsi chtěl, abych odešel. Důvod už není podstatný. A teď mě nech pracovat. (Znovu se skloní nad mapou.)
Seth: (Vztekle přerazí i druhou nohu od stolu, aby mu zabránil v ignoraci své osoby, mapa se složí na zem.) Ne... teď už podstatný není...
Ignis: Jestli jsi mě přišel provokovat, tak vypadni. (Zasyčí.)
Seth: (Obkrouží ho jako šelma svou kořist a pak se změní do lidské podoby. Je trochu rozcuchaný a jeho výraz je poměrně temný, jak mu oči zčernaly.) Hezky voníš.
Ignis: Ty máš ještě tu svou rozmnožovací dobu, co? Tak běž oblézat nějaké kočky, mě do toho netahej. Se mnou se ti rozmnožení nepovede. Zmiz!
Seth: Nemůžu... (Zavrtí hlavou a přejde k němu blíž.) Neovlivním to... hnala mě sem tvá vůně... musel jsem ti být nablízku.
Ignis: Tak se zase odežeň. Prakticky jsi mě ze svého sídla vyhodil, tak se tam koukej vrátit a nechat mě pracovat.
Seth: Nemůžu. (Překoná vzdálenost mezi nimi a prudce ho políbí.) Nechtěl jsem... abys toho byl svědkem... toho ponížení...
Ignis: O čem to sakra mluvíš? (Odtáhne se od něj.) Mám těch tvých her dost.
Seth: (Nijak ho to nevyvede z míry. Nemůže tu touhu zastavit. Sám už je nadmíru vzrušený jen z přítomnosti Ignise v místnosti. Je to zlé. Už to nedokáže ovládnout.) Potřebuju tě... není... není to hra...
Ignis: (Uškíbne se.) Měl jsem fakt odjet někam dál. Jestli myslíš ponížením tohle, tak to ti jde skvěle.
Seth: Měl jsi... odjet... daleko, co nejdál. (Těch pár kilometrů přes dvě území ho nemohlo zastavit. Znovu k němu popojde. Uvědomuje si, že se mu nebude moct poté podívat do očí... ale nemůže nic dělat. Příroda je příroda.)
Ignis: Nepotřebuju odjíždět, ovládám teleport, idiote. (Odsekne.)
Seth: (Zakývá hlavou, ale momentálně už ho moc nevnímá.) Ignisi...
Ignis: (Přimhouří oči.) Fakt na tebe nemám náladu.
Seth: Vždycky... jsi ji měl. Na milování... tolik touhy. Chci ji, hned!
Ignis: Momentálně nemohu sloužit. (Sehne se a sebere ze země mapu.) Až se zklidníš, dej mi vědět. Nerad bych, abys pak měl nějaké morální dilema. (Přenese se jinam a hlavně podstatně dál od Setha.)

Šestá část

Opět pro pořádek dávám odkaz na šestou část na Truhlici...

Šestá část

Pátá část

Dneska určitě čekáte něco jako závěr, usmiřovačku a nebo tak nějak. Rozhodně to ale není konec a co není konec? To vám neprozradím, to si hezky přečtěte...

P.S.: Na ostatních povídkách pracuju, ale múzy si daly dovolenou, tak to nejde tak rychle, jak jsem si představovala. Moc práce a moc starostí. Ale bude líp. Aspoň v to doufám. Problémy se mají řešit postupně. Tak řeším...

---

Ignis: Stůj. (Řekne tiše, ale je to kupodivu velmi dobře slyšet v celé místnosti. Dojde k Sethovi.) Pokud jsi opravdu lhal... (Pohladí ho dlaní po boku.) Dokaž to! Přesvědč mě!
Seth: Co... ale... (Trochu poplašeně na něj hledí. Snad nechce to... tamto...) Moje slovo ti nestačí? (Možná by to jindy znělo i vtipně, kdyby jeho hlas nepřeskakoval do jiných tónin.)
Ignis: Tvá slova mi lhala, takže ne. Nestačí. Chci jasný důkaz, něco, co nejde předstírat. (Opře se dlaní o jeho hruď a hodí ho na postel.) Rozhodni se, buď mi to dokážeš, nebo... (Odmlčí se.) Hraješ si s city rudého krále a to nikdy nepřináší štěstí. Buď mi vrať duši, a nebo půjdeš do pekla se mnou!
Seth: (Zarazí se, jakmile skončí zase na posteli. Je z něj značně nervózní. Přeci jen pět let... už s nikým nebyl a teď... má Ignisovi něco dokazovat. Snaží se nezrudnout a dokonce se mu to i povede vydržet.) Dobře... já... (Prudce se nadechne.) udělám to. Dokážu ti, že... jsem nezapomněl.
Ignis: Pořád jen slova... (Přejde k posteli a přiklekne si k němu.) Najednou ti není odporná představa, jak se tě dotýkám? (Natáhne ruku a pomalu přejede po jeho nahém těle.)
Seth: (Zachvěje se, docela znatelně. Mohl by to svést na zimu, kdyby ovšem nebyl v paláci klanu ohně, kde je zima vyloučena.) Ještě si to rozmyslím. (Snaží se držet, ale ouška pomalu sklopí k hlavě a přivře si oči.)
Ignis: Žádné rozmýšlení. Na to jsi měl pět let. (Zavrčí popuzeně. Jeho dlaň sjede po břichu a směřuje dolů. Mapuje jeho tělo kousek po kousku. Trochu se změnil, to tělo je jiné. Vypracovanější, mohutnější. Druhou ruku zaboří do jeho vlasů. I ty jsou o tolik delší.)
Seth: (Trochu cukne hlavou, přeci jen je zvyklý chránit si ouška. Chvíli sleduje jeho ruku na svém podbřišku a tentokrát opravdu zrudne - staré časy se vrátily.) Kolik už jich... prošlo touhle postelí, hm? Kolik?
Ignis: (Připadá mu, že je nějak moc oblečený. Stáhne ruku a rychle se zbaví oblečení.) Nechtěj to vědět, kocourku. (Byly jich za ty roky stovky. Hledal někoho, kdo by mu aspoň z části pomohl zapomenout na Setha. Nečekal, že to bude úspěšné, takže nebyl ani příliš zklamaný. Vrátí se k němu, k hlazení a laskání jeho těla. Je to jako objevovat něco nového. Nová neprobádaná území, přesto důvěrně známá. Dlaní znovu vjede do vlasů, klekne si nad něj a zatímco dlaň putuje níž a níž, přitiskne rty k těm jeho. Doufá, že tentokrát ho zase neodstrčí.)
Seth: (Nijak mu nebrání. Tuší, že bylo hodně těch, kteří prošli touhle postelí. Při Ignisově vášni k milování... ale nechce na to myslet. Proč taky, jen by se zbytečně mučil žárlivostí. Jeho polibek oplatí. Chce mu připomenout, jaké to bylo tenkrát. Chce mu dokázat, že... i když říkal ta slova o nenávisti, jeho láska k Ignisovi nikdy nezmizela.)
Ignis: Jsi můj. Vždycky jsi byl. (Zašeptá a prsty přejede po vstupu do jeho těla.) Řekni mi, jak moc těžké to bylo beze mě? Bez mých dotyků?
Seth: (Skousne si rty. Neví, co na tohle odpovědět. Říct mu, že za těch pět let s nikým ne...neto...? To by znělo asi podivně. Navíc Ignisovi přiznat, že mu to hodně chybělo... přeci jen je kočičí šelma, dotyky má rád.) Osamělé. (To snad jako odpověď bude stačit.)
Ignis: (Pousměje se. Jeho prst zabloudí do dávno neprozkoumaných končin. Přimhouří oči a rty se přisaje k jeho krku.) Zavrň, kocourku.
Seth: (Trochu se prohne. Není to nepříjemné, jen je to už dlouho, co tenhle pocit cítil. Možná, že už skoro zapomněl. Proto ani nevrní, jen se snaží uvolnit. Je z toho nervózní... tak jako poprvé. Tedy spíše podruhé. Z poprvé si toho moc nevybavuje dodnes - díky alkoholu.)
Ignis: Ale ale... (Pousměje se a prstem pomalu klouže hlouběji.) Jsi tak napnutý... skoro, jako bys už odvykl... (Prudce na něj nalehne.) To napravíme, můj krásný kocourku...
Seth: (Trochu ho to překvapí a uteče mu zasténání, když ucítí teplo jeho těla. Ale přesto se stále cítí jako na skřipci. Napnutý až k prasknutí. Neví, jestli bude schopný Ignise do sebe přijmout.) Pět... let je dlouhá doba.
Ignis: Pět let nic? (Pozvedne obočí.) Budu to muset udělat velmi důkladně. (Opatrně přidá druhý prst.) Uvolni se. Tobě nechci ubližovat...
Seth: (Zamračí se tomu pohledu a raději vyhledá jeho rty. Potřebuje k uvolnění víc než jeho prsty. Nemohl by být s jiným, nikdy na to ani nepomyslel, i když jeho tělo si žádalo vášeň. Dokázal své emoce a touhy ovládat, co to jen šlo.)
Ignis: (Vášnivě ho políbí a dlaní přejede po jeho boku.) Jsi tak krásný... (Jemně ho laská a připravuje.) Toužím po tobě...
Seth: (Těžce vydechne. Cítí, jak se blíží obrovská vlna touhy. Tak dlouho ji potlačoval. Pevně mu sevře paži a kývne.) Vůbec...jsi se nezměnil... pořád stejný lichotník.
Ignis: Změnil jsem se.... hodně. (Zavrtí hlavou.) Ale jsi zpátky... Teď už to bude jiné. Nepřestal jsem tě milovat.
Seth: (Zalesknou se mu oči a omotá mu ruku kolem krku. Tahle slova jsou pro něj nesmírně důležitá. To, že mu Ignis dá druhou šanci. I po tom všem, co se stalo.) Vem si mě... tak jako jsi to dělal tenkrát.
Ignis: Přesně to mám v plánu. (Pousměje se a ruku stáhne. Nahradí ji svým vlastním vzrušením a pomalu do něj začne vnikat. Je to pro něj těžké, být opatrný a jemný, a ovládnout svou touhu vzít si ho prudce a bez zábran.)
Seth: (Zasyčí, trochu to bolí, ale snaží se mu plně poddat. Ignis nikdy nebyl nejmenší a nejjemnější občas také ne. Ale miloval to, tu divokost. Ví, že je to pro něj těžké a nechce, aby se držel zpátky. Proto se mu vytáhne k uchu a zašeptá Ignisovi, že si ho může vzít klidně i tvrdě. I když sám ví, že to bude bolet. A stejně je to jen otázkou času. Možná, že sám touží být tímhle potrestán.)
Ignis: (Zavrtí hlavou. Nechce to udělat, ale jeho touha je příliš divoká. Nakonec téměř proti své vůli přirazí dost ostře. Po pěti letech je jeho sebeovládání v téhle oblasti poněkud oslabené.) Pro... promiň... (Zasípe.)
Seth: (Trochu vymňoukne, jak se mu nahrnou do očí slzy. Ale přesto... je nějak vnitřně spokojený. Cítí se zase plný. Ignisovy pohyby mu přináší i rozkoš, jen to chce sladit se s jeho prudkostí.) Nepře...stávej... (Jeho sténání je čím dál hlasitější.)
Ignis: (Líbí se mu, jak sténá. Miluje ten zvuk. Mňoukání i vrnění. Pohyby pomalu začínají být plynulejší, i když se z nich nevytratila drsnost.)
Seth: (I on si pomaličku zvyká a jeho tělo se snaží uvolnit a vycházet Ignisovi vstříc. Pohled má už hodně zastřený. Moc toho nevnímá. Jen jejich milování. Bere mu to dech. Ignis i docela dost peče, jeho tělo je tak horké, dokonce to cítí i v sobě. Ale odolá tomu návalu horka.)
Ignis: (Hoří, sám to cítí. Sotva popadá dech. Bere si jeho tělo kousek po kousku a užívá si to. Cítí žár i z jeho těla.) Ne... neomdlévej... Opovaž se!
Seth: (Neví proč... prostě mu to v tu chvíli přijde strašně směšné. Ale nemá sílu, ani dost energie na to začít se smát. Na jeho rtech se ale objeví úsměv, pak zavrtí hlavou. Ne... vydrží. Už není tak mladý a nezkušený. Trénoval své tělo i ducha... vydrží ještě chvíli. Přeci by Ignisovi v tom nejlepším neomdlel, to by byla sebevražda.)
Ignis: Hodnej... (Pro jistotu ale sáhne po triku, který kdysi používal. Dlaň zaboří do vlasů a najde ouško. Opatrně po něm přejede a souběžně s tím tvrdě přirazí.)
Seth: (Vymňoukne znovu s jasným výrazem, že tam ne... ale je pozdě. Zapomněl si ouška chránit a je Ignisovi vydán na milost. Jeho hlasitost je přímo úměrná stimulaci oušek a jeho pohyby proti Ignisovi se taktéž znásobí. Nejspíš nebude schopný po tomto aktu pohybu nejméně dva dny.)
Ignis: (Přitiskne se na jeho tělo a prudce vyvrcholí. Hlasitě zasténá a prudce sevře jeho tělo v náručí.)
Seth: (Okamžitě ho následuje, i když je tak zmačkaný, že to jde těžko. Pěkně Ignise ušpiní a pak těžce vydechne. Necítí své pozadí a vlastně ani většinu těla. Ale přesto je... šťastný a spokojený. Snaží se nedat to moc najevo, jak moc ho to zasáhlo, ten příval citů. Ale přeci jen se tiše rozvrní. Dělal to tak často po milování, když byl plně ukojen.)
Ignis: (Zasměje se. Zůstane ležet na jeho těle. Zavře oči a položí si hlavu na jeho rameno. Tiše oddechuje.)
Seth: (Jen ho tiše sleduje, dokud ještě může. Roztřesenou rukou ho pohladí po zádech a zajede i do vlasů, pak jeho ruka ochabne a poroučí se pomalu do krajiny snů - přílišné teplo ho ukolébalo.)

Čtvrtá část

Pozdě, ale přece... aby nevznikaly zmatky, tak ještě odkaz na sobotní díl na Truhlici.

Čtvrtá část

Třetí část

Opět čtvrtek ve znamení Ohně a větru na Šuplíku. Dneska se do děje připlete další postava, která donutí Setha trošku přemýšlet... Kdo to bude a k čemu Seth dospěje?

---

Seth: (Pustil se znovu do obnovení sídla. I když to tu zeje prázdnotou. Vzpomíná na časy, kdy tu slýchával rušný hovor, dětský smích. Když tu byl život. Večírky, plesy, diplomatické schůzky. To období je už pryč. Ale přesto chce pro sestru vytvořit alespoň zdání domova, který znala.)
Saray: (Pustí kufr a vyběhne po schodišti do sídla. Prvně chce vidět bratra. Ví, že Seth tu určitě je.) Sethe? Bráško? Ukaž se, kde jsi? (Zavolá a zamíří nejdřív do hlavního sálu.)
Seth: (Zaslechne hlas Saray a vstane od otevřené truhly s nástěnnými koberci. Vybaví se mu vzpomínka, když byla malá. Často za ním chodila, aby si spolu hráli na schovávanou, ale jemu se nikdy nechtělo ji hledat, tenkrát na něj volala úplně stejně.) Jsem tady.
Saray: (Uslyší ho a rychle vběhne dovnitř.) Sethéééé... (Okamžitě mu skočí kolem krku. Vždyť bratra neviděla dobrých pět let.)
Seth: (Pousměje se a pevně ji chytí - vážně tolik vyrostla? Nemůže tomu uvěřit. Po tom incidentu před pěti lety se skoro na celý rok odmlčel. Až poté byl schopný vůbec Saray napsat alespoň dopis.) Počkej, ne tak zhurta, ještě mě umačkáš. Ukaž, ať si tě prohlédnu, ať vidím jakou z tebe udělali ve škole dámu.
Saray: O škole mi vůbec nemluv. (Zaškaredí se.) Aby bylo jasno, už se tam nemíním vrátit. (Přitiskne se k němu ještě víc.) Ale ty jsi nějak zesílil. Takhle si tě nepamatuju... (Začne mu ohmatávat svaly.)
Seth: Nech toho, to lechtá. (Její školu zatím nekomentuje, není to místo, které by si pro její divokou povahu představoval. Ale nyní, když hrozí další konflikt, tu zůstat nemůže, byla by v ohrožení. Na Ignisovu radu ji tenkrát, i přes otcův zákaz, poslal do školy, aby ji od všeho uchránil.) Rád tě vidím, sestřičko.
Saray: Já tebe taky, bratříčku. (Zasměje se a konečně ho pustí. Pak si ho velmi dlouho prohlíží.) Víš, dost jsi se změnil, co jsme se neviděli. Míval jsi dřív v očích radost. Sice ses pořád tvářil strašně vážně, ale přišel jsi mi šťastný. Já vím, že to, co se událo, je prostě hrozné. Ale nesmíš si to dávat za vinu. (Opravdu se jí jeho výraz nelíbí a je jí jasné, co za tím stojí.)
Seth: (Odvrátí od ní pohled a zahledí se na jeden z koberců. Samozřejmě, že to byla jeho vina. Kdyby tady byl, kdyby nebyl takový důvěřivý hlupák. Kdyby tenkrát nechtěl odejít... ne, tenkrát mohlo být vše úplně jinak. Je však marné říkat si, co by bylo, kdyby. Je to pryč.) I ty si se změnila. Pamatuji, že jsi mi dosahovala sotva do pasu a běhala jsi tady jako pometlo.
Saray: He. (Ušklíbne se.) Až na tu výšku se vůůůbec nic nezměnilo. (Zakření se na něj.) Sethe... no tak... (Zase mu skočí kolem krku.) Nemůžeš za to, tak se na mě hezky usměj. Měl jsi nejkrásnější úsměv ze všech... No táááák. Já ho chci vidět a teď hned!
Seth: A ty jsi stále stejně otravná. Máš pravdu, nic se nezměnilo. (Přeci jen ji chce udělat radost po tak dlouhé cestě a daruje jí svůj úsměv, stejně tak jako malou stříbrnou skříňku, kterou schovával v kapse pláště. Dárek pro ni, malá hrací skříňka, která hraje Melodii větru. Starou ukolébavku, co jim zpívala matka.)
Saray: Co to je? (Pousměje se a skříňku pootevře. Na chvíli se zaposlouchá do melodie.) To je krásné, díky Sethe. (Líbne ho na tvář.) Pamatuju si ji...
Seth: Nemáš zač. Pojď, ukážu ti tvůj pokoj. Zůstal tak, jak jsi ho opustila. (Vezme její tašky a zamíří chodbou k pokojům. Je tak zvláštní slyšet v domě i jiný hlas než svůj.)
Saray: No počkej. To nemůžeš myslet vážně. Já už si přece s panenkama nehraju. (Zaúpí.) Trochu jsi ho změnit mohl.
Seth: To snad zvládneš sama ne? Změnit si ho k obrazu svému. Navíc... mi tak připomínal staré doby. (Trochu jsou na něm vidět rozpaky. Mohl ji vážně poskytnout jiný pokoj, ale mnoho z nich útok nepřežilo a chátraly jako celé sídlo.)
Saray: Já už se zařídím. (Zaculí se.) Mimochodem... víš, koho jsem viděla?
Seth: Netuším. Stačila jsi někoho potkat za tu krátkou dobu? (Přitáhne si ji blíž k boku, stále je to jeho malá sestřička. Ji ochrání za každou cenu.)
Saray: Už si ani nepamatuju jméno. (Pokrčím rameny.) Ale pamatuju si, že tu byl na tom plese tenkrát. (Pousměje se.) Velmi pěkný muž.
Seth: Tenkrát tu bylo mnoho lidí, ze všech klanů. (Neví, koho myslí. Ten ples se mu ale zase vybaví. Všechny ty vzpomínky na bujaré veselí, i svoji eskapádu s alkoholem. Bylo to poprvé, co se opil. Nikdy dřív alkoholu neholdoval a sám ho špatně snáší. Vybaví se mu i vzpomínka na to, co následovalo potom. Ty horké rty a jeho ruce.)
Saray: (Sjede bratra pohledem a pousměje se.) Proč se tak záhadně usmíváš? (Podívá se na něj zkoumavě.)
Seth: Cože? Já... já se neusmívám. (Ne, určitě se neusmíval, nemůže se takovým myšlenkám podvolovat. Otevře její pokoj a zanese tašky na postel.) Na těch pár dní to tu vydržíš.
Saray: Jak na těch pár dní? Chceš mě zase poslat pryč? (Zastaví se ve dveřích a založí ruce na prsou.) No tak to teda ani omylem. Jsem plnoletá!
Seth: O tom s tebou nehodlám diskutovat, slečno plnoletá. Nechci tě posílat pryč, ale... nemám jinou možnost. Nechci, aby se ti něco stalo.
Saray: A co by se mi tak asi mohlo stát?!? Zůstanu tu s tebou, tečka. A nebo uteču za Ashinem. Ten třeba bude mít radost, že jsem se vrátila. (Zašklebí se.)
Seth: (Zamračí se. U Ashina je ještě méně bezpečno než tady. Starou cestu do skal zavalil balvany, už není cesta, kterou by je mohli nečekaně napadnout. Jen silnice z vesnice, ale ta je hlídaná.) Ty přeci víš, že mám radost. Jen tě mám rád a nechci, abys byla v nebezpečí.
Saray: Ale já jsem v bezpečí jedině se svou rodinou. (Namítne. A pomalu se přisune k němu.) No tak, Sethe, neposílej mě pryč. (Zaškemrá.) Jinak uteču.
Seth: Žádné utíkání, rozumíš? Nechtěj mě rozčílit... Dobře, tak zůstaneš tady. (Pronese nevrle. Chránit takový živel dá hodně práce. Ale aspoň nebude stále myslet na Ignise.)
Saray: Bezva. (Zaculí se spokojeně.) Mimochodem, už jsem si vzpomněla, kdo to byl. Neměl vládce ohnivého klanu syna?
Seth: (Nějak nezaregistruje souvislost, než mu to dojde a chytí ji pevně za paži, možná ji mačká trochu víc, než by měl.) Potkala jsi ho? Pokud tu chceš zůstat, tak... tohle je nový zákon, nové pravidlo. Vyhýbat se komukoliv z toho prokletého klanu, rozumíš?
Saray: Au, Sethe pusť, to bolí. (Sykne a snaží se odtáhnout.) Nic mi neudělal, byl sám. Poznal mě, věděl kdo jsem a chtěl jen, ať tě pozdravuju.
Seth: Proklatý Ignis... (Teď se bojí Saray pouštět na krok z domu. Když ji Ignis poznal... mohl by jí zkoušet ublížit, nebo ji využít. To nikdy nedovolí.) Byl bych rád, kdyby ses takovým osobám vyhnula. (Chladně její ruku pustí a zamíří ke dveřím.)
Saray: Sethe! Počkej. (Dožene ho a postaví se před něj, aby ho zastavila.) O co jde? Ignis přece za útokem na náš klan nebyl. Vedl ho jeho otec, ne? Víš snad něco, co já ne? Jak to tehdy bylo?
Seth: (Nechce jí to říkat, takové informace znát nepotřebuje. Ale jinak ho neposlechne.) Pamatuješ si tu tajnou stezku mezi skalami? Věděli jsme o ni jen my z větrného klanu. Právě tou Ignisův otec vedl útok... protože... protože jsem byl naivní hlupák. Tu stezku jsem mu totiž sám tenkrát po plese ukázal. To já mohl za smrt tolika lidí.
Saray: Tys ukázal Ignisovi tajnou stezku? Zbláznil jsi se? Proč jsi něco takového proboha dělal? (Snaží se nekřičet.)
Seth: (Na to jí odpovědět plně nemůže. Ano, důvěřoval mu, miloval ho. Chtěl s ním odejít, žít někde daleko od všech. Vzdal by se i své rodiny a klanu... jen pro tu lásku. Sklopí pohled k zemi a mlčí. Ano, jeho vina, jeho hřích byl potrestán.)
Saray: Proč mlčíš? Nějaký důvod jsi přece mít musel... Proč jsi někomu z cizího klanu ukazoval naši stezku? Počkat... moment... říkal jsi po plese? (Vybaví si mlhavou vzpomínku na bratra a toho muže v objetí.) Do větrné smršti... tys s ním... ?
Seth: Cože? (Překvapí ho, že Saray přišla s tímhle tvrzením. Nemůže přeci vědět nic o jejich vztahu. Nikdy jí nic ani neřekl. Začne trochu koktat, že neví o čem to mluví a raději se snaží zmizet.)
Saray: (Stoupne si do dveří.) Neodpověděl jsi, Sethe! (Zadívá se na něj.) Proč neřekneš pravdu? Myslíš, že jsem pořád malá holka, co nic nechápe? Sethe, já vás tenkrát viděla. Jsem si tím stoprocentně jistá, že jste to byli vy dva. Nechtěla jsem ještě spát, tak jsem se vykradla z pokoje. Viděla jsem... to je jedno... A každý úplněk jsi někam mizel... od toho plesu pravidelně, nevynechal jsi ani jeden. Divíš se, jak je dítě všímavé? Až teď mi to začalo konečně zapadat. Proč jinak bys mu prozrazoval takové tajemství? Navíc potenciálnímu nepříteli...
Seth: (Hodně ho to překvapí. Nečekal, že by někdo na jeho tajemství mohl přijít. Chtěl to nechat pohřbené. Všechny ty nádherné úplňky v jeho náručí, promilované noci. Nikdy neměl dost. Všechno se to na něj znovu navalí, takže se jen opře o zeď čelem. Jeho sestřička je... hodně bystré stvoření.) Nikdo... o tom nevěděl. Tajně jsme se scházeli v chajdě u jezera. Každý úplněk, víc nám nebylo dovoleno. Já... jsem ho miloval. Věřil jsem mu jako svému vlastnímu srdci.
Saray: Bratříčku... (Obejme ho a opatrně hladí po zádech.) Je mi to moc líto. Nechtěla jsem jitřit tvoje rány. Muselo to být hrozné, vidět ho tady v čele těch, kteří nám vyvraždili klan.
Seth: (Není ten typ, co by své pocity otevřeně ventiloval, nikdy si je ani plně nemohl přiznat. Ale tentokrát chtěl říct pravdu.) On... on... nestál v čele vojsk. (Až teď si to plně uvědomí. Ne, Ignis se útoku nezúčastnil, ale proč? Zbaběle čekal venku až ostatní dokončí špinavou práci? Ne, to se mu nepodobá.)
Saray: Nestál? Takže tu vůbec nebyl? Není to trochu divné? (Zavrtí hlavou.) Víš, kdyby opravdu tolik stál o zničení klanu, nevybavoval by se se mnou, ale rovnou by mě zabil. Já ti do toho nechci mluvit bratříčku, ale jsi si opravdu jistý, že to on je vinen vyvražděním našeho klanu? Jestli tě miloval, jako ty jeho, nejspíš by něco takového neudělal. A nebo by s tím nečekal takovou dobu... Protože od toho plesu uplynulo poměrně dost času. Ale já ho neznám tak jako ty...
Seth: (Poslouchá Saray pozorně. Má pravdu v jistých věcech, něco prostě nedává smysl. Byť si to přebíral v hlavě kolikrát chtěl. Nikdy však nedospěl k žádnému jinému řešení. Proč tak dlouho čekal? Možná si chtěl jen pohrát, nezabil Saray... protože s ní má plány... ano, jeho povaha se vážně změnila... připomíná jeho otce. Jde mu jen o ničení.)
Saray: Víš vůbec, co se tu dělo, když jsi byl pryč? Zjistil sis všechny detaily? (Zeptá se klidně.) Víš, nechci ti kázat nebo tak. Já o tom nic nevím, ale vynášet soudy je hrozně lehké... najít pravdu už o něco horší.
Seth: Nezbyl už nikdo, kdo by znal pravdu. Všichni jsou mrtví. (Přesto má ale Saray pravdu. Nezjišťoval nic, bral to jako hotovou věc. Vzpomene si na Ignisova poslední slova, když se nedávno setkali. Copak by se mohl tak mýlit? Pokud to nevyzradil Ignis... tak je řešení jen jedno. Někdo z klanu. Vyloučil tuhle možnost hned, jelikož svým lidem věřil. Ale možná... byl naivní. Kde je tedy pravda?)
Saray: Ne nezbytně, bratříčku. Nepotřebuješ přece vše slyšet od jednoho člověka. Zjistíme, co je třeba a poskládáme si to dohromady. Na to jsem fakt dobrá. (Usměje se.)
Seth: Cože? Ne.. ty se do toho plést nebudeš, rozumíš? Je to příliš nebezpečné. Své záležitosti si vyřeším sám. (Jeho pohled ochladne. Nemůže ji do toho zaplétat. Nasadila mu příliš velkého brouka do hlavy, takže je zmatený. Snaží se věřit své verzi o zradě, ale postupně objevuje pár drobností, které si odporují.)
Saray: A do čeho přesně se to nemám plést? (Zeptá se klidně.) Já se budu plést, do věcí, které se týkají mého bratříčka, protože ho nechci vidět nešťastného... A navíc, jsem žena a ty umí získávat informace nejlíp.
Seth: Tvůj bratříček je dospělý. Co si nadrobil, to si taky sní. (Neměl jí vážně nic říkat, teď s ní nebude k vydržení.) Raději si vybal, udělám něco k jídlu.
Saray: No, můj dospělý bratříček neumí používat mozek. (Usměje se na něj sladce.) Musím mu přece trochu pomoct. Mimochodem, co budeš dělat k jídlu? Mám hlad jako vlk.
Seth: (Uraženě se otočí a bez odpovědi vykráčí ven. Udělá ji něco... něco, co nemá ráda. Ano, to bude její krutý trest.)
Saray: (Zasměje se a jde si vybalit. Její bratříček je někdy šíleně natvrdlej, ale stejně ho miluje.)

Druhá část

Dneska si tedy můžete na Truhlici přečíst další část povídky...

P.S.: Zkouška dospělosti bude jakmile se vrátím z dovolené. Lození po horách člověka vyčerpá.

Druhá část

První část

Dneska tedy u mě na Šuplíku startuje druhá řada Ohně a větru. Koukneme se, co se stalo po takových pěti letech. Co se za tu dobu událo?

---

Po pěti letech

Ignis: (Prochází se po hradu. Ani dnešní mučení nestálo za nic. Nebaví ho už vůbec nic. Jako by před těmi pěti lety ztratil spolu se Sethem i duši. Už dávno se přestal obviňovat. Stejně by nemohl nijak pomoct. Ten útok by neodvrátil. Ale Setha zachránit mohl. Měl ho chránit. Toho zrádce, co prozradil vstup do paláce vzdušného klanu, osobně vykuchal. Mučil ho dlouho. Velmi dlouho. Nezpůsobil jen zničení vlastního kmene, ale i Ignise. Nemohl bez Setha žít, tak se stal někým jiným. Byl teď stejný jako otec, kterým celý život pro jeho krutost a nelítostnost pohrdal a kterého nenáviděl. Nakonec zamíří ven. K jezeru. Chodí tam každý úplněk. Ani neví proč. Připomínat si Setha, přestože se snaží zapomenout. Ale nejde to. Nenávidí se za to, že navrhl ten útěk. Kdyby zůstal na hradě, mohl Setha varovat. Mohl něco udělat. Lže sám sobě, za Sethovu smrt se obviňuje pořád.)
Seth: (Nevěřil, že kdy jeho kroky opět zavítají sem, zpátky na to prokleté místo. Do téhle krajiny, kde se jen prolévá krev. Cesta zpět byla dlouhá a plná vzpomínek. Nechtěl na něj znovu myslet, zakázal si to. Ne, nemůže tak myslet na vraha jeho klanu a svých blízkých. Musí ho nenávidět. Celých pět let se o to snažil. Pronásledovaly ho ty divoké sny, celé noci raději probděl, aby se nevracely. Ale nešlo to dál. Jeho úkryt na severu byl klidný. Jen věčná samota, klid a všudypřítomný chlad, který naplnil jeho duši. Duši, která kdysi prahla po ohni. Ale musel se vrátit. Ten dopis od sestry ho k tomu přiměl. Za pár dní se vrátí ze školy. Je to poslední, co mu zbylo. Chtěl by ji dát aspoň nějaký domov. Bratr zmizel neznámo kam, asi ho to tu nebavilo, byl vždycky do větru. Sám usedne na kraj jezera, přes hlavu má šedou kápi i plášť, který halí jeho postavu. Tohle místo se mu tak často vracelo ve vzpomínkách. I ta chajda. Jestlipak ještě stojí?)
Ignis: (Projde kolem chatrče a zamíří pomalu k jezeru. Vrací se mu vzpomínky. Pousměje se, když se mu vybaví, jak vypařil skoro polovinu jezera při milování se Sethem. Dal by život, kdyby se mu vrátil. Od té doby, co převzal klan se vodě spíše vyhýbal. Přece jen to byl velmi silný nepřítel, ale dneska má chuť trošku zchladit tu vášeň, která v jeho těle stále koluje. Nemůže na Setha přestat myslet. Pořád si přehrává jejich milování. Ví, že ho to jen zbytečně bolí, ale nemůže si pomoct. Ty vzpomínky jsou jediné, co mu zbylo. Přejde k jezeru, ani nevnímá okolí,
je příliš ponořený do svých vzpomínek. Sundá kabát a jen v kalhotách skočí do jezera. Okamžitě se z něj zdvihne oblak páry a voda prudce zasyčí.)
Seth: (Uslyší ten zvuk a zvedne pohled k opačné straně jezera. Chvíli sleduje, co se to tam děje, jelikož nikoho neviděl přicházet. Ještě neměl odvahu vrátit se do skal k bývalému panství klanu větru. Teoreticky už žádný klan větru není, i když někteří uživatelé tohoto živlu se stále zdržují v těchto končinách.)
Ignis: (Vynoří se nad hladinu. Moc to nepomohlo. Krotit tu vášeň je příliš těžké. Stále těžší a těžší. Ani studená voda nepomáhá, ani ti, co si je čas od času bere do postele. Nikdo z nich není jako Seth. Nikdo z nich se mu ani vzdáleně nepodobá. Chybí mu to vrnění, to slastné sténání, když si ho bral. Blázní bez něj. Už dávno pozbyl veškerý rozum.)
Seth: (Zahlédne známou postavu, pak i tvář. I když je to mnoho let, tolik se zase nezměnil. Okamžitě od jezera zacouvá až ke stromu. Ne, ještě ne, ještě nebyl připraven se s ním setkat. Věděl, že pokud se vrátí, bude jen otázkou času než se s ním střetne. A vůbec nevěděl, jak na něj bude reagovat. Nedaří se mu ho nenávidět, ale vždy, když se mu vybaví jeho polibky i jeho hluboký smích, vzpomene si raději i na těla svých přátel a to hned tyto myšlenky na Ignise zaplaší. Měl tam zemřít také, měl... Opře se o strom a tiše sleduje scenérii v jezeře. Alespoň na chvíli ho opět vidět.)
Ignis: (Vypaří dobrou třetinu jezera, než vyleze zpátky na břeh a uloží se do trávy. Čeká, že na něj co nevidět přiběhne někdo z vodního klanu. Je mu to fuk, docela se na to i těší. V klidu se uvelebí, podloží si hlavu pláštěm a zavře oči.)
Seth: (Uvažuje, co má dělat. Jen tak si tam v klidu leží... jako kdyby se nabízel, jako tenkrát, když ho sváděl... ne, to nesnese. Naštěstí je dobře zahalen. On se na rozdíl od Ignise poměrně změnil. Vlasy dorostly úctyhodné délky, i jeho postava více zmohutněla. Z ledového mrazu je i jeho hlas tichý a mrazivý. Snaží se svému tělu zabránit, snaží se neudělat těch pár kroků. Ale pak se rozhodne využít živlu vody. Dřív si s ní uměl hezky hrát, stačilo jen vyvolat tornádo na hladině jezera. Hned se o to pokusí a brzy Ignise ohodí studená sprcha vody. Vypadá to jako vodní útok, takže se neprozradí.)
Ignis: (Okamžitě vyskočí a tasí. Kapičky vody na jeho těle jen zasyčí a jsou pryč.) Fajn, tak vylez. Čekám tu na tebe, už mě ty hry vůbec nebaví. Chci to skončit teď hned. (Zavolá a sleduje hladinu, čeká vůdce vodního klanu.)
Seth: (Pobouří ho to. Neví ani proč, se v něm zvedne vlna hněvu. A to nevěstí nic dobrého. Své pocity vždy dokázal skvěle potlačovat, tedy pokud se nejednalo o lásku k Ignisovi, tu potlačit nedokázal ani za pět let. Ví, že riskuje, ale momentálně mu to je jedno. Vyjde pomalu ze stínu stromů.)
Ignis: (Chvíli pozoruje postavu na druhém břehu a na moment znejistí.) Sethe? Ne, to není možný. Ty jsi mrtvý! (Tohle je na něj trochu moc, už pět let ho oplakává a teď se tu jen tak bezevšeho ukáže. Pokud to není přízrak, tak bude mít hodně co vysvětlovat. Málem kvůli němu zešílel.)
Seth: (Chvíli jen mlčí, nechává hněv proudit pomalu, ale jistě jako jed svým tělem. Poznal ho rychle, docela ho to překvapilo. Myslel si, že zapomněl... na to zvířátko, které si bral do postele. Ale ty chvíle jsou pryč, už není to naivní kotě. Přejde ještě blíž k okraji jezera, kolem se začne točit ostrý vítr a lámat větve stromů.) Bohužel starý příteli, tvůj dokonalý plán tak dokonale nevyšel. Já stále žiju. (Demonstrativně stáhne kápi až se stříbrné vlasy zavlní ve větru. Přes uši má přetaženou čepici. Už je neukazuje nikomu, je to jen slabost.) Poslední svého klanu...
Ignis: (Zamračí se. Tak on tu bez něj může chcípnout steskem a ten parchant se někde schovává?) Poslední bych neřekl, po světě vás chodí ještě celkem dost... A myslím, že ty ses taky mohl ozvat. (Zaplane v něm hněv.) Pět let jsi pro mě byl mrtvý, tak proč teď vstáváš z hrobu?
Seth: Jsem pro tebe mrtvý i dál... jen můj duch tě přišel strašit. (Ostře se zasměje a jeho rty zvlní úšklebek.) Nebo hodláš dokončit to, co před pěti lety? (Pod pláštěm křečovitě svírá meč. Nikdy nebyl dobrý v boji, a ví, že jemu se rovnat nemůže, i přesto, že celých těch pět let nedělal nic jiného, než se zdokonaloval ve svém umění větru a boje. Už nenechá nikoho umřít, už mu nedovolí, aby ubližoval.) Věřím, že vám odstranění mého klanu přišlo velice zábavné...
Ignis: (Přimhouří oči, skloní se a zdvihne ze země plášť. Oblékne si ho a kouzlem se přemístí na druhý břeh. Meč zasune zpět k pasu.) Nevidím jediný důvod, proč by mě tvůj duch měl strašit. A jediné, co jsem tehdy před těmi pěti lety chtěl dokončit, bylo zmizet s tebou na severu, idiote. A u toho útoku jsem ani nebyl, čekal jsem tu na tebe. Několik hodin, než jsem to vzdal. A to mi zábavné nepřišlo vůbec. (Prohlíží si ho a pak se začne smát.) Přemýšlím, jestli by mi to přišlo zábavné teď. Nejspíš ano a pořádně bych si to užil. Mám na satisfakci nárok, nemyslíš?
Seth: (Ostře se na něj otočí. V jeho očích je vidět jen chlad a prázdnota, nic víc.) Nárok? Zrádce a lhář má na něco nárok? Nechtěl sis špinit ruce krví? Krví mého lidu... Zbabělý útok do zad... to je také to jediné, co umíš.. O ano... satisfakci si užiju... až tvůj klan padne i s tebou v čele. (Hořkost z něj skoro odkapává. Zrazené srdce a láska bolí víc, než by si dokázal připustit. Až teď ho dokáže nenávidět, když ho znovu uviděl.) Ta tvoje milovaná válka skončí... to přísahám.
Ignis: Nepřísahej, když ty sám máš problém plnit sliby. (Odsekne.) Útok do zad? (Rozesměje se.) Já nepotřebuju nic takového. Mám dost síly na to, abych si podrobil, koho jen chci. Pět let je příliš dlouho doba, kocourku. Dost jsem se změnil a to díky tobě. Je na čase, abys to okusil i ty sám.
Seth: (To oslovení ho vyburcuje k činu. Okamžitě tasí meč. Nenechá ho, aby ho tak oslovoval - už ne. Přináší to jen staré vzpomínky. Dřív nikdy zbraně nenosil a spoléhal jen na magii.) I já se změnil... díky tobě. Vzal jsi mi všechno... můj domov... tolik lidí muselo zemřít pro tvoji touhu. Nikdy ti neodpustím!
Ignis. A co bys mi tak chtěl odpouštět? To, žes na pět let zmizel? (Ušklíbne se, i on pomalu tasí.) Je tak lehké obvinit zrovna mě, co? (Napřímí meč a propaluje ho pohledem.) Byl jsem vhodný obětní beránek pro hledání viníka. Co bys taky mohl čekat od ohnivého čaroděje, že ano, Mourku. Tys mi nikdy nevěřil, jen sis hrál na důvěřivého milence. Ale aspoň něco ti musím přiznat, v posteli jsi byl výbornej.
Seth: Jsi viníkem! Jediný jsi znal cestu do skal... jediný... (Hlas se trochu zlomí, nemůže uvěřit, že se to opravdu událo. Celé je to jako zlý sen. Sevře meč pevněji. Ne... je to skutečnost. Ale už nemá co ztratit, už ne.) Mýlíš se Ignisi... mýlíš. (S tím prudce zaútočí, ale kombinuje magii a fyzický útok, takže ho první ošlehne ostrý vítr)
Ignis: (Útok lehce odrazí, ví, jak vychýlit jeho vítr z jeho směru. Je čaroděj a ví, jak kombinovat.) Kam se vytratila tvá nehynoucí láska, příteli... (Nechce ho zabít, takže do souboje nedává plnou moc.)
Seth: (Nerozpakuje se a útočí, on sice není čaroděj, ale démon, takže se v něm po chvíli začnou objevovat známky děsivé síly, kterou by normálně ovládat nedokázal.Jeho duše i srdce jsou zlomené. Jediný, koho kdy miloval, ho zradil a zabil jeho blízké... nikdy mu neodpustí. Už ani neví, co dělá, nedokáže přestat. Jen řeže větrem kolem jezera a nad korunami stromů se zvedá černý mrak. Zabil by ho, ani by si to neuvědomil.)
Ignis: (Tohle už zavání problémem, dobře si to uvědomuje. Seth ztrácí kontrolu. Raději na něj vrhne svazovací kouzlo, než si ten ztřeštěný kocour ublíží.)
Seth: (Oči mu zčernají hněvem. Snaží se z toho kouzla dostat. Nemůže se hýbat, ale jeho magii to neovlivní. Zavrčí na celý les, tohle ho nezastaví, ne na dlouho v tomhle stavu. Nad jejich hlavami se začne tvořit černý vír, který do sebe okamžitě začíná vše nasávat, vtahovat. Ale je nestabilní. Nikdy dřív se v něm něco takového neprobudilo, nikdy ani nevěděl, že by mohlo. Síla se však obrátí proti němu, takže po několika minutách zkolabuje.)
Ignis: (Sehne se k Sethovi, aby se ujistil, že mu to neublížilo. Trochu mu ty jeho "nové" schopnosti dělají starost, ale jeho kocourek to určitě zvládne. Pousměje se. Tak teď ho nenávidí. Aspoň v jejich vztahu zůstala nějaká vášeň, i když jiná, než by si přál. On sám ho nenávidět nedokáže. Celých těch pět let si přál, aby se vrátil a teď je tady. Zázraky se přece jen dějí. Opatrně zajede dlaní do jeho vlasů a sejme svazovací kouzlo. Ujistí se, že je v pořádku a přemístí se do paláce. Zase vyměkl, ale zabít Setha nikdy nedokáže. Nikdy!)