Dnešní kapitola se jmenuje V pasti a dělá čest svému jménu. Opravdu se tentokrát ocitnou všichni v pasti. A nejen Vládci, ale i Legodská armáda... naštěstí i ta nejzoufalejší situace má nějakou naději na vyřešení a Vládci ji umějí objevit... Dojde ke střetu Vládců s Aguomem a jako vždy se skvělý plán naprosto pokazí... a pak, pozor na vlkodlaky...
"Takže jste připravení?" zeptala se Kaly, stočila hadovu mapu a zastrčila si ji do kapsy.
"Víc už to ani nejde." odpověděl Bojovník.
"Bezva, tak jdeme na to. Podle mapy je přímo jedno ložisko v jeho doupěti, kdyby se náhodou něco pokazilo, tak je ještě jedno v jeho blízkosti. Musíme sebou hodit, protože už o nás nejspíš ví. Bude nás čekat, takže buďte všichni opatrní." řekla Kaly a podívala se k tmavému místu u úpatí kopce. Tam někde byl vchod do Aguomovy jeskyně.
"Ještě věnujte chviličku mně." promluvil Učenec: "Pamatujte si jedno a to, že je voda náš nepřítel. Přítelem je oheň a pokud by došlo k ohrožení, tak se musíte schovat do plamenů. Vy, co nemáte aktivní sílu, tak počkáte u vchodu a přidáte se teprve k zaříkávání. Takže Bojovník, Iluziomág, Měnitel a Časomraz půjdou s Kaly dovnitř a Věštec, Léčitel a Myslovidec budou čekat se mnou na znamení od ostatních. Pamatujete si všichni to kouzlo?" zeptal se ke konci svého proslovu. V odpověď se mu ozvalo sborové ano.
"Fajn, takže to spustíme." přikývl Liky: "Připoutejte se, pojedeme z kopce."
"Tak jdeme." vyzvala je Kaly.
Došli až ke vchodu do jeskyně a čtveřice pod Evryho vedením zůstala stát. Kaly si s Evrym vyměnila letmý pohled a pak vkročila dovnitř. První, čeho si všimla byly extrémě vlhké zdi a vzduch nasáklý spoustou vody.
"Tohle je ta voda, co chybí zemi." zašeptala Remi.
Kaly přikývla. Aguom všechnu vodu z okolí shromažďoval tady v jeskyni. Každý krok, který udělali, prozrazoval jejich přítomnost tichým čvachtáním.
Ferton chytil Kaly za ruku a naznačil, aby zastavili. Pak ukázal na strop. Vládci vzhlédli a Remi málem vykřikla. Celá jeskyně vypadala jako zatopená a u stropu se proháněli obří pavouci se stříbrnými těly.
"Vypadá to, jako bychom byli pod vodou." šeptl Liky.
"To taky skoro jsme." přikývl Ferton:
"To je jedno z matoucích kouzel. Zmate návštěvníky a ti se utopí jenom díky svojí představě toho, že jsou pod vodou. Hlavně žádné prudké pohyby. Ti vodousi vnímají prudké chvění vody a návštěvy nemají zrovna moc v lásce."
Kaly zpozorněla. Chvíli koukala někam do skály a pak se otočila na Likyho. "Jsme v pasti. Aguom tu není."
"Co?"
"Není tady." zopakovala a pak se zarazila: "Jde po ostatních! Musíme rychle! Vodousi nevodousi."
Po jejích výkřiku se několik voudousů rychlými pohyby dostalo na dno jeskyně a zastoupili jim cestu.
"Nesnáším pavouky," vyjekla Remi a pokusila se je usmažit.
Kouzlo ohně zklamalo, protože ve vodě nedokázala vytvořit dostatečně velké plameny.
"A máme problém." konstatoval Bojovník a dobře mířenou ranou odrovnal jednoho vodouse v nebezpečné blízkosti.
"Zmraz je!" křikl Aky na Remi.
"A o co se asi tak snažím?!?" odpověděla mu naštvaně: "Ty potvory jsou moc velký. Promiň, ale pětimetrový pavouky jsem ještě zmrazit nezkoušela."
"Nechte toho! Není čas." ohlédla se na ně Kaly. Přesně v tom okamžiku se po ní ohnal jeden z pavouků. Ferton ji chytil za paži a strhl nazpět.
"Modré světlo!" vykřikla Kaly a z napřažené ruky ji vylétlo několik modrých plamínků, které zlikvidovaly nejbližší vodouse.
"Rychle než doplní stavy!" vykřikl Liky a společně se rozběhli k východu.
Do cesty se jim připletlo ještě několik vodousů. Pár jich vyřídila Kaly modrým světlem a ten zbytek Liky, kterému třískání pavouků přišlo docela zábavné nebýt toho, že trčí v mokré jeskyni, když jejich přátele ohrožuje démon.
"Rychle!" pobídl je a srazil dalšího nohatce.
Těsně před východem narazili na průhlednou stěnu, kterou se nedalo projít.
"Tohle tady přece nebylo." bručel Liky.
"A jsme v pasti." přidala se Remi.
Kaly se chvíli snažila stěnu prolomit, ale brzy se znaveně posadila k ostatním.
"Tohle je konec." pronesl Aky zlomeně.
"Tohle se mi nelíbí." ozval se Rengi, jen co ostatní zmizeli v jeskyni.
"Copak?" zajímalo Fallyho.
Rengi neodpověděl, jen se díval ostražitě kolem. Něco se mu nezdálo.
"Je tady něco divnýho, nezdá se vám?" ozval se Evry.
"Ještě ty začínej." zavrčel Razzy.
"Ne, ne. Vy necítíte tu…vlhkost?"
Všichni zpozorněli, až Evry řekl to, co si mysleli všichni.
"Aguom není v jeskyni."
Fally přikývl a pak se zamračil: "Jde po nás."
"K sakru. Jsme v háji."
"Klid, Rengi. Musíme zůstat hezky v klidu. Něco vymyslím." snažil se je uklidnit Evry. Po pravdě neměl tušení, co udělat.
"Měli bychom jít za ostatními." navrhl Razzy.
"Nejen, že bychom měli, ale ani nemáme jinou možnost." odpověděl Fally a zadíval se na to, co ho už děsilo několik měsíců ve snu. Přímo před nimi, několik desítek metrů, stál Aguom v celé své hrozivé podobě. Fallyho napadlo, že vypadá ještě hůř než v tom snu.
"Tak dobře," řekl Evry pomalu: "Jediná možnost je spojit se s ostatními. Pomalu ustupujeme dovnitř, jo?"
"Musíme se odsud dostat! Oni jsou bez nás naprosto vyřízení. Mají jenom pasivní síly. Aguom si na nich smlsne. Kdybychom je mohli aspoň varovat." hysterčila Remi.
"Klid! Takhle jim nijak nepomůžeš, tak se koukej uklidnit!" zařval na ni Aky.
Kaly přecházela kolem stěny a snažila se vymyslet něco, co by zabralo. Vyzkoušela už snad všechno. Ještě snad…
"Něco mně napadlo." oznamila: "Počkejte tady."
Liky se ji chystal zeptat, jak myslí to počkejte tady, ale během chvilky Kaly zmizela. Objevila se na druhé straně, zamávala a rozběhla se k východu.
"Odkdy má takovéhle schopnosti?" zeptal se Liky.
"Její síla se rozvíjí rychleji než ty vaše." oznámil jim Ferton: "Je nejmocnější z Vládců a tohle bude nejspíš síla někoho z vás. To snad víte, že v sobě soustředí veškerou moc."
"No jo, zapomněl bych. Ale je to šikovná schopnost…" odpověděl Aky.
Kaly proběhla chodbou a za jedním z ohybů málem srazila Evryho. Stál zády a snažil se společně s ostatními seslat na démona plameny. Nebezpečně se k nim přiblížoval.
"Modré světlo!" vykřikla Kaly a podařilo se jí démona zasáhnout. Ostatní se na ní zděšeně otočili. Aguom zůstal na okamžik bez hnutí.
"Pojďte za mnou a fofrem!" křikla na ně a vedla je ke stěně.
"Víš co s tím?" zeptala se Evryho, když tam dorazili.
Zbytek Vládců je přivítal nadšenými výkřiky.
"To je Molekulová stěna." oznámil Evry: "Projdeš jí jenom pokud se dokážeš rozložit na molekuly."
"To je moc pěkný, ale jak ji zrušíme?" zavrčel Liky: "Jen neříkej, že to nejde."
Evry se podrbal za uchem: "Jde to kouzlem, ale neznám ho."
"Super." zabručel Rengi: "To znamená, že my se nedostaneme tam a vy sem."
"Molekulová stěna?" zeptal se Ferton: "Ustupte, něco zkusím!"
Stoupnul si proti stěně a napřáhl ruku: "Aněts ávolukelom."
Ozvalo se praskunutí, jako když mráz roztrhne sklenici s vodou a stěna zmizela.
"Jak si to dokázal?" zajímal se Evry.
"Na tyhle věci občas stačí říct jejich název pozpátku." oznámil mu.
"Na to bych nepřišel…"
"Nechci vás děsit, ale pořád máme Aguoma v zádech." připomněla Remi.
"Plán s ohněm je tady k ničemu." oznámil Liky: "Musíme použít to zaklínadlo."
"Je čas," oznámila Kaly. Aguom se právě se strašným řevem probral z jejího omráčení.
"Musíme utvořít kruh a dostat do něj Aguoma." připomněl Fally.
Kaly mávla rukou a kolem nich se objevil kruh modrého světla. "To by mohlo stačit, ne? Teď tam dostat ještě Aguoma."
"To bude nejtěžší." povzdechl si Aky.
"A je to tady." s Likyho slovy se objevil démon.
Kaly se pokusila smést démona kouzlem,ale docílila jen toho, že o krok ustoupil. Ferton se k ní připojil, ale nepomohlo to.
"Musíš používat sílu Měnitele, ne tu svoji kouzelnickou." řekla mu ještě, než ji zpětný útok paprsku nazelenalého světla srazil k zemi.
Remi se pokoušela démona zmrazit, ale po neúspěchu s vodousi se to nemohlo podařit. Likyho síla byla prakticky k ničemu, protože s démonem nesměl přijít do bližšího kontaktu. Rengi se snažil proniknout do jeho podvědomí, ale pro něho byla mysl démona blokovaná nějakým silnějším kouzlem. Podařilo se mu odhalit, že za vším je Morgubal. Zjistil mnohem víc, třeba to, že už
Sirax zjistil, že je mu Army k ničemu…
Aky se snažil ochraňovat přátele tím, že podsunoval Aguomovi zkreslené údaje o tom, kde se právě nacházejí. Občas se mu to i podařilo. Učenec a Věštec se jen vyhýbali jeho ranám a čekali, kdy se budou moct připojit k zaklínání.
Kaly se s vypětím sil vyškrábala na nohy a zjistila, že už zbývá jen málo a Aguom je v kruhu. Šlehla tím nejsilnějším kouzlem jakého byla schopna po démonovi.
"Modrý blesk!" křikla a podařilo se jí dostat démona dovnitř kruhu.
"Zámek," vydala další pokyn a Aguom byl na chvíli uvězněn.
"Rychle to zaklínadlo. Dlouho ho takhle neudržím. Síla devíti Vládců poroučí:"
Ostatní se k ní bleskurychle přidali:
"Ať déšť zase na zem
padne,
ať Aguom změní se v prach,
ať zmizí navždy a zem zas vydechne,
ať ze všech spadne z démona strach."
Po jejich posledních slovech se zablesklo a proud zlatého světla změnil Aguoma v hromádku popela. V tu samou chvíli zmizela všechna démonova kouzla: jeskynní přelud i obrovští vodousi.
"Teda to byla síla!" vydechl Liky.
"To teda byla." přisvědčila Remi: "Kaly, co je ti?" všimla si zhroucené postavy.
"Nic, jsem jen strašně vyčepaná."
"Tak pojď, dneska si se vyznamenala." usmál se Liky a vzal ji do náručí.
"Myslím, že jsme se vyznamenali všichni." prohlásil Evry.
"Jo, to máš pravdu." souhlasil Aky: "Pojďte ven, tohle není místo pro nás."
Venku pršelo. Vyprahlá země pila a začala vystrkovat zelený pažit drobounké trávy.
Liky posadil Kaly na kámen a společně s Rengim odklusali pro koně.
"To je snad poprvé, kdy jsem ráda, že lije." pochvalovala si Remi studenou spršku.
"Je to žůžo." přikyvoval Razzy. "Nemám se na tebe podívat, Kaly. Připadáš mi nějak nemocná."
"Jsem jenom šíleně unavená. To přejde."
"Výborně, Vladcssssííí." ozvalo se a před nimi se objevila obrovská písečná zmije: "Ssssvůj sssslib jsssste ssssplnili. Rovnováha je opět nasssstolena."
Had se připlazil až ke Kaly a dlouho se na ni díval. "Sssstálo tě mnoho ssssíl zvítězit."
Kaly unaveně přikývla.
"Posssslouchej mně, princezno. Duchové posssstižených mísssst se vám odvděčí. Splníme vám největšsssí přání, které máte, ale nebude to hned."
"To nemusíte. Byla to naše povinnost." odvětila.
"V den sssssvatby tvého bratra sssse přání vyplní." řekla a vypařila se.
"Teda jo, udělala jsi na duchy dojem." hvízdl Fally.
"To určitě." mávla Kaly rukou: "Chtěla bych vědět, co si všichni přejeme nejvíc. Dost pochybuju, že budou mít dost síly. Aguom tu byl přece jenom dlouho."
"Pst, o tom démonovi nechci nic slyšet." zavrčel Aky.
"Zdá se mi to divný, ale porazili jsme ho docela lehko…" nadhodil Evry.
"Ale zničili jsme ho, že jo?" zajímalo Remi.
"Jasně, že jo, ale opravdu to bylo moc snadný." namítl Razzy.
"Myslíš?" zeptala se Kaly a unaveně se na něho usmála.
Legodský tábor se ocitl v obležení. Morgubalovi vojáci je uzavřeli v jejich táboře a stále jich přibývalo. Hrnuli se snad ze všech světových stran.
"Jsme v pasti." oznámil Akrod, když dorazil se svým oddílem zpět do tábora. "Uzavřeli nás tady ze všech stran."
Seskočil z koně a chytl se za rameno.
"Co se ti stalo?" zajímalo Tritola.
"Jenom škrábnutí." odpověděl.
"Ještě má dorazit posila ze Stříbrných vrchů." řekl Telron: "Snad nepřijde příliš pozdě."
"Podivejte!" ukázal Akrod za obzor na východě: "Není to země Aguoma?"
Telron přikývl: "Vypadá to, že tam prší."
"To znamená, že Vládci uspěli." radoval se Akrod: "Za chvilku je máme tady."
Vládci se vydali na cestu. Slíbili, že se přidají k armádě, a proto spěchali, aby nepřišli pozdě. Bojovník překypoval energii. Nejspíš mu těch několik vodousů nestačilo.
"Musíme sebou hnout." hučel do ostatních.
Královi vojáci začínali ztrácet naději. I kdyby se jim podařilo probojovat se skrz obležení, tak by je rozmetly další stvůry potulující se po lesích. Jejich jedinou nadějí byli Vládci a posila ze Stříbrných vrchů.
Vzdorovali statečně a zatím se nikomu nedařilo prolomit jejich obranu. Mužstvo však ztrácelo morálku a začínalo si zoufat.
"Jestli to takhle půjde dál, pane, tak jsme vyřízení." oznámil Roderon v hluboké úkloně králi. Převzal po Efenovi jeho povinnosti a snažil se je důkladně plnit. Netušil, jak je to složité.
Telron se zamračil, ale neřekl nic.
"Jestli to bude trvat ještě chvíli, tak nám dojdou zásoby." ozval se Tritol.
"To je jeden z hlavních problémů." přikývl Telron: "Musíme se pokusit prorazit."
Tritol zavrtěl hlavou. "To není nejmoudřejší. Vpadnou mám do zad a pak bude všechno ztraceno. Musíme vyčkávat."
Vládci se blížili ke dvěma pahorkům. Projížděli lesem několik kilometrů od místa bitvy.
"Ten les je moc hustý, měli bychom sesednout." navrhl Liky.
"Jo, to bychom měli. Jenže mně táák bolí nohy." zakňučel Aky.
"Tak to máš blbý. Sesedat!" ušklíbl se Liky.
"Jak daleko to ještě je?" zajímalo Remi a klouzla ze sedla.
"Pár kilometrů. Měli bychom dávat pozor. Jsme už docela blízko, takže buďte opatrní. Kdo ví, co se potuluje tady v těchle lesích." rozumoval Liky.
Remi se dotkla jeho ramene. "Co konkrétního máš na mysli?"
"To netuším, ale určitě se tu něco potuluje."
"A počítají se do toho něco taky lidi z mečema a lukama?" zeptal se nervozně Fally.
"Cože?" zajímalo Likyho a otočil se. Zjistil, že na ně míří skupinka lučištníků a kolem se potuluje několik mužů na koních a s meči v rukou.
"Ahoj," pozdravil bojovníky Aky: "Jak se vám vede?"
Lučištníci napnuli tětivy.
"To nebyl moc dobrý nápad, Aky. Co kdyby si je zmrazila, Remi?" napadlo Razzyho.
"Proč zmrazit?" zajímalo Likyho: "Jestli patří k Morgubalovi, tak je rozsekám na kousíčky."
"Co jste zač?" vyjel z přední řady jeden z lučištníků. Nejspíš velitel.
"Slyšeli jste to? Prej, co jsme zač." zabručel Rengi.
"Rengi, mlč prosím!" otočila se k němu Kaly a pak se otočila na velitele: "Jsme Vládci a jdeme na pomoc Telronovi."
"Vládci?" zeptal se velitel nevěřícně: "Proč bychom vám to měli věřit?"
"Chceš snad ukázku?" zavrčel Liky nasupeně.
"Liky, nech toho." zarazil jeho rozhořšení Evry.
"Pokud jste Vládci, musíte to dokázat." odvětil velitel.
Liky tasil meč: "Tak pojď a já ti něco předvedu!" zasyčel výhružně.
Remi si povzdechla: "Můžeš laskavě nechat mluvit ty, co se hned neperou?"
"Chce ukázku?" otočil se na ni: "Chce, tak nevím, co je tady k mluvení."
Remi mávla rukou, ale nic neříkala. Jenom škoda, že nemůžu zmrazit jeho, pomyslela si.
"My jsme odpověděli, tak nám teď laskavě řekněte, kdo jste vy." promluvil Evry.
"Jsme družina ze Stříbrných vrchů." odpověděli muži sborově.
"Pod vedením védody z Mitramu, pokud se nepletu." zamyslel se Učenec.
"Správně. Vy snad znáte vévodu?" zeptal se velitel.
"Osobně jsem zatím neměl tu čest." posteskl si Evry: "Je to prý velice učený muž."
Hovor by se dozajista stočil na vévodu, kdy opět nezasáhl Liky: "To tady budeme kecat? A co bitva?"
"Jen klid." chlácholil ho Razzy.
"Veliteli," ozvala se Kaly: "Jak je na tom armáda? Víte něco o králi?"
"Jsou obklíčení nahoře v táboře." odpověděl: "Snažíme se vymyslet, jak se k nim dostat."
"Dobrá, chtěli jste ukázku, tak jí máte mít." prohlásila Kaly odhodlaně: "Liky, vymysli taktiku, jak se dostat k nim. Musíme pomoct."
"S největším potěšením."
"Vévoda s vámi není?" zajímalo Evryho.
"Ztratil se s několika muži někde tady v lese. Hledáme ho už dva dny, ale zatím bez úspěchu. Bez něho nemůžeme zaútočit."
"Tak dobře, najdeme vévodu." přikývla Kaly: "Rengi, Fally, dokážete zjistit, jestli je vévoda naživu?"
"Zkusíme to. Dej nám chvilku." přikývl oba a odešli stranou od ostatních. Chvíli si něco šeptali a pak utichli.
"Máme ho!" vykřikli a přiřítili se zpět. "Asi dva kilometry odsud. Je zraněný, ale při vědomí. Když pohneme, tak ho ještě zachráníme. V okolí se potloukají pěkný zrůdy."
"Takže jdeme. Vy dva," kývl Liky na Rengiho a Fallyho: "Léčitel a Kaly. Za chvíli jsme zpátky, tak na nás počkejte. Zatím zjistěte, co a jak."
Kaly se vyhoupla na koně: "Modré světlo se ti nejspíš zamlouvá."
"Ještě jsem neviděl nic účinějšího, Čaroději." odpověděl jí.
"Dejte si pozor." nabádal je Evry. "Denní vlkodlaci jsou ti nejhorší."
"Klídek, brácho, nejsme žádný béčka." uklidnil ho Liky a pobídl koně.
Proplétali se lesem dobrou půlhodinu, než našli to místo, kde měl být vévoda. Cestou nenarazili na nikoho a na nic. Všude byl takový klid, až je to děsilo.
"Doufám, že ten vévoda bude příjemnější než Meril." zabručel Liky, když dorazili na mýtinu a začali se rozhlížet po vévodovi.
"Meril nemá konkurenci." odvětil Fally: "Už jsme blízko."
"Volat na něho asi nebudeme, co?" zajímalo Rengiho.
"Zkus myslet. Zavoláme a pak tady máme i ty, co nechceme." odpověděl mu Razzy.
"Trochu se tady rozptýlíme, ale ať pořád někoho vidíte." rozkázal Liky.
Rozdělili se a projížděli tiše mýtinou. Náhledli snad pod každý pařez, ale vévoda nikde.
"Tohle nechápu. Někde tady být musí." bručel Rengi.
"Ale kde? Kde?" zajímalo Razzyho.
"Hele," ukázal Liky na zem. V mechu se lesklo několik kapek krve a bylo na nich vidět, že jsou čerstvé.
"Takže tady někde je." zhodnotil situaci Rengi.
"Támhle." upozornila Kaly na několik podivně polámaných větví.
"To už není práce jenom jednoho…" oznámil Liky.
"Podívejte!" upozornil je Fally: "To bude jistě ono. Tam je vévoda."
V mžiku se tam všichni přemístili. V kotlině před nimi ležel vévoda. Celý od krve s rozdrcenou nohou a svázaný.
"Vypadněte, je to past!" zakřičel na ně.
Než se Vládci stačili otočit, cestu jim zastoupilo několik denních vlkodlaků porostlých šedou srstí. Mezičlánek mezi vlkodlakem a člověkem. Kruh se uzavřel a pětice Vládců byla uvězněna.
"Když se daří, tak se daří." uculil se Liky: "Konečně si taky zabojuju. Vy tři se držte zpátky a postarejte se o vévodu." doporučil Fallymu, Rengimu a Razzymu.
Tasil meč a podíval se na Kaly: "Taky mi nějaký nechej, jo?"
Srazil jednoho vlkodlaka mečem a druhému loktem rozdrtil hrtan. Kaly jich mezitím několik usmažila a i ostatní si vyzkoušeli moc ohně.
"To byla slabota." postěžoval si Liky a kopl do hromádky popela, která tam zůstala po jednom z netvorů.
"Slabota, jo?" zakňučel Fally: "Já se docela zapotil."
"V pořádku?" zajímal se Razzy a pomáhal vévodovi z Mitramu na nohy.
"Teď už ano. Kdo vlastně jste?"
"My jsme Vládci a pokud se nepletu, tak vy jste vévoda z Mitramu." oznámil Liky.
"Myslel jsem, že je vás devět."
"To taky je, ale ostatní zůstali s vašimi muži." odvětil Razzy.
Vévoda přikývl.
"Tak odsud vypadneme, ne?" navrhl Liky.
Kaly se vyhoupla za Likyho a půjčila vévodovi svého koně.
"Ten vévoda je elf nebo co?" zašeptal ji do ucha Liky a důkladně si ho prohlížel. Dlouhé tmavé vlasy, štíhlá postava a ten pronikavý pohled. Vybrané chování a divný přízvuk.
"Je to elf." přikývla: "Jeden z posledních."
"Konečně, že jste tady." přivítal vracející se Vládce Evry: "Nahoře to už začíná vřít."
"Taky tě rádi vidíme a jsme rádi, že jste v pořádku." uculil se na něho Liky.
"Nejste přece žádný béčka, nebo jo?" odvětil Evry se škodolibým úsměvem.
Liky neodpověděl.
"Jste v pořádku, pane vévodo?" zajímalo Evryho.
"Teď už ano. Tak vy jste také Vládcové?"
"Ano, jsme v plném…sakra, málem bych zapomněl. Ještě tady máme jeden problémek."
"Máš na mysli Armyho, že jo, Evry." dovtípila se Remi.
Rengi se uhodil do čela. "Zapomněl jsem vám něco říct. Jak jsme bojovali s tím démonem, tak jsem mu jukl do té jeho špekuličky a zjistil jsem něco dost zajímavého…"
"Ale nepovídej, tak zapomněl. Sem s tím." pohlédl na něj zpytavě Liky.
"Takže, Morgubal, respektive Sirax už zjistili, že Army už není Vládce. Mimochodem Aguoma před námi varoval právě Morgubal. No, a já zase zjistil, jak se Sirax dostal do našeho Armyho."
"Počkej, počkej," přerušil ho Evry.
"Nepřerušuj!" okřikl ho Rengi: "Však se všechno dozvíte, ale pěkně po pořádku. Tak tedy, pamatujete, jak Army našel pseka, Lefy? Tak psek ho škrábl a tím do něho přešel Sirax."
"Tím chceš říct, že byl prvně v Lefy?" vykřikla Remi zděšeně.
Myslovidec přikývl. "Přesně tak. Podrobnosti po mně nechtějte, ale Army byl prostě nejzranitelnějším článkem. Netuším, jak to zjistili, ale je pravda, že má největší sklony ke zlu z nás všech. Proto si ho taky Sirax vybral. Lefy nedokázal ovládnout. Ona ani netušila, co se děje."
"Takže Lefy nepomáhá Siraxovi?" zeptal se Aky.
"Kdepak…" usmál se Rengi: "Ta je věrná dobru, ale Army by nejspíš zradil tak jako tak."
"Tomu nevěřím." protestoval Razzy.
"Tak věř." přidala se k Rengiho teorii i Kaly: "Waldor mně varoval před zradou někoho z Vládců a rozhodně tím nemínil ovládnutí Siraxem."
"Takže ty si myslíš, že by Army stejně přešel na druhou stranu?"
"Myslím, že asi nejspíš ano, Razzy." přikývla Kaly: "Choval se tak nějak jinak, co jsme se vrátili od Waldora."
"Až se to dozví Lefy, tak ji to nejspíš zabije." poškrábal se Liky za uchem.
"Přežije to, ale opovažte se jí někdo říct, že Sirax byl v ní." vyhrožoval Evry: "To by nebylo vůbec důležité a mohlo by jí to ublížit ještě víc."
"Už jen ta představa, že je v Armym Sirax je dost hnusná natož, že to má na svědomí. Jsem pro to, neříct jí to." pokračoval Evry.
"Dobře, budeme mlčet jako hroby." přikývl Fally.
"Jen abychom v nich taky neskončili…" usmála se Remi bolestně.
"Klid. My přece zvládneme všechno. Přežili jsme Aguoma, přežijeme všechno."
"Myslím, že nás čekají mnohem horší věci než byl Aguom, Rengi. Co třeba Morgubal, Sirax nebo třeba rodiče, až se jim dostaneme do ruky…"
"Pravda, Liky. Spíš se děsím táty. Až se mu dostanu do ruky, tak Vládce nevládce, normálně mně za to, že jsem zmizel, zřeže." souhlasil Rengi.
"To jsou mi ale vyhlídky…" otřásl se Liky.
