Kapitola sedmá

Kapitola sedmá

Patrik ze třeťáku

---

Už to bylo pár týdnů, co se mu Zdeněk skoro profesionálně vyhýbal. Patrika to vnitřně užíralo, ale dělat s tím nic nemohl. Jestli ho nechtěl vidět, nutit ho nemohl. Vyčítal si tu pusu. Mohl klidně Zdeňka dál milovat čistě platonicky. A přitom mohli zůstat přáteli. Teď? Zas měl v životě velkou černou díru.

"Promiň, prosím tě… ty jsi Patrik z třeťáku?"

Patrik se otočí za mladíkem, který ho zastaví. Přimhouří oči. Ne, nikdy ho neviděl. Na obličeje měl paměť. "No, jsem Patrik a chodím do třeťáku… Chtělo by to blíž upřesnit."

To vyvolá smích. "No, sháním to organizátorské eso."

Patrik pokrčí rameny. "No, eso… ale jo, mám na krku organizaci kde čeho. Co potřebuješ?"

"Pomoct."

"Mami, tati…" Luboš se tvářil dost neurčitě, když vážným hlasem oslovil své rodiče. Patrik se docela bavil. Asi začínal tušit, o co půjde. Martině bylo poslední dobou zle. Hlavně po ránu. A Patrik moc nevěřil, že jde jen o virózu.

"Copak, Luboši? Něco se stalo?"

"Budu se ženit."

Máma zůstane zkoprněle zírat, táta se jen pousměje.

"Vlastně… to tak nějak… víte, když my…"

Patrik se už řehtá nahlas. "Musíte co? Mně to dávení ráno na záchodě přišlo dost podezřelé…"

"Sklapni, skrčku."

"Ježiši…" matka si musí sednout. Táta se královský baví.

"Tys ji zbouchnul co?" To už se vesele chechtá. "To je můj kluk."

"Václave!!!"

"Už máte datum? A kdo ti půjde za svědka? A taky bychom se měli sejít s jejími rodiči. A Ježiši, ještě napéct a tak…"

"Mami, klid. Datum domlouváme. S rodiči se sejdeme příští týden a tam se to všechno domluví jo? Chceme jen malou svatbu. A svědek? Buď brácha nebo Adam."

"Adam? Ten Adam, co jste spolu seděli v lavici na základce?" zhrozí se matka. "To nemůžeš myslet vážně?! Patrik bude lepší."

"Já si myslím, mami, že nebude," ozve se pobaveně Patrik. "Náhodou si myslím, že Adam se toho zhostí mnohem líp." A jemu bude líp, když bude hezky schovaný v davu.

"Adam je starý komediant. A aby ti svědčil někdo tak…"

"Promiskuitní?" nabídne pohotově táta. "Ten kluk vždycky ojel každou, kterou si umanul."

"I každého." Přisadí si Patrik pobaveně. "A proč by ne? Když mu to vyhovuje…"

"Tebe snad ne?" prohlédne si ho zkoumavě otec. "Mám toho kluka rád, ale že bych se zrovna musel dívat, jak randíte spolu..."

Patrik se rozesměje. "Tati, vážně, toho se neboj. Adam není nic pro mě. Navíc by Luboš vyletěl z kůže, kdyby si začal se mnou."

"Ne, ale stáhl bych Adama z té jeho," odtuší Luboš ledově.

"Tak to je štěstí, že jsme spolu nic neměli, nemáme a mít nebudeme."

"V to teda doufám."

"Tak tady to je. Volej tam až tak kolem třetí hodiny. To mívají nejvíc času na domlouvání po telefonu, jinak lítají jak hadr na holi. A řekni, žes dostal kontakt ode mě." Patrik natáhne ruku s kartičkou, kde je úhledně napsaný kontakt na jednu z firem, kterou hojně využívá pro akce.

"Díky. Dal bych to asi dohromady taky, ale…"

"Šetříš čas. Chápu," pousměje se Patrik. "Tak jestli je to všechno…?"

"A co takhle zajít na skleničku?"

"Nemyslím, že je to dobrý nápad."

"Ne? A co rande?"

Patrik zmateně zamrká. "Rande?"

Luboš se zničeně zhroutí vedle Patrika na gauč. Ten jen zvedne hlavu od knihy, aby si svého bratra prohlédl.

"Copak? Unavený?"

"Trochu… sakra, hodně," vydechne Luboš. "Ale mám to. Našel jsem parádní dům. Novostavbu, mimo rušnou část města. Nebudu to mít daleko do práce, přitom je to blízko do obchodů a tak. Má i celkem velkou zahradu. Prostorný, vzdušný…"

"Tak to je super. A Martině se líbí?"

"Jo, líbí. Nám oběma. Tam budeme vychovávat děti."

Patrik se pousměje. "A já se přesunu na kolej." Bydlel u bráchy v bytě už hodně dlouho. Zvykl si na to, ale teď, když zakládá Luboš rodinu, je čas vyklidit pole.

"Na kolej? A co bys tam dělal? Budeš to mít sice trochu dál, ale zas luxusní klídek. Nikdo nám nad hlavami nebude dupat jak stádo slonů."

"Brácho, oženíš se, budeš mít rodinu. Přece ti nezůstanu na krku. Ty a Martina budete chtít mít klid."

Luboš se rozesměje. "No právě, bráško. A komu jinému svěřit mimčo než někomu, komu stoprocentně důvěřuju? A když budeš bydlet s námi… Martina proti tomu vůbec nic nemá. Myslím, že tě má mnohem radši než mě. A bere si mě jen proto, že mám tak suprového bráchu."

Patrik se zasměje. "Nebo spíš proto, žes ji zbouchnul, ne?"

"He, to možná taky. Trochu. Trochu pojistit jsem si ji musel. Tak co?"

"Popřemýšlím o tom."

"Už bych měl jít domů…" Patrik se pousměje. Z pozvání na rande se vyklubalo další a pak další. Aleš byl hezký, vtipný a rozhodně se spolu nenudili. A Patrikovi lichotilo, že o něj má zájem. Jenže si připadal pořád ještě moc zlomený Vítkovým odjezdem a Zdeňkovým odmítnutím.

"Domů? A co tam?"

"Slíbil jsem bráchovi, že mu pomůžu." V novém domě bylo potřeba ještě dotáhnout pár věcí a můžou se stěhovat. A to nebylo jen tak. A kdo byl lepší na organizování než Patrik? Luboš nepochyboval, že balení a stěhování s Patrikem bude mít hladký průběh.

Aleš se rozesměje. "Je velkej, zvládne to sám. Pojď, zajdeme ještě na něco mastného a nezdravého."

Pro Patrika to bylo lákavé, ale stejně tak něco slíbil. "Nemůžu, promiň. Slib je slib a já bych ho nerad porušil. Nezlob se."

Aleš se ušklíbne. "To jsi až takový slušňáček?"

Patrik jen pokrčí rameny. "Asi jsem."

"Hm. Takže prvotřídní organizátor, sliby dodržuješ, chodíš všude přesně… vařit umíš, jsi dokonalá hospodyňka… a co milenec?"

Patrik jen překvapeně zamrká. Randili spolu jen chvilku, opravdu se zeptal na něco takového? "Těžko říct…" Hlavně to nemohl posoudit sám.

Sotva čeká, že se k němu Aleš přitiskne a prudce políbí. Sám si takový první polibek nepředstavoval, ale každý byl jiný a Aleš měl do jemného a klidného Vítka daleko. Možná proto mu Patrik dal šanci. Potřeboval někoho, koho nebude moct srovnávat. Kdo bude odlišný.

Patrik dorazí domů skoro bez dechu. Musel Alešovi prakticky utéct, jinak by ho nenechal odejít. Po tom polibku to tak rozhodně nevypadalo.

"Copak? Jsi nějaký zadýchaný… a červený?" změří si ho Luboš pobaveně. Sám už skládá krabice a rovná je v rohu místnosti. Chtěl být na stěhování připravený. Ještě dodělají obklady v koupelně a podlahy a bydlí. A čím dřív se vystěhují odsud, tím lépe.

"To… to nic. Nechtěl jsem přijít pozdě," pousměje se Patrik. Cítil se zmatený a potřeboval se nějak zaměstnat, aby nemusel myslet.

"Aleši… Já vážně ještě…" Patrik vydechne. Ani netušil, proč souhlasil s tím, že půjdou k Alešovi domů. Asi to byla hloupost. Tušil, že se k něčemu schyluje, ale neposlouchal své instinkty.

"Copak?" zavrní Aleš do kůže Patrikova krku. Měl jasný plán. Pořádně ho rozpálit a pak sex. Jenže se zdálo, že Patrik je nějak zdrženlivý. "Nejsi panic, že ne?"

"Ne, nejsem," zavrtí Patrik hlavou. Alešovo laskání se mu líbilo, ale neměl pocit, že by byl připravený na něco většího. On byl vždycky spíš na to kolem. Sex měl rád, ale nepovažoval ho za nezbytnost.

"Tak kde je problém? Nelíbím se ti?"

"To ne. Líbíš. Vážně moc."

"Ale?"

"Je to na mě rychlé."

"Nesmysl…" zavrní a víc jeho námitky ignoruje.