Kapitola osmá
Vítej
Nebylo to takové jako s Vítkem. To tedy rozhodně ne. Sotva to mohl srovnávat. A to přece chtěl. Ale byl opravdu spokojený? Byl takhle uspěchaný sex opravdu to, co chtěl? Opravdu se mu líbilo, že na něj Aleš nebral ohledy a prostě jednal pudově?
Myšlenek mu létalo hlavou opravdu hodně. Aleš vedle něj, unavený po sexu, už oddechoval. Patrik se skroutil pod dekou do klubíčka a nebyl si jistý, co vlastně cítí. Aleš ho do sexu prakticky natlačil.
"Tak… pěkný ne?" pousměje se Luboš, když umístí s Patrikem poslední kus nábytku, který mu jen tak tak opět nepostaví na nohu. Martina, která už se začíná pěkně zakulacoval, je pozorně sleduje.
"Hm, tam se mi to nelíbí."
"To už je třetí místo, lásko. Jak dlouho tu ještě budeme dělat my dva blbce?"
"Dokud nebudu spokojená," odtuší Martina s ušklíbnutím. "Ještě to zkuste dám támhle."
"Co jsem si to jen vzal za šílenou ženskou…" zasměje se Luboš a poslušně se chopí skříňky.
"Nebuď drzej," rozesměje se Martina. "Jsme na tebe dva."
"Tři," přisadí si Patrik s úsměvem.
"Ahoj, neteřinko." Patrik jemně pohladí vzdouvající se bříško své švagrové. "Už se nemůžu dočkat, až si ji budu moct pochovat."
"To mi věř, že nejsi sám. V tomhle vedru je to s tímhle bubnem šílený," vydechne Martina zničeně. Léto bylo v plném proudu. Martina byla vděčná za Patrikovu přítomnost. Měl prázdniny, a zatímco její muž byl v práci, Patrik ji dělal společnost. Porod už byl na spadnutí a bez Patrikovy pomoci by se snad už ani nedokázala postavit.
Nevadilo, že se vzali dost narychlo. Chtěli být už svoji, až se malá narodí, tak to vzali dost hopem. Samozřejmě, že se to neobešlo bez projevů nevole maminek, ale argument, že chtějí dítě jako manželé, zabral.
Patrik se usměje. "Hele, a co bys řekla na ledový čaj?"
"Jsi zlatíčko, Patriku," usměje se Martina vděčně. "Jsem fakt ráda, žes souhlasil a přestěhoval se s námi."
"Když jste za každou cenu chtěli křena, co jsem s vámi měl dělat."
Patrik byl zklamaný. Sice už nějakou dobu měl klíče od Alešova bytu, aby na něj nemusel čekat před domem, když se Aleš zdržel v práci, ale pokaždé ho mrzelo, když nedorazil včas. Poslední dobou se tam zdržoval nějak moc často. Na dnešek byli domluvení. Než se vrátí Aleš domů, Patrik uvaří večeři a pak vyrazí do kina. A udělají si hezký večer. Místo toho seděl Patrik v křesle, pozoroval světla na ulici a měl pocit, že čeká marně. S jídlem čekal na Aleše. Už dávno vystydlo. Když se ozvou klíče v zámku, nadšeně vyskočí.
"Ahoj," usměje se na Aleše. Dávno se naučil, že Aleš práci bere vážně a holt dělá přesčasy. Chápal to, ale zároveň chtěl svého přítele taky občas pro sebe.
"Nazdar. Co je k jídlu?"
Patrik schlípne. Přivítání chladnější než ledový oceán. "Dělal jsem zapečené těstoviny. Ohřívané už nejsou ono."
"Nemůžu za to, že mě zdrželi v práci," odsekne Aleš.
"Já vím."
"Patriku? Vnímáš mě?" Luboš se zatvářil otráveně. "Můžeš mi říct, co ti je? Vůbec mě neposloucháš."
"Promiň, já jen… zamyslel jsem se." Pousměje se omluvně. Přemýšlel nad Alešem. Poslední dobou se na něj spíš jen utrhoval a on nechápal, co dělá špatně.
Aleš si přitáhne Patrika blíž k sobě. Někdy měl Patrik pocit, že to nedělá kvůli blízkosti, ale prostě proto, že to Luboše štve. Luboš Aleše neměl rád. Přímo hmatatelně ho nesnášel. A Aleš si to uvědomoval. O to víc přiléval olej do ohně. Patrik z toho moc nadšený nebyl. Poslední dobou se mu Aleš věnoval snad jen, když tím mohl rozčiloval jeho staršího bratra. Jako zrovna teď, když ho vášnivě políbil a nacpal mu jazyk až do krku.
"Vážně nechápu, proč s tím kreténem jsi…" Luboš rázoval po obýváku. "Ocucává tě jako bonbon. A chová se k tobě, jako bys byl jeho majetek."
Patrik se pousměje. "Je to můj přítel, brácho. A rád dává své emoce najevo." Ale proč jen, když to někdo vidí. Povzdechne si.
"Nelíbí se mi. Nelíbí se mi, jaký jsi vedle něj."
"Jaký?" zeptá se Patrik unaveně.
"Jako by tě zašlapával do země. Vždycky jsi byl jako sluníčko, jen jsi zářil a teď? Je jako černá díra, co polyká tvé světlo."
Jenže od Vítkova odletu to světlo stejně skomíralo. Možná už stejně není, co by černá díra mohla pohltit.
"Bráško, takové výrazy… nechceš se dát na dráhu spisovatele?"
"Blbečku," odfrkne si Luboš. "Pusť toho kreténa k vodě. Ty máš přece na víc."
Martina klepala hodně opatrně. Zdolat schody pro ni bylo už dost náročné. Termín porodu se nezadržitelně blížil.
"Patriku? Paty, no tak… co se děje? Viděla jsem tě brečet… pusť mě dál."
"Marti, prosím, jdi pryč. Chci být sám."
"Neštvi mě a otevři. Nevyškrábala jsem se sem nahoru, abych zas šla dolů. To ti mám porodit za dveřmi, abys mě pustil?"
Dveře se otevřou a Martina propluje dovnitř. Patrika sevře v náručí, co jí to rozměrné bříško dovolí. "Co ti ten neřád provedl?" Ani Martina neměla Aleše ráda. Nelíbil se jí o nic víc než jejímu muži.
"Chtěl jsem… překvapit ho. Strašně jsme se pohádali."
"Takže mu vadilo, žes přišel neohlášený, nachystal večeři a čekal na něj? To je ale pitomec."
"Říkal mi, že nemá rád překvápka. Měl jsem líp poslouchat."
"Patriku, proboha. Tohle je přece příjemný překvapení. Tohle by se mi moc líbilo."
"Aleš to rád nemá. Neměl bych dělat něco, co je mu nepříjemné."
"Už ti aspoň nabídl, ať se nastěhuješ k němu?"
Patrik zavrtí hlavou. "Ne."
"Proč ne? Už spolu randíte rok."
"Má rád svůj prostor."
"Ale nepovídej," zamračí se Martina. Tohle zavánělo nějakou levárnou.
"Nechme to být. Mně je taky s vámi fajn. Ale jestli tu překážím…"
"Ještě jednou řekni takovou kravinu a praštím tě. Vždyť je to super, že tu jsi. Staráš se o mě jak o princeznu."
"Rád se starám. O vás obě."
"Patriku, ty jsi anděl, víš to?" pousměje se Martina. "Vážně je tě pro takového pitomce škoda."
"Díky. Marti? Děje se něco?"
Martina sevřela Patrikovu ruku až příliš pevně. "Řekla bych, že mi praskla voda…"
Patrik držel v náručí sotva několik hodin staré miminko a usmíval se jako sluníčko. Nejdřív se bál toho malého uzlíčku jen dotknout, ale Martina trvala na tom, že si musí malou pochovat. Luboš se tvářil jako hrdý otec a zrovna informoval rodinu, že už je malá Natálka na světě. Skoro to nestihl, ale co slyšel od Martiny, Patrik ho kvalitně zastoupil, než dorazil.
"Vítej na světě, princezničko… Je nádherná. Nejkrásnější holčička na světě," pousměje se Patrik něžně. On nikdy vlastní děti mít nebude. Ale aspoň bude mít příležitost rozmazlovat ty, které bude mít brácha. Doufal, že Natálkou to neskončí.
Luboš se nakloní k Martině, aby ji políbil na čelo. Byl zatraceně rád, že se Patrik o jeho manželku postaral. Že s ní zůstal, než on dorazil. "Díky brácho."
Patrik jen zavrtí hlavou. Za tohle děkovat nemusel. Udělal to rád. K Martině měl blízko už od začátku. A byl za takovou švagrovou rád.
"Měl bych vás tu nechat, rodinko," pousměje se. Malou opatrně předá hrdému otci.
"Patriku…"
Patrik se na svou švagrovou usměje. "Já budu v pohodě, neboj. Teď máš důležitější starosti než mě."
Žádné komentáře:
Okomentovat