Já to věděla! Pretynka si pořídí nové kolo a od té doby nepřetržitě prší... Takže prozatím mazlík stojí v obýváku, brousí mi kolem něj kočka a já z něj ometám chlupy a prach. Kdyby měl někdo nějaké kontakty a mohl mi zajistit aspoň chvilku hezký počasí, ať nemusím fungl nové kolo tahat do toho bahna, tak pěkně prosím... odměnou bude brzy další kapitolka...
Jinak, připomínám všem (a upozorňuji - možná už pozdě- ty, kteří nesledují facebookovou šuškandu), že sraz Šuplikářů je tedy 8.5. v 9:00 u hlavního vchodu do pražské Zoo v blízkém okolí té "skály se surikatama", či co to je. A nahoďte nějaký slušivý růžový outfit :-D Pro ty, kdož se neúčastní (ať nemohou či nemají zájem), vám pak možná přinesu nějakou zprávu ze srazu. To, abyste litovali, že jste tam nebyli. Každopádně, objednávka na hezké počasí platí i na tu středu... ať se nemusíme brodit loužemi...
Malý vzkazík pro Jamie Williams (protože nemám tušení, jak jinak odpovědět). Čaroděj rozhodně není zapomenut a neskončil v propadlišti dějin. Mám s ním své plány. Nebude to tedy epilog jako takový, ale postavy z Čaroděje se ještě zjeví. Jen to ještě bude chviličku trvat, protože je pro mě teď prioritou dotáhnout do zdárného konce tuto povídku.
Gabriel opatrně přešel k posteli. Naklonil se k Vítkovi, který vůbec nepromluvil a měl zavřené oči. Gabriel věděl, že nespí a že ví, že přišel on. Věděl, že jeho kroky už bezpečně pozná. Nadechl se a vtiskl Vítkovi do náručí plyšového medvěda, kterého před chvíli zakoupil.
"Je mi to strašně líto, Vítečku." Zašeptal a jemně pohladil hřbet ruky. "Jsem idiot, chovám se jako idiot a… já vím, že to asi nepůjde, ale…" odmlčel se.
Vítek natočil hlavu jeho směrem a pousmál se. "Pokračuj."
"Chci tě zpátky. Nemůžu zaručit, že… že… Vítku, já tě miluju. Nesnesu být bez tebe."
Úsměv se rozšířil. "Pojď sem." Medvěd spadnul na zem a Vítkovy paže si přitáhly Gabriela. "Já vím, že takhle budeš blbnout pořád. Nevadí. Chci tě i tak."
"Vítku…" Gabriel se přitiskl k němu. "Udělám cokoliv, abys mi odpustil."
"Cokoliv? Skvělé." Pousmál se. "Přestaneš žárlit na Lexe."
"Ani mě…"
"Gabrieli!" Vítek ho nešetrně přerušil. "Já ti přísahám, že on pro tebe není žádná hrozba. Nic a nikdo mě od tebe nedokáže oddělit. Nevolal jsem Lexe proto, že bych se na tebe nemohl spolehnout. Ale dáváte s kluky dohromady kapelu a já si moc přeju, aby to vyšlo. Věděl jsem, že máš práci, důležitou práci, tak jsem tě nechtěl rušit. Nic víc v tom není."
"Příště mě zavolej."
"Slibuju. I kdybys měl na návštěvě třeba prezidenta."
"Tak to mě zavolej určitě." Spokojeně se pousmál, natáhl se, aby vyhledal Vítkovi rty. "Já tě miluju."
"I já tebe."
Míša stepoval před pokojem a špicoval uši, jestli se neozve nějaký řev. Nespoléhal na to, že by se Gabriel mohl projevit jako milý člověk a přiznat svou pitomost. Radši pro všechny případy stál na stráži.
"Co ty tady děláš?" ozvalo se za ním zrovna ve chvíli, kdy měl skoro pocit, že z pokoje slyší nějaké vzrušené hlasy. Leknutím skoro nadskočil.
"Lexi?" otočil se a snažil se potlačit úsměv. Na jeho tváři se tak rozlil škleb alá Joker.
"Co se tak šklebíš? A co tu krucinál děláš?"
"Ty teda vypadáš…" vyprsknul. "Ale Gabča se taky moc hezky vybarvil. To je skoro na fotku."
"Jdi mi z cesty."
Míša se přilepil ke dveřím a zatvářil se neústupně. "Ne, jednak je tam zrovna Gabriel a pak s tebou chci mluvit."
"Co ty bys mi tak ještě mohl říct?" Lex byl znechucený sám sebou. Jak mohl naletět zrovna na tohle. Kdovíjak dlouho to spolu ti dva táhli. A on nic nevěděl.
"Chci ti to všechno vysvětlit. Navíc, stejně teď není vhodná chvíle, abys tam lezl. Potřebujou si promluvit v klidu."
"Co mi chceš vysvětlovat? Že spíš s Gabrielem?"
Míša i přes vážnost situace prostě vyprsknul smíchy. "No to bych to teda vyhrál. Navíc, já s ním spát ani nemůžu."
"Nechápu. A ani mě to nezajímá." Otočil se k odchodu. "Přijdu odpoledne, ale přísahám, že jestli Gabriel Vítkovi zas ublíží, tak ho tentokrát už zabiju."
"Počkej…" Motýlek se natáhnul, zachytil Lexovu ruku a přitáhl si ho zpátky. "Přísahám, že s Gabrielem nespím, nespal jsem a ani spát nebudu. Snažil jsem se ho přesvědčit, že je vůl."
Lex se ušklíbnul. "A to ti mám jako věřit?"
Povzdechl si. "Hele, já chápu, že to všechno vypadá děsně divně. Že nejlogičtější vysvětlení je přesně to, co si myslíš, ale je ještě jedno. Dovolíš mi to zkusit vysvětlit?"
"Proč bych měl?"
"Protože se ti líbím a tohle vysvětlení tě zaručeně pobaví." Zazubil se Motýlek. "No tak, vždyť to nebude bolet. A já ti nemíním nic vyčítat. Čestný. A…" otočil se ke dveřím, protože se odtud ozval příliš hlasitý zvuk. Gabriel!
Rychle se otočil, trhnul za kliku a vpadl s Lexem v závěsu dovnitř.
Gabriel byl zhroucený na Vítkovi. Nebylo mu vidět do tváře. Vítek ho hladil po vlasech a tisknul k sobě. "No tak, to nic není. Nějak to zvládneme."
"Co se…?" Lex vypadal zmateně.
"Už jsi mu to řekl?" Míšu napadlo jediné možné vysvětlení.
Vítek přikývnul. Dál hladil Gabriela a něco mu šeptal. Pak se usmál a sevřel tělo svého přítele pevně v náručí.
"Já jsem takovej kretén." Zasténal Gabriel.
"Nemůžu než souhlasit." Ucedil Lex. "Všechno v pořádku, Vítku?"
Vítek přikývnul. "Já vás nechci vyhánět, ale mohli byste nás tu nechat samotné? Potřebuju si s Gabrielem promluvit. Promiň, Lexi. A Míšo? Prosímtě, mohl bys dohlédnout, aby se Randy dostal na veterinu? Má jít na očkování a Gabriel s ním chodí nerad, a když už u nás pobýváš..."
"Jasně. Zařídím to. A nemám ti něco přinést? Ovoce nebo tak něco? Hádám, že tu Gabriel asi bude chtít zůstat déle. Mohl bych zatím…"
"To je dobrý, díky." Vítek přejel prsty po Gabrielově obličeji. Ten bolestivě syknul a ucuknul. "Co se to…?"
"Tak to abych radši šel."
"Lexi!"
"Měli jsme menší diskuzi." Ozval se tiše Gabriel. "Vyříkali jsme si to a je to zas v pořádku."
"Vyříkali… ručně." Uchechtl se Míša. "Ti dva se servali jak koně."
"Díky moc." Sjel ho Gabriel ošklivým pohledem. Ale Míša si z toho stejně nic nedělal. Kdyby neměl Gabriel zvlhlé oči, možná by hrozivě vypadal. Ale takhle? S barevným ubrečeným obličejem? Těžko.
Vítek si povzdechl. "Nezranili jste se moc?"
"Lex si pořezal ruku… a jinak jim obličeje hrajou všema barvama. Kdyby tam nebyl Roman, tak se rvou ještě teď." Žaloval ochotně Míša.
"Musím nechat zasklít dveře." Gabriel se na Míšu zašklebil. "A zabít Michaela."
Vítek zavrtěl hlavou. "Panebože. A Míšu nechej, aspoň někdo mě popravdě informuje."
"Když už jsme u toho…."
"Jo, Gabrieli, řekni Lexovi, co my dva spolu máme. Kvůli tvé pitomosti si teď všichni myslí, že spolu spíme…"
Vítek vyprsknul smíchy, Gabriel pokrčil rameny a vysloužil si od bratra káravý pohled.
Lex se překvapeně zadíval na Vítka.
"Ty se tomu směješ?"
"Lexi? Ty sis fakt myslel, že Míša má něco s Gabrielem?" Vítek se nemohl přestat smát a brzy se k němu přidal i Gabriel. Lex se bezradně díval z jednoho na druhého. "Vysvětlí mi někdo, co se tu děje?"
"Vypadám snad jako masochista?" zeptal se uraženě Míša. "Nic ve zlém, Vítku. Ale s ním by byl jedině masochista."
Vítek se pousmál. "To protože ho neznáš tak jako já."
"NO nejsem si jistý, jestli ho chci až tak důkladně poznávat."
Lex se zamračil. "Tak vysvětlí mi tu už někdo, co se tu děje?"
Gabriel se uvelebil vedle Vítka a spokojeně ho sevřel v náručí. "Ty jsi vždycky mimo."
Vítek ho lehce plácnul. "Nezlob ho a řekni mu pravdu."
"Jo, řekni mu pravdu, nebo tě praštím." Zazubil se Míša. "Slíbil jsem ti, že udržím tajemství, tak to vysvětli ty!"
"Michael je můj nevlastní bratr."
Lex zalapal po dechu. "To si ze mě děláte srandu."
Žádné komentáře:
Okomentovat