Tak, slíbila jsem na srazu, že až se vrátím domů, dám další díl :-D Jako, já nevím, jestli se k tomu srazu vůbec vyjadřovat tady, ale aspoň ve zkratce. Byl to velmi příjemně strávený den a fakt jsem strašně ráda, že jsme se sešli v hojném počtu šesti lidí. Účast byla naprosto špičková a vážně litujte, že jste se nevydali na zvířátka s námi. Ještě si teda rozmyslím, jestli odpustím zrádné skupině, že mě nechala ve Stromovce na pospas šílencům z Očka :-D Ale tématicky dobrý... a kdybych nebyla v takovém šoku z toho ošklivého "miminka", tak jim fakticky něco řeknu :-D
Ale už pojďme k povídce...
Roman ležel pohodlně rozvalený na gauči, sledoval hokej. Nohu měl podepřenou tím nejměkčím polštářem, který našel. Kotník po jeho heroickém výkonu parádně otekl a teď na něj nemohl pořádně stoupnout. V duchu děkoval Leovi s Gabrielem. Kdyby se ti idioti neporvali, už mohl jakžtakž pajdat. Takhle si to střihnul zas od začátku. Čekal, kdy dorazí Lex z nemocnice, protože se nemínil štrachat s ním. Ještě by si ho tam taky nechali. Ani nápad.
Dveře vrzly. Roman se zazubil. Lex slíbil dneska opravdu báječnou večeři a on už měl docela hlad.
"Překváááápkoooooooooo." Do obýváku k jeho velkému údivu nevešel Lex, ale vpadl tam Kuba s Martinem.
"Co vy tu děláte?" zeptal se zmateně.
"Neseme ti narkózu..." Zazubil se Kuba a zamával flaškou vodky. "Aby to tolik nebolelo. A rozhodli jsme se, že vás přepadnem, kdybyste tu dělali nějaké nemravnosti, tak abychom to viděli."
"To zrovna." Ušklíbnul se Roman. "Skleničky víš, kde jsou, tak je dones."
"Ahoj, tak co noha?" zeptal se Martin a přisedl si. "Vypadá to, jak kdybys strkal nohu do vosího hnízda."
"Skoro." Odtušil Roman. "Strhlo se hotové drámo."
Michael se skoro hladově vrhnul na Lexovy rty. Lex vstřebal novinky poměrně rychle. Míša se dost divil tomu, že to s ním neseklo. Ale neštěstí bylo zažehnáno. Lex vypadal sice ještě dost zmateně. A vůbec se netvářil na to, že Vítek odpustil Gabrielovi, ale zdál se s tím smířený. Vítek vypadal neuvěřitelně šťastně. A Gabriel hned doběhl na všechny doktory. Opustili je před chvilkou. Míša trval na tom, že doprovodí Lexe domů. Když je z něj teď ten rváč, tak aby si někde nechtěl dát repete.
Lex zády narazil na dveře. Ty nebyly dovřené, takže se oba vřítili dovnitř, kde už vládlo bujné veselí.
"Kohopak to tu máme?" vykoukl značně rozjařený Kuba. "Ááááá. Lexík a…" natočil hlavu na stranu. "Nespíš podle nejnovějších informací s Gabrielem?" zazubil se.
"Co se to tu proboha děje?" zeptal se Lex, zatímco se sbíral ze země a mnul si naražený loket. Naštěstí u nezraněné ruky.
"Pááááni, ty teda vypadáš." Zakřenil se Kuba. "Martine, rychle foťák. Tohle je třeba zvěčnit. Jo, a hrajeme člověče, napij se! Hádej, kdo prohrává!"
"Ty?" zkusil to Lex a podíval se omluvně na Míšu. Říkal mu, že je teď u něj Roman, ale o těch dvou opilečcích neměl tušení.
"Stavím se jindy." Pousmál se Míša. "Tohle si nemůžeš nechat ujít." Naklonil se k němu a věnoval mu vášnivý polibek. "Budu se na zítřek moc těšit."
Lex se chvíli díval za mizejícím Michaelem a pak se otočil na Kubu. Do očí štípnul blesk fotoaparátu. To už se přidal Martin s foťákem. "Páni, tohle bude naprosto skvělá fotka. Tuhle musím udělat v barvách a životní velikosti."
Lex protočil oči a zamířím kolem nich do obýváku. Sedl si vedle Romana, který vypadal o něco víc pod vlivem než kluci. "Ahoj, co dělá noha?"
Roman se usmál, stulil se Lexovi do klína a usnul.
Kluci se po Lexovi tázavě podívali.
Pokrčil rameny a přitáhl deku, aby do ní Romana zabalil. "Přebral."
"Takže. Jak to s váma dvěma vlastně je?" zajímal se Kuba, zatímco Roman s Martinem opilecky chrupkali na gauči. Lex si dělal kávu a náhle téměř střízlivý Kuba seděl u něj a sledoval ho.
"Jsme jen kamarádi. Nic víc mezi námi není."
Kubovi zasvítilo v očích a pousmál se. "Já se neptal na Romana, ale na Michaela."
Lex se na něj přistiženě podíval. "Myslel jsem, že jsi narážel na to, jak…"
Kuba zavrtěl hlavou. "Romanek, když se hodně nabumbá, tak je velmi přítulný i k chlapům. Ale zas jen k těm, kterým věří. Tam je mi to jasné. Ptal jsem se tě na tvého milence, Lexi. To, jak jste vpadli do dveří, bylo víc než výmluvné. Takže… on nespí s Gabrielem, jak se šuškalo? Nebo ti to zas tak moc nevadí?"
Lex si povzdechl a usadil se u stolu naproti Kubovi. "Nespí spolu. Gabriel a Michael, oni jsou tak nějak v příbuzenském poměru."
"Cože?" Kuba se zatvářil překvapeně. "Jak jako v příbuzenském poměru?"
"Bratři." Odvětil Lex zdánlivě klidně, i když se ho tahle skutečnost zrovna dvakrát neuklidňovala.
"No to si děláš prdel!" vyjekl Kuba. "Ti dva jsou bráchové? Žiši, to je pěkně zvrácenej vtip."
"Mluvím vážně. Michael je Gabrielův nevlastní bratr. Mají stejnou matku."
"No do prdele. Ty spíš s Archandělovým bráchou… ty vole, vždyť ty jsi spal i s Gabrielem. Kurva!"
Lex pozvedl obočí. "Děkuji za připomenutí. Ani bych si na to nevzpomněl."
"Promiň. Jen mě to poněkud vykolejilo. To teda nevím, co je teď horší. Jestli to, že jsou bráchové, nebo to, že jsi spal s oběma. A Michael o tom ví?"
"Nemám nejmenší tušení."
"Ty bláho, existuje nějakej chlap ve tvém okolí, se kterým jsi ještě nespal?" vydechl Kuba. Chvíli Lexe sledoval a pak se začal smát. "Jasně, Roman."
Lex jen zavrtěl hlavou a napil se kávy. "Romana do toho netahej. Pokud vím, tak ten kope za jinou ligu než my."
"Éééééé." Kuba se zazubil. "A tebe to moc mrzí, co?"
"Nechápu, kam tím míříš."
"Když se nehlídáš, tak…" Kuba si zapřel lokty a zadíval se na Lexe. "Uvědomuješ si vůbec, jak se na Romana občas díváš? Jako by byl…"
"Přestaň, Jakube."
Kuba se pousmál. "Ty jsi do něj zamilovaný až po uši, že jo."
Lex odložil hrnek a prudce vstal. "Myslím, že tohle je absolutně bezpředmětné řešit."
"Počkej. Neblbni. Sedni si." Kuba se na něj káravě podíval. "Proč hned tak vyskakuješ? Proč mi prostě neřekneš, jak to je."
Lex opět klesl na židli a zadíval se na Kubu. "Protože je to naprosto jedno, jasné? Nehodlám nic měnit. Tak, jak to je teď, je to naprosto vyhovující."
"Lexi." Kuba se na něj soucitně podíval. "Myslím, že bys to měl Romanovi říct."
"Nevím, o čem to mluvíš. Zítra mám schůzku s Michaelem a pak to bude všechno v naprostém pořádku."
"Opravdu?"
"Jistě."
"A do toho všechno počítáš i sebe?"
Lex se ošil. "Nechápu, kam tím míříš?"
"Tobě to opravdu vyhovuje tak, jak to je? Jsi s Michaelem, nebo tak nějak, a přitom tiše toužíš po Romanovi."
"Tiše!" okřikl ho Lex a ohlédl se k obýváku. "Vůbec to nechápeš. Možná kdyby byl jako my, tak… jenže není. A já nemíním kazit to, co mezi námi je tím, že bych ho obtěžoval svými touhami. Netýká se ho to. Je to jen můj problém. To mně se to vymklo. Roman o ničem neví a ani vědět nebude. Nebudu kazit to, co mezi námi je tím, že po něm toužím. Nebo tím, že bych mu o tom řekl. Víš, jak by se na mě potom díval? Už by nevěřil tomu, že nemám postranní úmysly. Nedotknul bych se ho bez toho, aby ode mě zhnuseně odskočil. A to nechci."
"To se hodláš takhle mučit?"
"To není mučení. Dostávám maximum toho, co lze. Víc mít nemůžu."
Kuba si povzdechl. "Proč se vždycky zamiluješ do někoho, kdo ti není schopný oplatit tvé city."
"Asi prokletí." Pousmál se Lex. "Ale aspoň můžu být nablízku…"
Žádné komentáře:
Okomentovat