A já věděla, že jsem na někoho zapomněla. Hluboce se stydím a opožděně, všechno nejlepší Hug. Hodně všehooooo. Dobrého samozřejmě. Slíbila jsem Voldíkovy dva díly za sebou, tudíž... zde je druhý. Jen jsem si mezitím dala pár hodin pauzičku. Abyste vstřebali to drááámo, co nastává :-D A navíc nesnáším tohle vkládání do blogu. Normálně mě to fakt otravuje :-D Ale kvůli vám se vždycky dokážu přemoct.
Bušili do sebe než se Romanovi a Míšovi podařilo ty dva rváče od sebe oddělit. Roman objal Lexe zezadu přes paže, aby mu zabránil v pohybu. Přitiskl se k němu celým tělem, aby ho aspoň trošku znehybnil. Samozřejmě se přitom opřel o bolavý kotník a měl pocit, že se bolestí snad počůrá. Sevřel Lexe o to pevněji.
"Lexi, prosímtě, už dost." Zasténal sám dost bolestně. Věděl, že Lexovi drtí žebra, ale jinak to nešlo. Sotva ho držel.
"Seš neuvěřitelnej čůrák, Alexandře." Plival Gabriel nejen urážky, ale i krev z roztrženého rtu. "Pořád si chtěl Vítka a teď jsem najednou ten zlej, když ti ho laskavě přenechám?"
Lex se vzepjal a snažil se Romanovi vytrhnout.
"Prosímtě, už dost. Nech ho." Romanovi se už dělaly mžitky před očima, jak vyvíjel sílu k udržení přítele a ještě se snažil ustát bolest, která už byla skoro k nesnesení. "Prosímtě." Cítil, jak Lex v jeho pažích trošku ochabl. Děkoval všem bohům, protože déle už by ho neudržel.
"Ty jsi neuvěřitelný sráč." Přesunul se tedy také ke slovnímu napadání. "Už je mi fuk, cos udělal mě, ale Vítkovi ubližovat nebudeš."
"Proč bych mu měl ubližovat, mě už je volnej. Stejně tak, jako jsi mi byl vždycky ty. A jako jsi tomuhle svýmu… co to vlastně je? Heterokámoš?" Gabriel se rozesmál. "Ty už jsi vážně ztratil soudnost, spíš jen se samými ubožáky a samé ubožáky zbožňuješ."
Michaelovi se zatmělo před očima. Už dávno Gabriela nedržel. Jak je roztrhli, Gabriel rychle našel vlastní klid a rovnováhu.
Archanděl se hodně podivil, když mu přilétla rána i od Motýlka. "Ty seš takovej vůl! Zapomínáš, že já s Lexem spím taky? Tak ubožáci, jo? Tak dovol, abych ti znovu něco řekl. Chováš se jak malý rozmazlený děcko!"
"Já tu nejsem rozmazlenej jedináček, já ne." Zasyčel Gabriel.
Michael se nadechl, že něco Archandělovi odpoví, ale byl přerušený Romanem. "Vezmu Lexe na pohotovost. Ta ruka vypadá ošklivě a nejspíš to bude chtít pár stehů. Můžou pokračovat jindy."
Mlčeli. Celou cestu do Lexova bytu bylo ticho. Celou cestu z nemocnice, kde Lexovi zašili ránu od skla. Už mu začínal modrat obličej. Lex mlčel, protože nevěděl, co by řekl. Roman mlčel, protože jím cloumalo rozčilení. Ti dva se tam servali jako malí kluci. Jak dva kohouti na jednom smetišti. Kdyby to viděl Vítek, nejspíš by ho to mrzelo. Roman nepochyboval o tom, že Vítek Gabriela miluje a po tom, jakou scénu viděl, nepochyboval ani o tom, že Gabriel miluje Vítka. Lex samozřejmě pořád miluje Vítka, navíc se cítil ublížený kvůli Motýlkovi a jako bonus nenávidí Gabriela. Smrtelně nebezpečná kombinace.
Roman mě neuvěřitelnou chuť mlátit hlavou o zeď. Tohle byl začarovaný kruh. Mlčky vešli do bytu. Roman sotva pajdal, protože se při roztrhnutí těch dvou samozřejmě musel zapřít i o zraněný kotník. Bolest byla skoro nesnesitelná. A ani Lex nešel moc jistě. Měl pohmožděná žebra, ale těšila ho skutečnost, že dal Gabrielovi přes držku a že dopadl nejspíš mnohem hůř než on.
Vyčerpáním se svezl na gauč a propaloval Lexe pohledem. Bolest poněkud ustoupila, ale i tak to bylo pořád ještě dost zlý. Pokusil se trošku vytáhnout a zaúpěl bolestí. Nejradši by ty dva kohouty nakopal. Oba dva.
"Omlouvám se." Zašeptal Lex zničeně. Dopadlo to přesně naopak, než si myslel. Místo úlevy se cítil ještě hůř. Sice Gabrielovi dal do zubů, ale on sám utržil taky pár šrámů, ničemu nepomohl a ještě způsobil bolest Romanovi. "Hrozně mě to mrzí."
"Jste idioti oba dva. Jak jste si tímhle pomohli?" Roman si povzdechl, zavrtěl se, aby našel pohodlnější pozici a natáhl se, aby si pod nohu podložil polštář. "Já vás fakt nechápu, dospělí chlapi a rvou se jako malí haranti. Už jen píseček a lopatičky, abyste se měli čím mydlit po hlavě."
"Je mi to líto." Lex se přesunul k němu na gauč. "Co tvůj kotník?"
"Bolí… Lexi, krucinál, víš co to bylo tě udržet, když tě chytí amok? Nikdy jsem tě takhle neviděl."
"Omlouvám se. Neuvědomil jsem si, že tím můžu způsobit bolest i tobě." Lex viditelně schlípnul. "Udělám cokoliv, abych to nějak odčinil."
Roman zavrtěl hlavou. "Já tě chápu. Vážně. A kdybych byl přesvědčený, že tohle pomůže, pomohl bych ti toho vola ztřískat taky. Jenže to nepomůže."
"Máš pravdu." Přikývl kajícně.
"Pomohlo ti to aspoň?"
Lex chvíli uvažoval a pak zavrtěl hlavou. "Ne, cítím se teď ještě hůř. Až se to dozví Vítek, bude naštvaný."
"Spíš zklamaný, řekl bych."
Lex se uložil vedle Romana. "Jsem idiot."
"Jo." Přikývl. "Ale spíš ses tak dneska jen choval, než že bys opravdu… Lexi? Jsi v pořádku?"
Zavrtěl hlavou a zavřel oči. "Ne, já… všechno jsem zkazil. Třeba by se Gabriel s Vítkem nerozešel, kdybych se do toho nepletl já."
"Přece bys neodmítl kamaráda v nouzi." Roman zavrtěl hlavou. "Já vím, že jsi čestný a nikdy bys nikomu přítele nepřebral. I když asi Vítka hrozně miluješ." Roman si povzdechl. "Já vím, že jsi hrozně hodnej chlap. A Gabriel je žárlivé hovado."
Lex neodpověděl.
"Lexi…" Roman natáhl ruku a sevřel Lexovu dlaň. "Jsi v pořádku?"
"Slíbil jsem ti, že tu zůstanu. Kvůli tobě, jen kvůli tobě."
"Chceš zpátky do Německa? Opravdu moc?"
"Mám pocit, že se tu brzy zblázním. Nejradši bych od toho všeho utekl."
"Lexi," pevně stiskl jeho prsty. "Tak jeď. Vrať se tam, pokud to pro tebe bude dobrý."
"Strašně by se mi po vás stýskalo. Po tobě."
Roman se zasmál. "Ty sám nevíš, co chceš."
"Vím, jenže to nemůžu mít." Zadíval se na Romana a pak jen zavrtěl hlavou. "Nemluvme o tom."
"Jistě. Jako hrob!"
Lex chvíli mlčel než se zeptal. "Já vím, že to máš vyhrazeno jen pro Jakuba, ale… nemohl bys mě obejmout."
Roman se natáhl a přitáhl si Lexe do náruče. "Myslím, že to bude fajn. Jen toho teď bylo víc." Ucítil, jak se Lexovo tělo v jeho náručí otřáslo. Bože, snad se mu tu nehodlá sypat. Ještě tohle taky. Sklouzl níž a dovolil tak, aby si Lex položil hlavu na jeho hruď. "Poslyš, máš ještě ten hrášek?"
"Proč?" Lex mírně zvednul hlavu a Roman se uchechnul tomu, co uviděl.
"Protože ho budeš potřebovat dneska ty. Začínáš se pěkně vybarvovat."
Lex jen zasténal. "Je ho hodně zlé?"
"Hraješ všema barvama. Jako velikonoční kraslice." Zazubil se Roman. "No máš jediné štěstí, že tě Vítek nemůže vidět, protože tohle nějaký čas vydrží. Ale co řekneš klukům, to teda netuším."
"Na to teď radši ani nechci myslet." Lex si znovu uložil hlavu na Romanovu hruď. "Je mi…"
"Nemysli na to. To, co řekl Gabriel je blbost."
"Jak víš, že jsem myslel na tohle?"
"Znám tě, Lexi." Pousmál se Roman a přimhouřil oči. "A jsem děsně utahanej. Probereme to zítra, ano?"
"Není co probírat." Ujistil ho Lex.
Roman pokrčil rameny. "Třeba ti ubožáci, co je miluješ?"
Lex se napřímil. "Tím míříš kam?"
"Jen jsem chtěl říct, že když už je někdo hoden tvé lásky, tak to nemůže být ubožák. Ubožák je Gabriel, protože… Vítek ho fakt miluje, to vidím i já a to jsem na tyhle věci zabedněnej. Ale kam se hrabu na Gabriela. Doufám, že dostane rozum. Kvůli němu i Vítkovi."
Žádné komentáře:
Okomentovat