To jste nečekali, že přidám tak rychle, že ne? Ale mám k tomu své důvody. Jednak, Voldík splnila, co slíbila a já tudíž plním taky (Kletba byla provedena, teď už se jen pokocháme jejími následky... muhehehéééé). Sliby se mají plnit a nejen o Vánocích. Takže pro Voldíka, aby nebyla tak rozčilená, pro Yellow, aby se na nás hezky usmála a pro Janičku, aby přestala býti usoplená, zanícená a takové ty ohavnosti :-D Uzdrav se brzy.
A vážně netuším, proč mě chcete pořád vraždit, fakt ne (jde se radši někam schovat... po dnešku to asi nebude o nic lepší...).
Schoval se do výklenku, když Gabriel a Michael odcházeli. V hlavě se mu honily různé myšlenky. Vzpomněl si na Vojtu, na jeho slova, když tvrdil, že viděl Archanděla s Míšou. Tenkrát tvrdil, že spolu něco měli. Roman se tím nechtěl nechat ovlivnit, ale jisté bylo, že tady rozhodně něco nehraje. Ti dva… povzdechl si, ale copak on sám může soudit? Třeba je tu něco, co nevidí. I on a Lex si byli blízko. Jenže… on nebyl gay.
Měl by o tom říct? Vpajdal se dovnitř a usadil se u stolku. Obsluhu požádal o kávu vaječný chlebíček a složil tvář do dlaní. Říct nebo neříct? Když řekne, je možné, že způsobí katastrofu. Pokud už něco třeba řekl Vojta, tak tím jen přiživí jeho podezření. Pokud neřekne a katastrofu to způsobí taky, protože mohl mít ten kretén Vojta pravdu, bude si připadat jak sketa, co nevarovala přítele. Kurva, to mu fakt ještě chybělo.
Když před ním přistál hrneček s kávou a talířek s gigantickým, tomu se ani nedalo tak říkat, chlebíčkem, poděkoval a dál přemýšlel.
Nemůže nic říct, ale na druhou stranu nemůže ani nic neříct. Sakra, to nemůže existovat zlatá střední cesta? Shit.
Zvedl hlavu, když si k němu přisedl Lex. Oba vypadali poněkud přepadle. Lex možná o něco víc než jeho kamarád.
Roman se k němu okamžitě nahnul a položil mu dlaň na paži, jemně stiskl v uklidňujícím gestu. "Není to dobrý, co?"
"Ne."
"To mě moc mrzí. Vítek je fajn kluk, tohle si nezaslouží." Poplácal Lexe po rameni. "Ale on to určitě zvládne, ať je to cokoliv."
"Myslíš, že zvládne sobeckého Archanděla?" stočil na něj Lex pohled.
Roman pozvedl obočí. A bylo to tu. Přistrčil před Lexe hrnek s kávou. "Když už mluvíš o Gabrielovi…"
Lex se zamračil. "Ty snad něco víš?"
"Řekněme, že… no, víš… viděl jsem ho tady, když jsem přišel."
"Mluvil jsi s ním?"
Zavrtěl záporně hlavou. "Ne, měl společnost."
Lex se zatvářil překvapeně. "Koho?"
Roman se zarazil. "Poslyš, já… co se vlastně stalo? Myslím, když zmiňuješ… řekl Vítkovi něco ošklivého?"
"Ten hajzl se s ním před pár hodinami rozešel. Chápeš to? Vítek…" zamračil se a zadíval se na Romana. "S kým jsi ho viděl?" Začal mít neblahé tušení, že za tím rozchodem je někdo jiný.
Tak přesně takhle to nechtěl, ale Lex by to vědět měl. "S Michaelem."
"S… s Motýlkem? S mým Michaelem?" Lex prudce vstal. Roman ho jen tak tak stihl zachytit za paži, aby mu rovnou neutekl.
"Lexi, prosím tě, klid. To přece neznamená, že spolu něco mají."
Vzpomněl si na to, co mu o Motýlkovi říkal Vojta. Prakticky hned mu to vyskočilo z hloubi paměti. Povzdechl si. "Už mi něco naznačoval Vojta. Jestli se s ním rozešel kvůli Michaelovi, je to snad ještě horší." Sevřel pěsti. "Rozbiju mu držku. Nikdy si Vítka nezasloužil. Nechápu, co na něm Vítek vidí…"
"To víš, láááááskáááááá..." Protáhl Roman. "Víš, mě Gabriel skutečně nezajímá, ale je mi líto, že ubližuje Vítkovi i tobě."
"Mně? Proč by měl ubližovat mně?"
Roman na něj výmluvně pohlédl.
"Dobře, tak fajn. Ale stejně mu dojdu rozbít držku."
"Jo, to udělej. Prospěje mu to. Ale dej si pozor, abys nedopadl hůř. Gabriel vypadá, že umí vrátit." Pokrčil rameny. "Ale tebe požene spravedlivý hněv."
"Nedělej si z toho legraci."
Roman zavrtěl hlavou. "Hele, podle mě tím nic nevyřešíš, ale jestli máš chuť, rozhodně mu jednu vraž. Uleví se ti a jemu se třeba rozsvítí."
"Pochybuju. Je to idiot. Vítek je tak úžasnej kluk, co by jiní dali za to být s ním."
Roman se chvíli na Lexe díval, pak se pousmál. "Ještě pořád?"
Lex zavrtěl hlavou. "Už jsem se smířil s tím, že o mě nemá zájem. Já budu navždycky jen kamarád."
"Být kamarád je taky fajn." Zazubil se Roman. "Aspoň se nemusíš bát, že o něj přijdeš. Kamarádi jsou napořád."
"Máš pravdu." Přikývl Lex. "Ani jeden z mých nejlepších kamarádů o mě nestojí."
Roman se pousmál. "Nooooo, to je holt osud." Vstal. "Pojď, dáme si někde něco pořádného k jídlu."
Lex přikývl. "Dobře. A pak se stavím za Gabrielem."
"No, když myslíš, že je to dobrý nápad." Pokrčil Roman rameny. "Ale jdu s tebou."
Roman se cítil naprosto spokojený. Skvěle se najedl a začal pomalu v autě podřimovat. Když konečně zastavili, otevřel oči a…
"Lexi, ty to vážně… heééééj, počkej na mě sakra!" začal se rychle hrabat z auta, aby dostihl Lexe tvářícího se jako bůh pomsty. Moc to nešlo, ten kotník pořád dost bolel a hopkání trvalo dost dlouho. "Sakra, Lexi!" ale to už jmenovaný bušil na dveře. Ani se neobtěžoval zvonit.
"Co se…" vykoukl Michael, který tou dobou byl ještě u Gabriela. Hustil do něj horem dolem, že je vůl, že by měl zajít za Vítkem, na kolenou ho odprosit a slíbil mu hory doly, aby ho vzal zpátky.
Lexovy zorničky se rozšířily překvapením. "CO ty tu děláš?" A pak to všechno zapadlo na svoje místo. Vojtovy narážky na Michaela, Gabrielovy kopačky Vítkovi a konečně Motýlek v Gabrielově domě. Lexovo sebeovládání vzalo za své. Gabriel ho využije a pak odkopne, pak ublíží Vítkovi, nejspíš ho i podváděl, a teď toho hodného a milujícího kluka opustil kvůli jeho vlastnímu milenci? A on už si dělal plány, jak pozve Motýlka na nějakou romantickou večeři a… ty jeden pitomej Lexi!
"Jdi mi z cesty." Paží odstrčil Míšu stranou a vrazil dovnitř. "Tak kde jsi, ty zatracenej zmetku!"
Gabriel klidně vyšel z koupelny, zadíval se chladně na Lexe, jako by se nechumelilo. "Co ty tu chceš? Nemáš být u Vítka a utěšovat? To přece umíš tak zatraceně dobře."
Pokud v Lexovi zbyla ještě aspoň trošku sebeovládání nebo rozumu, tak se vytratila jako pára nad hrncem. Přešel ke Gabrielovi a bez varování mu pořádnou ubalil. "Ty seš takovej sráč, že to není možný!" Shlížel na Archanděla válejícího se na zemi s pohrdáním.
To už do místnosti vrazil i Míša s Romanem.
"Sakra, Lexi, tohle vážně nic neřeší."
Lex se na Romana otočil. "Ale řeší, moc mi to pomáhá."
Malá chvilka nepozornosti stačila, aby se Gabriel vzpamatoval a úder vrátil. I on měl docela páru, takže srazil Lexe k zemi, cestou se mu povedlo vrazit loktem do dveří se skleněnou výplní a vysklít ji. Po zemi se rozletěly střepy a několik krvavých kapek.
Gabriel si mnul postiženou čelist a sledoval Lexe, jak se sbírá a drží si krvácející paži.
"Seš ubožák, Alexandře. Vždycky chceš jen to, co mít nemůžeš."
Roman přiklekl k Lexovi a dalo mu hodně práce, aby ho udržel na zemi. "Nech to být." Mluvil k němu a tiskl mu paži. "Prosím tě, tohle vypadá na stehy."
"Na." Míša se zjevil vedle a podal Romanovi ručník, aby ho mohl Lexovi přitisknout na krvácející ránu.
"Dík:"
Gabriel se ušklíbnul. "Zabrání ti nějaký heterouš v tom, abys mi rozbil držku, jo?" zasmál se. "Tos docela klesnul. Vždyť on k nám vůbec nepatří. Nebo jsi snad tak pitomej, že bys věřil tomu, že ti tenhle dá? Tak jako ty mně?"
Míša se zadíval na bratra. Co to krucinál plácá? On a Lex spolu snad… ou.
Lex vyskočil a vrhnul se po Gabrielovi. Roman si přitom narazil zadek, jak padnul nazad. Michael zůstat zírat s otevřenou pusou.
Roman se vyhrabal na nohy a štěkl po Michaelovi. "Nečum a radši mi je pomoz dostat od sebe!" Nezaváhal a vrhnul se k zápasící dvojici.
Žádné komentáře:
Okomentovat