Tak a jsem tu zas. Píšu jako drak. A tak. Dnešní dílek vám snad udělá radost. Chlapci v akci. Prostě a jednoduše. Držte si klobouky, pojedeme do kopce a pak zas šupem dolů. Ještě jsem nic nepila, ale chystám se :-d A je tam jedna vsuvečka, která vás má zmást. Dejte mi vědět, jestli se povedlo :-D
A jelikož jsem v dobré náladě a poněkud přejedená, jdu to spláchnout nějakým alkoholem. Krásný den, či spíše už noc, a kupu sněhu!
Vlastně si ani nepřipadal divně, když natahoval ruku ke zvonku. Nepřipadal si divně, ani když mu otevřel Lex a vpustil ho dovnitř. Nepřipadal si divně, když se na něj Lex tak zvláštně díval. A pak to přišlo.
"Jak daleko jsi odhodlán zajít s tím plněním?" Přimhouřil Lex oči a usadil se do křesla. "Prosím, posaď se." Pokynul mu a nespouštěl z něj pohled.
To už Míšu poněkud vykolejilo. "Kam až mi dovolíš zajít." Odpověděl nicméně poměrně pohotově.
Lexovy rty zvlnil jemný úsměv. "Opravdu?" Naklonil se k němu blíž. "Nečekej ode mě ale žádný trvalý vztah."
Michael se zasmál. "Nečekám. Vážných vztahů mám na pár let až po krk."
"Pak jsem si jistý, že chci vidět tvého motýlka." Oznámil Lex spokojeně a znovu se zabořil do opěradla křesla.
Míša jen pokrčil rameny. Pomalu, s pohledem upřeným na Lexe, rozepnul knoflíček i zip kalhot a nechal je sklouznout ke kotníkům. Přesně, jak Lex očekával, nic pod nimi neměl. Ohodnotil to spokojeným úsměvem a sklouzl pohledem po štíhlých bocích na pevná stehna.
"Toho motýlka..." zachraptěl a Michael udělal těch několik kroků k němu. Jen s malým zaváháním zvedl pravou nohu a chodidlo opřel vedle Lexova stehna.
Lex natáhl ruku, aby se prsty dotkl a jemně obkroužil tetování na vnitřní straně stehna. "Hezké." Těžko říct, co přesně hodnotil.
Míša se pousmál a pomalu se posadil na Lexův klín. "Myslím, že jsem ti sliboval, že splním své sliby. Měl bys mi konečně prozradit, k jakým zvrhlostem jsem se to uvolil."
Lex tiše zavrněl a Michael si ani na chvíli netroufal odhadovat, co přesně to mělo znamenat. Měl se přesvědčit o tom, že takových rozhodnutí se rozhodně nelituje.
Nemůže být ani řeč o tom, že hlasité zasténání prořízlo ticho panující v místnosti. Bylo by to velice nepřesné. Konkrétně tohle zasténání bylo jen o něco málo hlasitější než ta ostatní. A ještě o něco hlasitější, než zrychlený dech a šustění povlečení. Lexova ložnice byla přímo naplněná zvuky právě probíhajícího zápasu dvou těl. Brzy jim byla i postel malá. Nicméně podlaha pokrytá kobercem dostačovala.
Motýlek zasténal o něco hlasitěji, jak se záda otírající o koberec začala ozývat. Nejspíš budou pěkně spálená, ale to bylo v tu chvíli podřadné. Nebylo to důležité. Jediné, co dokázal vnímat, bylo tělo pokryté kapičkami potu, které bylo nad tím jeho. Lex si dával na čas a ovládal situaci. K vrcholu se blížil až děsivě pomalu. Míša začínal mít pocit, že nevydrží a pod jeho dlaněmi se rozsype na milion střepů. Z posledních sil se zachytil okraje postele, sevřel prsty kolem tenké přikrývky. S dalším Lexovým až sadisticky pomalým přírazem se v úhledných smyčkách složila vedle jejich těl. Svět vybuchl v milionech barevných jiskřiček a ruka s útlým až ženským zápěstím pomalu klesla.
Probudil se, ještě ani nesvítalo. Nemusel ani vidět, aby poznal, že ještě není čas na vstávání. Zašátral kolem sebe a prsty konečně narazily na vyhřáté tělo. Rychle se přisunul ke zdroji tepla a zase zavřel oči. Cítil pevné paže, které se okolo něj téměř okamžitě ovinuly.
"Ještě spi." Hluboký melodický hlas byl ještě poznamenaný nedávným spánkem.
"Když mně už se nechce." Zavrněl Vítek tiše a přitiskl se k nahému tělu milence.
"Jsi otravnější..." zívnutí "než kdokoliv jiný na tomhle světě."
"Klidně můžeš spát, já se budu jen tulit."
Našel Vítkovu ruku a pomalu si ji dovedl do svého klína, kde ji uvítala mocná erekce. "To se ti moc hezky řekne, ale jak mám sakra usnout s tímhle?!"
"Jejda." Vítek se přitisknul blíž. "Asi budu mít zase problémy se sezením."
"Tak to si piš." Poznamenal Gabriel a už bez známek ospalosti zamáčkl Vítka do matrace "seženu ti pod zadek nějaký polštářek, trpiteli."
Vítek se tiše zasmál. "Miluju taková rána."
Když se Michael probudil, už bylo dost pozdě k ránu. Ani příliš neuvažoval nad tím, kde je. Jen mu vyvstala na mysli ranní přednáška, kde by rozhodně měl být. Už si skoro vyplýtval všechny povolené absence. A byl si jist, že ho ještě jedna určitě čeká. Nesměl to zmeškat, jinak nedostane zápočet, nepůjde ke státnicím a celkově by to narušilo jeho plány.
Prudce se narovnal a syknul. Sedřená záda se ozvala. Usnuli večera přímo na zemi, kde nakonec skončili. Míšovi stačilo jen natáhnout ruku pro tričko a rychle si ho natáhnul. Pak se rozhlédl, aby našel džíny. Chvíli trvalo, než si uvědomil, že o ty přišel už v obýváku. Tiše se vykradl a zanechal Lexe spícího a zamotaného v přikrývce. V obýváku si rychle natáhl kalhoty, popadl batoh a kabát. Ani na chvíli nezaváhal. Vyběhl z bytu. K jeho neskutečnému zděšení narazil na Vojtu, který si to s úsměvem a sáčkem koblih šinul dovnitř.
Vteřinu dvě na sebe zmateně zírali. Pak se Vojtova tvář stáhla do spokojeného úsměvu a Míšova pro změnu do omluvného.
"Pedagogika." Řekl jen.
Vojtěch přikývl. "Chápu, vysvětlím."
"Díky."
"Vstávej semínko, holala, bude z tebe fiala!" Zapěl Vojta, mírně falešně a strčil Lexovi pod nos talířek s koblihami.
Lex chvíli vypadal, že netuší, co se s ním posledních pár hodin dělo. Pak se podíval na Vojtu s výrazem "ty tady ale být nemáš". "Kde je...?"
Ani nedomluvil. "Srazili jsme se ve dveřích. Spěchal na přednášku. Víš, někteří lidé mají i povinnosti."
"Hm." Zamručel Lex rozladěně a pomalu se posadil. "A ty tu děláš co?"
"Hele, kdybych věděl, že tu někoho máš, nelezl bych ti sem. Ale potřebuju azyl. Instalatéři si konečně vzpomněli, že by měli něco dělat a bohužel mi odpojili na pár dní vodu. Takže jsem si říkal, že když tě uplatím čerstvými koblížky k snídani, že si mě tu na pár dní necháš."
"Teď zrovna se to úplně nehodí."
Vojta přikývl. "Takže vyženeš svého kamaráda na ulici? Svého, teď už zřejmě bývalého, milence?"
"To tys tak moc chtěl, abych si s ním něco začal."
"Jistě, poklade. Ale potřebuju zachránit život. A právě teď. Tři dny, prosíííím."
"Dobrá. A dej sem ten koblih. Mám hlad."
"Páni, to teda musel být hukot, když máš takový apetit."
"Bez komentáře."
Žádné komentáře:
Okomentovat