Vážení,
je mi líto, že jsem vás nechala tak dlouho čekat. Nicméně okolnosti nebyly zrovna příznivé. Odešla mi technika a samozřejmě já ze zásady nezálohuju. Teprve, až když mám dopsáno. Díky bohu, Motýlek na tom neutrpěl, aspoň myslím, jelikož jsem ho den před selháním notebooku odeslala kompletně obetovat Dobby. Starý počítač je na servisu (jednoho krásného dne tam ty blby nejspíš praštím) a tak jsem si včera donesla nového mazlíka. Elegantní kousek. Asi ho miluju a budu k němu hodnější než k tomu předchozímu. Doufám. Snad bude stejně věrný jako jeho předchůdce. Každopádně se mi díky absenci počítače nahromadila spousta práce a restů. Stálo prostě všechno. Vy závisláci na počítači, jako jsem já, to jistě dokážete pochopit. Takže než se zase dostanu do pracovního nasazení, nejspíš to s přidáváním nových kapitol bude trošku nepravidelné. Budu se snažit ten skluz dohnat. V roce 2013 už by to mělo být trošku klidnější, takže snad budou i nějaká překvapení a nové povídky. Ale poslední dobou se cítím neskonale vyčerpaně. No, uvidíme. Však ono se to vždycky nějak vyvrbí.
Dah, tuhle kapitolu chci věnovat Tobě. Ty víš, takže to tu nebudu rozmazávat. Snad aspoň trošku potěší a rozsvítí tyhle pochmourné dny.
Lex seděl v křesle a díval se na Vítka, který seděl proti a zrovna upíjel pivo. Tiše spolu mluvili. Lex měl potřebu svěřit se mu, co na něj Vojtěch ušil. A moc by se nedivil, kdyby v tom měl prsty i zbytek dohazovačského týmu.
Gabriel seděl u baru a velice živě diskutovat s Romanem na téma "Vojta je kus vola". Tato debata byla velmi vášnivá a největší vášně projevoval Vojta, který čelil obvinění, že prodává Lexe jak husu na trhu. Samozřejmě se to týkalo té scénky dneska odpoledne, kdy Vojta přede svědky dával všanc Lexovy přednosti a vlastně i zadnosti.
"Vojto, to je přece vyloženě hnusný. Takhle ho ukazovat kámošům." Zavrtěl hlavou Kuba a tvářil se přitom velmi pobouřeně.
"Jsem si jist, že pokud by náš polobůh toho kluka chtěl, tak to zvládne i bez tvého laskavého přispění." Shrnul Gabriel a probodl Vojtu pohledem. "A kdybys něco takového udělal mně, sejmul bych tě."
Roman se zasmál. "Ale ta podívaná evidentně udělala dojem. Ten Michael civěl jak přejetá žába. A ta jeho kamarádka vypadala, že Lexe oslintá."
"Náhodou. Náš Lex je pořád ještě zamilovaný do toho debila Horsta, a nebo fňuká po Vítkovi. Copak se na to dá pořád koukat?"
"Vojtěchu, kdybys byl co k čemu, tak zařídíš, aby Lex miloval tebe."
"Archanděli? Polib mi prdel!" Odsekl Vojta, seskočil z barové stoličky a jal se schovat v bezpečí kanceláře.
"Ten si nějak troufá." Zamračil se Gabriel, stočil pohled k Vítkovi a pousmál se. "Kdybych nebyl v tak dobré náladě, schytal by to."
"Cože? Ty jsi v dobré náladě?" Zeptal se překvapeně Roman a vzápětí se přidal raději k Vojtovi.
"Měl bys mu zavolat." Usmál se Vítek. "Jestli se ti líbí, měl bys."
Lex vzal zamyšleně do ruky skleničku a napil se. "Možná i líbí. Rozhodně je velmi zajímavý. Jen se mi moc nelíbí ty jeho dredy."
Vítek se zasmál. "Mně se taky na Gabrielovi nelíbila spousta věcí."
"Už jste se spolu usmířili, že ano?"
Vítek zrudnul jako pivoňka. "No, ehm... tak nějak ano. Myslím, že už jsme zase pár."
"A jsi si jistý, žes udělal dobře?"
Vítek pokrčil rameny. "To nemůžeš vědět nikdy. Ale já tomu prostě věřím."
Michael zrovna vypracovával úlohu do didaktiky, když se mu rozezvučel telefon. Podrážděně po něm natáhl ruku. Začínal mít pocit, že mu není dopřáno ten úkol kdy dokončit. Pořád někdo vyrušoval. Prvně táta se šíleným nápadem, že by spolu mohli vyrazit na jídlo. Povedlo se mu umluvit ho, že vyrazí později. Ještě potřeboval tak hodinku. Pak volala ta koza Lucka, že neví co s tím. Trvalo půl hodiny, než ji to osvětlil. Teď mu zbývalo všeho všudy dvacet minut, aby to dodělal před povinnou večeří. Chtěl to mít co nejdřív. Rozhodně se tím nechtěl zabývat ještě v noci.
Sevřel mobil v prstech. Neznámé číslo. Bezva, zas operátor s nějakou super nabídkou.
"Motl, prosím?"
Chvíli bylo ticho. "Zdravím tě, Motýlku."
Málem mu zaskočila vlastní slina. "Kdo to je?"
Ten smích na druhém konci mu byl povědomý. "Doufal jsem, že na mě jen tak nezapomeneš."
Bože, bože, bože. "Lex?"
"Ano, správně."
Zopakoval si, co mu řekla Lucka, a rozhodl se s konečnou platností, že za vola rozhodně být nechce.
"Dneska ses k Motýlkovi rozhodně nehlásil."
"Netušil jsem, jestli můžu."
"Hm." Míša přimhouřil oči a usmál se. Rozhodně už znal číslo na svého boha.
"Ten noťák se k tobě dostal?"
"Dostal. Díky."
"Bezva."
"Poslyš, já... rád bych slyšel ty návrhy, co jsem... tenkrát v tom baru..."
Smích. "Jistě, ale rád bych si je ponechal jako takové soukromé tajemství."
Míša chvíli přemýšlel. Jestli ho chce dostat, musí riskovat. "A co kdybych je byl odhodlaný uskutečnit."
Druhá strana se na dost dlouho dobu odmlčela. Michael pociťoval jistý druh zadostiučinění.
"Pak přijď zítra ke mně, motýlku. A můžeme to probrat."
"V kolik?" zeptal se a tušil, že tohle zas bude pořádný trapas. Ale co už, nemá co ztratit. Může maximálně získat.
"V osm. Budu tě čekat."
"Budu tam."
Úkol do didaktiky už samozřejmě nestihl. Byl děsně rád, když ho to ráno ta otravná osoba Lucina nechala opsat. Celý den to bylo takové divné. V mlžném oparu. Míša měl naprosto jiné myšlenky než na školu, přednášky a už vůbec ho netankovalo, že musel obšlehnout úkol. Což obvykle nedělal. Tedy ne, že by byl až tak pilný student, ale rád za své chyby zodpovídal sám. A když už nějakou udělal, většinou si ji pak uměl zdůvodnit.
Lucka se na něj podívala dost zkoumavě. "Něco se děje?"
"Zatím ne." Míša se tajemně usmál.
"A později?" zkoušela to.
"Možná."
"Sakra, Míšo, nebuď škrt a pusť nějakou informaci."
"Zítra, Luciš."
"Zítra? Hm, takže nějaká noční akce?" zvědavostí se jí až rozšířily oči.
"Nejspíš."
Uculila se. "Že bys dal na mé rady a konečně se odhodlal?"
"Možná."
"Sakra Motejleééé!!!" zapištěla a práskla ho deskami. "Koukej mi něco říct, nebo tě praštím!"
"To už jsi udělala." Zkonstatoval a mnul si postiženou část hlavy.
"Chmp." Přimhouřila oči. "Asi bych tě neměla moc poškodit, co?"
Rozesmál se. "To bys neměla ani tak!"
"No tak, ty vole, já to potřebuju vědět. Ať ti můžu případně držet pěsti."
"Netřeba." Zavrtěl rozhodně hlavou. "Jsem si jistý, že tohle půjde."
"Opravdu? Někdo uvidí Motýlkova motýlka?" Zeptala se se zájmem. "Upřímně doufám, že to bude ten samec od Vojtěcha."
Míša blýskl očima. "Možná motýlek najde dneska svoji květinku."
Lucka se na něj chvilku dívala a pak vyprskla smíchy. "Ty jeden opylovači!"
"Motýlci rádi nektar." Zazubil se zvrhle a přimhouřil oči. "A dneska možná nějakej dostane." Míša se na konci věty poněkud zarazil, protože asi začínal tušit, co všechno tehdy nasliboval Lexovi.
"Ty jsi fakt naprosto zvrácenej." Zaburácela smíchy a pak ho poplácala po rameni. "Vítej zpátky! Konečně zas jako dřív."
"Samozřejmě. Kolumbus ať si nasere. Nebudu na něj čekat!"
"Amen, bratře."
Žádné komentáře:
Okomentovat