Blog.cz mě prostě vůbec nemá rád. Je zlej! Ale já ho přeperu, i kdyby nevím co.
Jen připomínám, že jste zváni na náš zítřejší čajový dýchánek, který se ponese ve velmi uvolněném stylu. No, kdy můžete slyšet autorku kňourat nad tím, jak ji ta či ona postava už prostě... ehm, štve. Poznáte nás snadno. Mě a Dobby prostě nejde přehlédnout. Nebo přeslechnout. To záleží na tom, kterému smyslu dáváte přednost.
Každopádně mi teď Motýlek tak trošku stojí a já neustále kňourám, že se mi Míša nějak nevede. Ale jsem si jistá, že úterní večer bude natolik inspirativní, že s tím už konečně pohnu. Poslední dobou mě stejně spíš baví betování než psaní. Holt to asi chtělo nějakou změnu.
Do toho baru naklusal hned s otvíračkou, aby popadl noťák a vyptal se obsluhy na toho chlapa. Už neměl v plánu se s ním někdy potkat. Proč taky? Vždyť ho poblil, seřval do telefonu místo Vojty a ještě se omlouval neustále dokola jako blbec.
Za barem stál někdo, kdo mu byl z té osudné noci celkem povědomý.
"Ehm, ahoj, jdu si vyzvednout noťák. Prý o mně budete vědět." Přistoupil velmi opatrně, jako by očekával minimálně ránu.
Kluk se usmál. "Jasně, Vojtův kamarád, co včera přebral." Hrábl pod pultík a vytáhl jeho tašku s počítačem. "Tady. Teda řeknu ti, včera to mělo fakt grády."
Michael si povzdychnul a s útrpným pohledem chňapl po té tašce. "Co přesně?"
"Nooo..." protáhl barman a vycenil na něj zuby v přátelském úsměvu. "Udělal jsi dojem! Vojta byl totálně na sračky, jsem si jistej, že je mu blbě ještě teď. Ani to nezvládl domů. A ráno od osmi už učil. Fakt mu nezávidím."
"Dobře mu tak!" ušklíbl se škodolibě Míša. "Dík za ten noťák. Jo a ještě..." trošku si dodal odvahy. "Včera jsi tu byl?"
"Jo, byl. Ty si mě asi moc nepamatuješ, viď? Připíjeli jsme si spolu na minulost. Já jsem Kuba. Vojtům bejvalej. No, ten, jak vás načapal v nejlepším."
"Zas tak nejlepší to nebylo." Zabručel Míša. "Hele, asi jsem ti to říkal už včera, ale já neměl tušení, že ten kretén někoho má."
"Říkal a v pohodě. Já už bych to vůbec neřešil. Vojta to dost schytal." Zasmál se Kuba. "Ale k věci, na mě ses určitě vyptávat nechtěl, co?"
"Můžeš mi říct, co jsem tu včera vyváděl a hlavně komu?"
"JO tohle." Kuba se opět rozesmál a tím Míšu dost vykolejil. "No, komu, to je snadná odpověď. Co už je horší."
"Bože!"
"Jen klid." Pousmál se Kuba. "Většinu toho schytal Lex a ten je v pohodě. Měli bychom ti za to poslat dárkovej koš. Po dlouhý době vypadal, že se snad i baví."
"Má nějaké problémy?" zeptal se v náhlém nevysvětlitelném popudu.
"No, jak se to vezme." Pokrčil Kuba rameny. "To by sis musel zjistit sám. On o tom poslední dobou moc nemluví."
"Aha."
"Pěkný dredy." Zazubil se Kuba. "vypadáš jako Jack Sparrow."
"Dík. Podobnost náhodná a čistě neúmyslná."
Kuba se uculil. "Hele, za dva týdny tu bude probíhat taková malá maškarní akce. Nechceš přijít? Bude sranda."
"Myslím, že bych radši neměl lézt na oči tomu..."
"Lexovi." Doplnil ho Kuba. "Bez obav. Ten si z trošky jídla a žaludečních šťáv na tričku vůbec nic nedělá. Fakt."
"Ale já si z toho docela dělám."
"Nebuď osel. Myslím, že se Lexovi docela líbíš."
"Tomu bych se vážně dost divil. Myslím, že jsem mu dělal i návrhy." Zamručel Míša.
Kuba jen mávl rukou. "Prosím tě, každý z nás někdy dělal návrhy Lexovi. Tomu se nedá prostě odolat." A rozesmál se. "A obzvlášť, když je člověk na mol."
"A nebo dur, co?" Míša se zamračil. "Nepolezu mu radši na oči a sem už taky nepáchnu."
"Když myslíš, že ti tohle přesvědčení vydrží." Pokrčil Kuba rameny a natáhl se pro skleničku, aby ji vyleštil. "Ale něco mi říká, že se tu na tom maškarním večírku uvidíme."
Počítač byl v pořádku, fungoval a jak se zdálo, skutečně přežil noc, ať už se dělo cokoliv. Michael ho vypnul s pocitem, že o něj taky mohl přijít, a to by bylo hodně blbý vzhledem k tomu, že tam měl všechno a zálohování mu nic moc neříkalo. Bylo sice teprve devět večer, ale po prohýřené noci došel k závěru, že potřebuje doplnit vyplýtvané síly.
Po půlhodinové sprše zalezl do postele, přehodil si deku přes hlavu a konečně se pořádně nadechl. Když to všechno vzal kolem a kolem, dopadlo to ještě dobře. Neví sice, jak se dostal domů, ale po zběžném ohledání vlastního těla došel k závěru, že k žádné vnější újmě na zdraví nedošlo a tu kocovinu určitě přežije. Sice se předvedl jako hovado, k pobavení všech přítomných v baru, ale na druhou stranu už tam nikdy nemusí a toho chlapa už taky nikdy nepotká. Doufejme.
Kolem půl desáté už začal upadat do spánku, když ho vyrušilo zapípání mobilu. Se zavřenýma očima našmátral na stolku mobil, shodil si přitom budík a sklenici, naštěstí prázdnou. Ohodnotil to jen velmi vybranou nadávkou a připlácl si mobil k uchu.
"CO JE?" Zavrčel popuzeně.
"Nazdar, prý ses po mně sháněl!"
"Vojto, ty jeden zasranej hajzle!" okamžitě vyskočil. "Jestli mi přijdeš pod ruku, zabiju tě!"
Jeho slova vyvolala bouřlivý smích. "Jo, slyšel jsem. Ale pil jsi sám, svádět Lexe jsem tě nenutil, ani ho poblít a už vůbec jsem ti neříkal, ať mi voláš."
"Běž do prdele!" odsekl Míša.
"S radostí. Jen co najdu nějakou vhodnou. Poslyš, mám pro tebe návrh."
Michael zajel zpátky pod deku. "Nech si zdát. Po té ostudě včera tě nechci ani vidět."
"Nezajímá tě, jak jsi se včera dostal domů?"
"Co ty o tom víš?"
"No, dost."
"Vojtěchu, já tě varuju, buď to vyklop, nebo počítej s..."
"Jasně, jasně. Jen klid. Nechceš si poslechnout ten můj návrh?"
"Ne."
"Škoda."
"Spíš tvoje. Nech si zdát."
"Momentálně nespím."
"Jdi do prdele."
"Tam bych moc rád."
"NECH TOHO!" zařval Míša. "Mám tě už fakt plné zuby."
"Skvělé, takže si ten můj návrh poslechneš?"
"Fajn, ale nenávidím tě."
"To mi žíly netrhá."
"Tak co mi chceš..."
"No, jako formu omluvy bych tobě a té tvé dohazovačce pomohl s přípravou na tu zkoušku."
Michael se zamračil. "A není v tom zas nějaký podraz?"
"Proto s tebou zvu i tu holku, to víš, že jo." Vojta zněl uraženě. "Buď přijď, a nebo se na to vykašli. Adresu ti pošlu v esemesce. Zatím."
Michael odhodil mobil. Záhy uslyšel zapískání oznamující příchozí zprávu a zkrabatil čelo. Přemýšlel, jestli vůbec může spoléhat na to, že by Vojta dodržel slib a nic za tím nebylo. Nakonec se rozhodl, že to projedná ještě s Luckou, když se jí to taky týká, a dovolil si konečně zavřít oči a usnout.
Žádné komentáře:
Okomentovat