Člověk si chce pořídit koťátko, aby mu poskytl domov a svou bezmeznou lásku, a když už se odhodlá napsat chovateli, tak už je to kotě pryč. Sakra! A já si ho tak zamilovala. Tudíž včerejšek byl ve znamení těžkého zklamání. Jako bonus jsem nestihla, to co jsem měla na zítra (no, dobře, já bych to i stihla, ale to by se do toho musel někdo pustit, že jo!). Ale zase si člověk poseděl na kafíčku s kamarádkou, uklidil chodbu a dělal prostě cokoliv jiného než to, co měl. Podruhé sakra! A ještě nemůžu sehnat někoho, koho docela dost potřebuju! No, a zítra to bude nejspíš sakra po třetí. Ale hlavně neztrácet optimismus!
A abych nemusela v tomto rozlítaném týdnu, který bych potřebovala pořádně přifouknout, myslet na to, že taky existuje nějaký blog, kam bych jako fakt měla přidat další díl, dávám ho už dnes. Sakra, to je dlouhá věta, fuj!
Takže dneska se to dozvíte! A jak jsem předpokládala, opět to odhalila Hug. Jen nepochopila, že už se tak stalo. Promiň, ale já ti to nechtěla hned natvrdo potvrdit :-) Jsem zláááá, muheheheéééé.
Ztěžka se usadil do lavice a svazoval si nové dredy do culíku, aby mu nepadaly do očí, když se k němu přihnala Lucinka a vítězně před něj flákla modrými deskami.
"Ha, mám to. Pumpnula jsem Vojtěcha z posledního ročníku. Slíbila jsem mu za to rande s tebou." Uculila se jako sluníčko, "mimochodem, mooooc krásný dredy."
Michael se protáhl, až mu zakřupaly klouby a podíval se na ni mírně nechápavě pohledem brutálně nakopnutého srnečka. Tmavě hnědé duhovky se zablýskly. "Chceš mi říct, moje drahá kamarádko, že mě používáš jako platidlo?"
Lucka se zasmála. "Samozřejmě, že ne. Ne obvykle, ale tohle by nám mohlo pomoct. Vojta u té ježibaby dostal za jedna. A to znamená, že ví co a jak. A ty se obětuješ pro blaho společnosti, ne? Navíc ti to rozhodně neublíží. Po té hádce s Kryštofem se tváříš jako boží u mučení. Rande ti jedině prospěje."
"Víš, že jsi pořádná kuplířka?" ušklíbl se a uvolnil židli vedle sebe, kde měl doteď pohozený batoh. "Tak sedej. Kterej to vlastně je?"
Usadila se a začala Vojtu popisovat. Michael ji pozorně poslouchal. V duchu se pousmál nad tím, že je jeho kámoška takhle vyčůraná. Dohodí mu rande a ještě na tom vydělá. Ale podle jejího popisu si začal toho kluka vybavovat.
"Moje drahá kolegyně, s tímhle jsem se před časem vyspal." Přimhouřil oči. "A v nejlepším doběhl jeho přítel a měli jsme po legraci."
"Cože?" Lucinka se zasmála. "Tys šel se zadaným?"
Pokrčil rameny. "Nevěděl jsem to do té doby, než tam vlítl ten kluk. Vypadal dost šokovaně."
"Tak to se fakt nedivím. Co ti na to řekl?"
"Kdo? No, vlastně nic. Na tohle nemám žaludek, víš? Prostě jsem se oblíknul a vypadl."
"Ani jste to nedokončili? Škoda. Tak to asi není zrovna nejlepší nápad, jít s ním na rande." Zamračila se.
"Kristepane, Lucko! Myslíš, že po tom, co tam vletí vykolejený přítel, mám ještě náladu píchat s kreténem, co mi tvrdil, že je volný jako ptáček?" Zamračil se trošku a pak výraz změnil. "Ale náhodou je to docela dobrý nápad. Dáme spicha někde v baru, a jestli bude něco zkoušet, vyrazím mu zuby." Rozesmál se. "Znovu už mu nenaletím. A taky bych mu mohl za tu jeho lež něco provést. "
"Hmm, to asi vzrušení opadne a ptáček jde dolů, co?" zahihňala se.
Michael přimhouřil oči. "Víš, že jsi odporně zvrácená osoba?"
Pokrčila rameny. "A ty se přestaň tvářit jak puritán. Jen proto, že jsi chodil na vážno s Kolumbusem, tak to neznamená, že jsi cudná panna."
Poškrábal se na hlavě a uculil se. "No to zase ne. Hodnej jsem byl, dokud si to Kolumbík neposral tou stáží. Ale ten se bude ještě hodně divit, až se vrátí a já tu nebudu čekat. Bude litovat, že se na mě vybodl."
"Jasně!" potvrdila nadšeně Lucka. "Protože jsi kurevsky sexy buzík, splašíš si jinýho přítele a budete spolu dělat všechny ty nemravný věci, o kterých jsem četla!"
"Přesně tak, sestro!" odkývl to nadšeně a pak mu blýsklo v očích. "A připomeň mi, ať ti projedu noťák a zablokuju škodlivý stránky."
"Pfff, puritáne!"
S výrazem uštvané lovné zvěře se zhroutil do lavice vedle Lucky a následně položil hlavu na lavici. Tiše zasténal, rukama si zakryl hlavu a stočil kalný pohled ke své možné záchraně.
"Nemáš nějaký prášek?"
Lucka okamžitě začala hrabat ve své tašce. "Jo, mám tu Ibalgin. Na." Rovnou mu podala i svou petku s lehkou kolou. "Polkni to a zapij."
Míša provedl přesně dle rozkazu a zase se zhroutil zpátky.
"A teď přijde to nejlepší, řekneš mi, kde ses tak zřídil."
Zasténání se ozvalo jasně a zřetelně, na rozdíl od těch pár slov, které vydal. Lucka do něj dloubla loktem. "Dobře, tak později, ale budu chtít vědět podrobnosti." Ještě ho sjela pohledem a napadlo ji, že měla dodat ještě jednu věc. Pokud si na to teda vůbec Michael pamatuje. Rozhodující ovšem bylo, jestli vůbec přežije následující přednášku.
"Takže?" dožadovala se informací ihned po dvou nudných hodinách pedagogiky, zatímco se její kamarád sbíral a snažil se přežít. Jeho jediná myšlenka se točila okolo prochlastané noci. To rande s Vojtou se tak nějak vymklo. Ožrali se jak hovada.
Zasténal, když mu upadla propiska. Jestli se ohne, zaručeně se poblije. "Jsme se trošku opili, no."
"Hm, trošku..." usmála se chápavě. "Proto teď vypadáš, jako bys spolknul pravítko? No schválně, ohni se pro tu propisku."
"Pokud toužíš spatřit obsah mého žaludku, udělám to pro tebe moooc rád."
"Tomu říkáš trošku, jo?"zasmála se, sebrala ji a podala majiteli. "Hele, pamatuješ si vůbec něco z toho večera?"
"Jasně, že pamatuju. Dotáhl mě do nějakýho baru pro svobodný pány, co jsou na pány. Nebo možná i pro zadaný, kdo by to řešil, že jo."
"A?"
"No, tam jsme se ožrali."
"Velmi zajímavý a plodný večer." Ušklíbla se Lucinka a zamířila do menzy. "Jdeš?"
"Zešílela jsi? Jen uvidím jídlo a vrhnu."
Zvonivý smích ho málem zabil. Ten prášek zas tak moc nezabral, aby zničil ty nejhorší následky kocoviny. "Prosím tě, nesměj se."
"A můžeš mi vysvětlit, proč jste tolik pili?"
"No, prvně jsme pili na smazání minulosti, že co jsme si, to jsme si. Pak tam přišli nějaký jeho kámoši, včetně toho jeho přítele, teď už expřítele, tak jsme si přiťukli s nima na nějakou oslavu jakési výstavy nějakého z nich. Detaily po mně nechtěj. Pak jsme pili na nové začátky." Přimhouřil oči, jak se snažil rozpomenout. "No a pak mám tak trošku výkladní skříň."
"Roztomilé. Ale hádám, že jste spolu nespali, co? Podle toho, jak vypadáš, ti tak maximálně mohl držet vlasy při blití."
Míša se zamračil, jak se snažil rozpomenout. "Ne, to ne. Vojta na tom byl dost podobně. Kurva, jsem tam toho jednoho jeho kámoše poblil."
Lucka se rozesmála a prostě nemohla přestat. "Ty si teda umíš udělat známosti."
"Jo, a nejsmutnější na tom je, že to byl fakt moc pěknej chlap."
Pokrčila rameny. "Hele, ale třeba jsi na něj udělat dojem. Jen tak na tebe nezapomene."
"Tím jsem si jistej. Už se tam nikdy nemůžu ukázat."
K večeru už se následky prohýřené noci začaly pomalu vytrácet. Byl to pomalý, bolestivý a velmi náročný proces, který vedl jen k tomu, že si začal uvědomovat pár věcí, které si přál, aby jeho mozek okamžitě zapomněl.
Ten hezký muž, kterého tak velkoryse ohodil obsahem svého žaludku, proboha, snad ho kyselina chlorovodíková moc nerozežrala, byl rozhodně ten typ, kterého by si přál poznat za jiných okolností. Míšův mozek právě skládal střípky paměti a jeho majitel měl čím dál horší a horší pocit. Snažil se toho muže svést. Proboha. Visel na něm jak břečťan. No do prdele. Mlel mu do ucha velmi kompromitující věty o tom, co všechno by spolu mohli dělat. Kurva! A předtím, než ho stačil znečistit, načmáral mu svoje telefonní číslo na ubrousek. Jsem mrtvej! Už nikdy v životě nebudu pít!!! NIKDY!
A pak ho napadla ještě další věc. Jak se vlastně dostal domů? Na tuhle otázku už jeho mozek nebyl schopný najít adekvátní obraz. Ale jedno bylo jasné, ten muž ho nejspíš najde a zabije. A pak ho napadlo ještě něco. Neměl s sebou náhodou včera v tom baru noťák? Ten noťák, který ráno nemohl najít? Není vyhnutí, musím se zabít.
Okamžitě hmátnul po mobilu rozhodnut, že takhle situace se musí před tou sebevraždou ještě vyřešit. S pocitem, že není zbytí, vytočil Vojtovo číslo. Neměl ale nejmenší tušení, že Vojta ten večer nespal doma, že měl ráno dost napilno a že zapomněl mobil u svého hostitele.
"Ano?" ozvalo se a Míša neztrácel čas.
"Tak předně doufám, že je ti stejně blbě jako mně, protože si to sakra zasloužíš." Spustil rovnou. "Nakopal bych ti, ale vzhledem k tomu, že si bohužel pamatuju část těch příšerností, co jsem včera vyváděl, tak od tebe něco potřebuju. Asi jsem nechal v tom pitomým baru tašku s noťákem. Vůbec netuším, jak jsem se dostal domů a radši to snad ani nechci vědět. A vzhledem k tomu, že si pamatuju na toho sexy chlapa, co se tam motal, a vypadalo to, že je tam často, tak koukni zvednout tu svou prdel, dojít tam a podívat se po tom mým noťáku, protože po takové ostudě už na něj nechci narazit, jasný? Já jsem ho poblil, proboha, tomu už nemůžu na oči!"
Ozval se velice pobavený smích. Michael vztekle zamrkal.
"Nesměj se mi, ty vole! Už s tebou nikdy nikam nepůjdu! Jo, a mimochodem, trošku podpásovka s tím tvým ex, mohl jsi mi to aspoň říct, připadal jsem si tam jako vůl."
"Můžete to prosím zopakovat? Vojta tu teď není, ale můžu si udělat poznámky a pak mu to všechno přetlumočit."
Michaelovi spadla čelist. "Kdo je to?"
"Myslím, že budu ten sexy chlap, kterému už nemůžeš na oči." Hlas zněl stále více pobaveně.
"Ach bože. Já se strašně moc omlouvám. Myslel jsem, že je to Vojta." Míša měl sto chutí mlátit hlavou o zeď. "Moc se omlouvám. Za to, no, že jsem vás znečistil... a že, no, že jsem se choval jak kretén. A... fakt je mi to líto. Promiňte. Já se takhle vážně normálně nechovám."
"To je v pořádku. Vždyť se vlastně vůbec nic nestalo. Ten noťák jsem ráno našel, takže si pro něj klidně přijď kdykoliv. Nechám ho u obsluhy. Budou vědět, že si pro něj přijdeš."
"Moc vám děkuju." Trošku se mu ulevilo, nicméně pořád měl strašně špatnej pocit. "Zlobíte se na mě moc?"
Smích ho ujistil o opaku ještě, než přišla slova. "Vůbec ne, občas se to stává, že nějaký návštěvník přebere. Není na tom nic divného."
"Ale většina vás nepozvrací." Namítl provinile.
"Ne, to ne."
"Kdybych to mohl nějak napravit... zaplatím vám čistírnu nebo tak něco."
"Budu o tom uvažovat, když mi přestaneš vykat. Zas tak starý nejsem a včera ti to tykání docela šlo."
"Bože můj." Zasténal zničeně. "Strašně se omlouvám."
"Za co přesně?" Ten muž zněl velice pobaveně. "Že jsi mě zkoušel sbalit? Nebo za ten způsob? Anebo snad za ty nemravné návrhy?"
"Kdybych si to aspoň pořádně pamatoval!"
"Já si to pamatuju velice dobře."
"Strašně moc se omlouvám."
"To nic. Některé byly celkem vynalézavé. Rozhodně by stály za úvahu."
"Vracíte mi to moc pěkně!"
"To tykání, Michaeli!"
"Jak víte,.. víš moje jméno?"
"Představil jsi se mi, a pak jsi mi ho taky napsal k tomu číslu na tebe."
"Sakra."
"Stav se pro ten notebook, motýlku, jistě ti bude chybět." S tím zavěsil a Michael zůstal koukat do stěny před sebou ještě hodnou chvíli. Jak ví o motýlkovi? Třikrát doprdele!
Žádné komentáře:
Okomentovat