Jsem zpět, jsem ve formě (aspoň pět minut mám ten pocit) a zas píšu (počítají se tři věty za den?). Každopádně tak jako tak, mám napsaných pět kapitol, i když s vypětím všech sil. Nějak se mi po těch státnicích neulevilo. Ale uvidíme, jak se to vyvine.
P.S. V příští části se dozvíte odpověď na mou otázku, kde už jsme to Michaela potkali.
"To si ze mě děláš legraci?" zeptal se Michael překvapeně. Sledoval svého přítele a uvažoval, že by ho mohl nakopnout. Dost vážně si s touhle myšlenkou pohrával. Dokonce byl přesvědčený, že by to měl udělat hned. Dřív, než z něho vypadne ještě lepší podpásovka.
"Víš, jaká je to příležitost?" otázal se Kryštof a nahodil sexysmile.
"Ty jsi fakt idiot." Zavrtěl pomalu hlavou a dál ho probodával pohledem.
"Musel jsi vědět, že k tomu dojde."
"Samozřejmě. Jen jsem naivně doufal, že ti taky záleží na někom jiném než na sobě." Odsekl Michael a sedl si do křesla.
"Hele, já chápu, že přijít o matku je dost… no, blbý."
"Hm, blbý, říkáš…"
Kryštof k němu přišel a sedl si na opěradlo. "Hele, už je to skoro rok, jsi velkej kluk, zvládneš to i bez matky, ne? Ještě pořád máš zazobaného fotříka."
Musel se několikrát nadechnout, aby ho nepraštil. "Takže odtud vítr fouká? Jde o to, že můj táta je prachatej, jo? Takže proč si dělat hlavu s tím, že moje máma je mrtvá a můj přítel zmizí na víc než rok někam přes oceán?" pomalu vstal. "Jeď si na tu stáž, klidně si v té Americe zůstaň."
"Motýlku, nevyšiluj." Natáhl k němu ruku, ale Michael ji odstrčil.
"Neříkej mi tak. Já se právě dozvím, co byla moje matka zač a ty řešíš akorát svou stáž, na kterou jsi původně ani nechtěl jet." zavrtěl Michael hlavou.
"Promiň, lásko, ale teď jsi zase sobecký ty. Fajn, máš bratra, ale nikdy jsi ho neviděl a o jeho existenci víš pár dní. A kvůli tomu se já mám vykašlat na stáž?"
Michael zavrčel. "Kvůli tomu? Odjedeš na patnáct měsíců!" Konec už skoro křičel. "Patnáct!"
Kryštof se usmál. "No a? Nemusíš držet po tu dobu půst."
"To myslíš vážně?" Nechápal ho, a nejspíš by nepochopil, ani kdyby moc chtěl. Jenže tohle vážně chápat nechtěl. Když už se uvolí přijmout status něčího přítele, tak hodlá dodržovat jistou nepsanou konvenci věrnosti až za hrob. "To je jako konec?"
"Hele, pokud za tu dobu nikoho nepotkáš, a já taky ne, tak se můžeme dát pak zase dohromady."
"Kryštofe?"
"Hm?"
"Ty jsi fakt vůl."
"Tak co? Jak jsi uspěl u toho svýho fešáka?" zeptala se Michaela Lucinka. Kolegyně, spolutrpitelka a budoucí učitelka jako on. I když po praxích Michael začínal nabírat dojmu, že bude dělat cokoliv, jen ne tohle.
Hodil na ni úsměv kyselejší než litr octa. "Jede si na stáž do Ameriky."
"To vážně?"
"Vypadám, že si dělám legraci? Kryštof bude objevovat Ameriku."
Povzdechla si. "To je mi líto. Takže vztah na dálku?"
Zavrtěl hlavou a sedl si vedle ní, pomalu vytahoval z tašky noťák. "Kolumbus se vyjádřil v tom smyslu, že hodlá objevovat nejen krásy země, ale i místních mužů."
"Ach."
"Ale až se vrátí, tak prý se k sobě zase můžeme vrátit."
"Vůl."
"Jo, to jsem mu řekl."
"Není fér, že odjíždí zrovna teď."
"Není fér spousta věcí, Lucinko."
Dívka pohodila blonďatou hřívou. "Jo, ale tys přišel o maminku a zrovna když zjistíš, že nebyla tak svatá, jak se dělala a že máš někde bráchu, tak… místo aby tě podpořil a pomohl ti, tak se prostě vypaří."
Upřel na ni pohled a pokrčil rameny. "Zvládnu se s tím vypořádat i sám. Možná je to tak lepší. Je to moje rodina."
Lucka pokrčila rameny. "Asi jo, ale kdybys něco potřeboval, tak řekni, jasný?"
"Spolehni se!" Pohodil hlavou, až se z culíku uvolnil pramen vlasů a spadl mu do očí. "Sakra, ty vlasy mě už rozčilujou."
"Hele, asi blbá otázka, ale nepřemýšlel jsi, že by ses nechal ostříhat?"
Rozesmál se. "Drahá kolegyně, myslíš, že si pěstuju dlouhé vlasy, protože chci? Ale tátu to děsně vytáčí. Je to symbol mé rebélie."
"Myslím, že ho dost vytočilo už jen to, že jsi na chlapy." Usoudila.
"A já myslím, že to ještě není dost. Navíc na chlapy nejsem proto, že ho chci nasrat, i když je to příjemný bonus. Ale ty vlasy, to je jen moje rozhodnutí a já v tom hodlám pokračovat. Co myslíš, slušely by mi dredy?"
Chvíli si ho kriticky prohlížela. "Nooo, já si tě nějak nedovedu představit, ale… no. Možná jo."
Zasmál se. "Výborně. Tak si nechám udělat dredy."
Jen pokrčila rameny. "Hele, je to tvoje věc. Mě by spíš zajímala zkouška z psychologie. Nevíš o tom něco?"
Ušklíbl se. "Jo, že ta zkoušející je bába protivná."
"Super. Já spíš myslela, jak ta zkouška vypadá, na co se obvykle ptá, nebo co je nejlepší nastudovat."
Podrbal se ve vlasech a znovu si upravil culík. "Hm, tak se zkus zeptat někoho ze starších. Tohle je předmět pro všechny obory, někdo ze známých to už určitě měl."
Michael byl vždycky hrdý na to, že má kompletní rodinu. I když s otcem zrovna ideální vztah neměl, pořád ho měl rád. I když… bavilo ho dělat věci, které ho rozčilovaly. Proto si nechal narůst dlouhé vlasy, proto si vybral pajdák a ne medicínu nebo právnickou fakultu. Měl pocit, že kdyby nevzdoroval otcově představě dokonalého syna, nejspíš by se zbláznil. Když táta zjistil, že je Michael na chlapy, docela zuřil. Míša se proto radši schoval u kamaráda, než aby čelil extrémně zklamanému otci. To, že jeho drahý syn mu nikdy nedodá následníka rodu, bylo už příliš. Všechny ty jeho vylomeniny mu toleroval, ale tohle bylo… špatné. A chvíli trvalo, než ho matka uklidnila na tolik, aby si Míša troufnul domů. Nakonec se vše uklidnilo, ale i přesto… otec byl permanentně zklamán.
Michaelovi to bylo víceméně jedno. Rozhodně mu přišlo férovější říct "tati, jsem na chlapy" než hrát heterouše. Nepředpokládal, že mu otec nadšeně poplácá rameno a řekne, že je borec. Dost ječel, vyváděl, ujišťoval se, zda to nejde léčit. Ne, nejde, tatínku. Máš teplého synka, co se dá dělat.
Žádné komentáře:
Okomentovat