Věrna heslu "když se štěstí unaví, sedne i na vola" jsem si tak i počínala. A světe div se, zafungovalo to! Takže z radosti nad nově získaným akademickým titulem, jsem se rozhodla dál další díl. Když už mám radost já, tak ať z toho taky něco máte. A až přestanu radostně ječet a brečet a prostě vyluzovat takové ty zvuky, tak se možná konečně po několika dnech v klidu a bez stresu najím, vyspím a bude mi prostě fajn. Takže děkuji všem, kteří mi věřili, drželi palce a všemožně mě podporovali v mém zoufalém a slzavém údolí, které vládlo v mém okolí několik měsíců nazpět. Díky lidi, bez vás by to nešlo. Jo a gratulace přijímám nepřetržitě :-)))
P.S: Máme další důvod k pití na tom srazu :-)))
Koncem týdne byl v baru nával. Pomalu se blížil další semestr a tak se zase začínali všichni stahovat do známých prostor Lexova baru. Roman seděl u baru a znechuceně sledoval Martina, jak Kubovi, který o něj byl opřený zády, žužlá ušní lalůček.
"Sakra, to si nemůže dát chvíli pokoj!" vykvasil.
Oba se uculili, ale jinak vůbec nereagovali. Vojta, který se momentálně věnoval baru, se jen rozesmál.
"Ty jsi nějak nedůtklivý." Otočil se na Romana.
"Ty vole, jasně, že jsem. Ty bys byl taky. Víš, co se ozývá z jejich pokoje každou noc?"
"Sex?" zkusil Vojta.
"Jo, s tím to dost souvisí."
"Sakra, a já jsem docela nadrženej." Zamrkal Vojta na Romana, ten se zatvářil zhnuseně a rychle vymázl ven.
"Asi si musel jít nutně zakouřit." Okomentoval to Kuba a zavrtěl se Martinovi v náručí. "kdy že to odjíždíš?"
"Ještě pár týdnů zůstanu." Zavrněl mu do ucha a Kuba se potěšeně usmál.
"Takže program na dnešní noc máme?"
"Bože, nechte toho. Jsem nadrženej, jak pes na výstavě koček!"
Kuba se na něj soucitně podíval. "Co odjel Lex, tak sis nešoupnul, co?"
Vojta přikývl. "Ne, že by mi vadilo, že Lex v Německu klátí Vítka, ale já jsem kruci taky potřebnej… ledaže…" pohled mu sjel do míst, kde se právě usazoval Gabriel. "Ledaže bych mezitím trošku ojel archanděla."
Kuba se na něj vyplašeně podíval a Martin jen zavrtěl hlavou. "Nemyslím, že bys na to měl. Možná kdysi jo, ale teď už…"
"No co? Všechno se má zkusit obzvlášť, když je někdo zoufalej." Namítl Vojta.
"Tak archanděl sice zoufale vypadá, ale až takhle fakt ne." Rozesmál se Martin a vysloužil si od Vojty ránu.
"To, že ty máš do koho vsunout, neznamená, že můžeš kritizovat. A já jdu na věc!"
"Nazdar!" ozvalo se nade mnou a já udělal tu chybu, že jsem na to reagoval. Zvedl jsem hlavu.
"Přisednu si, jo?"
Za co? Ten kluk patřil k té skupince zoufalců na baru. Dva se tam ocucávali, jeden na to zhnuseně koukal a třetí se nejspíš rozhodl, že jsem vhodný kandidát na… na co?
"Vypadni." Nezněl jsem mile a ani se o to nesnažil. Vlastně jsem se snažil znít co nejvztekleji, aby to toho vlezlíka odradilo. Neodradilo.
"Sledoval jsem tě od baru. A nemůžu si pomoct, myslím, že bychom si vzájemně mohli trošku… hm, ulevit?" mrknul na mě a v tu chvíli se ve mně obrátil žaludek.
"Ulevit?" nevím, proč jsem se na to vůbec zeptal.
Usmál se a mírně naklonil hlavu. "Sex?"
Pozoroval jsem ho, jako jedovatého hada. "Nespím s…"
"Ale dřív jsi spával. Obávaný archanděl, který nikdy neodcházel z baru sám. A teď tu sedíš jako troska a čekáš na co? Až se ti vrátí Vítek." Vojta se rozesmál. "Toho teď nejspíš někde za hranicemi klátí Lex. A z vlastní zkušenosti můžu říct, že on to vážně umí."
Zamračil jsem se a pevně sevřel pěsti. Měl jsem mu chuť za takové řeči jednu ubalit. Moje výhružně odfrknutí nejspíš nepochopil.
"On je v posteli vážně výborný. Ví přesně, co kdo rád. Je to naprostý ďábel. A tys prý býval taky. Kdysi… než… co se vlastně stalo? Chladného archanděla přemohla láska?" sám se tomu zasmál a já musel počítat do desíti, abych mu nerozmlátil držku.
"Vypadni!"
"Na Vítka zapomeň. Nejspíš už dávno dal Lexovi a už se k tobě nevrátí. Nebude ho zajímat tvůj pokus o tuhle… co to je? Pseudověrnost? Všichni ví, že jsi ho podváděl, a taky všichni ví, jaký jsi hajzl. Tak proč tu takhle vysedáváš, když s nikým nechceš spát? Trápí tě výčitky? Nebo představy Vítka s…"
Neudržel jsem se. Nešlo to, i když jsem si přísahal, že to zvládnu. Moje ruka sama opsala oblouk, sevřela se v pěst a dala mu ránu do zubů, až spadl ze židle. Rychle jsem se zvedl a vypálil ven.
"V pohodě?" Kuba okamžitě přispěchal, aby Vojtu zvednul ze země.
"Jasně, že jsem." Vojta se k údivu všech přihlížejících začal smát, a mnul si čelist. "Má páru."
"Co je na tom vtipného?" zeptal se Kuba mírně vyvedený z míry.
"Archanděl je zamilovanej až po uši." Vyprskl Vojta a pak si trošku starostlivě zamnul bradu. "To bude parádní moncl, co?"
"Jo, můžeš zkusit sbalit někoho na soucit." Mrknul na něj Martin, který přispěchal s pytlíkem ledu.
"Hm, to není špatný." Vojta ho okamžitě popadl a připlácl si ho k čelisti. "Akorát to pořád neřeší ten můj problém." Zamrkal na Martina.
"Sorry, já jsem zadanej."
"NO to bych řekl, že je!" zamračil se Kuba. "A jestli myslíš na takový ty prasárny, jako je trojka, tak to zapomeň, to dřív ukecáš Romana." Ušklíbnul se.
"Ukecá mě do čeho? A proč se válíte po zemi?" Roman se nad nimi tyčil jako hodně zmatená socha.
"Trojku by sis asi nestřihl co?" zajímalo Vojtu a za pomoci Martina se zvedal na nohy.
"Tos uhodl. S tebou ani za milion." Potvrdil Roman. "O co jsem vlastně přišel?"
"O výborný pravý hák archanděla."
"Cože?"
"Jo, tady Vojtíšek šel dráždit hada bosou nohou." Přisadil si Kuba.
"Chvilku tu nejsem a už tu vládne anarchie." Zamračil se Roman.
"Asi nás prostě musíš hlídat." Zazubil se Vojta a vzal Romana kolem ramen, zatímco si pořád přidržoval led na čelisti. "Pojď se mnou k baru a probereme možnosti té trojky. Možná ti i dovolím přibrat nějakou ženskou."
"Tobě muselo přeskočit." Ujistil ho Roman.
Páni, byli jsme doma v mém bytě a já padl do postele jak balík slámy. Připadal jsem si strašně unavenej. Lex si přisedl a Randy ke mně vyskočil, aby se i stulil u nohou. Podrbal jsem ho a zavřel oči.
"Díky za dovoz až domů."
"Myslíš, že bych tě s klidem vysadil někde na okraji města?" Lex mě poplácal po rameni. "Odpočiň si, já musím dojít zkontrolovat bar. Mám pořád zvláštní představy, že lehl popelem anebo ho spláchla přívalová vlna. Nebo oboje."
"Bude to v pořádku." Zasmál jsem se. "Kuba a kluci si s tím určitě hravě poradili."
"Víš, dávat do jedné věty Kuba a kluci a hravě, je dost děsivé."
Uvítalo ho nadšené sborové "AHOOOOOOJ!" Chvíli z toho byl v rozpacích.
"Skoro to vypadá, že mě tu rádi vidíte."
"Že váháš." Hodil mu Vojta utěrku. "Vítej zpátky a mazej za bar, já se právě vzdávám postu barmana."
"Teď jsem dorazil, hodlám se oficiálně navrátit až zítra." Lex se usmál a hodil mu utěrku zpátky. "Jen jsem se na vás přišel podívat."
"Kecá, přišel nás zkontrolovat, jestli jsme nevyhodili bar do luftu." Uculil se Kuba. "Vítej zpátky, už jsme tě tu postrádali."
"A to býval Lex vždycky takový optimista." Usmál se Martin. "Ahoj, dlouho jsme se neviděli. Okupuju ti teď byt."
"Jak jinak." Přikývl Lex a zaměřil svůj pohled na Vojtovu fialovějící bradu. "A co se stalo Vojtovi?"
"JO tak to je moc zajímavý příběh, povím ti ho v posteli, zatímco mi pofoukáš bebínko, jo?" navrhl Vojta a táhl Lexe pryč.
Žádné komentáře:
Okomentovat