Tak... Pret je v tak výborné náladě (pořád ten koncert), že se rozhodla být hodná.
Ano, budu hodná a zase dodám díl dříve než jsem zamýšlela. Na další budete muset urgovat Sharivari :-), protože tohle je poslední obetovaný. Před pár dny se mě někdo ptal, kolik zamýšlím kapitol. No, už pracuju na dvacáté deváté a to pořád ještě není konec ani náhodou:-) A asi se ode mně dočkáte hodně velkého překvapení.(Doufám, že na něj nedojde před plánovaným srazem, protože bych se fakt bála o život... a doufám, že mi to moje drahá poradkyně rozmluví:-) Mimochodem, přeji brzké uzdravení Leesil, už mi ta čajka moc chybí :-)
Pro ty, kteří naivně doufají, že jak se Kuba s Martinem potkají, bude konec, zklamu vás. Jsem zlá a jen tak jim něco nedaruju. A Kubovi už vůbec ne. Ale má to i své pozitivní stránky, kdybych na ně byla hodná, povídka by brzy skončila :-) Ale už se na ten konec docela těším. Bude to totiž znamenat novou povídku, která už se mi kousek po kousku rodí v hlavě. Nespavost je někdy velmi zajímavá záležitost, ale nepřeju vám ji.
Dneska se Kubovi připlete do cesty pohledný majitel baru. A kdyby jen do cesty!
Kapitolka pro všechny, kdo mají špatnou naladu. I v té největší tmě je vždycky někdo, kdo nám ochotně posvítí baterkou:-) A já svítím moc ráda a dneska jsem nabitá tak úžasně pozitivní náladou, že si troufnu i do sklepa :-) A za tohle filosofování bych si zasloužila do toho sklepa zavřít:-) Už toho nechám a nebudu zdržovat od kapitoly. Jen ještě... jedno moudro, které by mohl využít i Kuba, až mu bude nejhůř... spravit jde nakonec všechno, záleží jen na tom, kolik jsme do toho ochotni investovat času.
A tak jsem se díky Romanově neodbytnosti seznámil s Lexem. Alexander Weber byl Němec s českými předky, který se vrátil do Prahy, protože ho to sem, dle jeho slov, velmi táhlo. Každopádně mě ten pohledný muž s přízvukem a pronikavým pohledem velmi zaujal. Sice jsem na blonďáky moc nebyl, ale proč bych nemohl udělat výjimku?
Seděli jsme s Romanem v jednom baru, do kterého mě skoro proti mé vůli zavlekl. Nechtěl jsem s ním vymetat gay bary.
"Tak hele… když nepůjdu s tebou, tak ty tam nepůjdeš. A navíc, myslím, že mi pozornost stejného pohlaví taky udělá dobře. Ty holky už mě nuděj."
Hodil jsem na něj tázavý pohled. "A proč jsi to neřekl dřív? Mohli jsme spolu skočit do postele a nemuseli jsme se courat po městě."
"Promiň Kubo, ale ty nejsi můj typ."
"Ty můj taky ne, ale když je nouze." Ušklíbl jsem se a málem jsem skončil ve svém pití. Dostal jsem od Romana pořádnou herdu do zad. Dřív by mě to asi sundalo pod stůl, ale teď už jsem byl Romanem vycvičený.
"Vole!"
Neměl jsem chuť nikoho poznávat, tak jsem se držel Romana a předstíral, že to on je předmět mé nejvyšší touhy. Jednoho člověka jsem ale neoblafnul. Lexe, majitele toho baru. Šel na to poměrně fikaně. Poslal mi pití. Když ho přede mě postavil jeden z jeho zaměstnanců a sdělil mi, že šéf nechává pozdravovat, málem mi upadla čelist. Roman si významně odkašlal.
"Bys mu měl jít poděkovat, ne?"
Jen jsem pokrčil rameny. Neměl jsem chuť se s nikým seznamovat, ani přijímat pití od cizích mužů. Prostě jsem ho nepřijal.
"Seš vůl." ohodnotil mě Roman a mě to bylo vcelku jedno. "Tohle se nedělá, když tě chlap pozve na pití. Teda aspoň ne, když jsi holka."
"Jenže já holka nejsem. A dej mi s tím pokoj. Mě je samotnému dobře."
"A proto brečíš po nocích do polštáře?"
Vyjeveně jsem se na něj podíval? Jak to mohl vědět? Tyhle stavy mě chytaly jen hodně pozdě večer, kdy to poleno už dávno spalo. A dával jsem si sakra pozor, aby fakt spal.
"Nejsem blbej, slepej a ani hluchej." ujistil mě vcelku zbytečně.
"Já nechci známost na jednu noc." ujistil jsem ho a razantně položil skleničku na stůl.
"Myslím, že by ti to rozhodně prospělo." odsekl Roman a vstal.
"Kam jdeš?" vyjekl jsem vyděšeně.
"Na záchod!" Ušklíbl se. "Můžu tam sám, ne?"
Věděl jsem, že to dělá schválně. Že vyklízí pole, ale nemohl jsem s tím nic nedělat.
Lex rozhodně neváhal a okamžitě jsem ho měl u stolu. Oni se neobtěžoval zeptat, zda si smí přisednout. Proč taky, vždyť mu to tu patřilo.
"Dobrý večer." pozdravil a přistrčil přede mě panáka, kterého jsem předtím odmítnul. "Musím vás upozornit, že jste se zachoval velmi nezdvořile."
"Cože?" Vykulil jsem na něj oči. To on si ke mně sedne bez dovolení a já se zachoval nezdvořile? Navíc nezněl jako Čech. Trochu mě to děsilo. "Dovolil vám snad někdo přisednout si?"
"Předpokládám, že pokud bych se zeptal, nesvolil byste." Pousmál se a blýsklo mu v očích. Až později na denním světle jsem si všimnul, že byly modré. Ale jak modré. Nic takového jsem nikdy neviděl.
"To předpokládáte správně." utrousil jsem a nenápadně se rozhlížel, kam zmizel Roman. Asi ho dodatečně zabiju, jen co mi přijde pod ruku.
"Pročpak jste odmítl…" pošoupl skleničku blíž ke mně.
"Nepřijímám pití od cizích lidí."
"A jak se tedy seznamujete?"
"Nechci se seznamovat."
"Opravdu?" Zadíval se na mě zkoumavým pohledem a podložil si prsty bradu. Na chvíli mě ten pohyb, to gesto, dokonale upoutalo. Prohlížel jsem si jeho štíhlé prsty i zápěstí ozdobené zřejmě velmi drahými hodinkami. "Ale já bych se s vámi velmi rád seznámil…"
"Je mi líto, ale já jsem tu s…"
"S kamarádem?"
Vyplašeně jsem se na něj podíval. Jak to sakra poznal? I když ono to zase nebylo tak těžké. Když jsem se tak koukl kolem sebe na ostatní, byla odpověď vcelku nasnadě.
"Kamarád jistě nebude proti, když vás pozvu na skleničku. Slibuji, že vás zase v pořádku vrátím. Dalo by se s tím souhlasit?"
Chvíli jsem ho pozoroval. No a co? Co tímhle můžu ztratit? Nic, co už by nebylo dávno pryč. "Tak dobře." Přikývl jsem.
Ani nevím, kde se to všechno ve mně vzalo. Nejspíš to způsobilo to pití. Všechna ta natlakovaná vášeň, hněv a zklamání. Touha po někom, koho jsem nemohl mít. To všechno ze mě udělalo divocha.
Hned tu první noc jsem se od Lexe nechal zavést nahoru, kde měl kancl. No co, taky jednou můžu být nezodpovědný a mít náhodný nezávazný sex, ne? Bezpečný sex, samozřejmě.
Doslova jsem z něj serval košili. No fakt, že jo! Knoflíčky se rozletěly po celém kanclu a Lex povytáhl obočí. "Jsi divoch."
"Když už se nechám ukecat do náhodného sexu, tak si to chci pořádně užít." odsekl jsem a začal se mu sápat do kalhot.
"Začínáš se mi zamlouvat." Jeho hlas přešel ve sténání, když se má ruka probojovala k cíli.
Takhle jsem se ještě nikdy nemiloval. Lex byl taky pořádně divoký, ale stejně jsem se hodně divil, když shrábl ze stolu všechny ty papíry, co tam měl a ohnul mě přes něj. A ty, co shrnout nezvládl, jsem stejně shodil já, když si mě bral.
Líbilo se mi to. Sakra, jak mě se tohle líbilo. Bylo to jiné, než když jsem se snažil uspokojit Vojtu. Lex věděl, jak se to dělá, abychom byli nanejvýš spokojení oba. Jen v tom chyběla ta něžnost, jakou jsem znal jedině od Martina.
Ani ta divokost a dravost, s jakou si počínal Lex, mi ale nebyla proti srsti. Myslím, že jsem něco takového potřeboval, abych na chvíli pustil z hlavy Martina. A povedlo se. Roman měl pravdu, nesměl jsem se pořád trápit tím, že nemůžu dostat to, co už jsem jednou měl, a svou blbostí o to přišel. Musel jsem jít dál, i když jsem pořád nesmírně toužil jen po jednom člověku.
Pomalu jsem se oblékl. Lex už seděl oblečený v křesle, jen ve svetru, protože košile byla mou vinou nezapínatelná, a zapaloval si cigaretu. Mlčel a já měl zvláštní pocit, že tohle jsem dělat asi neměl. Podíval jsem se na něj a vyrazil ke dveřím. Chtěl jsem pryč.
"Počkej!" zavolal na mě, když už jsem měl ruku na klice. Odložil cigaretu do popelníku, vstal a vykročil ke mně. Do dlaně mi vtiskl svou vizitku. "Ozvi se mi někdy. Kdykoliv. Rád bych tě zase viděl?"
Zvedl jsem na něj pohled. "Kvůli sexu?" Jiný důvod mě totiž nenapadal.
Lexe to nanejvýš pobavilo. "Pokud ti to znovu nebude proti srsti. Ale klidně můžeme zajít jen na kafe."
Překvapeně jsem přikývl, sevřel vizitku v dlani a rychle vypálil ven.
Žádné komentáře:
Okomentovat