Část sedmá

Jsem ostuda ostudná, ale konečně další část...

---

Vojta se na Štěpána zamračí. "Takže to tvoje vyptávání na mladý pedagogický sbor… Tys ho poznal už na té fotce, co?"

"Ano, myslel jsem si, že je to on." Štěpán má pocit, že se právě ocitl přesně na opačné straně, než stával v práci. Jako by byl u výslechu "Jen jsem to potřeboval potvrdit."

"Co jsi zač? Jeho bývalý nebo co?"

"Neviděli jsme se přes deset let," pokrčí rameny.

"Ty bláho, tos byl ještě ženatý, jestli dobře počítám."

Jen přikývne. Tohle bylo jasné. Ano, byl vinen.

"A on byl tvůj milenec? Vždyť to mu tehdy… sakra, vždyť to byl ještě kluk."

Ano, i tohle si Štěpán velice dobře uvědomoval.

"A teď co? Vyspíš se s jeho kamarádem. Teda nejspíš už bývalým, protože po tomhle mě nejspíš pošle do prdele…" Vojta byl sice povrchní a moc věci neřešil, ale nebyl hloupý. Kdyby o nic nešlo, tak by Matěj z jeho bytu takhle naštvaně nevystřelil. Štěpán, Štěpán… sakra, jo, jednou při sexu, když byl Matěj hodně mimo, mu tak řekl. Takže… to nebylo spláchnuté časem.

"NO doprdele, kvůli tobě přijdu o kámoše. A víš, jaké to je, potkávat se s ním prakticky denně v práci? Co sis sakra myslel? Že se nepotkáte, když jsme kolegové?"

Popravdě nemyslel vůbec. "Tohle jsem nechtěl…"

Matěj téměř bez dechu doběhne k domu, kde bydlí Patrik. Poslední dobou mu byl Patrik bližší něž kdokoli jiný. Jeho opora a zpovědník. Docela litoval jeho přítele, který to beze slova toleroval.

Patrik překvapeně zvedne hlavu od knihy, kterou si čte. Jeho přítel dřímá s hlavou na jeho klíně. Patrik ho při čtení bezmyšlenkovitě hladí ve vlasech. Jejich hafan mu odpočívá u nohou. Hotová idylka, kterou ale naruší vyzvánění zvonku, jako kdyby hořelo.

"Patriku…" vydechne Matěj zlomeně. Ani si neuvědomil slzy, které mu stékaly po tvářích.

"Proboha, co se stalo?" Matěj vypadá hrozně a Patrika pohled na něj vyděsí.

"On… on…"

Patrik je doopravdy vděčný za svého přítele. Že je jaký je. Každému jinému by nejspíš vadilo, že právě na pohovce objímá Matěje, který mu vzlyká do ramene. Ještě se mu nepodařilo dostat z něj, co se stalo. Až se uklidní, svěří se.

Vojta už zkusil Matěje hledat všude. Doma. Jeho spolubydlící Petra o něm nevěděla. Ani v baru a na obvyklých místech nebyl. Kam mohl utéct? Kde se schoval?

"Takže jsi ho potkal u Vojty?" Patrik překvapeně zamrká. Ano, jediný důvod, proč tam mohl být takhle brzy v sobotu, byl jasný.

"Já… jak Vojta sakra mohl…" vzlykne Matěj a schová se za hrnek s horkým čajem.

"Vojta? Myslíš, že to udělal schválně? Že věděl, kdo to je?" zastane se Patrik Vojty. Ať už byl jaký byl, tohle by schválně neudělal. Ne, když by věděl, že je ten muž Matějova zhrzená láska.

To dávalo smysl. "Já… nevím… nemyslí mi to."

Patrik přikývne. "Já vím. Chápu to. Ale nepřijde mi fér vinit Vojtu. Pochybuju, že by něco takového udělal schválně."

"Asi máš pravdu." Byl pro něj šok, potkat Štěpána po tolika letech. A ještě u Vojty. A prakticky nahého. Znamenalo to, že s ním být nechtěl, ale s Vojtou spát chtěl? "Když já… já… je to pořád ve mně… miluju ho… pořád."

Patrik si povzdechne. Láska byla mrcha. I on miloval. A párkrát byli příjemci jeho citů velmi špatnou volbou. A měl zkušenost i s opravdu velkou láskou. Ale ta už teď byla opětovaná. A krásná. Ne takhle zraňující. Teď už rozhodně ne.

"Jenže… on… spal s Vojtou… s Vojtou!"

"No, právě. S Vojtou," přikývne Patrik. "Víš, jaký je. Mám ho rád, ale ten kluk spí se vším, co před ním nezdrhne. Víš, že když si umane dostat někoho do postele, tak to taky dokáže." Rozhodně se nezastával Štěpána. Nemyslel si o něm, že je pro Matěje ten pravý. Ne po tom, co mu Matěj všechno popsat. Ale i tak se mohl mýlit.

"Kromě tebe…" připomene Matěj, jak to Vojta zkoušel i na Patrika, když nastoupil jako nováček.

Patrik se rozesměje. "Jo, já jsem asi tvrdší oříšek, než si myslel."

"Co mám dělat?" zeptá se Matěj zoufale.

"Vojtu za to netrestej. Určitě přijde jak zmoklá slepice, až mu dojde, o co jde. A Štěpána neřeš."

"To nejde."

"Nech to všechno uklidnit. Moje babička říká jednu věc. Čím víc hovno mažeš, tím víc smrdí. Nech to být. Jestli o tebe Štěpán stojí, zařídí si to. Jestli nestojí, nemáš čeho litovat."

Matěj se zamračí do hrnečku. "Všichni mi říkali, že to jednou přebolí… to, jak mě odkopl, ale…"

Patrik přikývne. Rozuměl. Nepřebolelo.

"Matěji, sakra, Matěji, stůj." Vojta se skoro přerazil, jak za ním běžel přes polovinu ulice. Skoro vlítl pod auto. Musel s ním mluvit. Celý víkend ho hledat. Že by byl u Patrika a jeho anděla, to ho fakt nenapadlo. I když si poslední dobou byli bližší, než by si kdy Vojta pomyslel.

"Co je?" Matěj neměl na Vojtěcha náladu. I když ho přestal obviňovat z toho, že to udělal schválně, stejně s ním nechtěl moc mluvit. On dostal to, po čem Matěj marně toužil deset let. Ale uznával Patrikovy argumenty. Vojta byl kamarád, kolega. Rozdmýchávat mezi nimi nějaké vášně, by ničemu nepomohlo. Ale i přesto neměl Matěj chuť se nějak kamarádit. Bylo to příliš čerstvé a šlo to hluboko.

"Hledal jsem tě snad všude," vydechne Vojta a zapře se rukama o kolena, aby se vydýchal.

"Proč?"

"Proč? To se vážně ptáš? Po tom, cos tak vystřelil z mého bytu? A po tom, co jsem zjistil, kdo je Štěpán? Spal se mnou, i když věděl, že jsem tvůj kolega."

"Hm, a?" Matěj se strašně snaží, aby to znělo nezúčastněně. Snažil se celý víkend přesvědčit sám sebe, že už se ho to netýká. Marně.

Vojta zmateně zamrká. "Ty se na mě nezlobíš?"

"Nevěděl jsi to," řekne klidně, i když uvnitř něj to vaří. "Jen mi dej čas… teď se s tebou vážně nechci bavit…"

Vojta ucouvne. "Jo, jasně… Jasně, chápu to. Já vážně nechtěl…"

Matěj jen zavrtí hlavou a zamíří do práce. Nemůže se tím nechat ovlivnit. Pomalu ho to zabíjelo celých deset let. Už by měl být uvnitř mrtvý. Jenže není. Bolí to pořád.

Patrik pozoroval Vojtu, který byl zhroucený u něj v kabinetě. Vypadal jako hromádka neštěstí. "Já to ale fakt netušil…"

"Já vím," řekne Patrik jemně. "A ví to i Matěj. Jen je to pro něj hodně bolestivé. Potřebuje čas se s tím vyrovnat. Tys dostal něco, po čem on touží už několik let. Je jasné, že se na tebe teď nemůže ani podívat."

"Jenže co když to bude taky trvat roky? Jsme kámoši… a ještě navíc kolegové. Chodí kolem mě, jako bych vůbec neexistoval."

Na to Patrik nemohl nic říct. Chápal obě strany. "A Štěpán?"

"Jako jestli s ním ještě spím?" zamračí se Vojta. "No to moc díky… poslal jsem ho do prdele, když jsem zjistil… On věděl, že je Matěj můj kolega a stejně se se mnou vyspal. Kdybych to jen tušil… nakopal bych mu…"

Patrik si povzdechne. "To už je teď tak trochu jedno." Škoda už byla napáchaná. A Matěj byl z toho všeho v prdeli.