Dneska radši ani nebudu komentovat. Jsem si téměř na stoprocent jistá, že se vám tahle kapitola nebude moc zamlouvat. Tak mě hned nekamenujte.
Patrik podá Matějovi hrnek s horkou, a hlavně hořkou kávou a usadí se naproti němu.
"Je to lepší?"
"Ani ne," zavrtí Matěj hlavou. Měl pocit, že v ní má trpaslíky, co buší do kovadlin jak o život. "Moc se omlouvám. Byl jsem mimo, nechtěl jsem otravovat zrovna tebe. Uprostřed noci."
"Spíš ráno," pousměje se Patrik. "To nic. Byl jsi opilý pod obraz. Jsem rád, žes šel radši sem, než abys udělal nějakou blbost."
"Jsem ze Štěpána totálně v prdeli. A když mi přišla ta tvá zpráva s adresou jeho práce, já… nějak jsem to nezvládl," přizná se Matěj. Představa, že už je takhle blízko, ho vyděsila. Musel s tím něco udělat, a tak pil. A hodně.
"Víš, že alkohol nic nevyřeší."
"Vím."
"Divím se, že ses v takovém stavu dostal až sem. Díky bohu se ti nic nestalo."
"Jsem debil," připustí Matěj zkroušeně.
"Trochu. Občas," pousměje se Patrik shovívavě. "Pořád jsi do něj zamilovaný, co?"
Matěj trhne rameny. Byl zamilovaný? Nebo už to bylo prostě jen tím odkopnutím?
"Nevím. Tehdy, před deseti lety, doopravdy jsem ho miloval. Byl pro mě vším. Udělal bych pro něj cokoliv. A teď nevím."
Patrik přikývne. Znal ten pocit. Pomalu vydechne. "To tak nějak patří k zamilovanosti. Měl by sis najít někoho, kdo tě dokáže ocenit. Vykašlat se na minulost."
Kéž by to bylo snadné. Matěj se natáhne pro sklenici s vodou a už dávno rozpuštěným aspirinem. "Patriku?"
"Hm?"
"Vážně děkuju."
Patrik jen mávne rukou a rozesměje se. "To je v pohodě. Teď se hlavně koukej srovnat." Chce vstát, ale Matěj ho zachytí za ruku. "Proč nemůžu být zamilovaný do tebe?"
Strne. "To by sis zrovna moc nepomohl. Já jsem zadaný. To víš."
Matěj jen přikývne. Byl zadaný, ale… Stáhne si Patrika k sobě. JO, je svině. Políbí ho.
Matějův polibek Patrika totálně vykolejí. Díky tomu chvilku jeho tělu trvá, než se odtáhne. Prakticky se od Matěje odstrčí. "Co blbneš?" zamrká zmateně. Zvedne pohled právě ve chvíli, kdy dovnitř vběhne Nero následovaný páníčkem. Setká se s pohledem svého přítele. Viděl to.
"Jak bych mohl soupeřit s ním…" ušklíbne se Matěj. Nemá tušení, že ho má přímo za zády.
Patrik nespouští pohled ze své lásky. "O tom to není. Vůbec to není o vzhledu. Ale máš pravdu. S ním soupeřit nemůžeš. Nevyhrál bys."
"Patri?" Pousměje se tomu oslovení. Miloval, když mu tak říkal ON.
Matěj při zvuku jeho hlasu nadskočí. Teď dostane do držky. Určitě.
"V pořádku. Matěj je pořád ještě mimo. Plete si pojmy s dojmy," pousměje se Patrik shovívavě. Věřili si. Stoprocentně. "Proběhli jste se?" podrbe psa za ušima, když mu vtlačí svůj čumák do dlaně. "Snídaně je hotová." Přejde ke svému příteli. Kašle na to, že je ulepený potem. Krátce se k němu přitiskne a vtiskne lehký polibek na rty.
Matěj se na Patrika kajícně zadívá. "Vážně promiň. Netuším, co to do mě vjelo." Divil se, že mu Patrikův přítel nerozbil úsměv. Nebo že mu jednu nenatáhl rovnou Patrik. Zasloužil by si to. Jenže Patrik tohle v povaze neměl.
"To je v pohodě. Nic tak hrozného se nestalo," pousměje se Patrik. "Prostě ti dočasně přeskočilo. Ale už to prosím tě nikdy nedělej."
"Máš dost tolerantního přítele. Jiný by mi už dal do zubů."
"Věříme si," pokrčí Patrik rameny. "Já jemu a on mně." I přesto, že měl sám Patrik špatnou zkušenost. Jeho ex ho podváděl, kudy chodil.
"Taky bych chtěl něco takového zažít," vydechne Matěj. Taková důvěra. Obdivoval to. Tohle bylo hodné obdivu.
"Pust z hlavy toho svého Štěpána a třeba zažiješ. Vážeš se na někoho, kdo tu pro tebe není. I kdyby se ti někdo takový přimotal do cesty, dokud se neosvobodíš od tohohle, tak by u tebe stejně šanci neměl."
Matěj přikývne. Patrik měl pravdu. Už potkal pár mužů, kteří by mohli být ideálními partnery, ale on je vždycky srovnával se Štěpánem. Nemohl si pomoct. Žádný z nich nebyl Štěpán.
"Takže? Jak jsem obstál na druhém rande?" zeptá se pobaveně Vojta, zatímco vychází z restaurace, kde právě velmi dobře povečeřeli a příjemně se bavili.
Štěpán se pousměje. "Řekl bych, že nad očekávání."
"A když tě pozvu k sobě domů na skleničku?" navrhne Vojta nadšený tou odpovědí.
Malé zaváhání. Tohle nebylo jen pozvání na skleničku. V tomhle bylo víc. Viděl to Vojtovi na očích. "Dobře."
Matěj vztekle prohledal další zásuvku. Kde krucinál má ten diář? Měl tam napsané všechny písemky, schůzky, a nejen to, a z hlavy si pamatoval velké kulové. Měl ho určitě ještě na poradě. Vedle něj seděl Vojta, měl kolem sebe hromadu papírů a sešitů a hrabal se v tom jak kohout na smetišti. Jestli mu ho sbalil on, zaškrtí ho.
V sobotu ráno ani neočekával, že mu vezme telefon. Nejspíš někde chlastal a teď vyspává. Ale když mu bude přede dveřmi dostatečně dlouho vyzvánět na zvonek, určitě toho ochmelku z pelechu vyžene. Ale jestli jeho diář nemá Vojta, tak už vážně neví, kde je.
V devět ráno už stojí před Vojtovým bytem. Protáhl se tam s jakýmsi pubertálně vyhlížejícím individuem. Těžko určit pohlaví. Ušklíbne se nad tím a opře se do zvonku.
Vojta jen zabručí a přimkne se k tělu vedle sebe. Nečekal, že Štěpána přesvědčí k sexu. Pořád se choval tak odtažitě. Ale po pár skleničkách, když se mu Vojta usadil na klín a trošku začal dráždit, si dal velmi rychle říct.
Štěpán zamrká. Nevzbudil se v cizím bytě už zatraceně dlouho. Naposledy snad ještě na vysoké, když začal randil s Alicí. Měl večer trošku v mlze. Dali si pár skleniček, pak do něj Vojta tak dlouho hučel, až povolil. Sex neměl… no, prakticky od rozvodu. Nechybělo mu to. Frustraci si vybíjel cvičením. A práce a děti ho zaměstnávaly dost na to, aby svoje pudy dokázal ignorovat. Ale když se mu Vojta usadil na klíně a párkrát se cíleně zavrtěl, už to dál nešlo. Neměl žádné závazky, nikoho nepodváděl… proč by si nemohl užít. Aspoň jednou, když se celou dobu držel zpátky. Spal jen s Alicí, a pak s Matějem. A teď si přidal na seznam Vojtu. Sotva mohl odhadnout, jestli udělal dobře. Ale pro tuhle chvíli to rozhodně nebylo zlé.
"No, do prdele, kdo to prudí…" se zavrčením se vyhrabe z postele. "Ještě spi," zavrní ke Štěpánovi. "Pak si dáme pokračování…" zasměje se. Líbil se mu. Na svůj věk byl Štěpán v zatraceně dobré kondici. A to, že sex už dlouho neměl, to skoro nebylo znát. Byl v posteli skvělej. Vojtovi se to líbilo.
Trhnutím otevře dveře. "Matěji? Do prdele, co je?" Trošku se otřese, jak jeho tělo jen v boxerkách ovane chladný vzduch z chodby.
"Sobota ráno," odpoví. "Hele, marně hledám diář a fakticky ho nutně potřebuju. Už mě napadáš jen ty, jestli jsi mi ho nesbalil včera na poradě."
"To je klidně možný…" pokrčí ledabyle rameny. "Pojď dál, podívám se." Vojtěch zamíří do obýváku, aby vytáhl svůj batoh. "Včera jsem to tam jen smetl ze stolu…" vysvětlí, když obsah batohu dost ledabyle vysype na psací stůl. Matěj chmátne po svém diáři v tmavě modrých deskách.
"Věděl jsem, že ho máš ty," zabručí.
"Sorry, no. V pátek odpo už mi to moc nemyslí," ušklíbne se.
"Je mi to jasný, už myslíš na jiné věci," protočí Matěj panenky. To byl celý Vojta. "Tak aspoň, že se našel." Mávne rukou a chystá se odejít, když jeho periferní vidění zaznamená pohyb. Někoho tu Vojta má? Mrkne a otočí se za polonahým mužem. Má na sobě jen boxerky, takže je nejspíš vytáhl z postele. Pohledem putuje po pevném těle výš až k mužově tváři. "Štěpáne?" vyhrne překvapeně.
Vojta dost dlouho nešel, navíc slyšel Štěpán hlasy, tak se šel podívat, co se děje. Pravda, mohl se trochu více obléct, ale nepovažoval to za nutné.
"Matěji…" vydechne. Dobře, tohle nečekal.
"Co? Vy dva se znáte?" zamračí se Vojta.
Matěj sevře křečovitě prsty kolem diáře. "Ne, tohohle chlapa neznám." Jeho čaroděj by určitě nevlezl do postele s Vojtěchem. Vypálí z Vojtova bytu bez jediného ohlédnutí. Jestli existovala nějaká naděje, tak teď… spal s Vojtou!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat