Už se pomalu blížíme do finiše. Už je v dáli vidět cílová páska. Tenhle díl měla slíbený Voldíček, však už ví za co :-D Hezky si počtěte... pokud vám to dovolí Voldy :-D
P.S. Dochází k přestavbě Šuplíku, tak se ničeho nelekejte! Chvíli to zabere...
Pršelo. Malý šestiletý klučík seděl za oknem, díval se, jak kapky vody stékají po skleněné tabulce okna a tvářil se jako ty dešťové mraky venku. Nemohl ven a to bylo přímo za trest. A to měli dneska s Čarodějem naplánovaný výšlap do lesa s jasným cílem. Orvat tam co nejvíc borůvek.
Zamračeně se opřel lokty o parapet a díval se ven. Nevypadalo to, že by déšť brzy skončil. Pršelo už třetí den. A ani se nezdálo, že by to brzy oschnulo. Povzdechl si. Nudáááá.
Vrzly dveře a objevil se táta. "Copak, Mates, nudíš se?"
Drobek přikývnul.
"Hodně?"
Další přikývnutí.
"A chtěl by sis se mnou zahrát?"
Zatvářil se otráveně.
Otec se zasmál. Už se těšil, až prcek vyroste a bude ho moc konečně vzít na motorky. Zatím tomu manželka bránila zuby nehty.
"To máš štěstí, Mates." Položil na stůl dva talířky s čokoládovým dortem a otočil se ke dveřím. "Máš tu návštěvu. Pojď dál, holt mládí kupředu."
Štěpán se protáhl kolem Matějova táty a usmál se. "Čau prcku."
Matýsek se zazubil a skočil Štěpánovi kolem krku. Jeho táta se jen pousmál. "Kdyby takhle zbožňoval i rodiče."
"To přijde." Pokrčil Štěpán rameny a vytáhl si tu přílipku do náručí. "S kámoši je větší zábava než s mamkou a taťkou, že jo, prcku!"
"Kdyby bylo potřeba, budeme na telefonu."
"Spolehněte se. A užijte si to."
"Díky, Štěpáne." Přikývl otec a zmizel. Díky tomu, že se Štěpán uvolil hlídat toho špunta, mohli si s manželkou vyrazit ven.
"Co budeme dělat, když venku prší?" zeptal se v očekávání Matýsek.
"Noooooo." Protáhl Čaroděj zamyšleně. "Prvně sníme ten výbornej čokoládovej dort a pak se vypravíme na moře."
"Na moře?"
"NO jasně, dobrodružná plavba kolem světa." Usadil Matěje u stolu a z poličky vytáhl atlas světa.
Slunce se skulilo za horizont a stmívání se začínalo měnit v právoplatnou tmu. Matěj se vyhoupl nahoru na seník a usadil se v seně. Čekal. Na střechu zabubnovaly první dešťové kapky. Bylo to svým způsobem uklidňující.
Protáhl se. Už se pomalu ochlazovalo. Ale z něj jakoby pořád sálal neuhasitelný oheň.
"Tak, prcku, ještě to tady ohni. Tak a teď tady tenhle ten kousíček trošku povytáhni… tak, přesně tak, ale opatrně." Štěpán trpělivě ukazoval Matýskovi, jak složil parník. Lodičku už zvládli, ale parník byl trošku složitější.
"Výborně." Pochválil ho a opatrně pomohl nešikovným prstíčkům. "Už se máme s čím plavit."
"A kam se budeme plavit?" zeptal se prcek.
"No, kam jen budeš chtít. Ale někam za dobrodružstvím."
Uslyšel zaprotestování žebříku, jak se na něj kdosi vyhoupnul. Během pár sekund se vedle Matěje zhroutilo studené a mokré tělo. Okamžitě se k němu přitiskl.
"Brrr, ty jsi úplně ledovej."
"Je tam průtrž, málem mě to odplavilo." Zazubil se Štěpán a začal se dožadovat přístupu na horké tělo vedle sebe. "Zahřej mě."
Měkké teplé dlaně začaly kroužit po prokřehlých pažích a snažily se svléknout promočené tričko. "Nemohlo tě to odplavit. Já bych si tě našel, hm?" vtiskl do ruky složený papírový parníček.
"Co to je?"
"Nudil jsem se, když jsem čekal."
"Ale co je to?" prsty zkoumaly složitě poskládaný papír. Na chvíli to zaujalo.
Nechal ho, aby se tím chvíli zabýval. Chtěl mu dát šanci poznat.
Tvář se projasnila poznáním. "Parníček?"
"Hm." Šikovné prsty stáhly konečně tričko. Přitiskl se k němu. Předával své teplo.
Štěpán se pobaveně usmál. "Tak ten si musím schovat."
V seně bylo příjemně. Venku bubnoval déšť, čím dál hustší. Dvěma milencům to bylo ale srdečně jedno. I když déšť způsobil jisté ochlazení letní noci, oba měli dostatek tepla, které bohatě stačilo k tomu, aby se cítili dobře. Nahá těla hřála a tiskla se k sobě, jak jen to bylo možné.
"Za pár dní se s mámou vracíme zpátky." Oznámil Matěj do ticha. Sice se mu na návrat do města moc myslet nechtělo, stále se mu líbilo v představě, že léto nikdy nekončí, ale teď bylo nutné o tom uvažovat. Návratem domů přijde o možnost být se Štěpánem.
Štěpán mlčel. Měl pocit, že se toho na něj valí až moc. Snažil se Alici nelhat, když už ji před pár minutami byl znovu nevěrný. Snažil se, aby na něm nepoznala změnu. Nechtěl jí ublížit. A nechtěl ublížit ani Matějovi. Ve výsledku zatím ubližoval ale jen sám sobě. Výčitky svědomí jsou holt svině.
Pořád přemýšlel nad tím, jak to říct Alici. Nechtěl se vzdát Tomáška, ale tušil, že Alice by tohle asi nenesla nejlíp a nejspíš by následoval okamžitý rozvod. A dítě ve střídavé péči. Přinejlepším. Jenže… přál si být tátou na plný úvazek. Navíc střídavá péče? To si budou Tomáška přehazovat po týdnu? Anebo hůř, uvidí ho jen o víkendech?
Zadíval se na Matěje a jemně mu prohrábl vlasy. Vnímal, že na něj mluví, ale význam mu trošku unikal, jak se nořil do svých vlastních myšlenek. Jenže Matěje se vzdát taky nechtěl. Za tu chvíli si ho ten puberťák omotal kolem prstu. Byl tulivej jako kocour. Štěpán přímo cítil, jak jeho milenec prahne po dotycích a jak hluboce tohle všechno prožívá. Měl chuť řvát, jak jen si mohl svůj jednoduchý život takhle zkomplikovat?
"Čaroději?" oslovil ho Matěj nejistě.
Rychle si uvědomil, že nevěnoval dostatečnou pozornost jeho slovům. "Promiň, Matýsku, přemýšlel jsem."
Ta otázka přišla. "Nad čím?"
"Nad námi, nad tím vším, co se stalo." Přiznal čestně Čaroděj.
Matěj se k němu těsněji natiskl. "Snesu cokoliv, jen když budu moct být s tebou. Klidně budu jen… jen…"
"Tajný milenec, ke kterému budu utíkat od manželky a dítěte? Vždycky jen na chvilku?" zeptal se zcela vážně.
Matěj to vzal jako fakt. "Ano." I když věděl, že to není zrovna to, po čem touží. Ale zoufale Štěpána miloval. Uvědomoval si tu drobnost, že je to ženatý muž s malým dítětem. A ačkoliv to bylo přímo drtivě bolestivé, uvědomoval si i to, že pokud se bude jednou Štěpán muset rozhodovat, zvolí syna. A i když si za to nadával, nejspíš za to měl Štěpána ještě raději. On byl vždycky tak zásadový, tak čestný.
Pohladil shrbená ramena a jemně vklouzl prsty do vlasů. "Matýsku, nic takového po tobě nechci. Jen… sakra, tohle je tak strašně komplikované. Dej mi čas. Já to Alici nějak vysvětlím, ale potřebuju vhodnou chvíli."
"Bojíš se, že by ti vzala Tomáška." Oznámil Matěj.
"Ano." Přisvědčil Štěpán a nepřestával Matěje jemně hladit. "Je to moje dítě, nechci o něj přijít. Nebo ho vídat jen o víkendech."
"Já ti rozumím." Zašeptal Matěj a uložil se na Štěpánově hrudi, naklonil hlavu tak, aby mu Štěpán neviděl do tváře. "Tátové by se o své děti měli starat." Najednou měl tak silný pocit viny, že se nedokázal nadechnout. Věděl, co pro Štěpána znamená rodina, věděl, co pro něj znamená jeho syn. A on možná jednou bude důvodem, který o to všechno Štěpána připraví.
"Matýsku." Jemně zachytil bradu a přizvedl si jeho obličej, aby se mu mohl podívat do očí. Ani tma, která kolem panovala, nemohla překrýt lesknoucí se oči. "Matýsku, no tak."
"Strašně tě miluju."
"A to je k pláči?" zeptal se Štěpán a jemně pohladil jeho tváře. "No tak, Mates, přestaň."
Přikývl. "Já to zkusím." Chvíli bylo ticho. "Ale když já…" nadechl se plačtivě.
Štěpán se pousmál. Nedovedl si ani představit, že by ho dokázal opustit. "Pojď ke mně, ty bulíčku." Prudce ho políbil, až Matějovi skoro vyrazil dech. Ovšem zabránilo to vypuknutí pláče. Sevřel ho pevně a políbil do vlasů.
"Neber na sebe moji vinu, ano?" Sevřel ho pevně a políbil do vlasů. "Já jsem nevěrník, ne ty. Bylo to mé rozhodnutí. A slibuju, že to vyřeším. Nechci se tě vzdát."
"Ale uděláš to, pokud budeš muset." Pípnul Matěj.
Štěpán se zarazil. "Já nevím. Já… Matěji, já doufám, že to zvládnu nějak vyřešit."
Matěj zavrtěl hlavou, co mu objetí dovolovalo. "Nebavme se o tom teď, prosím."
Přikývl. A posadil se i s Matějem v objetí. Usadil si ho na klíně a chvíli si ho v šeru prohlížel. "Kdo by byl řekl, že z tebe vyroste tak nádhernej chlap."
Matěj se zazubil. "A kdo by řekl, že tady jednou budeme takhle, co?"
Štěpán pokrčil rameny a pohladil štíhlé boky, které už pomalu nabíraly podobu mužských.
Mladší muž se zatvářil jako samotný satanáš a na klíně druhého se velmi soustředěně zavrtěl. Vyloudil tak z úst staršího táhlé zasténání. Sklonil se a políbil ty sténající rty. Prsty sjely po hrudi a jemně se otřely, jakoby náhodou, kolem penisu milence. To probudilo další zasténání. Koneckonců, proč by měl být pořád hýčkaný jen Matěj. Chtěl mu taky oplatit jeho pozornost.
Jemně přitiskl rty na krk, kousíček pod ucho a sjel jazykem až ke klíční kosti. Odměnou mu byl prudký výdech a zaškubání penisu, kolem kterého jemně kroužily jeho nenasytné ruce.
Štěpán překvapeně vydechl. Kde se to v tom Matějovi jen bralo? Jasně cítil každý jeho dotyk a připadalo mu to tak přirozené.
Matěj sklouzl níž, rty polaskaly hrudník a jazýček sjel na bříško, kde kroužil až příliš dlouho, a přitom se velmi precizně vyhýbal slabinám.
Štěpán hlasitě zasténal, když se jazyk konečně odhodlal na cestu jižnějším směrem. Jemně přejel celou délku od kořene až po špičku a pak opatrně vsál do teplé vlhké dutiny.
Štěpán zoufale sevřel v prstech hrst sena. Dost chabá opora…
Leželi vedle sebe. Matěj se přitiskl k jeho boku s hlavou opřenou o jeho hruď. Prsty přejížděl po jeho prsou a zamyšleně poslouchal Štěpánův splašený tlukot srdce. Spokojeně přimhouřil oči. Dnes se milovali dvakrát. Podruhé měl v úmyslu Štěpána jen vykouřit, ale on se tak docela nenechal. Stáhnul Matěje pod sebe a pomiloval ho tak prudce a s nádechem zoufalství, až to Matěje překvapilo. Cítil Štěpánovu bezradnost nad touhle situací. Trápilo ho to. Nadechl se, ale přerušil ho zvuk zvonů z nedaleké kostelní věže.
Štěpán se pomalu zvedl. Pohladil ještě ležícího Matěje a zlehka políbil na tvář.
"Půlnoc, musím jít."
Pomalu přikývl, přestože si ho přál zachytit za ruku a požádat, aby zůstal ještě chvíli.
Štěpán vstal a začal se pomalu oblékat. Matěj se smutkem sledoval jeho siluetu. Tak hrozně se nechtěl loučit. Přestože věděl, že zatím je to jen na pár hodin.
Opatrně otevřel dveře, aby minimalizoval jejich vrzání. Protáhl se a zavřel za sebou. Otočil se a díval se do tváře Alici.
Žádné komentáře:
Okomentovat