Já jsem táááák nasr... rozčílená až do vyšších atmosférických vrstev. To se chce po člověku, aby byl samostatný, ale pořád mu někdo stojí za zadkem a kontroluje ho. NO, tak ať si to laskavě dělají sami, když nevěří, že to zvládne. A pak přijde k blogu, že přidá další díl, a objeví tuny spamových komentářů v angličtině (a španělštíně) na odkazy jakéhosi pofiderního oblečení. A maže to skoro celý večer. A aby toho nebylo málo, tak ještě musí prudit pan Prudič z Velkého Prudilova! Bohajeho!!! Já musela v minulosti umučit kupu štěňátek nebo fakt nevím. Zlá Pretynka, zlá!
Pro srazuchtivé (teď už jsem se uklidnila, tak se nebojte) navrhuji únorová data: 13. a 20. (oboje středy) nebo pak až březen. Mohli bychom se sejít už nějak dříve a podniknout nějakou kulturní akci (s těmi, kteří mohou už dřív) a následně se přesunout do nějakého restauračního zařízení a spáchat nějaký družnější počin (a zapomeňte na nějaké autorské čtení! Ani omylem!). Takže se vyjádřete.
Kuba se dvěma skleničkami vína přešel k Lexovi a usadil se v křesle naproti němu. Uvelebil se a podal jednu skleničku Lexovi.
"Hodláš koukat na ty dveře celou noc?"
"Ne, nehodlám." Odvětil a skleničku přijal. Lehce z ní upil a odložil ji na stolek před sebe.
"Někoho vyhlížíš?"
"Možná." Připustil Lex. "A nechci slyšet žádné komentáře."
"Já ani komentovat nechtěl." Zazubil se Kuba a spiklenecky mrknul za zbytek mušketýrů u baru. "Jen mě tak zajímalo, proč se vůbec, ale vůbec nebavíš."
"Bavím se." Namítl Lex chabě.
"Váááážně?" protáhl Kuba. "Proto sedíš celou noc tak, abys viděl na dveře a nespustíš z nich pohled."
"Mě to baví."
"Ale houby." Mávl Kuba rukou. "Nebaví. Koho by to taky bavilo. Pojď, dáme si panáka. Připijeme si na zdraví a spácháme nějakou šílenost."
Lex pohlédl na hodiny nad barem, které hlásaly blížící se půlnoc, a pak stočil pohled znovu na dveře. "Dobře. Jen ta šílenost se mi moc nezamlouvá."
"To ještě probereme." Kuba vyskočil a popadl Lexe za ruku. "Tak pojď, na chvíli si tě unesu. Ty dveře to tu bez tebe určitě chvilku vydrží."
"Navrhuju… fo… focení na nějakém kruzio… kuriózním místě." Vykřikoval Vojta a táhl Romana na záchod. Ten za ním klopýtal už ve značně podroušeném stavu. Martin s Kubou na tom nebyli lépe. Martin ale o chloupek lépe než ostatní. Vojtovi se cestou ještě podařilo přilepit na Archanděla.
"Navrhuju, abyste si všichni sedli na zadek a čekali, dokud nevystřízlivíte z toho nejhoršího." Navrhl Gabriel popuzeně a snažil se ze sebe setřást jednoho z mušketýrů. "A ty si sedni co nejdál ode mě, nebo vezmu ten tvůj kord a vrazím ti ho do…"
"Ale buď něžnej…" zaškemral Vojta ublíženě a Vítek se začal smát.
"Nebuď idiot." Doporučil mu Gabriel vztekle. "Sedni si a seď. Nebo blbě skončíš."
Gabriel se odtrhl od Vojty, kterého ne zrovna něžně usadil na židli, a přešel k Vítkovi, aby ho přitáhl k sobě a nepustil. Martin okamžitě popadl foťák a párkrát je blýsknul.
"Ty fotky pak budu chtít vidět." Ozval se Gabriel.
"Samozřejmě." Přikývl fotograf a usmál se. "Uděláme tu pak malou výstavku."
Lex přikývnul. "Soukromou. Víceméně." Pousmál se a jal se krotit opilého Vojtíška.
"Já ti dám pusu!" vykřikoval totiž ten výtržník a sápal se po vyděšeném Romanovi. "Pořádnou! Abys poznal, co je chlap!"
"Panebože." Romanovo zděšení bylo oprávněné.
Lex strhnul Vojtu k sobě a pusy se dostalo jemu. Pusa to byla vlhká a lepkavá. Vojtíšek Lexe totiž parádně oblízl. A nechtěl Lexe pustit.
"Myslím, že pro příště bude mít Vojta zákaz pití alkoholu." Chechtal se Martin, který všechno poctivě fotil.
"Tohle máš u mě, kamaráde." Sledoval Roman Lexe vděčně a soucitně zároveň.
"Byl bych vážně moc rád, kdybyste mi pomohli tu pijavici sundat." Zasténal Lex zoufale. Zásada číslo jedna: neprat se s opilcem, stejně byste nevyhráli.
Ani si nevšiml, kdy se mezi něj a Vojtu vklínila ruka, která Vojtu velmi šikovně odlípla, přetočila, pak se přidala další ruka a Vojta ležel na zemi, parádně zakleknutý Jackem Sparrowem.
"Ani netušíš, jak jsem rád, že ses mi dostal do ruky, Vojtěchu. Myslím, že tě někam uvážu a bude klid." Zazubil se Motýlek, který se k nim přikradl tiše a nepovšimnut. Ani Lex už nečekal, že se objeví. "Nemáte někdo kus lana?"
Martin se zubil za foťákem a zuřivě fotil. Kuba koukal zmateně a Roman začal tleskat. Motýlek zvedl hlavu a usmál se na Lexe. "Já vím, že bys ho hravě zvládnul sám, ale když já mu něco dlužím. A začínám mít docela jasnou představu, kde ho uvážu. Jinak přeju všem dobré skoro ráno."
Vojta se pod Motýlkem zmítal jako úhoř. "Hej, pusť mě, hned, nebo… já tě rafnu!"
"Zkus to." Nabídl mu Míša velkoryse. Docela se bavil, než zvednul hlavu a všiml si anděla. Zkameněl mu úsměv na rtech a zarazil se. Tak tady ho asi viděl. Najednou mu blesklo hlavou, proč mu připadal povědomý. Protože ho tu potkal tu noc, co se s Vojtou tak ztřískali. Sakra.
Gabriel na něho shlížel velmi nepřátelsky. Víc nepřátelsky než na kohokoliv jiného. A Motýlkovi přišlo najednou úzko. Pustil Vojtu a zvednul se. "Myslím, že si to s ním vyřídím, až bude při smyslech, aby si to pořádně vychutnal." Utrousil tiše. Usmál se na Lexe a zamířil k baru. Další setkání s bratrem nemínil absolvovat střízlivý. Na to byl Gabriel příliš velký kus ledu a Motýlek na dnešní setkání nebyl připraven.
"Půjdeme domů." Prohlásil Gabriel a sevřel Vítka v náručí.
"Už? Když je tu tak veselo?" zakňoural Vítek zklamaně. "No tak, ještě chvilku. Prosím."
Vojta se začal hrabat na nohy. "Odkdy má Lexík bodyguarda?"
"Od té doby, co se neumíš chovat slušně." Rozesmál se Martin a šťouchl do Lexe. "A ty koukáš jak vyoraná myš. Měl bys jít svému zachránci poděkovat a trošku se upravit. Vojta tě oblíznul opravdu poctivě."
Lex si utřel hřbetem ruky tvář a zašklebil se. "Jo, to bych asi měl." Přikývl a vydal se k baru za Motýlkem.
"Ahoj, Motýlku." Usmál se a opřel se na baru vedle něj. "Něco se stalo, že jsi tak rychle odešel?"
Míša se otočil a zavrtěl hlavou. "Neé, ale bylo by ode mě krajně nefér, kdybych si to s Vojtěchem vyřizovat teď, když je očividně v nevýhodě. Ale vůbec se mi nelíbí, jak tě olizoval. Máš tu někde savo nebo jinou žíravinu?"
"Nelíbí se mi, jakým směrem se ubírají tvoje myšlenky." Pousmál se Lex. "Myslím, že na to bude stačit obyčejný ubrousek." Který také okamžitě sebral z hromádky na baru a otřel si obličej.
"Nedám ti pusu, dokud se neosprchuješ." Zašklebil se a vzal si od barmana skleničku s vodkou a džusem. "Mimochodem, kde mám tričko?"
"Teď ho snad nepotřebuješ."
"To ne, ale chci vědět, jestli jsi ho našel."
"Jistě. Mám ho pod polštářem."
"Skvělé. Vezmu si ho, až budu odcházet."
"Prosím?"
"Musíš přece svému zachránci poděkovat za záchranu, ne? A já jsem hodně drahej a náročnej." Zazubil se. "Myslím, že si svoji odměnu vyberu hned po skončení téhle akce."
"Zas taková záchrana to nebyla." Namítl Lex.
"Noooo." Protáhl Míša a změřil si Lexe pohledem. Přitom mu v očích zaplálo rošťácké světýlko. "Vypadal jsi docela bezradně a já měl hroznou chuť tě zachránit."
"Na nezávazný vztah je záchrana života poměrně závazná." Přimhouřil Lex oči.
Motýlek se zasmál. "No, je fakt, že Vojtěch vypadal, že tě hodlá uslintat k smrti. Ale poslyš, já si nemyslím, že by náš vztah byl tak-" Opět se zarazil, protože si všiml Gabriela, který ho upřeně pozoroval.
Lex se otočil za jeho pohledem a přes tvář mu přeběhl stín. "Zajímá tě?" zeptal se.
Motýlek přikývl. "Jo, zajímá." Pak si uvědomil, jak to muselo vyznít a rychle se rozesmál. "Jeho kostým je parádní."
"To bez pochyby je."
"Ale ne tak moc, jako ten tvůj." Zazubil se Motýlek. "A neuvěřitelně se těším, až ho z tebe svlíknu."
Žádné komentáře:
Okomentovat