A jsem tu zas. Mám doma na skříni rouru s diplomem a připadám si jako king :-D Kdybyste věděli, co se mi stalo, nejspíš byste se pěkně nasmáli. No, možná se to někdy dozvíte, až tím ztrestám nějakého mého hrdinu. Jo, jsem zlá. Ale když se takové střeštěnosti můžou dít mně, proč ne jim. Že jo! Už toho moc nepsaného dopředu nemám, ale snad bude mezi svátky trošku klidu. Není čas nic dostat z hlavy do počítače. Aspoň, že ta technika už slouží.
Tak jo, nebudu vás napínat. Kdopak je Míšův bratříček se dozvíte už dneska. Bod si napíše každý, kdo uhodl. :-)
Míša seděl v pokoji, před sebou měl desky a už nějakou chvíli v nich hrabal a pročítal zprávu detektiva. Bylo toho hodně. O minulosti matky, o minulosti a současnosti bratra. Začínal vůči své matce pociťovat drobné bodání zášti. Nechala svého syna sadistickému otci, který ho bil. Michaelovi to připadalo strašně nefér, že on měl matku pro sebe a jeho bratra opustila. Nezajímala se dál, co se s ním stalo. Jak se má. Jestli ho jeho otec neumlátil.
Se znechucením desky zaklapl a vzal do ruky fotografii svého nevlastního bratra. Vážně měl pocit, že se s ním už někdy setkal. Byl mu zvláštním způsobem povědomý, ale to mohlo být způsobeno tím, že byli bratři. Vrátil fotku do desek a zamířil k posteli. V deskách byla i adresa, možná by nebylo od věci tam zajít. Zjistit co a jak. Ale jak? Jen tak tam přijít a říct: nazdar jsem tvůj brácha, máš radost? To by asi nebylo zrovna nejlepší řešení.
Hlavou mu probíhaly různé nápady, aniž by si vzpomněl, co chtěl udělat hned po příchodu domů. Zavolat Lexovi.
Roman právě líně zívnul a natáhl se pro sklenici džusu s vodkou. Vojta seděl vedle něj a něco si čmáral do notesu. Kuba, naprosto netradičně nikoliv za barem, seděl u stolu s nimi a sledoval Lexe, otevřenými dveřmi, jak dělá vzadu inventuru skladu.
"Proč ten Lex tak tlačí na tu tužku? Vždyť do těch papírů udělá díru." Zajímal se Roman, jelikož nic zajímavějšího pro něj momentálně v gaybaru nebylo.
Vojta líně zvednul hlavu od notesu. "Jeho nový objev se ráno ztratil jak pára nad hrncem a neměl dost slušnosti, aby zavolal."
"To se nedělá." Zazubil se Kuba. "Navíc ne Lexovi. Kdo by nezavolal jen proto, aby zjistil, jestli ještě někdy bude sex?"
"Hádám, že se mu to asi ještě nestalo, co?" zeptal se Roman.
"Néééé." Zřekli se Vojta s Kubou a pak pokračoval Kuba. "Já mu teda zavolal." Vojta to odkývl. "I já."
"Nooo, poprvé je to prý vždycky trošku bolestivé." Shrnul Roman a vysloužil si udivený pohled.
"No co? Říkaj to holky!"
"Ty s tím máš asi bohaté zkušenosti z druhé strany." Zazubil se Kuba.
"Jistě." Odtušil Roman. "Nezavolat je fakt snadný."
"Zas jsi nezavolal nějaký holce?" zeptal se zvědavě Martin a natáhnul se ke Kubovi pro polibek. "Nechal jsi mě tam úplně samotného." Postěžoval si a sedl si vedle Vojty.
"Nový milenec nezavolal Lexovi. A navíc se velmi podezřele vytratil." Osvětlil Kuba a omluvně pokrčil rameny. "Myslel jsem, že se chceš dospat. Navíc jsi spinkal jako andílek a já tě nechtěl budit. Říkal jsem si, že musíš nabrat sílu na zítřek."
"Zítřek?" otázal se Martin poněkud zmateně a Vojta protočil oči.
"Ta sláva přece! Maškarní na počest velkého fotografa. Jsi spadl z větve?" otázal se otráveně Vojta.
"Eeee, aha, jo. To už je zítra?"
Roman se otočil na Kubu. "Prosím tě, Kubo, měl by ses trošku krotit a nechat toho chudáka vyspat. Vždyť on ani netuší, kolikátého je."
"Náhodou…" nadechl se Kuba k rozhořčené odpovědi.
"To máš pravdu." Přikývl Martin. "Tenhle skřítek mi prostě nedá spát."
"Ty jsi ale…" Kuba opět nedokončil, protože si ho Martin přitáhl blíž a políbil.
"Bože, já už fakt chci chlapa. Trvalou a vážnou známost, jestli mě chápete." Zaskučel Vojta a šel se podívat dozadu za Lexem.
Michael hodně dlouho váhal. Celý týden mu trvalo se odhodlat. Teď stál před domem, držel v ruce lístek s adresou a už nejméně po stopadesáté osmé se ujistil, že je ta adresa správná. Nicméně se mu do toho přestávalo chtít čím dál tím víc. Ono je sice hezké najít bratra a jít mu oznámit, že kupodivu není jedináček, ale jeho matka, poněkud couravějšího ražení, si pořídila ještě jednoho fakana, který se musí prostě ohlásit. Byť s několikaletým zpožděním. Druhá věc, ke které se vyloženě vnucovala položka "dostat odvahu", byla záležitostí velmi ošemetnou. Michael sice odvahy projevil dost, když se prakticky nabídl Lexovi a… zarazil se. A nezavolal. Zdrhnul ráno a neozval se. Zatraceně! Kdoví, co si teď musí Lex myslet. Jsi vůl, Michaeli, neuvěřitelný volský vůl.
Povzdechl si. Teď už je to stejně nejspíš jedno. Posral, co se dalo. A teď stojí před domem a přemýšlí, jak oznámit tomu muži z fotky, že je jeho bratr. K čertu s tím vším.
Udělal krok kupředu a nadechl se. Nějak to dopadne. I kdyby se dopředu připravoval, tak to stejně dopadne tak, že mu otevře dveře a on okamžitě všechno zapomene. Snažil se vyčistit hlavu, když stisknul zvonek. Ozvalo se štěkání a za chvíli se otevřely dveře. Velice rozmrzele vyhlížející "starší bratr" čapnul za obojek psa, který se dral ven.
"Vítečku, zavolej si toho psa nebo ho přísahámbůh přivřu do dveří." Zněl naštvaně.
Michael polknul. No, začínalo to vážně skvěle. "Ahoj, já… hledám Gabriela."
Z útrob bytu se ozval smích a povel pro psa. Pes okamžitě zamířil, evidentně k páníčkovi. Gabriel si oklepal ruce od chlupů a shlídnul na Michaela. "Hm, našel jsi ho. Co mu chceš? A buď stručný."
"No, já vlastně…" vážně netušil, jak začít. "Přišel jsem, abych tě poznal." Fakt skvělá hláška, Michaeli, jsi génius, vole!
"Aha." Odtušil Gabriel. "Nevím, kdo tě poslal, ale já už nešukám s takovými zajíčky, jako jsi ty. Mám stálého přítele a tak to taky zůstane. Mimochodem, jak jsi kurva zjistil moji adresu? Nikoho z nich jsem si nikdy nevzal domů."
"No, já vlastně…" proč se namáhat mluvit, taky sis to mohl nahrát na diktafon a jen to pustit. Vzpamatuj se. "Mně o nic takového nejde. Vážně. Nepřišel jsem kvůli sexu. Vlastně by to bylo docela zvrácené, já a taky. A určitě by to bylo taky proti zákonu. Víš, jakože my dva spolu prostě nikdy nic sexuálního ani mít nemůžeme."
"Co to sakra meleš?" shlédl na něj Gabriel a v tu chvíli vypadal spíš jako bůh hromů. Míša o půl kroku couvnul. Pro jistotu.
"Já jsem Michael." Vydechl jen.
"A co já jako s tím?"
Z domu se ozval Vítek. "Gabrieli, kdo to je?"
Gabriel se otočil za hlasem. Jeho tváří prokmitl lehký úsměv, který stejně rychle jako se objevil, taky zmizel. "Archanděl Michael. Hned jsem u tebe, jen ho vyhodím!" s tím se otočil s významným pohledem na Michaela.
Ten si jen povzdechl. Nic nešlo tak, jak mělo. "Hele, já jen…" sáhnul do kapsy a podal mu kartičku se svým telefonem. "To je moje číslo, kdybys měl chuť zavolat."
"Proč bych ji měl mít?" Přerušil ho Gabriel neurvale, ale kartičku s číslem štítivě sevřel mezi prsty.
Míšu najednou zaplavila vlna odvahy. Vlastně nemá vůbec co ztratit. "Kdybys měl chuť blíž poznat svého bratra." Řekl prostě. Usmál se a otočil se k odchodu. Zanechal tak za sebou Gabriela ve stavu, v jakém hodně dlouho nebyl. Ve stavu absolutního překvapení.
"Co to sakra meleš?" zasyčel za ním. Doufal, že už se toho všeho zbavil. Že minulost je za ním.
Michael se zastavil a otočil na něj hlavu. "Když máma umřela, zjistili jsme, že nebyla taková, jak se zdálo. Zjistili jsme s tátou, že měla syna. A tak jsme tě začali hledat." Pomalu se otočil k němu. "Hele, já vím, že to zní šíleně a že tě nejspíš vůbec nebudu zajímat..."
"Tos uhodl." Zamumlal Gabriel.
Michael se tím nenechal rozhodit. "ale možná by sis to měl v klidu nechat projít hlavou. Já jsem rád, že mám bráchu. Můžeš se tomu divit, ale mně nikdy nesedělo být jedináček. Jen tě prosím o možnost tě poznat a mít bráchu. Nemusíme si být nějak extra blízcí, to už jsme asi stejně prošvihli, ale prostě… občas zajít na kafe, na pivo, jen tak si popovídat. Tolik toho zase nechci, ne?"
Gabriel přimhouřil oči. "Já o bráchu nestojím."
Míša pokrčil rameny. "Já za tebou přišel. Našel jsem odvahu čelit tomu, tak ty mi dlužíš zavolání. Je fér splácet dluhy. Zavolej mi."
"Copak se děje?" Vítek, oblečený jen v boxerkách, které mu dle Gabrielova mínění neskutečně sexy zdůrazňovaly zadek, se přitiskl k archandělovým napnutým zádům. "Jsi hrozně ztuhlý."
"To nic." Řekl nezvykle tiše. "Jen špatné zprávy."
"Někdo umřel?" zajímal se Vítek a přitiskl rty na jeho krk.
"Ne, spíš naopak." Zamručel Gabriel a otočil se, aby Vítka sevřel v medvědím obětí. "Poslyš, přemýšlel jsem nad našimi kostýmy na tu akci. A mám skvělý nápad."
Vítek v jeho náručí zavrněl. "Cokoliv jsi vymyslel, se mi bude líbit. Určitě."
Žádné komentáře:
Okomentovat