Ha, dneska mě nakopla múza. Zjistila, že políbení je v mém případě značně neúčinné, tak zvolila jinou metodu. Ale i takový kopanec může mít velmi kvalitní účinek.
Abych uspokojila ty, kterým jeden bonus nestačil, mám tu další :-) A taky chci uspokojit ty, kterým mé elegantní se vyhnutí detailního popisu nesedělo. Teď si tedy snad přijdete na své. A taky nechci nechat dlouho čekat Hug, stačilo, že jsem ji na čekaní navnadila. Tos nečekala, že jo? :-)
Díky skřítkovi Dobbymu, který si musel připálit prstíky žehličkou, protože mě moc moc zlobil, ale pak to všechno napravil, vám přináším další bonus. Taky za to může zásek u Gabriela a Vítka, potřebovala jsem se na něčem rozehřát :-D
Dobby díky, doufám, že se tato přezdívka ujme. Znáš mě a víš, že když si něco vezmu do hlavy, tak to z ní nikdo nikdy nedostane. Muhehehehéééé.
Kapitola věnovaná všem, kdo měli rádi Lexe, Vojtu a vlastně celou Zkoušku. To máte za odměnu, že jste byli tak hodní a hezky komentovali. A aby vám ten nový týden hezky začal. :-D
Lex byl v baru. To by nebylo vůbec nic divného. Patřil mu, ale tentokrát tam nebyl z běžného důvodu, aby zkontroloval účty, stav zásob nebo dokonce Kubu, který byl se svou, ještě ne zcela zhojenou ruku, za barem šikovný asi jako v době, kdy začínal. Lex jen přivřel oči, když se roztříštila další sklenice.
Čekal, až Jakub skončí a on ho bude moct odvézt domů. Bál se, aby se neopakovala ta situace, která přivedla Jakuba do nemocnice. Pravidelně se střídali s Romanem, aby Kuba nemusel chodit po zavíračce sám domů. Snažili se, aby si toho Jakub nevšiml, ale nejspíš by musel být totálně hloupej, kdyby ne. Ale Lexe napadlo zatáhnout do toho taky Vojtu, na kterého Roman zázračně změnil názor. Proto tu byl. Nenápadně se domluvit s Vojtou na strategii hlídání Kuby. Ten by je nejspíš zabil, kdyby tušil, že je to už tak velký komplot. V případě, že se do Prahy vrátí Martin, tak by bylo hlídání samozřejmě na něm. Je to jeho přítel, tak ať se snaží. Lex byl vývojem vztahu mezi těmi dvěma spokojený. Konečně ti dva tupci dostali rozum.
Lex čekal ještě na někoho jiného, a tu dobu si zkracoval přemýšlením nad Vítkem. Měl o něj vážně starost. Věděl, že si ho Gabriel vybral jen proto, že je slepý. Ideální člen kapely, hodný politování a dostatečně roztomilý k touze ho pomuchlovat. Věděl, že to nemůže vést k ničemu dobrému. A doufal, že z toho Vítek vyvázne s co nejméně šrámy na srdci a na duši. Doufal, že archanděl takové typy nevyhledává. On byl spíš na ty, co viděli a mohli tak obdivovat jeho dokonalost… Kreténi. Kdyby se sám tehdy nenachytal, nejspíš by si s tím bezcitným hadem mohl i rozumět.
Ani nezvedl hlavu, když se na židli vedle něj složil Vojta.
"Ahoj, jsem tu." Oznámil zcela zbytečně a Lex na něj líně pohlédl.
"Skvělé. Jen asi hodina zpoždění."
"Ehm. Jo." Pokrčil rameny Vojta. "Byla zácpa."
"V metru?" otázal se Lex s mírně zvednutým obočím.
Vojta se zatvářil provinile. "No, tak jsem se s někým potkal."
"Aha. Soudě dle tvého rozcuchu a dalších věcí… bylo to asi velmi blízké setkání."
Vojta zrudnul. "No co, každej to potřebujeme."
Lex se k němu naklonil. "Ale ne, když jde o Kubu a máš sraz se mnou. Považuju za velmi hrubé, že mě necháš čekat hodinu jen proto, že sis nutně potřeboval zapíchat."
"Hele, o co ti jde. Jsem tu. A jsem ochotný podílet se na akci hlídací psi."
"Já už tu na tebe hodinu čekám. Taky jsem měl plány a ty jsem zrušil jen proto, abych ti vyhověl s tímhle časem. Takže ti říkám narovinu, že mě to naštvalo."
"Oukej, omlouvám se. Příště už se to nestane."
"Příště, až na tebe přijde taková nutkavá touha a budeš mít sraz se mnou, tak to vydrž!"
"Na co tím narážíš?" Otázal se Vojta zvědavě.
"Že tě radši osouložím já, než abych na tebe čekal."
Vojtu polilo horko a zrudl až po špičku nosu. "To si děláš legraci, že jo?"
Lex se pousmál. "Myslíš?"
"Wow. Nepopírám, že se mi líbíš. Ale že bys to myslel vážně…"
"Zítra vyzvedneš Kubu večer ty, jasný?" Koukl na něj Lex tázavě, ale Vojta se zdržel u myšlenky sexu s Lexem.
"Vojto! Vnímáš mě?"
"Myslíš, že po tom, co mi tu prakticky nabídneš sex, se snad budu soustředit na to, co mi říkáš?"
"Aha."
"Můžeš si ze mě přestat dělat legraci? Mýmu ptákovi se to zrovna moc nezamlouvá…"
Lex se rozesmál. "Rač mě následovat do mé kanceláře, já už mu domluvím."
Vojta se omámeně zvednul. "No sakra!"
Lex se s Vojtou za zády nenápadně prosmýkl kolem Kuby za barem a jen, co vklouzli do kanclu, prásknul dveřmi. Vojta se na něj překvapeně otočil.
"Až takhle? A to… to nezamkneš?"
Lex se podíval na Vojtu a pak zpět na dveře. "Hm, ne. Takhle to má příchuť dobrodružství."
"Už se vůbec nevidím, že se to s tebou Kubovi líbilo." Zavrtěl Vojta hlavou. "Jen je tu trošku problém. Přece jen, já jsem dominantní. A hodně."
Lex se upřímně rozesmál. "Vojto, Vojtíšku. Věř mi, že po dnešku svůj postoj zcela jistě přehodnotíš."
"To bych se hodně divil… Vždycky jsem byl…"
"Sklapni a začni používat pusu jinak." Přerušil ho Lex a přešel k němu.
Vojta na něj překvapeně zíral, jako by vůbec nevěřil, že by to Lex snad mohl myslet vážně. Najednou mu to přišlo takové zvláštní.
"Hele, možná to zas nebyl až tak dobrý nápad… já…"
Lex se zastavil až těsně u něj a povzdechl si. "Jakýpak problém to vyvstal v té tvé kouzelné hlavince?"
"Můžeš si ze mě přestat dělat legraci? Dost bych to…"
Lex protočil oči a hladově se vrhnul po Vojtovi. Aniž by ho nechal dokončit větu, natlačil couvajícího Vojtu ke zdi a prudce ho políbil. Vojta pod tím útokem jen útrpně zasténal.
"Promiň, přerušil jsem tě. Cos chtěl říct?" zeptal se s úsměvem, když se po několika minutách odtáhl od Vojtových rtů zoufale lapajících po dechu.
"Ehm… co? Já chtěl něco říct?" zeptal se zmateně.
Lex se rozesmál a znovu se k němu přitiskl plnou silou, aby Vojta pocítil jistou oblast kalhot, která se začínala nebezpečně vzdouvat. Vojta na tom byl dost podobně.
"Pořád máš pocit, že si dělám legraci?" optal se Lex, když se znovu odtáhl.
"Nemel a polib mě!" okřikl ho nadržený Vojta a Lex to ocenil pobaveným úšklebkem, ale splnil to, o co ho Vojta žádal.
Lex ho při polibku pevně svíral kolem pasu, a když polibek skončil, přetočil si ho v náručí, zády k sobě. Kousl ho do ucha a sjel jazykem od lalůčku dolů, kam až dovoloval límeček Vojtovy košile.
"Máš toho na sobě nějak moc, Vojtíšku." Zašeptal mu hlasem zastřeným neovladatelnou touhou. "S tím musíme něco udělat. A co nejdřív." Jeho prsty šikovně vyjely po Vojtově hrudi a začaly jeden po druhém vyvlíkat knoflíčky z dírek. Vojta se sklopenou hlavou sledoval jeho šikovné prsty a mimoděk mu vyschlo v krku, když si představil, co by se s takovými šikulkami ještě dalo dělat. Když Lex polaskal jeho obnaženou kůži na hrudi, hlasitě zasténal a zvrátil hlavu. Toho Lex využil a téměř hladově se mu přisál ke krku. Z Vojtova hrdla vyběhl poplašený vzdech, jak Lex intenzivně sál jemnou pokožku na krku, kousíček pod čelistí.
"Do slepičí prdele!" zasténal znovu, když Lexovy prsty zabloudily k pásku, se kterým byly velmi rychle hotové, a prodraly se do Vojtova klínu.
Lex mu pobaveně dýchnul do ucha, což vyvolalo ve Vojtově klíně téměř bouři. "Kdepak, Vojtíšku, do tvojí se chystám."
Vojtu polil studený pot, ne nepříjemný, ale přesto představa, že by on měl být ten, kdo se podvolí, byla zvláštní. Ne nepříjemná, ale zvláštní. A pro tuhle chvíli kurevsky lákavá. "JO, sakra, joooo."
Lex se zasmál a znovu si dovolil olíznout kůži krku. "Tomu neodolám."
Vojtu, stále ještě zády k němu, nasměroval ke svému stolu. Na chvíli se odtáhl a prudce shrábnul všechny papíry a věci, které na něm byly. Vojtovi se úžasem rozšířily oči. Od Kuby sice věděl, že Lex je opravdu vášnivý, ale tohle nečekal.
Lex rychle hrábnul do stolu, aby vytáhl kondom a položil ho na stůl, hezky v dosahu. Pak z Vojty stáhl košili, a stejně rychle byl hotov i s kalhotami a Vojtovými boxerkami. Skončily u jeho kotníků a Vojtu prudce natlačil ke stolu.
Vojta jen zalapal po dechu, když ho na něj Lex přitlačil, a spočinul na studené skleněné desce břichem. Okamžitě ho napadlo, že to sklo pak bude chtít zaručeně vyleštit. Rychle takové myšlenky zaplašil.
Lex se rychle vypořádal i se svými kalhotami a prádlem, obnažil tak svou dokonalou chloubu. Vojta natočil hlavu, aby viděl, co se za jeho zády chystá, až si málem vyvrátil krk. Když pak uviděl, co se na něj chystá, vytřeštil oči a v krku ucítil knedlík. Několikrát polknul, aby se ho zbavil. Lex byl velkej, hodně velkej, a on si najednou nebyl jistý, jestli chce opravdu skončit s Lexovým penisem v zadku.
Zatímco se Lex potýkal s nasazováním kondomu, přejížděl rty po Vojtově páteři. Toho naštěstí jazyk, skákající po výstupcích obratlů, natolik vzrušoval, že pustil všechno z hlavy a nechal všechno náhodě. Vnímal jen mravenčení v páteři a pulsující vzrušení v jeho vlastním penisu, který se drsně tisknul k hraně stolu. Ve chvíli, kdy ucítil Lexovy prsty, které zkoumaly území, kam se za chvilku hodlala vydat i jiná část Lexova těla, málem se udělal rovnou. Než mu tělem projela slastná uvolňující křeč, Lexovy prsty zmizely.
Líbilo se mu, že nad ním měl Lex takovou moc. Líbilo a děsilo zároveň. Ale byl to zvláštní pocit, být ten, o koho se pečuje. Kdo se stará jedině o vlastní uvolnění, a nemusí se starat ještě i o uvolnění milence. Byl to zvláštní osvobozující pocit.
Ten prvotní pocit byl spíš šok. Šok z toho, že se někdo chystá proniknout do jeho těla. A pak přišla bolest. Vojta zalapal po dechu a Lex se na okamžik zastavil, aby si Vojta na jeho velikost zvyknul. Když slyšel, že se jeho dech uklidňuje, pomalu se v něm pohnul. Pak znovu a ještě.
Moc nevnímal, že se otevřely dveře. Něco mu přišlo divné, až když uslyšel vzdálený hlas.
"No ty vole!"
Lex otočil hlavu jako by nic. "Jestli ten vůl patřil mně, tak si mě nepřej, až to tu skončím."
Jakub se zahihňal a rychle za sebou zase zapráskl dveře. Vojta si uvědomoval, že Kuba musel mít parádní výhled a zrudnul jako rajský protlak. Vlastně si tak i připadal, když do něj Lex znovu přirazil, jako by se vůbec nic nestalo.
Vojta měl silný pocit, že jeho tělo explodovalo. Nebyl si jist, zda za to mohl Lex pochybující se v něm s mučivou pravidelností, nebo jeho vlastní penis, otírající se o stůl a zoufale bojující o Vojtovu pozornost. Ale bylo těžké soustředit se na oboje naráz.
Když se trošku vzpamatoval z první vlny naprosto netušeného orgasmu, pocítil na sobě Lexovo tělo. Zasténal, když ucítil, jak ho Lex opustil.
"Do hajzlu!"
Lex se zasmál. "Hádám, že jsi právě objevil svět netušených možností."
"Bože…" Vojta sklopil hlavu a snažil se nesmát. "Kurva, že jo!"
Vojta vyšel z kanclu a prošel kolem baru, kde se na něj Kuba culil jako sluníčko. Chtěl rychle proplout kolem a zmizet. Jenže Kuba mu to dopřát nemínil.
"Na slovíčku, pusinko!" zavolal na něj a tvářil se, Vojta by přísahal, že zvrhle.
"NO?" přešel mírně kulhavou chůzí k baru a Jakub před něj postavil panáka.
"To je na můj účet." Zasmál se. "Myslím, že to potřebuješ."
Vojta ho chvíli sledoval, pak se natáhl, vzal skleničku do prstů a vyklopil její obsah do krku.
"Tak jaký to bylo?" zeptal se Jakub s tváří naprosté nevinnosti. Na bar postavil větší skleničku s ledem.
"CO? K čemu je tohle!"
Jakub se rozesmál. "To máš do kalhot!"
"VOLE!" rychle se otočil, a co právě prožité dovolovalo, vystřelil z baru.
"A mooc krásnej cucflek, broučku!" Volal za ním ještě a smíchy se skácel pod bar.
Vojta seděl na barové stoličce, vedle Romana, a přitahoval si rolák, co nejvíc ke krku. "Za to tě zabiju." Mumlal k Lexovi.
Lex se jen zasmál. "Náhodou ti ten rolák moc sluší."
Roman se po nich zvědavě podíval. "Něco mi uniklo?"
Ozval se smích a Kuba málem skončil pod stolem, naprosto ignorující Vojtům výhružný pohled. "To si piš, že jo!"
Žádné komentáře:
Okomentovat