Dneska se mi nějak nechce moc rozepisovat, takže to vezmu jen stručně... Chtěli jste vědět, kdy se takhle povídka odehrává. Tahle kapitolka vám snad tuhle otázku zodpoví. Zjistíte, jaký vztah má Gabriel k Lexovi. No a taky se něco málo dozvíte o Lexově minulosti. Ale vážně jen trošku :-)
Dveře se otevřely a Lex sjel návštěvníka znechuceným pohledem. Věděl, že když přijde sám velký Gabriel, někdo odsud odejde se zlomeným srdcem. V lepším případě jen s pochroumaným egem. Stejně jako kdysi on sám. Ten chlap se s ním vyspal a pak prostě řekl: "Bylo to hezký, ale jednou stačilo. Tak čau." A takový přístup Lex nesnášel. Bylo to krátce po tom, co přišel o Horsta a tohle byl málem poslední hřebíček do rakve. Ale ustál to a pak si umínil, že rozhodně nebude jako Gabriel. Že pokud se s někým vyspí, neopustí ho, dokud si nebude jistý, že to ten druhý zvládne. A časem se z toho stala mírná posedlost. Posedlost pomoct ostatním ujasnit si priority, život a srovnat se zase hezky do lajny. Momentálně měl rozpracovaného jednoho kluka. Jakuba. Párkrát se s ním vyspal a zjistil, že není tak ztracený případ, jak si myslel zpočátku. Jen potřeboval trochu podpořit sebevědomí. A pak chtěl taky zjistit, co přesně se mu to stalo.
"Nějaká pohroma v nebi, že se archandělé stahují do pochybných podniků?" utrousil směrem ke Gabrielovi, ale ten se jen ušklíbl.
"Dáš mi něčeho pít, nebo co bude?"
"Tebe akorát pořádně nakopat do prdele!" Lex přimhouřil oči. Neměl toho chlapa rád. Tenhle pomoc nepotřeboval. Tenhle potřeboval nakopat.
"Jen proto, že jsem byl chvilku v té tvojí?" zadíval se na něj nevinně, což nepůsobilo zrovna nejlépe v kontrastu s tím, co řekl.
"Ty si o sobě hodně myslíš, co?" Opřel se o dveře. "Abys věděl, tak rozhodně nejsi tak dobrý, jak si nalháváš."
"Ale rozhodně jsem lepší než ty. Jinak bych tě tak snadno nedostal."
Lex se ušklíbl. Ano, tohle ho dokázalo vytočit, i když se to stalo před lety. Dost se proklínal za to, že tomuhle arogantnímu zmetkovi naletěl. Ovládl touhu jednu mu vytnout.
"Dost riskuješ na to, že chceš pít. Tady mám totiž hlavní slovo já."
"Velký šéf s každým vyjebe, co? Hele, pusť mě dovnitř."
Lex zavrtěl hlavou a ustoupil ze dveří. "Ale varuju tě, odsud si nikoho neodvedeš. Ohlídám si tě."
"Žárlíš, že už to nikdy nebudeš ty?" Protáhl se kolem něj a přitom zavadil dlaní jakoby náhodně o jeho stehno.
"Tvoje pravidlo - vrznout si jednou a dost - mě absolutně nevzrušuje. Zas tak skvělý jsi nebyl, aby mi to chybělo."
"Vážně?" sjel ho pohledem a zamířil rovnou k baru. "Ale že mi tvoje slastné sténání pořád vibruje v uších."
"To spíš tobě se vypálilo do mozku. Pro mě to byla jen taková malé herecká etuda." Lex se postavil za bar a sledoval ho. Velice bedlivě.
"Ty dovedeš být tak neuvěřitelně krutý." Usmál se oslnivě. "Úplně mě z toho bolí srdce."
"Ty přece žádné nemáš. A co se krutosti týče, jsi ty ten pravý odborník. Tak co chceš pít?"
"Proto mě obsluhuješ?"
"Ne, doufám, že tak brzy vypadneš."
"Hmmm. A co támhle ten koloušek?" Sjel pohledem na kluka, který přerovnával nějaké láhve na druhé straně baru a těch dvou si absolutně nevšímal. Zdá se byl zaujatý papírem, na kterém měl napsané pokyny.
Lex nehnul ani svalem. "Tak na toho urychleně zapomeň. Jakub patří ke mně."
Gabriel se začal smát. "Další zbloudilá dušička, které dobrý Alexander pomáhá ujasnit si životní priority. Jsi s tím už ubohý. Ta tvá snaha napravit vlastní hříchy."
Lex dobře věděl, na co naráží. Ano, jeho hřích byl, že podvedl Horsta. A nikdy si to neodpustí. I když on jemu zlomil srdce první, neměl právo udělat takovou odpornost. A pak jeho promiskuita, kdy se skoro začal podobat tomuhle padlému andělovi. Ne, díky bohu si nakonec uvědomil, že tohle není ani cesta k zapomnění, odpuštění a už vůbec ne k nalezení nějakého přístupu k životu. Ne takového, který by se mu líbil. Lex nikdy nebyl takový. Nikdy nebyl jako Gabriel, který city považoval za přežitek a zbytečnosti.
"Ty vážně potřebuješ pomoc, Gabrieli." Pomalu zavrtěl hlavou a opřel se dlaněmi o desku baru. "Přitažlivost není všechno. A jediné, k čemu ty spěješ, je záhuba."
Začal se smát, což Lexe až neskutečně iritovalo. "Ty jsi tak odporně patetický. Prostě si užívám. Co je komu do toho?"
"Třeba těm, které ke svému užívání využíváš."
"Nalej mi pití a zmklni. Nepřišel jsem s tebou plkat o takových nesmyslech. Nikomu jsem nikdy nesliboval lásku až za hrob, prostě si užijeme oba a pak čau."
Lex si pomyslel, že tohle je marný. Pro jistotu ale zavolal na Kubu, aby šel zkontrolovat novou zásilku alkoholu dozadu do skladu. Lepší odstranit ho z dosahu toho zmetka co nejdřív.
Večer se brzy přiblížil a stejně tak otvírací hodina Lexova baru. Kuba už stál v pozoru za pultem a klepal se, jak zvládne první den v práci. Lex stál kousek za ním, aby dobře viděl a pozoroval lidi, kteří se trousili dovnitř. Gabriela se mu podařilo už částečně připít a dostat do bezpečné vzdálenosti od baru. Jakubovi by rozhodně neprospělo setkat se s tímhle zmetkem.
Prošel kolem Kuby, kterému se právě nervozitou podařilo rozbít sklenici, a poplácal ho po rameni. "To bude v pohodě. Je to jen sklo. Opatrně to ukliď, ať se o to nikdo nezraní a pak v klidu. Kdyby něco, neboj se zeptat."
Jakub přikývl a vděčně se na Lexe usmál. Obdržel jemné pohlazení po tváři, a pak se Lex odebral k archandělovi.
Sedl si vedle něj a sjel ho pohledem. "Tak proč jsi tu?"
"Chtěl jsem vidět, jak moc budeš vyvádět, když se tu ukážu."
Lex se nenápadně otočil, aby zkontroloval Jakuba. Zdál se být dost vyplašený. Gabriel jeho pohled zaznamenal. "Ty máš vážně na víc. Proč se zahazuješ s takovými… dětmi?" Nenapadl ho vhodný ekvivalent.
"Protože lidi jako ty nemůžu vystát." Odsekl Lex. "A ty je nech na pokoji, rozumíš? Jinak já poruším svá pravidla a rozbiju ti ten tvůj andělský obličej."
"Zdáš se mi nějaký nervózní. Ale fajn, nechám ty tvoje drahoušky. Ani se na ně nepodívám."
"A to ti mám věřit?"
"Nemusíš. Ale o takové skutečně nemám zájem." Sjel Jakuba pohledem. "Jen se na něj podívám a je mi jasný, že jeho sebevědomí je pod bodem mrazu. S takovým by sex nestál za moc. Už jsi ho měl?"
Lex se zamračil a dlouze Kubu sledoval. Ano, s tím sebevědomím měl Gabriel pravdu. Poznal to. Ale jinak pravdu neměl. Možná Kubík nebyl zrovna nejlepší, ale měl něco, co Gabriel postrádal.
"Mlčení znamená souhlas." Zasmál se Gabriel a přitáhl sklenku ke rtům. "Minulý měsíc jsem byl v Německu. Tvůj drahý Horst bude otcem, kdyby tě to zajímalo."
Lexe stálo hodně síly, aby udržel svůj kamenný výraz. "Horst mě už dávno nezajímá."
"Opravdu?" Gabriel se viditelně bavil. Věděl, o Lexových slabých místech. "Skutečně vypadáš velmi přesvědčivě. Ale já tě znám, Lexi. Říkal jsem ti, že city jsou na nic. Tady vidíš jasný důkaz. Miloval jsi ho a on dal přednost kariéře. Oženil se, aby mohl postoupit výš. A teď tě představa, že s tou ženou šoustá a dokonce ji i oplodnil, přivádí skoro až k šílenství."
Pomalu se na Gabriela zadíval a soustředil se, aby jeho hlas zněl jako obvykle. "Horst je pro mě minulost. A to, že jsme spolu jednou spali a já se ti podvolil, neznamená, že máš právo šťourat se v mém soukromí. Do mých citů, ať už dávno vyhaslých nebo současných, ti vůbec nic není." Litoval, že mu kdy před tím šmejdem vyklouzlo Horstovo jméno. A teď hezky ponese následky své nevymáchané huby. Ale tohle bylo naposled. Horst je pro něj mrtvý!
"Nějaká pohroma v nebi, že se archandělé stahují do pochybných podniků?" utrousil směrem ke Gabrielovi, ale ten se jen ušklíbl.
"Dáš mi něčeho pít, nebo co bude?"
"Tebe akorát pořádně nakopat do prdele!" Lex přimhouřil oči. Neměl toho chlapa rád. Tenhle pomoc nepotřeboval. Tenhle potřeboval nakopat.
"Jen proto, že jsem byl chvilku v té tvojí?" zadíval se na něj nevinně, což nepůsobilo zrovna nejlépe v kontrastu s tím, co řekl.
"Ty si o sobě hodně myslíš, co?" Opřel se o dveře. "Abys věděl, tak rozhodně nejsi tak dobrý, jak si nalháváš."
"Ale rozhodně jsem lepší než ty. Jinak bych tě tak snadno nedostal."
Lex se ušklíbl. Ano, tohle ho dokázalo vytočit, i když se to stalo před lety. Dost se proklínal za to, že tomuhle arogantnímu zmetkovi naletěl. Ovládl touhu jednu mu vytnout.
"Dost riskuješ na to, že chceš pít. Tady mám totiž hlavní slovo já."
"Velký šéf s každým vyjebe, co? Hele, pusť mě dovnitř."
Lex zavrtěl hlavou a ustoupil ze dveří. "Ale varuju tě, odsud si nikoho neodvedeš. Ohlídám si tě."
"Žárlíš, že už to nikdy nebudeš ty?" Protáhl se kolem něj a přitom zavadil dlaní jakoby náhodně o jeho stehno.
"Tvoje pravidlo - vrznout si jednou a dost - mě absolutně nevzrušuje. Zas tak skvělý jsi nebyl, aby mi to chybělo."
"Vážně?" sjel ho pohledem a zamířil rovnou k baru. "Ale že mi tvoje slastné sténání pořád vibruje v uších."
"To spíš tobě se vypálilo do mozku. Pro mě to byla jen taková malé herecká etuda." Lex se postavil za bar a sledoval ho. Velice bedlivě.
"Ty dovedeš být tak neuvěřitelně krutý." Usmál se oslnivě. "Úplně mě z toho bolí srdce."
"Ty přece žádné nemáš. A co se krutosti týče, jsi ty ten pravý odborník. Tak co chceš pít?"
"Proto mě obsluhuješ?"
"Ne, doufám, že tak brzy vypadneš."
"Hmmm. A co támhle ten koloušek?" Sjel pohledem na kluka, který přerovnával nějaké láhve na druhé straně baru a těch dvou si absolutně nevšímal. Zdá se byl zaujatý papírem, na kterém měl napsané pokyny.
Lex nehnul ani svalem. "Tak na toho urychleně zapomeň. Jakub patří ke mně."
Gabriel se začal smát. "Další zbloudilá dušička, které dobrý Alexander pomáhá ujasnit si životní priority. Jsi s tím už ubohý. Ta tvá snaha napravit vlastní hříchy."
Lex dobře věděl, na co naráží. Ano, jeho hřích byl, že podvedl Horsta. A nikdy si to neodpustí. I když on jemu zlomil srdce první, neměl právo udělat takovou odpornost. A pak jeho promiskuita, kdy se skoro začal podobat tomuhle padlému andělovi. Ne, díky bohu si nakonec uvědomil, že tohle není ani cesta k zapomnění, odpuštění a už vůbec ne k nalezení nějakého přístupu k životu. Ne takového, který by se mu líbil. Lex nikdy nebyl takový. Nikdy nebyl jako Gabriel, který city považoval za přežitek a zbytečnosti.
"Ty vážně potřebuješ pomoc, Gabrieli." Pomalu zavrtěl hlavou a opřel se dlaněmi o desku baru. "Přitažlivost není všechno. A jediné, k čemu ty spěješ, je záhuba."
Začal se smát, což Lexe až neskutečně iritovalo. "Ty jsi tak odporně patetický. Prostě si užívám. Co je komu do toho?"
"Třeba těm, které ke svému užívání využíváš."
"Nalej mi pití a zmklni. Nepřišel jsem s tebou plkat o takových nesmyslech. Nikomu jsem nikdy nesliboval lásku až za hrob, prostě si užijeme oba a pak čau."
Lex si pomyslel, že tohle je marný. Pro jistotu ale zavolal na Kubu, aby šel zkontrolovat novou zásilku alkoholu dozadu do skladu. Lepší odstranit ho z dosahu toho zmetka co nejdřív.
Večer se brzy přiblížil a stejně tak otvírací hodina Lexova baru. Kuba už stál v pozoru za pultem a klepal se, jak zvládne první den v práci. Lex stál kousek za ním, aby dobře viděl a pozoroval lidi, kteří se trousili dovnitř. Gabriela se mu podařilo už částečně připít a dostat do bezpečné vzdálenosti od baru. Jakubovi by rozhodně neprospělo setkat se s tímhle zmetkem.
Prošel kolem Kuby, kterému se právě nervozitou podařilo rozbít sklenici, a poplácal ho po rameni. "To bude v pohodě. Je to jen sklo. Opatrně to ukliď, ať se o to nikdo nezraní a pak v klidu. Kdyby něco, neboj se zeptat."
Jakub přikývl a vděčně se na Lexe usmál. Obdržel jemné pohlazení po tváři, a pak se Lex odebral k archandělovi.
Sedl si vedle něj a sjel ho pohledem. "Tak proč jsi tu?"
"Chtěl jsem vidět, jak moc budeš vyvádět, když se tu ukážu."
Lex se nenápadně otočil, aby zkontroloval Jakuba. Zdál se být dost vyplašený. Gabriel jeho pohled zaznamenal. "Ty máš vážně na víc. Proč se zahazuješ s takovými… dětmi?" Nenapadl ho vhodný ekvivalent.
"Protože lidi jako ty nemůžu vystát." Odsekl Lex. "A ty je nech na pokoji, rozumíš? Jinak já poruším svá pravidla a rozbiju ti ten tvůj andělský obličej."
"Zdáš se mi nějaký nervózní. Ale fajn, nechám ty tvoje drahoušky. Ani se na ně nepodívám."
"A to ti mám věřit?"
"Nemusíš. Ale o takové skutečně nemám zájem." Sjel Jakuba pohledem. "Jen se na něj podívám a je mi jasný, že jeho sebevědomí je pod bodem mrazu. S takovým by sex nestál za moc. Už jsi ho měl?"
Lex se zamračil a dlouze Kubu sledoval. Ano, s tím sebevědomím měl Gabriel pravdu. Poznal to. Ale jinak pravdu neměl. Možná Kubík nebyl zrovna nejlepší, ale měl něco, co Gabriel postrádal.
"Mlčení znamená souhlas." Zasmál se Gabriel a přitáhl sklenku ke rtům. "Minulý měsíc jsem byl v Německu. Tvůj drahý Horst bude otcem, kdyby tě to zajímalo."
Lexe stálo hodně síly, aby udržel svůj kamenný výraz. "Horst mě už dávno nezajímá."
"Opravdu?" Gabriel se viditelně bavil. Věděl, o Lexových slabých místech. "Skutečně vypadáš velmi přesvědčivě. Ale já tě znám, Lexi. Říkal jsem ti, že city jsou na nic. Tady vidíš jasný důkaz. Miloval jsi ho a on dal přednost kariéře. Oženil se, aby mohl postoupit výš. A teď tě představa, že s tou ženou šoustá a dokonce ji i oplodnil, přivádí skoro až k šílenství."
Pomalu se na Gabriela zadíval a soustředil se, aby jeho hlas zněl jako obvykle. "Horst je pro mě minulost. A to, že jsme spolu jednou spali a já se ti podvolil, neznamená, že máš právo šťourat se v mém soukromí. Do mých citů, ať už dávno vyhaslých nebo současných, ti vůbec nic není." Litoval, že mu kdy před tím šmejdem vyklouzlo Horstovo jméno. A teď hezky ponese následky své nevymáchané huby. Ale tohle bylo naposled. Horst je pro něj mrtvý!
Žádné komentáře:
Okomentovat