Vážení,
předběžně jsem to počítala a takhle povídka bude mít asi tak čtyřicet kapitol (plus mínus, ale spíš plus). A už opravdu finišuju, tento týden povídku dokončím, fakt se na to cítím :-)
Dneska bude Kubík kecat s Lexem. Má tak trošku problémy s Vojtou a potřebuje si ujasnit pár věcí.
P.S. A protože jsem fakt hodná a brzy budu mít narozky, poctím vás během tohoto týdne ještě minimálně jedním dílem :-D Kulatiny se přece musí nějak oslavit, tak ať z toho taky něco máte!
Seděl jsem večer u televize. Spíš jsem jen tupě zíral a nevnímal. Měl jsem plnou hlavu nesmyslů o tom, že měl Vojta tehdy pravdu. Vážně jsem byl v posteli tak hroznej? Určitě proto mě Lex tak snadno nechal jít.
Roman lítal někde venku. Sbalil nějakou holku, a pokud měl úspěch, jakože určitě jo, tak si to už někde vesele rozdávali.
Já měl dneska volno a brzy se vrátil i Lex. Prý ho to v klubu moc nebavilo, když ho zaměstnanci nebuzerovali. Tím myslel jednoho jediného. Mě.
Sedl si ke mně na gauč a chvíli zjišťoval, co sleduju. Já to vlastně nesledoval, ani jsem neměl tušení, co tam běží.
"Ordinace? No to si děláš srandu!?" okamžitě se natáhl pro ovladač a vypnul to. "V televizi nic pořádného není, že koukáš na takovou pitomost? Proč si něco nepustíš? Dívídíček tu mám dost."
"Já to měl jen tak puštěný." pokrčil jsem rameny. "Klidně si pusť, co chceš."
"Kubo, s tebou zas něco je." Neptal se, Lex prostě oznamoval.
"Co by se mnou mělo být?" zkoušel jsem hru na nechápání otázek, ale na Lexe to stejně neplatilo. Vlastně jsem to asi prostě jen hrát neuměl.
Zadíval se na mě takovým tím pohledem, který mi zabraňoval lhát. Jemu jsem prostě lhát nedokázal, ani kdybych chtěl. "Něco tě trápí?"
"Možná." připustil jsem.
"Tak co se stalo? Něco s Vojtěchem?"
Zamračil jsem se. Jo, s Vojtou bylo všechno v pořádku. Už jsme spolu i spali, ale nějak to nebylo ono. Měl jsem z toho divný pocit a už vůbec jsem si to neužíval tak, jako s Lexem. A ani to nebylo tak krásné jako s Martinem.
"Byl jsem v posteli dobrej?" vyhrkl jsem bez přemýšlení.
Lex se na mě překvapeně zadíval. "Co je to za otázku?"
"No, když jsi mě tak snadno pustil k vodě…" pípl jsem.
Chvíli se na mě díval a pak se začal šíleně smát.
Podmračeně jsem ho pozoroval.
"Víš, ty jsi vážně ještě dítě. Až dospěješ, bude ti na světě o dost líp."
"Netuším, kam tím míříš." zavrčel jsem.
Natáhl ruku, zachytil mě za zápěstí a přitáhl si mě k sobě na klín. "Pořád hledáš problémy tam, kde nejsou. Myslíš, že kdybys byl opravdu špatný, že bych ti snad dal svou vizitku po té rychlovce v mém kanclu? Že bych s tebou byl těch několik měsíců?"
Jen jsem cosi zahučel. Lexovy dlaně na mých zádech působily až kouzelně. Přivřel jsem oči. "Měl jsi mě vůbec rád?"
"Zas hloupá otázka. Mám tě rád pořád."
"Ale už spolu nespíme." namítl jsem.
"A to se nějak vylučuje?"
Zavrtěl jsem hlavou. "S Vojtou… sex… není to dobrý." řekl jsem tiše.
Lex pokýval hlavou. "Tak odtud vítr fouká."
"Já vím, že je to hnusný poměřovat to takhle… ale… asi jsem vážně v posteli na nic."
"Nesmysl."
"Ale…"
"Žádné ale… je to nesmysl. A ty už si to vtluč do té své makovičky. Chyba není na tvojí straně."
Přitiskl jsem se k němu. Kdyby sakra Lex bral vážné vztahy, byl by pro mě ideální.
"Je vztah, kde nefunguje sex, špatný?" zeptal jsem se tiše.
Lex chvíli mlčel. "Pokud nejsi spokojený, tak dříve či později budeš chtít lepší a ten vztah se stejně rozpadne."
"Asi máš pravdu." Připadal jsem si jako zoufalec. A hlavně jsem přemýšlel, jak to sdělím Vojtovi.
Nemohl jsem. Prostě to nešlo. Druhý den jsem byl domluvený s Vojtou, že spolu zajdeme na večeři. Já mu prostě nedokázal říct, že se chci rozejít. Byl tak nadšený a pozorný. Jako tehdy, když jsme se poznali. Přemýšlel jsem, co by mě čekalo bez Vojty. Samota? A Vojty mi bylo líto. Vím, že je pitomost zakládat vztah na lítosti, ale prostě jsem nemohl jinak.
Nedokázal jsem mu říct, že mi nevyhovuje v posteli a že to chci skončit. Nešlo to. A tak jsem se přetvařoval a usmíval. Vesele jsem snědl večeři a snažil se vyhnout sexu. Přesvědčoval jsem ho, že by se mi víc líbilo, jen tak se mazlit u televize. A díky bohu, to vyslyšel. Nedovedu si představit, že bych s ním měl zase spát.
"Takhle to přece nemůžeš vést do nekonečna. Sex je ve vztahu potřeba!" mračil se na mě Lex, když jsem se mu svěřoval coby svému novodobému důvěrníkovi. Roman by tohle nepochopil. Teď jsem měl ale pocit, že to nechápe ani Lex.
"Proč ne. Sem tam ten mizerný sex přetrpím. Není Vojtova chyba, že si v posteli nerozumíme."
"Slyšíš se, co říkáš?" zeptal se Lex nevěřícně. "Tohle je nesmysl. Nemůžeš být s někým jen proto, že ho lituješ."
"Mám Vojtu rád." namítl jsem. "Nechci mu ublížit."
"Mein Gott! Jakube, tohle nemůže dlouhodobě fungovat. Ublížíš mu pak ve výsledku víc. A to, že ho máš rád, to nestačí."
"Já to skončím, až… bude vhodná chvíle."
"Tu už jsi asi prošvihl."
"Splnil jsem to, cos mi řekl. Někoho jsem si našel. Snažím se zapomenout na Martina. Co ty víš, jestli to s Vojtou bude nebo nebude fungovat. Jsou důležitější věci než výborný sex."
"Jenže i kvalitní sex je ve vztahu potřeba. Věř mi, že časem ti to bude chybět."
"Jak to můžeš vědět, ty hraješ jen na sex!" utrhl jsem se na něj.
Lexův výraz jsem nedokázal přečíst. Vůbec jsem netušil, co má znamenat. "Co ty můžeš vědět…" Vstal z křesla, ve kterém dosud seděl a opustil místnost. S prásknutím dveří.
Nervózně jsem skousl ret. Pravda, co jsem mohl vědět. Vlastně jsem toho o Lexovi moc nevěděl. Chystal jsem se vstát a běžet za ním, jenže se zrovna vrátil Roman. Ten tu taky bivakoval už dlouho.
"Co je?" koukl na mě.
"Nevíš, jestli Lex někdy někoho vážně miloval?" napadlo mě.
Zadíval se na mě, jak na zelenou opičku. "Jsme chlapi, si neříkáme, koho jsme milovali." ušklíbl se uraženě.
Teď jsem se pro změnu zadíval já na něj. "Vááááážně?" Rozhodně jsem neměl v plánu opominout ten fakt, jak já mu neustále kňučel kvůli Martinovi a on se jednou rozplýval nad dívkou, kterou nikdy nedostal a k níž zahořel velkým plamenem. Jeho slova.
Jo, i některé holky mají rozum a odmítají s Romanem hupsnout do postele. Bylo jich málo, byly vzácné, ale existovaly. A Romana výskyt takových anomálií vždycky velmi zdrchal.
"No fajn. Tak… jo, občas říkáme, ale Lex o nikom nikdy nemluvil."
"Ani mu nikdy nic neuteklo? Jméno… při tenise… v posilce… nic?"
Zamýšlivě se zamračil a pak zavrtěl hlavou. "Jednou mluvil o nějakém příteli z dětství. Horst se jmenoval nebo tak nějak."
"Hm." že by náš chladný Lex taky někdy vážně miloval?
"Proč tě to zajímá?"
"Chci vědět, jestli Lex taky někoho opravdu miloval."
"Lex? Šílíš? Ten je vždycky nad věcí. Docela mu to závidím."
Pokrčil jsem rameny.
Žádné komentáře:
Okomentovat