Přišla neděle... a já jsem ve velmi dobrém rozmaru. Sice jsem původně nechtěla Zkoušku dneska dávat (trošku jsem se na ni zasekla), ale nakonec jsem si řekla... proč ne? Ještě pár řádků napsaných mám, takže je dám rovnou. Pak to bude trošku problém, protože jsem opravdu dost vytížená a nevím, kde se k psaní dostanu. Mohu slíbit, že se budu snažit...
Přecházel jsem po pokoji. Helča seděla na mé posteli a sledovala mě. Měla takový zvláštně nepřítomný výraz. Po pár kolečcích jsem měl pocit, že se ze mě stává lev v kleci, tak jsem si přisedl vedle ní. Položil jsem si hlavu na její rameno.
"Ségra, řekni mi, že to není totálně v prdeli."
Chvíli mlčela. "Řekla bych, že totálně ne, ale je to docela blbý. Všiml sis? Tátovi naskočila na čele žíla."
"Hmmmm. Tak to není dobrý."
Pokrčila rameny a mě až nadskočila hlava. "No, průser je to pořádný, ale táta to určitě časem vstřebá. Mamča na tebe stejně nedá dopustit, takže tě nejspíš ani nevydědí."
"O to mi zrovna tak jde!" Odsekl jsem.
"Já vím. Jde ti o otcovu láááásku." Zadeklamovala.
"Krávo!"
"Teplouši!" odvětila nevzrušeně.
"Héééj, to byla trochu podpásovka!"
"Neřekla bych."
"Jestli někdy zjistím, že jsi lesba, vrátím ti to!"
"Těžko Kubíčku, těžko! Mám ráda …"
"Proboha, ušetři mě těch heterokeců!" Zavyl jsem zoufale. Neměl jsem potřebu slyšet co kde má ráda. To radši smrt!
Zasmála se. "To mě inspirovaly ty tvoje červené mailíčky plné živočišného sexu. Tedy, jeho popisu."
"Seš blbá."
"Proč? Zase se to tam moc neliší, ne? Pořád někdo něco někomu někam strká!" Pokrčila rameny.
Přimhouřil jsem oči. "Zajímavá definice."
"Jistě a ještě jsem zapomněla dodat, že to přináší hodně zajímavé pocity, že ano?"
Povzdechl jsem si. Jo, taky bych to jednou rád poznal. Raději jsem její slova jinak nekomentoval.
"Hele, a jak se to vlastně vyvíjí s těmi potenciálními vhodnými kandidáty na tvého přítele?"
Najednou jsem dostal chuť ji praštit. "Co je ti do toho?"
"Zajímám se o svého jediného bratra."
"Aha."
"No co?"
"Nic."
"Takže?"
"Říkám, že nic."
"To bylo na něco jiného!" nenechala se ta můra odbýt.
"No a?"
"Nevěřím ti. Aspoň jeden se musel chytit."
"No takt fajn, píšu si s tím Martinem."
"Fakt? Bezva! Kdy se sejdete? A jak vlastně vypadá? No povídej, přeháněj!"
Zamračil jsem se. "Na to mám zrovna teď náladu."
"Koukám, že jsi z toho vysranej jak hejno berušek."
"Cože?"
Jen mávla rukou. "Ale nic. Bude to v pohodě. Táta není přece žádný homofób. Jen ho trochu vzalo, že už nebude žádný další Jakub Stránský. Těžko zbouchneš chlapa, že jo…"
"Ty jsi zase prudce vtipná…" Ušklíbl jsem se a vstal. "Otázka je, jak dlouho to bude trvat…"
Pokrčila rameny. "Kdo ví."
Vzato kolem a kolem, tak to otce drželo i po několika týdnech. Dostavil se listopad a já si připadal jak idiot. Ve škole děs, doma děs… počasí děs. Lezla na mě depka rozměrů Vranovské přehrady.
Seděl jsem u počítače a čuměl do monitoru. Martin mi poslal nějaké fotky. Krajinky, svého psa… sebe… Hlavně ty, na kterých byl on, mě zajímaly. Líbilo se mi, jak fotil. Jednou mi psal, že něco takového studuje. Nevím přesně co. Přímo fotograf nebyl. Nějaký užitý desing či co. Fakt nevím. U tohohle jsem nějak nedával pozor a vlastně ani nechápal, co to znamená. Prostě fotil hodně, protože se tím zabýval. Studoval to. A mně se to moc líbilo. Byl nápaditý, jeho fotky měly náboj. Měl jsem z nich pocit, že je tam něco, co nebylo tak docela vyřčeno. No, prostě… to je jedno.
Ozvalo se zaklepání, tak jsem rychle překlikl na sportovní webovky a otočil se ke dveřím. "Dále!"
Nakoukla Helenka. "Zdar hřebče, máti tě volá na rodinnou véču. Evidentně chtějí s otcem něco probrat."
Jen jsem mávl rukou. "Fajn, už tam plachtím."
Zasmála se. "Tak hlavně nenaraž."
U stolu bylo ticho. Otec mě už nějakou dobu ignoroval a dělal, že tam nejsem. Mamka se tvářila naprosto normálně. Obdivoval jsem ji, protože to bylo vážně umění. Helča se zase pro změnu tvářila smrtelně vážně, což jsem ji věřil jako vánoce v srpnu. Občas po mě hodila pohledem, zacukaly jí koutky a zase se tvářila jak na mém pohřbu.
Soustředěně jsem sledoval talíř a ten řízek, co na něm trůnil. Maminka mi přála. Popadl jsem příbor a začal ten kus masa důkladně porcovat. Helena se začala tlemit.
"Co je?" Zvedl jsem pohled a výmluvně na ni namířil nožem.
"Nic." Usmála se. "Jen jsem tak přemýšlela, co ti ten řízek udělal…"
Hodil jsem po ni pohled typu: ještě slovo a budeš přemýšlet, co jsi mi udělala ty…
Zmlkla. Zato promluvil otec.
"Chtěl jsem s tebou mluvit, Jakube."
Ztěžka jsem polknul. "Dobře, mluv tati."
Chvíli bylo ticho. "Takže ty jsi opravdu gay? Líbí se ti kluci a holky ne?"
"Ano, tati. Jsem gay, líbí se mi kluci a o holky nemám zájem."
Zase chvilka ticha. "A nešlo by s tím něco… udělat?"
"Ne, nešlo."
Helča se začala hihňat a nevydržela. "Hele, tati, jestli jde o pokračování rodu Stránských, tak by se Kubajz mohl obětovat a zbouchnout nějakou slečnu."
"Jsi blbá!" zavrčel jsem a Helča slízla pohlavek od mamky.
"Heleno, chovej se trochu jako dáma." Napomenul ji otec a zase směřoval pozornost k mé osobě. "Takže můžeme s maminkou počítat s tím, že si jednou nedovedeš slečnu, ale chlapce?"
Přikývl jsem. "Mrzí mě to."
"Bože, Kubo, není co by tě mělo mrzet." Vyhrkla mamka a spražila otce pohledem: "Vždyť je to vlastně jedno, jestli jsi na holky nebo na kluky. Tatínek se s tím srovná, že ano, Jakube." Hodila na něj takový pohled, že nešlo jinak než přikývnout. To taky táta moudře udělal.
"Navíc, já až se vdám, tak si nechám své příjmení a syna zařídím." Prohlásila Helena a to už jsem se začal smát.
"Kdo by měl o něco takového zájem?"
Ušklíbla se. "To by ses divil…"
"Hele, ségra… a co když bude ten tvůj ženich umět jen holky?" Neodpustil jsem si rýpnutí..
Sestra se na mě povídala s výrazem absolutního vítězství. "Tak vypomůže soused, když bude nějakej pěknej…"
Otec zavrtěl hlavou a vstal od stolu. Mamka se zatvářila pohoršeně, ale raději to taky nekomentovala.
Vstal jsem taky a přešel k otci. "Tati, promiň." Nemám představu, za co přesně jsem se to omlouval. Možná za to, že jsem hodlal přerušit rodovou linii, možná za to, že jsem to měl otci říct sám a narovinu. Měl jsem potřebu se omluvit. Za všechno.
"Jakube, prosímtě, nech mě to prvně trochu vstřebat." S tím se otočil a vyšel ven. Mamka se jen usmála. "To bude dobrý, Kubí." Mrkla na mě povzbudivě a já zůstal s Helenou sám.
"Tak soused jo?" ušklíbl jsem se, abych trochu zahnal tu tíhu, která se na mě pověsila. Musel jsem nějak odvést pozornost.
"Jistě." Kývla a nasadila tak vážný ksicht, až jsem se lekl. "Ale jedno je hlavní. Musí být plodný, inteligentní, hezký a musí mu holky dobře běhat."
"Cože? Jaký holky?"
"Spermie, blbe… to nevíš, že většina chlapů dneska trpí špatnou pohyblivostí spermií?"
"Booože."
"No co? Já chci jednou děti."
"Bože, za co mě trestáš?" protočil jsem oči teatrálně ke stropu. "Tohle mít za sestru… je to za to, že jsem gay?"
"Brácho, ty jsi vůl." Oznámila mi sestra a vstala od stolu. "Já teď mluvila naprosto vážně."
"To já taky." Odtušil jsem.
Žádné komentáře:
Okomentovat