Dámy a pánové,
já prostě nemůžu. Jsem mimo. Štěstí, že jsem nepublikovala nic včera, protože to by vážně nešlo. Já se prostě musím pochlubit... neboť včera jsem prožila jeden z nejemotivnějších zážitků svého života. Dovlekla jsem se až do Vídně, do Arény, kde koncertovali mí oblíbenci (oblíbenci je vlastně slabé slovo, jelikož je šíleně miluju!!!!! a po tom včerejšku ještě víc... ach) a to finská skupina Sunrise Avenue. Kdo je nezná, o hodně přichází (doporučuji doplnit vzděláni!)... I taková "vážná a dospělá" osoba jako jsem já, se proměnila na vřeštící puberťačku. Tak taky vidíte, co emoce dokáží s člověkem udělat... A jelikož na mě chlapci zapůsobili hodně, letos si to ve Vídni nejspíše zopakuji. Tohle je silně návyková skupina (Mrně vám to potvrdí!) a hrozně mě štve, že tady u nás ji skoro nikdo nezná. A co jsem si z toho všeho odnesla? Sunrise Ave jsou ta nejlepší skupina, můj přítel je naprostý anděl, existují písničky, které mě zahrané na živo dojmou, Aréna je super, jelikož jsme se dostali jen pár metrů od pódia (jupíííííí!!!! Viděla jsem je všechny naprosto krááásně), poznání, že umím skvěle pištět, krásné tričko a navíc, nádherné zážitky a spoustu emocí... Takže se těšte, neb v pátek třináctého odstátnicuji (doufám!) a pak se vrhnu intenzivněji na tvorbu...
P.S. Myslím, že nějaký z mých hrdinů nejspíš pojede na nějaký koncert... he he
Žádné komentáře:
Okomentovat