Kapitola dvacátá třetí - Učení začíná

A je to tu, Vládci se konečně začínají věnovat zdokonalování svých schopností a dokonce se objeví další dvě síly. Už chybí jen jediný Vládce, Kaly... ta má ale úplně jiné starosti... jak to tak chodí ve šlechtických rodech, sňatky se domlouvají snad ještě před narozením potomstva a ani Kaly s Akrodem nejsou výjimkou. Jenže Kaly se její nastavající příliš nezamlouvá... a není to jen tím, že už si sama vybrala...

No a ještě se tam objeví zmínka o psekovi... a to prostě musím okomentovat... nevím, kolik lidí to používá, ale já to slyšela jen od jednoho jediného člověka, moji kamarádky, která to používá poměrně často... vlastně to vzniklo jako přesmyčka, ale mě se to slovíčko zalíbilo... dala jsem mu tedy určitý prostor a pohrála si s ním... a jako správná kamarádka a jako autor, který nechce, aby se jeho čtenářky porvaly (hlavně ty, které už mají svou postavu a ty které na ni teprve čekají), tak jsem časem rozehrála i tuto postavu... ale na to si budete muset ještě chvilku počkat...

---

Ráno slunce vykouklo zpoza horizontu nezvykle brzy. Aspoň Vládcům to tak připadalo. Od časného jitra čekali na zahradě, ani nevěděli na koho či co, a byli z nechtěného vstávání řádně mrzutí.

"Tohle je jak u nás doma. Ani vyspat nás nenechají." zabručel Rengi a zhroutil se do trávy.

"Ale no tak, vždyť je krásné ráno." usmála se Remi.

"Jo, jasně." zavrčel Evry a posadil se vedle Rengiho.

"Nech je, víš přece, že nemá smysl mluvit s nima o kráse, když se pořádně nevyspinkali, že jo, Rengi." Kaly měla stejně dobrou náladu jako její kamarádka.

"Přesně tak." přikývl Rengi. Slastně mlaskl a skulil se do klubíčka. "Až se bude něco dít, tak mě vzbuďte."

"V tom případě: Vstávat, pane." ozval se veselý hlas a za nimi se objevila Irael.

"Ach jo, já nechci vstávat!" zakňučel Rengi.

"Nechovej se jako malý dítě a vstaň!" Remi se podařilo přimět Rengiho, aby se postavil.

"Irael, to ty nás budeš učit?" zajímalo Evryho.

Irael přikývla a prohlédla si svoje žáky.

"Král mi říkal, že se bude výuky účastnit také princ. Kde je?"

"Nejspíš ještě chrní." zabručel Liky.

"Promiň, co si říkal?" zeptala se Irael, protože jeho výraz neznala.

"Že asi ještě spí." zopakoval nepříliš ochotně.

"To si nemyslím. Ráno jsem ho potkala na chodbě." prohlásila Remi.

"Tak nespí. Kdy začneme?" zajímalo Evry. Byl do učení celý žhavý.

"Musíme počkat na Akroda." zarazila jeho nadšení Kaly.

"Má chodit včas. Kdo pozdě chodí…" protestoval Evry.

"Sám sobě škodí. To znám, ale stejně počkáme." nenechala se Kaly přechytračit.

"No, jo. Kdo ví, kde se náš Akrodeček fláká." zabručel.

"Tak až dorazí, tak mě vzbuďte." zívl Rengi a skulil se na své místečko v trávě.

Remi protočila oči v sloup a víc si spáče nevšímala.

"Zajímalo by mě, kde to bratříček vlastně je."

"To mě taky. Ráno měl takovej divnej kukuč, že mě to až děsí." pověděla Remi.

"Cože? Divnej kukuč? Můžeš to nějak specifikovat?" začalo zajímat Evryho. Hodlal Akrodovu zpoždění přijít na kloub.

"Jako zamilovanej psychopat. Měl takovej ten podivnej tajnůstkářskej úsměv."

"A jejda. To zní špatně. Že by i Akrod upadl do osin nějaké kdovíjaké, jako já?" zívl Rengi.

"Ty mlč!" doporučila mu Remi.

"Tak se mi zdá, že se vyučování odkládá do doby, než přijdeme na to, kde je tu zakopanej psek." pokýval hlavou důležitě Army.

"Cože zakopanýho?" zajímalo Fallyho.

"Psek, to neznáš?" divil se Army.

"Ne, neznám." zavrčel Fally dotčeně.

"Psek to je speciální označení, které…"

"Sis teď vymyslel, ne." zabručel Aky.

"Náhodou tohle je oficiální výraz v …."

"V Tramtárii." doplnil ho Razzy.

"Počkat! Já už jsem tohle někde slyšel." zarazil je Evry a začal vzpomínat.

"Co? Tramtárii?" zeptal se Razzy.

"Ale ne. Pseka. Kde to jen bylo?"

"Snad u nás." vložila se do hovoru Irael. "Tady se opravdu používá psek."

"Vidíte?!" zvolal vítězoslavně Army.

"A co to je?" zajímalo Evryho.

"Psek? No, takové roztomilé zvířátko se zvláštními schopnostmi. Nevím ani jakými, protože už ho několik staletí nikdo nespatřil a ví se o něm málo. Vlastně jen to, co zbylo z vyprávění starších."

"Hahá, pořádám expedici na lapení pseka. Kdo jde se mnou?" zakřičel vyzývavě Army.

"Ti hrabe, ne? Máme přece důležitější práci, než chytat nějakýho hloupýho pseka." okřikl ho Liky.

"No tak, pánové. Mírněte se, jsou tu s námi dámy." klidnil je se smíchem Fally. "A vraťme se k původnímu tématu."

"Jo, kde je Akrodýto." zamumlal Rengi a pokoušel se probrat.

"Stejně si nějakýho pseka chytím." zašklebil se Army.

"Jen, aby si nechytl nějakou přes…" zavrčel na něho Liky. Nedořekl, protože mu Kaly zakryla dlaní ústa.

"Doporučuju ti mlčet."

"No, jasně. Už držím hubu."

"No, proto. Pokud nemáte nic proti, tak se vypařím. Bez Akroda nezačneme, tak si na něj počkáme a učení zahájíme odpoledne. Co ty na to, Irael." vrhla Kaly pohled na čarodějku.

"To bude nejlepší." příkývla
Irael. "Tak se uvidíme odpoledne."

Efen čekal u vchodu do zahrady.
Měl odtud dobrý výhled do okolí a zámeckou zahradu jako na dlaní. Vládce viděl dobře a z Kaly nespouštěl z očí. Měl ji přece hlídat.

"Tak se do toho pustíme."

"Do čeho?" nechápal, když na něj Kaly vyhrkla.

"No, přece mě naučíš zacházet s mečem." odpověděla.

"Jestli se na to cítíš." usmál se na ni.

"To si piš, že ano. Tak začneme?"

Sešli do zahrady. Vládci odešli. Někteří se šli dospat a jiní zjišťovat, co je s Akrodem.

Efen jí podal svůj meč. "Tak mi ukaž, jak se drzí."

Kaly si od něho meč vzala a sevřela ho v ruce.

"Tak ne!" zaúpěl Efen. "Takhle!"

Předvedl jí správné držení.

"Takhle?" zeptala se nejistě.

"Vždyť to držíš jako koště!" zvolal nešťastně.

"Promiň, ale já nikdy nedržela meč v ruce. Můžeš mi to ukázat ještě jednou?"

"Ne, ty promiň. Křičím na tebe jak na vojáka."

"To nevadí. Na mě se musí občas zakřičet, abych se něco naučila. Ukážeš mi to ještě jednou?"

Efen přikývl a postavil se Kaly za záda. Srovnal jí ruce na jílci a přejel dlaní po páteři.

"Nesmíš se u toho hrbit. Musíš stát hezky vzpřímeně, aby vynikla velikost tvojí postavy. Jsi princezna a ty mají chodit hezky rovně."

"Ještě ty mi říkej, co mám a nemám."

"Ale mám pravdu, nebo ne?"

"Jo, ale počkej, až se s tím naučím zacházet, pak…"

"To ještě chvíli potrvá."

"Pak tě hezky srovnám." dokončila.

"Pokud se ti to povede. Ale prvně srovnej sebe! Jak ten meč zase držíš?"

Kaly vrátila ruce do polohy, jak jí to ukázal.

"Teď s ním trochu máchni!"

Pokus máchnout mečem se nezdařil. Efen jen taktak uskočil.

"Promiň." špitla omluvně.

"To nic, ale zkus to ještě jednou."

I tentokrát si stoupl za ni a vedl ji ruce.

"Ne moc vysoko, ani nízko. Tak to je ono."

"Co tu vyvádíte?" objevil se na zahradě Liky.

"Učím se s mečem, to si nepoznal?"

"V tvém podání to k poznání rozhodně není, Kaly."

"Milej jako vždy."

"Tak mě tak napadá, jestli by si to nezkusil radši se mnou. Rád bych si vyzkoušel moc Bojovníka."

Efen souhlasil a Liky si odběhl půjčit meč.

"Dej si pozor, prosím. Vím, že s mečem zacházíš jako nikdo, ale Liky má zvláštní moc."

"Neboj se, dokážu se o sebe postarat." usmál se na ni.

Liky se natěšeně vrátil s mečem a hrdě se postavil proti Efenovi.

Souboj to byl dlouhý a vyčerpávající. Kaly ho s obavami pozorovala. Vypadalo to, že Likyho mávání mečem nijak neunavuje, ale Efen už vypal znaveně. Posledním máchnutím ho Liky srazil plochou stranou meče k zemi.

Kaly potlačila výkřik a rozeběhla se k nim. Efen klečel v trávě a levou ruku si přidržoval na čele. Mezi prsty mu stékal uzoučký pramínek krve. Pravou svíral meč.

"Liky, tobě snad hráblo! Mohl si ho zabít! Já to tušila. Měla jsem vám to zakázat." zamračila se na něho.

"Promiň, Efene. Nechtěl jsem tě zranit." omlouval se nešťastný Liky.

"To je v pořádku. V zápalu boje se to někdy stává." usmál se na něho Efen bolestně.

Kaly se nad ním sklonila a sundala mu ruku z hlavy, aby si prohlédla ránu. Naštěstí nebyla hluboká, ale přesto dostal Efen pěknou ránu do hlavy.

"Nemotá se ti hlava?" zeptala se ho.

"Ne, jsem v pořádku."

"Tak pojď, vymyjeme tu ránu." pomohla mu vstát a odcházeli společně k zámku.

"My dva si ještě promluvíme, Liky. Nemůžeš mrzačit všechny lidi v okolí tří kilometrů." usmála se na něho, přestože měla sto chutí o něj ten meč přerazit.

"Proboha, co se stalo?" vyděsil se Razzy, když je potkal cestou na chodbě.

"Liky si hrál. Znáš to jeho: Dejte mi meč." odpověděla Kaly.

"Ukaž! Kouknu se na to." přikázal Efenovi.

Mezitím, co ho léčil, objevil se na chodbě Akrod v doprovodu dívky se zlatými vlasy a vysokého chlapce.

"Co tu děláte?" zeptal se Akrod s pohledem upřeným na Efena.

Kaly se bezmocně usmála. "Liky vyzval Efena k souboji a křísl ho mečem po hlavě."

"Cože udělal?" zeptal se nechápavě Akrod.

"Praštil ho po hlavě mečem." odpověděla.

"Princi, nemyslím, že je vchodné vybavovat se se služebnictvem." promluvil neznámý. Byl statný a vypadalo to, že je i hodně silný. Měl kratší tmavé vlasy a zářivé oči. Podle oblečení vypadal jako někdo z urozeného rodu.

"Co prosím?" otočila se po něm Kaly a nevraživě si ho prohlédla.

Razzy dokončil léčení. Efen se už stál jistě na nohou a hleděl na Kaly. Akrod se nezmohl na slovo.

"Pane Merile, nevěděl jsem, že jste u nás. Vítejte!" přerušil trapné ticho Efen. Očividně neznámého znal.

"Efene, myslel jsem, že jste lepší bojovník." promluvil k němu povýšeně Meril.

Efen zrudl a sklopil oči.

"To jsi nemusel, Merile." zamračila se kráska po jeho boku. Štíhlou postavu dokonale dokreslovaly dlouhé šaty z nádherné stříbřité látky.

Kaly si všimla, jak na ni visí Akrod pohledem. Tak to má za následek ten výraz zamilovaného psychopata, pomyslela si. Chování Merila se jí ani trochu nezamlouvalo. To, jak ho dívka okřikla, se Kaly náramně líbilo a naprosto s ní souhlasila. Kdyby to neudělala ona, tak Kaly určitě.

"Kde si byl, Akrode? Čekali jsme tě na zahradě." oznámila mu Kaly.

"Prováděl jsem hosty po zámku. Přijeli na ples." odpověděl jí.

"Ples? Ten se přece zrušil." vmísil se hovoru Razzy.

"Pouze přeložil a to na dnešní večer. Doufám, že tam všichni půjdete."

"No, samo." uculil se Razzy.

"Nemyslím, že se tam služebnictvo dostane." ozval se znovu Meril.

"Služebnictvo? Kdo si myslíte, že jsme?" změřila si ho Kaly.

"Drzé služebnictvo." přidal.

"Pane, ale to je…"

"Efene, nic neříkej!" zarazila ho. "Akrode, na slovíčko."

Kaly odtáhla bratra stranou. "Co je to zač, ten hňup?"

Akrod se nuceně usmál. "To je vévoda ze sousedství. Tvůj nastávající."

"Cože?" zakřičela Kaly na celou chodbu. "To radši… Takovej pablb. Dělá se mi z něj špatně."

"Kaly, já za to nemůžu." omlouval se Akrod.

"Já vím, ale tohle bych si nevzala ani jako posledního na zemi. Musím promluvit se strýčkem."

"To ti moc nepomůže. To bylo dohodnuté ještě než jsme se narodili."

"Taková blbost!" zaúpěla nešťastně.

Chytla Akroda a vrátila se s ním zpět.

"Efene, pojďme." vyzvala ho a chystala se odejít.

"Počkej, musím vás seznámit." zarazil ji bratr.

"Myslím, že se bez toho obejdu."

"Taková drzost! To by si služebná neměla dovolit." rozdurdil se Meril.

"Jo, tak služebná, pane vévodo? Myslíte, že by vám někdo představoval služebnou?" zeptala se nevěřícně Kaly.

"Vysvětli tomu pánovi, kdo jsem, protože jinak to udělám já a ne zrovna zdvořilou formou. On mě uráží od první chvíle." vyzvala Akroda a vítězně čekala.

"Merile, tohle je moje sestra, princezna Kaly." usmál se na ni.

Kaly se uklonila a s radostí pozorovala Merilův výraz. V něm by se krve nedořezal.

"Paní, to… to… to…to je hloupý omyl. Netušil jsem, že vy jste vy."

"Odpoledne na zahradě. Nezapomeň, bratříčku." rozloučila se s ním. Na Merila ani nepohlédla a dívce věnovala letmý úsměv. Všimla si, že se při Merilově pokoření usmívala.

Odpoledne se všichni zase sešli na zahradě, tentokrát i s Akrodem, ale pro změnu se čekalo, až dorazí Irael.

"Nechci vás stresovat, ale nemáme moc času. Kdoví kdy se tu objeví Aguom a my ještě neovládáme svoje síly." oznámil suše Evry. "Nechci skončit jako potrava pro ryby."

Vládci si vyměnili významné pohledy. Army s Akym se na sebe podezřele uculili.

"Co myslíš, řekneme jim to, nebo ne?" zeptal se důležitě Army Akyho.

"Já bych jim to řekl, ale jak myslíš ty."

"Já myslím, že by to měli vědět."

"O čem to vy dva blábolíte?" přerušila je Remi.

"No, jestli vám to máme říct." odpověděl jí Army.

"A co?" začal se o to zajímat také Rengi.

"Tak já vám to teda řeknu. My dva už máme taky svojí sílu." usmál se Aky.

"Vážně? A jakou?" zajímal se Evry.

"Já jsem… nevím, jak se to jmenuje. Dokážu se změnit v cokoliv. Teda skoro. Povedlo se mi párkrát změnit i věc." odpověděl Army.

"No, a já dokážu vsugerovat někomu svoji představu. Je to jako, kdybych měnil jejich paměť." doplnil Aky.

"Aha, takže Měnitel a Iluziomág." prohlásil Evry zamyšleně: "To jsou užitečné síly."

"Jak dlouho je máte?" zajímalo Razzyho.

"Od rána, když jsme se rozešli, tak jsme začali blbnout a najednou to bylo: Měli jsme síly." vysvětlil Army.

"Moc pěkný. Teď už mám chybíš jenom ty, Kaly, a Devítka je kompletní." obrátil se na ni Liky.

"Hm, něco s tím udělám." odpověděla lhostejně Kaly, aniž by uhnula pohledem z místa, kde tušila přítomnost Efena. Od té doby, co potkali na chodbě Akroda s tou hezkou dívkou a protivným Merilem na ni nepromluvil. Vypadalo to, jako by to dělal schválně. A ještě se ani nezeptala na jméno té dívky.

"Bráško, kdo je ta dívka, co jsme tě s ní potkali?" zeptala se Akroda s úsměvem a ostatní zbystřili.

"To je Merilova sestra. Aliana se jmenuje." odpověděl Akrod a myšlenkami zabloudil jinam. Nejspíš k ní.

"Jak může mít taková milá holka bratra takovýho arogantního pitomce." nevěřila Kaly.

"A kdo to je, ta Aliana a Meril?" zajímalo Fallyho.

"Naši snoubenci." odpověděl Akrod a ukázal na sebe a na sestru. Kaly se zatvářila otráveně.

"Cože?" vykřikli všichni jako jeden muž.

"Dobré odpoledne přeji. Můžeme začít?" objevila se na zahradě Irael stejně náhle jako ráno.

"Jistě, můžeme." odpověděla rychle Kaly, aby se vyhnula otázkám na téma jejího plánovaného sňatku.

Musím promluvit se strýčkem, pomyslela si, nemám v úmyslu vzít si takového pablba. Ať si řád říká, co chce, tak si ho nevezmu. Nikdy.

Trénovali kouzla a rozvíjení svých sil do pozdního odpoledne. Irael byla skvělá učitelka a dovedla je vést. Vládci vše pochopili poměrně rychle. Za chvíli měli jasno ve všem, co jim říkala. Navíc jí pomáhali Akrod a Evry. Naposledy se pokoušeli ovládat oheň. Někomu se to dařilo lépe. Jinému hůř.

"Myslím, že jsme za dnešek hodně pokročili." pokývala Irael uznale hlavou.

"Souhlasím, ale jsem už utahanej jako psek, teda chci říct kotě. Army mě těma svýma teoriema úplně zblbl." prohlásil Evry.

"Tak toho pro dnešek necháme. Stejně se musíme připravit na ples." navrhl Akrod.

"Ten ples bude dneska? No, to je super." jásala Remi.

Kaly se ušlíbla. Čekala Merilovu přítomnost a to se jí nelíbilo.

"Hele, Kaly, prosím tě, mohla by si říct Efenovi, že mě to s tou ránou moc mrzí. Doufám, že mu nic není a že tam nebude mít jizvu." přitočil se k ní Liky.

"Klid, kámo, jizva nebude." usmál se na něho Léčitel. "Ale dal si mu pěknou šupu. Mohl si ho klidně zabít."

Vládci se rozešli a Kaly opět doprovázel Efen. Mlčel a tiše šel za ní.

"Mohl by si jít vedle mě, protože se mi nelíbí mluvit s tebou, když jsem k tobě zády." otočila se na něj.

Efen zrychlil krok a za chvíli byl po jejím boku. "Vyhovuje vám to tak, princezno?"

"Můžeš mi říct, proč se mnou tak mluvíš? Nedělala jsem snad nic, co…"

"Pan Meril má pravdu. Nemůžu s vámi jednat jako se sobě rovnou." přerušil ji.

"Tohle ne, jestli se přede mnou ještě někdo zmíní o Merilovi, tak mu ublížím. Jak můžeš brát toho protivu vážně?"

"Je to vévoda." odpověděl jí.

"Myslím, že ty by si byl mnohem lepší vévoda než on. Tohle už jsme jednou řešili. Vždyť on není o nic lepší než ty. Je to jen namyšlenej panák navlečenej do hezkého oblečení a s titulem vévoda, kterej se povyšuje nad ostatní."

Efen mlčel. Díval se na Kaly smutnýma oči a moc si přál, aby si Merila nemusela vzít. To Kaly ovšem neměla v úmyslu a pokračovala ve svém monologu.

"Ty máš taky titul. Sice ne tak významný, ale máš ho. Taky se můžeš povyšovat nad svoje vojáky, ale ty se k nim chováš přátelsky. Tenkrát v lese si se mohl chovat taky povýšeně na kačenu, co jí málem prošpikovali dva
Skelorkové, ale ty si mě zachránil a choval si se moc hezky. Přitom jsi v té době neměl tušení o mém postavení. Meril mě začal urážet ještě než zjistil, kdo jsem. Tak schválně, koho si myslíš, že si víc vážím. Tebe nebo toho nafoukance Merila?"

Efen neodpovídal, jen se na Kaly usmál.

"Tak vidíš. To jak spolu mluvíme je jen naše věc a do toho nám Meril mluvit nemůže." odpověděla mu s úsměvem.

"Ale, až si ho vezmete, tak…"

"Jeho si rozhodně nevezmu." přerušila ho: "To by nebyl dobrý přírůstek pro náš rod."

Efen se uklidnil, ale jenom trochu. To by se musela vzepřít všem tradicím a zvykům. Kaly se hodlala vzepřít proti všemu, co by ji nutilo dělat něco, co nechce.