Fakt jsem v dobrém rozmaru, takže tu máte další dílek... a tentokrát v něm bude i Motýlek... to je, co? :-D Ale dlouho to nevydrží... Vím, že poněkud odbočuju, ale je důležité znát i okolnosti... Tak mějte trpělivost.
"No to… to myslíš vážně?" Michael se zmateně podíval na vstup do restaurace a pak na Lexe. Mělo mu být podezřelé už jen to, že Lex byl oblečený až nezvykle elegantně. Více než obvykle. Míša kriticky zhodnotil svoje oblečení. Džíny, tričko a vytahaná mikina. No, super.
"Naprosto. Říkal jsem ti, že mám na dnešek plán."
"Jen jsi mě neupozornil na to, že se mám líp ohodit."
Pousmál se. "Omlouvám se."
"Ale to nic. Nějak to přežiju." Zazubil se Míša a zamířil dovnitř. "Tak jdeš?" otočil se na Lexe.
"Takže to byla nějaká zkouška?" otázal se Motýlek spokojeně, když dojedl hlavní chod a rýpal se lžičkou ve zmrzlině, kterou si vybral jako dezert.
"Možná." Připustil Lex. "Chtěl jsem zkusit, jestli dokážeme jen mluvit."
"Bál ses, abych se na tebe nevhrnul?"
"Možná."
Motýlek se pousmál. Opřel se tváří o dlaň a provokativně olízl lžičku. "A co když by to bylo naopak? Co kdybys měl spíš choutky vrhnout se na mě ty?"
Lex ho propaloval pohledem. "Připouštím, že by to mohlo být i možné."
"A co plánuješ dál?"
"Dál?" otázal se Lex zvědavě.
"No, tak najedli jsme se… napili… popovídali… vysvětlili si jisté nedorozumění… a dál?"
"Odvezu tě domů." Odvětil Lex klidně.
"Cože to?" zamrkal Motýlek překvapeně. "Jak jako domů?"
"Domů."
"Noc je ještě mladá. Sex nebo tak něco nebude?" otázal se zklamaně.
"Tohle je naše první rande. A na prvním rande sex nebývá."
"No jak na čím." Zazubil se Motýlek. "A není to škoda? Čekal by nás usmiřovací sex a ten je prý ze všeho nejlepší."
"Rád si na něj počkám."
Míša se na Lexe zadíval a zvednul ukazováček. "Počkat, počkat, počkat. Tady mi něco neštimuje." Zamyšleně se soustředil na zapnutý knoflíček Lexovy košile. "Tohle začíná zavánět něčím… ty končíš náš čistě sexuální vztah?"
"Rád bych to zkusil posunout spíš směrem k poněkud vážnějšímu typu vztahu."
"To jako k chození?" Motýlek se pousmál a opřel si bradu o složené prsty. "Vy mě tedy překvapujete, pane Weber."
"Pokud nejsi proti, samozřejmě." Doplnil Lex.
"Hm, nezní to špatně. Mohli bychom to… vyzkoušet. Jestli to půjde." Přikývl Motýlek spokojeně. "Rozhodně to za zkoušku stojí."
Klíč cvakl v zámku a Roman se prudce posadil na gauči. Usnul a to si slíbil, že počká na Lexe, aby zjistil, jak dopadl. Promnul ospalé oči, protáhl se a zívnul.
Lex nerozsvěcoval. Nechtěl Romana budit. Snažil se potichu protáhnout do koupelny.
"Brejčír." Pozdravil ho Roman se zívnutím a natáhl se po vypínači lampičky.
Lex s sebou vylekaně škubnul. "Myslel jsem, že už spíš."
"Néééééé." Protáhl Roman, jak zívnul. "Čekal jsem na tebe. Usnul jsem jen na chviličku. Ten film byl děsná kravina. Místo, dobrodrůža jsem u toho vytuhnul. A tak jaké bylo rande?" zeptal se zvědavě a pokusil se protáhnout.
Lex ho sledoval, chvíli váhal a pak přešel ke gauči. "Myslím, že dobrý." Usadil se vedle Romana a pomalu sjel do polosedu.
"No, na to, jak pozdě jdeš…" Roman se pousmál a znovu se pokusil o protažení. Zakřupalo mu v rameni. "Páni, asi se rozpadám."
"Něco tě bolí?"
Roman zakýval hlavou ze strany na stranu. "Trošku za krkem, jak jsem tu vytuhnul. Asi jsem byl nějak blbě zkroucený či co. To bude v pohodě."
"Ukaž." Lex se narovnal a posunul se za Romanova záda. Zkušené dlaně okamžitě jemně prohmátly krk. "Lepší?"
"Máš úžasně teplý ruce." Přimhouřil Roman slastně oči. "Je to fajn. Moc fajn."
Lex se potěšeně usmál. "To jsem rád." Dál opatrně hnětl Romanovy svaly. "Jedl jsi vůbec?"
"Samozřejmě. Hezky jsem spapal všechno, cos mi tu nachystal." Zazubil se Roman.
"Hodnej chlapec." Pochválil ho Lex. "A co dělá noha?"
"Lepší. Zítra skočím na kontrolu, ale hádám, že už mě doktor uschopní."
"To je skvělé."
"To už se tak moc těšíš, až se mě zbavíš?" stočil na něj hlavu a zazubil se.
"Ne, ale přece jen. Nemůžeš tu zůstat napořád. Kubovi musí být na té koleji smutno."
Roman se na něj otočil a pobaveně zakroutil hlavou. "Tak to zrovna. Má tam nastěhovaného Martina. A dovedu si představit, co tam dělají a jak si užívají toho, že tam nejsem."
"Koukej dopředu." Napomenul ho Lex. "Myslel jsem, že Martin už má byt."
"To má, ale prvně ho prý radši nechá trošku zrekonstruovat." Odfrknul si Roman. "Než se tam přestěhuje společně s Kubou a mě nechají na koleji samotného."
"Jsi hrozně ztuhlý." Postěžoval si Lex. "Měl by sis zajít na pořádnou masáž."
Roman mávnul rukou. "To zas přejde."
"Neměl bys to podceňovat." Opatrně spustil ruce a zapřel se o opěradlo gauče. "Zablokujou se ti záda a budeš v háji."
Roman se ušklíbnul. "Jo, to by mě fakt mrzelo. Je to hrozně nefér."
"Copak?"
"Že se Kuba klidně odstěhuje. Docela jsem si na to zvyknul. Už i to, že jsem občas nemohl na pokoj před jedenáctou, protože tam ti dva… éééé." Mírně zrudnul. "No však máš představu."
"Velmi jasnou." Pousmál se Lex.
"A teď, abych si hledal nového spolubydlícího. Už jsem si zvykl na Kubovy manýry. A že je parádní bordelář. Měl jsem za to, že spolu doklepeme školu a pak se teprve bude stěhovat ke svému… příteli."
Lex pokrčil rameny. "Bránit mu v tom nemůžeš."
"To ani nechci. Jen jsem zase na totálně odstavný koleji. Chápeš to? Zažili jsme toho spolu spoustu."
"To rozhodně."
Roman se na něj otočil. "Je to divný, když chci, aby se mnou Kuba dál bydlel na kolejích?"
Lex zavrtěl hlavou. "Rozhodně není."
"Nabízel mi, že se můžu přestěhovat na byt s nima, ale…" Roman se ušklíbnul. "To by to vypadalo."
"To by mohlo být zajímavé." Připustil Lex. "Homosexuální pár a k tomu heterosexuální single."
"Dělej si ze mě srandu." Zamračil se Roman.
"Promiň. Tohle si musíš rozmyslet sám. Ale tady jsi vždycky vítaný."
"Co?" Roman se na něj překvapeně zadíval. "To nemůžeš myslet vážně."
"Pokud by ti občas nevadilo, že… být venku déle. Myslím, že by tím můj osobní život moc netrpěl. Ušetřil bys za kolejné a měl bys celkem pořádného spolubydlícího."
"To už by bylo trošku moc, ne?" Roman se na něj podezřívavě podíval. "Já ti nechci takhle moc zasahovat do života."
"To skutečně není problém. Vyklidil bych ti pracovnu. Stejně všechny papíry dělám v kanclu v baru nebo tady v obýváku. Měl bys vlastní pokoj a v něm naprosté soukromí. Na nějakém systému bychom se jistě domluvili. Myslím, že není problém, aby sis sem přivedl… přítelkyni. Jediný problém by mohl být, jak by utrpěla tvá pověst, kdyby se rozneslo, že bydlíš s gayem."
Roman se na něj šokovaně podíval. Byla pravda, že ušetřit na kolejném by bylo fajn. Rozhodně by mu to dost pomohlo. Ale zase…
"Tvoje nabídka je vážně lákavá…"
"Ale?"
"To už by bylo moc, nemyslíš? Musíš mě mít za těch pár dní už plné zuby."
Lex se usmál. "Je příjemné mít tě nablízku. Nenutím tě, ale pokud bys měl zájem..."
"Já jen... ty a Míša… jednou budete třeba chtít bydlet spolu. Já bych vážně nerad překážel."
"I kdyby, nebude to hned."
Roman zavrtěl hlavou. "To nemůžu. Je to divný."
"Rozumím." Přikývl a pomalu se přesunul na kraj gauče. "Měli bychom jít spát. Už je dost pozdě."
"Lexi." Roman ho zachytil za paži. "Počkej. Je to vážně hrozně lákavá nabídka, ale nemyslím si, že by to bylo dobré. Ty máš svůj život a i když jsme přátelé, nemůžeš mě pořád tahat z problémů. S Kubou si to ještě vyřídím, neměl ti to říkat, ale já tě nemůžu takhle využívat."
"Co mi neměl říkat?" Lex se otočil na Romana a sjel ho zkoumavým pohledem.
Roman se zamračil. "O těch dluzích, co nadělal táta. Říkal jsem mu, aby ti to neříkal."
"Jakub mi nic neřekl."
Roman zrudnul. "Ne? Ale proč teda mluvíš o tom, že bych ušetřil na kolejném."
"Protože by to tak bylo. Neměl jsem tušení, že máte nějaké finanční potíže."
"Sakra." Ujelo Romanovi. "Zapomeň na to, jo?"
"Romane…"
"Hele, už takhle si připadám blbě. To, jak tě tu tak zneužívám." Zvednul se. "Prostě na to zapomeň, jo?"
"Můžu ti pomoct. Stačí přece jen říct."
"To je právě to. Tohle je jen můj problém, Lexi. Ne tvůj. Prostě můj."
"Nesmysl. Cokoliv, co tě trápí, je i můj problém."
"Dobrou noc, Lexi." Roman zapadl do koupelny takovou rychlostí, že se Lex nestačil ani nadechnout.
Žádné komentáře:
Okomentovat