Minule jsme zanechali Štěpána a Matěje ve velmi výmluvné situaci. A nabízí se otázka, jak na to zareaguje Štěpán. Tak možných scénářů je spousta, že?
Od zítřka budu nedostupná a tak doufám, že až se v neděli vrátím, tak budu v takovém stavu, abych byla schopná publikovat Motýlka. No, uvidíme... a hezky komentujte.
Štěpán panicky vyskočil a zadíval se na Matěje. Ten vypadal stejně zmateně. Oba dva si uvědomovali, že ten polibek byl naprosto právoplatný. Proběhl dle všech regulí. Matěj začal a Štěpán oplatil.
Nadechl se, že něco řekne, ale Štěpán rychle couvnul k žebříku.
"Štěpáne?"
"Já… tohle… proč?"
Matěj rychle vstal a přešel k němu. "Omlouvám se. Nevím, co mě to popadlo."
Štěpán se slyšitelně nadechl. "Jo, v pohodě."
"Čaroději…" Mates k němu přešel a zachytil ho za zápěstí. "Jen se mě proboha neboj, já… já… poslední co si přeju je, aby ses na mě zlobil."
Štěpán zavrtěl hlavou. "Nezlobím se na tebe. A nebojím se tě. Jen jsi mě překvapil… vykolejil… já teď… panebože, proč jsi to udělal?"
Matěj kývl k hromadě sena. "Všechno ti řeknu, jen prosím tě neodcházej."
Vytáhl ruku z Matějova sevření a přešel k hromadě, usadil se na ní. "Poslouchám tě."
Matěj se usadil vedle něj. "Před pár lety jsem si uvědomil, že… no, že mě holky až tak moc neberou. Vlastně mě nezajímají ani trošku. Máma o tom neví. Vlastně o tom neví skoro nikdo."
"Rozumím."
Zavrtěl. "Nerozumíš. Tomu nemůžeš rozumět."
"Proč to říkáš mně?"
Matěj chvíli mlčel a přemýšlel. "Jsi nejblíž tomu, čemu bych říkal přítel. Ve smyslu přátelství." Dodal rychle. "Je mi fakt líto… opravdu mě mrzí, že jsem se uvedl takhle pitomě, ale já fakt neskáču po každém chlapovi v okolí."
"Já ti věřím. Jen… ty opravdu nemáš žádné přátele?"
Matěj se pousmál. "Vypadám jako příjemný člověk? Navíc jsem gay a ještě jako bonus mám sklony být víc samotář."
"Určitě nejsi…"
"Štěpáne," přerušil ho. "Neviděli jsme se jedenáct let. Změnil jsem se. Už mi není šest a nejsem roztomilý dítě. A věř mi, že bych to moc rád vrátil."
"I já." Potvrdil Štěpán.
Matěj se usmál. "Budeme přátelé?"
Štěpán přikývl. "Ano."
"Dáš mi na to ruku, pokud se teda nebojíš… sáhnout na mě."
"Prcku, ty jsi vážně pitomej." Štěpán se natáhnul a přitáhl si zmateného Matěje do náručí. "My budeme přátelé navždycky, jasné? A nikdy se na tebe nebudu bát sáhnout."
Matěj zaúpěl. Líbilo se mu být natisknutý na jeho tělo, cítit to teplo a srdeční rytmus. Na druhou stranu byl až moc blízko. Pod tenkými tričky cítil každý jeho sval. Do nosu ho mlátila jeho vůně a cítil jeho prsty na zádech. Zas by přísahal, že jeho mozek vypnul normální uvažování a zapnul sebevražedné.
Oplatil sevření a prsty jemně, pomalu a hlavně nenápadně, začal mapovat Štěpánova široká záda. Štěpán nereagoval, a to mu dodalo odvahy. Natočil hlavu a přitiskl nos k jeho krku. Byl hladce oholený a přímo sváděl k tomu, aby na něj přiložil rty. Udělal to a stalo se… nic. Jen ucítil slabý záchvěv, který proběhl Štěpánovým tělem.
Tady nebylo něco v pořádku. Skoro ležel na Štěpánovi, drtil ho v objetí a tisknul se k němu svým vlastním žádostivým tělem a Štěpán nic. Nereagoval. Už dávno měl vyskočit, nadat mu do chlípnejch buzerantů a odkráčet nebo prostě jen zdrhnout.
Nic takového se nestalo. Štěpán ho držel v náručí a snášel vše, co od něj přicházelo. Možná, kdyby se bránil, kdyby ho nějak okřikl, odstrčil, Matěj by si nedodal znovu odvahu k polibku. Tentokrát si dal záležet. Dal do toho všechno. Jemně zatlačit Štěpána do sena a usadil se na něm tak pohodlně, jak to šlo.
Rty se lehce otřel o ty staršího muže. Opatrně přejel jazykem. Ani nečekal, že by se mohly pootevřít a vpustit dovnitř hbitý a dobyvačný jazyk. Ale stalo se. A Matěj nezaváhal. Vklouzl do teplé vlhké dutiny a začal ji soustavně plenit. Zpočátku si počínal opatrně, jemně, průzkumnicky, ale jak nabíral polibek na hloubce, brzy povolil uzdu a líbal Štěpána, jakoby to bylo poprvé a zároveň naposledy.
Když se nedočkal nějakého odporu ani ve chvíli, kdy Štěpánovi téměř olizoval mandle, osmělil se víc. Teplé jemné dlaně vklouzly pod Štěpánovo tričko a Matěj poprvé okusil jeho kůži na vlastní kůži. Byla jemná a strašně horká. Zasténal a nepohodlí v trenýrkách se změnilo v akutní problém.
Zavrtěl se, aby sklouzl po Štěpánově těle níž a jemně se otřel rty o krk. Tak krásně voněl, tak strašně svůdně. Chutnal lehce slaně a Matěje to přivádělo k šílenství. Opatrně roztřesenými prsty vyhrnul tričko, které mu překáželo k přístupu k jeho hrudi. Hladově se do prozkoumávání pustil rukama i rty. Prsty bloudily sem tam po hrudi, která se rychle zvedala a padala, a Matěj cítil dávku endorfinů, jak se mu rozlévají po těle.
Hladově hltal rty i jazykem tělo pod sebou a cítil se skvěle. Ve Štěpánovi, jako by něco probudil, protože začal reagovat. Zasténal, když Matějův jazyk našel bradavku, a když ji lehce stihl zoubky, lehce se prohnul. Matějova erekce se mu tlačila do klína a on s hrůzou zjišťoval, že jeho na to všechno odpovídá. Už stála skoro v pozoru. Tohle se nemělo dít, tohle bylo totálně špatně. On byl hetero. Miloval svou ženu a dítě, a nikdy by…
"Matěji…" dlaně zachytily druhého a kousíček ho odsunuly. "Prosím, přestaň."
Matěj se zarazil a se vší hrůzou si uvědomil, co to vlastně dělá. Plazil se jako břečťan po Štěpánovi, snad jediném opravdovém kamarádovi, kterého měl. Olizoval ho jako nanuk a přistihl své ruce, že už skoro zabloudily do jeho kalhot. Zrudnul.
"Já… já… sakra, promiň… já… se… nezlob se."
Štěpán se nadechl, potřeboval víc vzduchu a času k odpovědi. Nechtěl Matějovi ublížit. To bylo poslední, co by si přál. "Matýsku, tohle se…"
Přerušilo ho zavzlyknutí. Zadíval se na Matěje a snažil se proniknout tmou, aby mu viděl do tváře.
"Já vím… pro… promiň."
"Matýsku. To nic, v pořádku."
Na Matěje toho vypětí už bylo moc. Sesunul se do sebe a snažil se nevzlykat moc nahlas. Ale Štěpán stejně podle hlasu poznal, že má na krajíčku.
"Jako když ti bylo šest, ano?" znovu si ho přitiskl na hruď a jemně hladil záda.
"Já jsem takovej vůl." Zašeptal Matěj a rozvzlykal se naplno.
Štěpán nevěděl, co dělat. Měl problém sám se sebou. S tou netušenou chutí znovu Matěje políbil a udělat i něco víc. Bojoval s touhou odejít a na všechno zapomenout. S výčitkami, že právě zradil svou manželku. Ale tohle se přece nepočítalo, jako nevěra. Nebo ano?
A netušil, co s plačícím Matějem. Ten kluk měl evidentně problém. Velký a někde hodně hluboko uvnitř.
"Nejsi." Mluvil tiše a rozvážně. "Bude to dobré. Uvidíš."
"Uděláš kouzlo."
"Neumím čarovat, prcku. Ale udělám všechno proto, abys byl v pořádku."
Matěj se mu stulil na klíně, přitiskl hlavu k jeho hrudi a prostě povolil stavidla. Rozbrečel se na plno a nechal se konejšivě kolébat v náručí.
"Ať už se stalo cokoliv, bude to dobrý. Slibuju."
"Dě… děkuju." Vykoktal skrz vzlyky s námahou.
Štěpán ho sevřel pevněji a jemně políbil do vlasů. Ochranářské pudy, které cítil vůči tomu malému klukovi tehdy, začaly pomalu a jistě přerůstat v něco silnějšího, drsnější ho a bolestivějšího než si dokázal kdy přestavit. Začínal tušit, že se lapil do nějaké obrovské sítě, ze které se možná už nikdy nedokáže vymotat. Ne bez následků. Zároveň mu rvaly hruď zvláštní pocity. Okouzlení malým ukecaným klukem pomalu krystalizovalo v nemožnost odprostit se od touhy chránit, sevřít v náručí a nepustit, touhy hladit a líbat. Touhy skrýt před celým světem, aby nemohl ubližovat.
Věděl jistě, že ať udělá cokoliv, někomu ublíží. A věděl, že se musí rozhodnout brzy.
Malý klučík se vyškrábal na vrchol zídky a vítězoslavně se podíval na Štěpána před sebou. "Vidíš? Vylezl jsem nahoru. Už jsem velkej."
Štěpán se bez nejmenší námahy vyhoupl za ním. "No jo, ale dost ses u toho zapotil." Pousmál se. "Být velký s sebou nese spoustu věcí. Odpovědnost a…"
"Co to znamená?"
Štěpán se zamyslel. "Že musíš dávat pozor na to, co děláš. Protože každá akce má i svou reakci. Když něco provedeš, někdo ponese následky. Když rozbiješ okno, musíš se přiznat a nenechat odvinit někoho jiného. Musíš zodpovídat za to, co děláš. A čelit trestu, když uděláš chybu."
"Už nechci být velký." Prohlásil prcek zamračeně. "Je to moc složitý."
Štěpán se opatrně pohnul. Začínal pociťovat křeče snad v celém těle. Ležel v seně a měl těsně na sobě namáčknutého Matěje, kterému se podařilo vyčerpáním usnout. Zavrtěl se, aby ulevil paži, ve které se mu prohánělo snad milion mravenců. Matěj se cuknutím vzbudil. Chvíli se zdá zmatený a vyplašený, než si uvědomil, co a kde je.
Vstal. "Omlouvám se. Už se to nebude opakovat." Řekl odměřeně a začal ze sebe oklepávat stébla suché trávy.
Štěpán mlčel. Měl pocit, že ať by řekl cokoliv, Matěj by se naštval. Napětí mezi nimi byly skoro hmatatelné. A Matěj se zlobil. Štěpán nedokázal odhadnout na koho a proč. Pravdou bylo, že se Matěj doopravdy zlobil. Sám na sebe. Takhle pitomě se neovládnout, takhle debilně se prozradit. Nenáviděl se za to, že ho Štěpán zase vidět brečet. Že byl tak slabý a místo toho, aby se prostě sebrat a odešel, znovu vklouzl do jeho náruče a nechal se konejšit jako malej kluk. Jako malej usmrkánek, co neví, co se sebou.
Nenáviděl se za to, že do toho všeho tahá Štěpána. Že se tu po něm plazí a on má přitom rodinu. Manželku a dítě! Má sakra dítě!
Tohle nemá smysl, pomyslel si. Se Štěpánovým citem pro rodinu, s tím, jak svého syna zbožňuje. Nikdy by ho neopustil, nikdy by nebyl s Matějem. A on by si připadal jako zkurvenej bastard, co bere dítěti tátu.
Chvíli si prohlížel zmateného Štěpána, už svítalo, takže mu viděl pořádně do tváře. Jsem bastard, pomyslel jsi. Všechno to komplikuju, naprosto všechno.
Otočil se a zamířil k žebříku. Prostě to utne. Už nic z toho, co bylo, nejde vrátit a je šílenost se zoufale pokoušet udržet přátelství. Vždyť to ani nikdy nic takového nebylo. Jen náklonnost jednoho skoro dospělého kluka k dítěti.
"Matěji?" oslovil ho Štěpán měkce.
Neodpověděl, jen se zarazil s rukou na žebříku. Chtěl vědět, co mu Štěpán chce říct, na druhou stranu ovšem nechtěl slyšet nic jako - už se mi nepleť do života.
"Matýsku." Oslovil ho znovu, tak strašně něžně. Matějovi projela páteří elektrická vlna. Měl pocit, že jen z jeho hlasu by se tu mohl na fleku udělat.
Lehce natočil hlavu, aby spočinul pohledem na Štěpánovi.
Vstal a přešel k váhajícímu mladíkovi. "Zapomeneme na to, co se dneska stalo, ano? Začneme znovu. Ahoj, já jsem Štěpán." Natáhl k němu ruku. Matěj zaváhal.
Žádné komentáře:
Okomentovat