Takže po delší době jsem zpět s Motýlkem. Jsem se na něm poněkud zasekla. No a jak jste si jistě všimli, tak jsem si na chvíli odskočila k jiné povídce. Ze které se pomalu klube plnohodnotná povídka (fakt už se na to psaní jednorázovek vykašlu). Děkuju všem komentujícím za povzbuzení (čím to jen je, že jsou to samé pozitivní komentáře), děkuju všem, co se účastní "šuplíkování na facebooku". Začínám si z té skupiny vytvářet spíš takový psací deník, takže dík za trpělivost a velmi velmi velmiíííí kvalitní komentáře a diskuze :-D Byste se divili, jak to občas při psaní pomáhá...
"Vzdáváš se?" otázal se Míšův otec, když už ho dobrou hodinu honil po kurtu.
"Ani mě nehne. Trvám na tom, že jsem vitálnější, rychlejší a lepší hráč tenisu než ty."
"Opravdu? Tak proč já jsem se ještě ani pořádně nezadýchal a ty už meleš z posledního?"
"To se ti jen zdá." Odtušil Míša a opřel se o raketu. "Jsem v plné síle. Naprosto připraven ti to nandat. Tak za…"
"Rok. Když budeš hodně trénovat."
"Není pravda, otče. Dostanu tě, kdy budu chtít. Dneska jsem tě nechal vyhrát."
"Zajisté."
Míša se protáhl, až mu křuplo v zádech. "Nejspíš za to může ten větrník. Nejsem nějak ve formě." A nebo ten divokej sex, uchechtl se pro sebe. "Vítěz zve na drink, taťko."
"Opravdu?"
"V tuhle chvíli rozhodně ano."
"Nealko mojito tady pro synátora." Poručil mu otec u baru a Míša, už osprchovaný a voňavý se na něj zašklebil.
"Nealko?"
"Jistě. Ještě není ani jedna hodina, tak se tu nebudeš zpíjet."
"Z jednoho drinku se ještě nikdo…" pak mávl rukou "ztráta času. A co takhle nějaké krmení?"
"Na to taky dojde."
"Doufám, že brzy." Natáhl se pro sklenici a upil. Vzápětí mu vlítla tekutina do plic, takže si vysloužil ránu do zad od otce.
"Jsi v pořádku?"
"Jo, jsem." Zahuhlal, snažil se dostat pod kontrolu kašlání a sledovat dvě postavy, z nichž jedna mu byla až přespříliš povědomá.
Roman zrovna potěžkával v ruce raketu a žďuchal s ní do zad Lexe, který se zabýval zjišťováním, který kurt je zrovna k dispozici. Ani jeden z nich si nevšimli dusícího se Michaela.
Lexe, kterého už Romanovo pošťuchování přestalo bavit, popadl kamaráda za zátylek a nasměroval k šatnám. "Ještě jednou a budeš potřebovat nový výplet rakety."
"To bys neudělal." Zazubil se Roman a vyklouzl z jeho sevření. "A pojď už. Potřebuju ze sebe dostat ty kalorický knedlíky."
"Neměl jsi se tak cpát."
"To je ale ošklivý. Měl bys být rád, že mi u tebe tak chutná. Aspoň se ti to jídlo nikdy nezkazí."
"A taky je sežraný dřív, než se k němu dostanu."
"Neztloustneš." Usmál se na něj Roman a zmizel do šaten.
"Nesporná výhoda." Zamumlal Lex a následoval ho.
"V pořádku?"
Míša se konečně přestal dusit. "CO? Jo. Jsem. V naprostým. Myslím."
"Opravdu? Vypadáš jako bys viděl ducha."
"No ducha zrovna ne." Zabručel Míša a pomalu vstal. "Omluvíš mě na chvilku? Hned budu zpátky."
Otec se na něj tázavě podíval, ale přikývl. Míša zmizel rychlostí kulového blesku v prostorách šatny.
Roman už byl převlečený, pohrával si s raketou a pozoroval Lexe, jak si přetahuje tričko přes hlavu. "Takže to myslíš vážně?"
"Co?" zeptal se Lex nechápavě a natáhl se pro tričko určené pro hru.
"Říkal jsi, že by ses měl vrátit do Německa."
"Uvažuju o tom." Zastavil se v půli pohybu, tričko v rukou. "Přece jen, mám tam svoje kořeny."
Roman se na něj podíval s mírným despektem. "Kořeny? Ty seš zakořeněnej tady, chlape. A navíc, na úvahy o kořenech máš času ještě fůru. Navíc by mi chybělo tvoje kuchařské umění."
"Dobrý důvod, proč tu zůstávat." Pokrčil rameny.
"A co my? Já, Kuba, Martin, Víťa a Vojta."
Lex zvedl pohled a zadíval se na něj. "Německo není na konci světa."
Roman si povzdechl. "Tak to aspoň odlož o pár měsíců. Třeba najdeš důvod tu zůstat."
"Pochybuji…"
"A co Michael? Hm? To není důvod tu zůstat?"
Lex se zamračil. "Jen spolu spíme. Nic víc v tom není."
Míša schovaný za dveřmi se zamračil. Chce odjet? A teď, když se to mezi nimi začalo… ale houby, jen spolu spí. A jak je vidět, tak to Lex ani jinak brát nechce. Fajn.
"Tak zařiď, ať je v tom víc." Protočil Roman oči.
"To ho mám požádat, ať se do mě zamiluje?"
"No zkusit to můžeš, ale co začít trošku tradičněji?"
"Tradičněji?"
"Jo, pozvi ho na rande."
"Rande?"
"Bože, Lexi, ty jsi byl vždycky jednička. Pamatuju si moc dobře, jak z tebe byl zblblej Kuba."
"To bylo něco jiného."
"Taky jste spolu prvně spali." Připomenul Roman. "To je sice trošku zvláštní pro začátek vztahu, ale tak proč ne. Vyhovovat si v posteli je přece základ. Tak proč to nezjistit hned."
"Na to, jaká jsi poradna, jsi už dlouho sám, Romane."
"Já vím." Přikývl a pousmál se. "Pořád to zkouším, znáš mě. Jen nemůžu najít tu pravou."
"Nebo pravého?"
Roman se zazubil. "Zlato, jestli někdy budu hledat toho pravého, tak to vím jistě kam jít. Láska prochází žaludkem."
Lex se rozesmál. "Já myslel, že jsi na tyhle narážky citlivej."
Roman pokrčil rameny. "Sere mě to jen od Vojty. Ty můžeš."
"Rozumím." Přikývl Lex. "A pojď, ať si taky zahrajeme."
"Samosebou. Proto jsme přece tu."
Míša se bleskově otočil a skoro ze šaten vyběhl. Setkal se s překvapeným pohledem svého otce. Jen pokrčil rameny.
Takže Lex chce něco víc než jen nezávazný sex? Míša se usadil vedle otce s nepřítomným pohledem. Pokud to tak je, měl by na to přistoupit? Měl by i on chtít od tohohle vztahu víc? Ještě to není tak dlouho, co ukončil vážný… no, prostě dlouhodobější vztah. Má teď skočit do dalšího? Nebo by měl raději vycouvat, dokud je čas? Lex je fajn, je skvělej, úžasnej v posteli a asi má i jiné přednosti, o kterých zatím neví.
Když vyšel Lex s Romanem ze šaten, dlouze ho pozoroval, než se mu ztratil z dohledu. Kruci, co teď?
Žádné komentáře:
Okomentovat