Bylo krásně. Svítilo sluníčko a tak vůbec. Dnešek se mi celkem zamlouval. Netrpělivě očekávám příchod nového roku, abych si mohla dát nějaké předsevzetí, které stejně nakonec nedodržím. Pak čekám, že s dalším křížkem na krku zmoudřím, ale i to se nejspíš nevyplní. Pořád praštěná polenem. Navíc máme novou radost. Náš malej drobeček má zánět spojivek, tak kapeme do očiček. A to víte, že se to tomu malýmu šotkovi nezamlouvá. A ještě ke všemu to musí být čtyříkrát denně. No, vážně mám veselé zážitky. Snad se šrámy z boje brzy zahojí.
P.S.: Kdybych se náhodou neukázala, tak přeji všem krásný nový rok. Třeba se pochlapím a něco přidám.
Probudila ho nepříjemná křeč v ruce, zavrtěl se, aby se jí zbavil, ale cosi těžkého tomu bránilo. Otevřel oči a upřímně se podivil tomu, že Míšu našel ve své posteli. Počítal s tím, že mu Motýlek zase frnkne. Moc nevěřil tomu, co říkal Vojta. O té přednášce a tak. Měl pocit, že se Michael takhle vypařil, protože si uvědomil, že sex bez závazků mu zas tolik neříká.
Jo, je to poněkud zvláštní, spát s někým jen tak. Ale tělo si žádá a mysl je svině. Pořád myslí na toho, kdo mu ublížil nebo na toho, koho nemůže mít. Prostě svině! A spát s někým jen z čisté vášně a přitažlivosti přece není tak špatné. Vyhnete se tak zlomenému srdci nebo pocitům marnosti. Lex pociťoval oboje. Je jedno, kolik času uplynulo od Horstovy zrady. Lex si byl jistý, že tohle nepřebolí nikdy. Rána byla příliš hluboká a táhla se celým srdečným svalem. A Vítek. Ach ano, Víteček. Lex byl upřímně rád, že je šťastný, i když to znamenalo vídat ho s Archandělem. Stále byl připravený Gabriela při sebemenším náznaku zrady přizabít. Byl rád, že Vítek miluje a je milován. Byť archandělova láska měla poněkud jinačí specifika, než by Lex snesl. Ale Vítkovi to vyhovovalo a byl spokojený. A Lex ho tak viděl rád. Přesto v něm občas hlodala myšlenka vlastní nicotnosti. Mohl mít kohokoliv. Jen ne toho, koho skutečně chtěl. A tahle představa stála za prd.
A pak přišel Motýlek. Lex neměl v úmyslu se zaplétat vážně. Přestože ho ten kluk přitahoval. Znovu si opakoval, že jde jen o vzájemné uspokojení a nic víc. Jen přitažlivost, nic víc. Navzájem si pomůžou a až se přestanou bavit, prostě se v dobrém rozejdou. Žádné jizvy, žádné ošklivé pocity. Prostě přesně tak, jak to má být. Klid a mír.
Pomalu se narovnal a vyprostil ruku zpod Míšových zad. Pomalu vstal a přešel do obýváku. Potřeboval se napít. Zamířil rovnou do kuchyně a natočil si do sklenice vodu a vyrazil zpátky do obýváku. Málem sklenici pustil, když uslyšel cvaknutí zámku, dveře a pak velmi známý hlas.
"Tak takové přivítání jsem teda vážně nečekal." Martin vypadal pobaveně a Kuba, který vykoukl za ním, se zahihňal.
Lex došel k závěru, že teď už je to fuk, není se kam schovat a čím zakrýt, a stejně ho oba nahého už viděli. "Hlavně buďte potichu. Mám tu hosta."
"Proč máme být…" dovnitř vstoupil Roman a když uviděl nahého Lexe, který stál vprostřed obýváku, držel v ruce sklenici a vůbec neprojevoval žádnou snahu se zakrýt, řekl jen "doprdele" a vypálil tryskem ven.
"Být vámi, následoval bych ho." Doporučil jim Lex.
"Jen si tu nechám nějaké věci na večer." Kývnul Martin. Přehodil přes křeslo několik obalů na šaty plné kostýmů a popadl Kubu, který byl evidentně příliš zaujatý Lexovou postavou. "Jestli z něj okamžitě nespustíš oči, začnu žárlit." Strkal ho před sebou ze dveří. "Jo, a hezký den."
Lex si povzdechl. Buď jim všem bude muset vzít klíče, nebo vymyslet nějaké znamení, aby mu necourali po bytě, když tu někoho má. Ještě na tom zapracuje. Vrátil se do ložnice a vklouzl pod deku. Jo, vezme jim klíče!
Míša se zavrtěl a v polospánku ho napadlo, že jeho povlečení voní nějak jinak. Víc květinově. Tohle vonělo sexem. Pousmál se. Takže se mu ta včerejší noc nezdála. Bál se otevřít oči. Přemýšlel, jestli by nebylo lepší zase rychle vypadnout. Zaposlouchal se. Slyšel pravidelný dech, tak se odvážil otevřít oči. V duchu zaklel. Dech sice byl pravidelný, ale Lex nespal. A díval se přímo na něj.
"Ehm… ahoj?" zkusil to.
"Ahoj."
"Mám pocit, žes mi včera tak trochu poničil oblečení." Začal první věcí, která mu naskočila. Vybavoval si, jak prudce a netrpělivě ho Lex svlékal. Měl pocit, že to možná odnesly kalhoty. A věděl jistě, proč plácl tohle. Souviselo to s jeho myšlenkou na rychlý ústup.
"Je to možné." Připustil Lex. "Můžeme se na to pak podívat."
"Pak?"
"Spěcháš někam?"
"No, vlastně ani ne."
"Skvělé." Pousmál se Lex a pomalu a rozverně z něj za cípek stáhnul deku. "Včera mě docela zaujala tvá poznámka o homo erectus. Rád bych ji nějak rozvinul a zpracoval."
Míša ztěžka polknul v očekávání. "Ehm, ro-rozvinul?"
"Hm, a zpracoval. Hlavně tu druhou část." Jeho dlaň sklouzla po Motýlkově břiše a neomylně našla svůj cíl.
"Zpracoval. Druhou část. Co?" Zasténal Míša a přivřel oči.
"Homo ještě trošku rozvineme a erektus zpracujeme." Pousmál se Lex spokojeně. "Myslím, že je to hezká zábava na sobotní dopoledne."
Míša jen zoufale zasténal.
Roman seděl s Martinem a Kubou v kavárně a tvářil se ještě pořád značně vyjukaně. Lexe sice vídal skoro nahého, ale většinou to čekal. Měl pocit, že je v šoku a jen tak se z něj nevyhrabe.
"Koho myslíte, že tam měl?" zeptal se Martin. Usrknul ze svého hrnečku čaj a lehce přejel Kubovi po stehně. Jemně a skrytě, aby to Roman neviděl.
"Já to snad radši ani nechci vědět." Prohlásil Roman.
Kuba jen pokrčil rameny a zadíval se na Martina. Roman se ušklíbnul. Doufal, že tyhle zamilované pohledy už Kubíka přešly. Doufal marně.
"No, Vojta to asi nebyl." Pokrčil rameny Kuba. "Ten jel za mámou. Vrací se až dneska odpoledne. Aby neprošvihl to maškarní. Navíc, Vojtu by před námi neschovával. A už vůbec by nás nepakoval pryč."
"Takže je to někdo jiný." Přikývl Roman.
"A ty jsi blesk." Pousmál se Martin. "Otázka je, budeme po tom pátrat nebo to necháme být?"
"Nechat si ujít Lexovu novou známost? Nikdy!" zazubil se Kuba. "Mě vážně zajímá, kdo mu to skončil v drápech."
"Třeba ten neznámý dorazí na to maškarní." Roman pomalu vstal. "Osobně si nemyslím, že bychom měli strkat nos do toho, s kým je teď Lex. Až nám to bude chtít říct, řekne. Nebo nám ho rovnou představí. Neměli byste do toho strkat frňáky." Vzal z opěradla tašku. "Takže se uvidíme večer na té akci. Já mám ještě něco domluveného. Ahoj."
"Bože, bože, božééééé." Michael se se smíchem hrabal z postele. "Já už vážně musím jít. Fakt!"
"Hm…" Zavrněl Lex a za kotník ho táhnul zpátky k sobě.
"Hej, ty seš fakt příšerně nadrženej tvor." Michael ho plácnul přes prsty. "Já už ale opravdu musím jít. Fakticky."
Lex se ublíženě stáhnul. "Dobře, ale večer se potkáme v baru."
Míša přikývl. "Jasně. Budu tam. I s kostýmem."
"Ty sis připravil i kostým?" pousmál se Lex. To skoro nečekal.
"No jistě, předpokládáš, že snad půjdu na maškarní nahej?"
"To mě nenapadlo. Ale jistě by to vypadalo velmi zajímavě. Na druhou stranu by se mi nemusely líbit pohledy, které by přitahoval tvůj motýlek. Tak se zkus nějak cudně zahalit."
"Provedu." Míšovi se konečně podařilo vyklouznout z postele a začal se shánět po oblečení. "Lexi, prosím tě, můžeš mi říct, kde mám tričko?"
"Někde tady jistě bude." Rozhlédl se Lex kolem. "Jak dopadly tvoje džíny?"
Michael si kalhoty navlékl na holé tělo a podrobil je zkoumání. "Myslím, že to přežily. I když se tomu divím. Měl jsem pocit, že povolily švy, jak jsi je ze mě serval."
"Nějak jsem si nemohl pomoct." Pokrčil rameny a také vstal. Pomalu přešel k Míšovi a pousmál se. Jeho ruka jemně pohladila místo švu v rozkroku. "Kvalitní. Vydržely."
"Kristepane!" Míša od něho odskočil. "Nešahej na mě, nebo to zas dopadne jak před hodinou!" Narážel na to, že už se pokoušel odejít dříve, jenže Lexovy doteky měly zřejmě nějakou čarovnou moc. "Odstup a drž ruce tak, abych na ně viděl."
Lex se rozesmál a zvedl ruce v obranném gestu. "Takhle nějak?"
Michael těžce polknul. Nějak to nemělo ten patřičný efekt. "Oukej, děláš to moc hezky. Všechno. Ale do háje. Zalez zpátky do postele a přikrej se až pod bradu. To bude nejbezpečnější." Spěšně ze země vzal tričko, které patřilo Lexovi, a navlékl ho na sebe. "A tohle se zabavuje. Vyměním ho s tebou, až tu najdeš to moje. Hezky z ruky do ruky. Do té doby ho budu mít v zástavě. To tričko bylo totiž moje oblíbené."
Lex se usadil na posteli a přetáhl si deku aspoň přes klín. "Podívám se po něm."
"Ty ho najdeš." Ujistil ho Motýlek. "Najdeš a předáš právoplatnému majiteli. Mně! Já k tomu tričku mám silný citový vztah. Opravdu hodně silný."
"Rozumím. Najdu." Přikývl Lex pobaveně.
"A nesměj se mi." Zamračil se Motýlek a přešel do obýváku, odkud ještě křičel na Lexe, zatímco si přes hlavu přetahoval mikinu. Zvuk jeho hlasu byl tedy mírně zkreslený. "A večer dorazím. Možná trošku později. A to tričko koukej najít, nebo se ti stane něco strašného." Bouchly domovní dveře a byl pryč.
Lex se pousmál a pomalu vstal. Má dneska ještě dost práce, ale tohle zdržení za to rozhodně stálo.
Žádné komentáře:
Okomentovat