Dneska bez větších průtahů. Od rána dřepím u počítače a pracuju na diplomici. Ještě pár dní a je po mně. Takže kdo ví, kdy dám další díl. Ale budu se snažit brzy, jakmile najdu chviličku času.
A co dneska? Dozvíme se, jak vznikla kapela, proč z ní odešel Honza a taky si trošku zdrbneme Gabriela... teda, budou k tomu tendence. Příště, zlatíčka, příště.
"Jste moc hodný, že jste přišli." Usmál se Vítek a celé trio u dveří se zatvářilo rozpačitě. První promluvil Adam.
"Viděli jsme dnešní noviny a… prostě jsme se chtěli ujistit, jak na tom jsi."
"Díky." Usmál se Vítek. "Už je mi dobře. Je mi líto, že jsem vás tak vyděsil, ale ty noviny určitě dost přeháněly."
"No, ono po tom, co se stalo s Honzou… auuu!" zavyl Darek poté, co ho Adam nakopnul do holeně. "Co blbneš, vole?!"
"To seš fakt tak blbej?" kývl Adam směrem k Marianovi. Všem bylo naprosto jasné, proč to Adam udělal. Jen Darkovi moc ne.
"Nejsem, ale nejspíš ze mě bude nadosmrti mrzák a skončím na vozejku. To do mě musíš kurva kopat? A proč vůbec?"
"Jinak to ani nejde." Odsekl Adam.
"Co se stalo s Honzou?" zeptal se do ticha Vítek, kterému uniklo, že je s nimi i Marian.
"Honza se podřezal." Ozval se po chvíli Marian a Vítek sebou trhnul.
"Já netušil, že jsi tu. Promiň."
"V pohodě, vím, že o Honzovi jde po firmě šuškanda. Asi je na čase uvést to na pravou míru."
"No to teda sakra je." Ozval se Darek, zatímco si masíroval natékající holeň. "Tos mě musel kopnout tak silně?"
"Začalo to, když jsme s Darkem končili střední." Kývl Marian na Darka a ten se jen zašklebil. "Vlastně to celý spískal Honza. Znali jsme se ze školy, Honza chodil o dvě třídy níž. Jednou za mnou přišel, že hraju dobře na kytaru a že by bylo fajn, kdybychom založili kapelu. Že by uvítal i Darka, že ho slyšel párkrát bubnovat a že je fakt boží."
"To vážně řekl?" Přerušil Darek vyprávění a vysloužil si několikanásobné "Pšššššt!"
"Fakt to řekl." Usmál se Marian.
"A pak jsme asi tři nebo čtyři roky jen tak zkoušeli a hráli po různých akcích." Doplnil Darek. "A já byl vždycky boží."
"Ty zrovna." Uculil se Adam. "V té době jsem se přidal já. A ujišťuju vás, že Darek nebyl ani z poloviny tak boží, jak si myslí."
"Ha ha ha!" uraženě zavrčel Darek a ostatní se rozesmáli.
"A pak přišel náš drahý archanděl." Marian se zamračil a slova "drahý" a "archanděl" pronesl takovým způsobem, že nenechal nikoho na pochybách, co si o něm myslí. "Slyšel nás hrát v nějakém klubu a došel k závěru, že bychom stáli za investici. Nic jsme proti neměli. Gabriel byl sice hajzl, ale o kapelu se staral dobře."
Marian se nadechl a pak pokračoval. "Ty zvěsti, že jsme s Honzou spolu něco měli, jsou pravda. Chodili jsme spolu. Tajně, aby se to nikdo nedozvěděl. Gabriel věděl, že jsem bi a věděl i o Honzovi, že je gay. Nevím, jak to zjistil, ale asi na to má nějaký radar."
"Viděl vás."
"Cože?"
Darek se ušklíbnul. "Jo, jednou po zkoušce."
"Jak to víš?"
"Já viděl jeho." Pokrčil rameny Darek, "A pak jsem viděl vás dva, jak se ocucáváte ve zkušebně, tak mi došlo, o co šlo."
"Aha. Zavolal si nás potom na kobereček a řekl, že jsme kapela, kterou mají zbožňovat holky a ty asi nebudou moc nadšený, když zjistí, že dva členové kapely spolu spí. Tak jsme to tutlali dál. Honzovi se to moc nelíbilo, ale mně to bylo jedno."
"Ale to měl pravdu."
"Darku, můžeš sklapnout?" otázal se ho mile Adam. Jmenovaný zmlkl a propaloval Adama pohledem. Lex nad tím jen vrtěl hlavou a Vítek byl naprosto potichu.
Marian chvíli mlčel. Tohle nebylo zrovna příjemný, ale když už byl u toho osvětlování, tak to hodlal říct všechno. Už to v sobě dusil až moc dlouho.
"Pamatujete si ten večírek na oslavu druhé desky?"
Adam i Darek rychle přikývli.
"S Honzou jsme se tam trošku pohádali. On se chtěl konečně přiznat ke své orientaci, abychom se už nemuseli schovávat. Ale mně to vyhovovalo tak, jak to bylo. Nemusím snad říkat, že mě obvinil z toho, že když jsem bi, tak mi dělá dobře, že po mně jednou holky a že by přestaly, kdyby věděly, že s ním šukám."
"Jo, tu vaši vášnivou hádku nešlo přehlídnout." Darek se ušklíbnul. On byl v obraze trošku víc než ostatní.
"Honza se pak dost opil a Gabriel ho prostě svedl. Moc mu nevěřím historku, že byli opilí oba."
Adam zavrtěl hlavou. "Byli ožralí oba dva. Viděl jsem je chvilku předtím, než zmizeli. Gabriel byl na šrot."
"Na tom už nezáleží. Druhý den se mi Honza přiznal. Já to nějak nezvládl a pohádali jsme se znovu. Představa, že mě podvedl, byla nemyslitelná. A to, že to bylo s archandělem, to bylo ještě horší. Už v té době jsme se s archandělem nesnášeli. Skoro jakoby to udělal schválně."
"A dál to znám." Ozval se znovu Darek. "Proto všechny ty narážky a tak. Honza pak odešel z kapely, protože's ho vyštval."
"Já se s tím prostě nemohl srovnat, no." Odsekl Marian naštvaně. "A nemysli si, že mě to nemrzí. Kdybych mu dokázal odpustit, tak se to nemuselo stát."
"Klid." Adam vstal a přešel k Marianovi, který se zdál být dost rozrušený. "To se dá pochopit, že tě jeho zrada zranila. Každý se s tím vyrovnáme jinak. Nemohl jsi za to."
"Adam má pravdu. Tohle je hrozně těžké." Ozval se tiše Vítek.
"Honza kapelu miloval." začal se Darek. Náhlé osvícení ho přinutilo v příběhu pokračovat, protože Marian se toho nezdál schopný a Darek měl celkem jasné tušení, co se stalo. Znal koneckonců oba dva moc dobře. "A taky miloval klavír. To, že odešel, ho trápilo. A i to, co provedl. A pak se prostě jednoho dne pokusil zabít. Podřezal si žíly. Naštěstí ho našli včas. Jenže Honza byl vždycky důsledný v tom, co dělal. Řízl moc hluboko. Život mu sice zachránili, ale… poničil si šlachy. Takže s klavírem konec."
"To je hrozný." Vydechl Vítek a pevně sevřel Lexovu ruku.
"Co se s ním stalo? Kde je?" zajímalo Lexe.
"Pryč." Odpověděl Marian tiše. "Někde v cizině, už ani nevím kde."
"Byl jsi za ním? Tenkrát v nemocnici?" zeptal se Vítek tiše. Nedovedl si představit, kdyby se tohle stalo jemu. Podvést přítele, byť ne tak docela úmyslně, pokusit se zabít a ještě přijít o možnost hrát na klavír. Nejspíš by to neunesl. Zastyděl se. On má vlastně báječný život. Jen ho zradil přítel. Stává se.
"Byl. Nechtěl se mnou vůbec mluvit. A kdyby archanděl netrval na tom, že klávesáka mít musíme, nikdy by ses k nám nedostal a tohle se nestalo."
"To mě moc mrzí." Vítek se zdál být otřesený. Začínal chápat, proč se s ním Marian nebavil. Byl náhrada za Honzu. Dost chabá náhrada. "Je mi to tak moc líto, ale jestli se potřebuješ vinit i kvůli mně, tak… je to hloupost."
"Někdo by měl dát lekci taky Gabčovi, aby viděl, zač je toho loket." Naznal Darek.
"Souhlasím." Přikývl Adam. "Po tomhle by mu měl někdo ukázat, že nemůže ničit životy."
"Ta rána, cos mu dal na večírku, byla parádní, škoda jen, že nestačila." Řekl uznale Darek na adresu Mariana.
"Byl jsem ožralej."
"To nevadí, kamaráde." Zazubil se na něj. "Ale ta teda sedla."
"Když už jsme u těch lekcí…" vzpomněl si Adam. "Neměl tady někdo na Gabriela nějakou špínu?" vrhnul pohled na Lexe, který se viditelně ošil. "Mě by totiž vážně zajímalo, co to bylo…"
"Vážně? To bych rád slyšel."
"Já taky."
Vítek mlčel. Měl by to chtít slyšet, nebo by mu to mělo být jedno. Ale na druhou stranu se bál toho, co uslyší.
Žádné komentáře:
Okomentovat