Tak abyste si nezvykli, že dávám nový díl jen ve středu, přepadovkáááááá! Pretynka je moc moc unavená, byla dlouho v laborce a leze jí to už všechno krkem. Vždycky jsem měla školu ráda, ale lízt do ní o prázdninách, to už je extrém i na mě.
Připadám si poněkud vyflusnutě, tak koukejte komentovat, ať mám dobrou náladu a dobře se mi píše... Jinak děkuji svým "skalním fanouškům", pokud vás tedy tak mohu nazývat, za nadšení, které projevujete nad touto povídkou. Však ono vás to přejde. Jak už jsem psala v komentářích, takhle povídka měla mít původně do třiceti dílů. Ale to bych fakt nebyla já, kdyby se mi to povedlo. Už mám rozdělanou část 31. a pořád se nemám k tomu skončit. A to už mám rozdělanou i navazující povídku, ke které vám snad brzy něco povím. Bude se odvíjet a navazovat na konec této, takže jsem trošku omezená tím, jak tohle dopadne. Promyšlenou ji mám z několika směrů a je otázkou, který nakonec použiju.
Kajícně se přiznávám, že mi Gabriel poněkud měkne. Jojo, přesně tak, zas sem to nezvládla. Původně to měl být hajzl od začátku až do konce. A fakt hodně velkej zmetek. Dobby vám můj záměr může potvrdit. Ale snad mi odpustíte, že to zas takový zmetek nebude. A doufám, že mi pak neutrhnete hlavičku...
Gabriel s Vítkem spolu stráví noc v hotelu a tentokrát ani jeden z nich nebude opilý. Tušíte, kam tím mířím?
Tenhle dílek bych chtěla věnovat Dobbymu za to, že mě nezabila, že jsem ji mrskla na betování rovnou šest dílů :-D Já vím, jsem hrozná. Pořád nic a najednou tě totálně zaspamuju :-D Dále Hug, že se na tenhle díl tak těšila (a doufám, že nebude zklamání) a taky Yellow za to, že mi zařídila nového čtenáře... aspoň doufám. Těch totiž není nikdy dost.
První noc v hotelu byla jen taková… hm, tulící. Vítek tvrdil, že je unavenej, ale to jsem mu moc nežral. Myslel určitě na ten trapnej odchod Lexe. A to mě hnětlo. Ten parchant mi prostě bude kazit den, i když je na kilometry daleko.
Líbal jsem Vítka a on byl pořád takový divně ztuhlý, tak jsem rezignoval.
"Co je to s tebou?" zeptal jsem se, když jsem se uraženě narovnal a odtáhl se od něj.
"Promiň." Pípnul a mně ho bylo skoro líto. Jen skoro, jasný? Já nikoho nelituju, mě taky nikdo nikdy nelitoval.
"Neomlouvej se a řekni mi, co to s tebou je." Naléhal jsem.
"Bojím se o Lexe."
"Ach." Vzdychl jsem otráveně. Nemohl jsem si pomoct, tohle mi prostě uteklo. "O co přesně se bojíš?"
"Prostě o něj. Je hrozně zahořklý, nevím co to s ním je. Takový nebýval. Nevěří ti."
Tohle u mě vyvolalo ušklíbnutí. "No, možná to je tím, že jsme spolu kdysi spali a já se nezachoval zrovna nejlíp." Cha, ale přesně to si ten ubulenec tehdy zasloužil.
"To se dá pochopit." Pokrčil rameny a přitulil se ke mně. "Jenže on mi kazí ty chvilky s tebou, pořád myslím na to, jak ti nevěří, jak je vůči tobě nepřátelský. Trápí mě to."
"Z toho si nic nedělej, prostě to pusť z hlavy. Lex už jiný nebude."
"Gabrieli?"
"Ano?"
"Miluješ mě?"
"Jistěže." Málem jsem si překousl jazyk. "Pročpak?"
"Mohli byste se s Lexem usmířit? Kvůli mně?"
Měl jsem sto chutí, poslat ho s takovou žádostí do prdele, ale kdyby se mi povedlo Lexe nějak vmanipulovat do… Hm, vytlačit ho Vítkovi ze života, a to definitivně… měl bych hotovo. Pokud by se Vítek s Lexem dostatečně rozhádali, a už by spolu nepromluvili, měl bych po starostech. Mohl bych si přestat hrát na zamilovanýho hňupa. Já se budu na oko snažit, ale Lex na tuhle hru nikdy nepřistoupí… a to by mi mohlo docela dost pomoct.
"Zkusím to." Řekl jsem blahosklonným tónem.
"Miluju tě." Přitiskl se ke mně.
"Tak mi to dokaž." Odpověděl jsem a Vítek se zarazil.
"Jak?" zeptal se vyplašeně.
Naklonil jsem se k němu a stáhl ho pod sebe. "Hádej."
"Gabrieli, prosím, dnes ještě ne."
"A jak dlouho mám ještě čekat?"
"Už dlouho ne, slibuju. Já jen… dneska se necítím ve své kůži a chci, aby to bylo dokonalé. Rozumíš mi?"
"Hm. Takže co chceš dělat? Půjdeme ven?"
"A nemohli bychom se prostě jen mazlit?" přejel mi rukama po pažích.
"Chceš mě zas navnadit, aby nic nebylo?"
Zamračil se a ruce spustil. "O tom to přece není."
"Možná, ale přesně takový to má výsledek."
"Promiň."
Seděl jsem na posteli. Druhá noc v hotelu a pořád nic. Díval jsem se na Vítka, jak leží na posteli, s rukama pod hlavou a nepřítomným výrazem.
"Gabrieli?" oslovil mě a já sebou cuknul.
"Hm?"
"Tak mě tak napadlo… Nenapustil bys mi vanu?"
"Jo, klidně…"
"A… nepřidal by ses?"
Zadíval jsem se na něho a pousmál se. Že by přiblížení se cíli? Cha!
Ta vana sice nebyla tak docela to, v co jsem doufal, ale nakonec… byla to startovní čára. Vítek v té horké vodě krásně zvláčněl a já si tak užíval horkého poddajného těla.
Ta teplá pára příjemně uvolňovala a uspávala. Vítek se jen vlnil a sténal pod mými doteky a já sprostě zneužíval situace, abych ho rozpálil natolik, aby prostě neodolal. A dařilo se mi. A kurevsky mi pomáhala ta voda. Přitáhl se ke mně, aby mi mou péči oplatil a dal mi tak skvělý přístup do jeho klína a k zadku.
Nakonec jsme příjemné teplo vody opustili, nemohl jsem riskovat, že bych ho v zápalu divokého sexu utopil. Vytáhl jsem ho z vany a ještě mokrého, s kapkami vody klouzajícími po těle, uložil do postele. Klekl jsem si nad něj a naklonil se. Prsty jsem přejel po jeho břichu a vyjel až ke krku.
"Počkej, budeme mít mokrou postel." Vítek se snažil vyklouznout.
"Koho to zajímá?" optal jsem se a vtlačil ho zpátky do matrace. "Je to jen voda." Zavrněl jsem mu do ucha a dál se dobýval do země zaslíbené. Ale šetrně, aby se mi ta porcelánová panenka nerozbila. Nechci si hračku rozbít, než si ji pořádně užiju.
Ale když už jsem se propracoval tak daleko, nemínil jsem to slastné místečko opustit. A to, že je opravdu slastné, jsem slyšel zcela jasně. Vítek pod mýma rukama sténal a kroutil se.
Bylo to jasný a už naprosto neodvratný. Vítek bude můj. Zasekl jsem drápky a už jsem ho nemínil pustit. Nikdy.
Cítil jsem jeho tělo, jak mi hladově vychází vstříc. Věděl jsem, že ho dostanu. Bylo jen otázkou času, kdy mi podlehne.
Pevně jsem ho chytil v pase a přizvedl si ho do klína. Prohnul se jako struna a zasténal, když se naše těla otřela o sebe. Cítil jsem jeho tep, jak rozechvíval jeho hrudník, cítil jsem jeho dech na mém krku. Hučelo mi z toho v hlavě, a nejen tam.
Přitiskl se ke mně a na chvíli strnul. "Gabrieli…" zašeptal. Jeho dech se odrazil od mého ucha.
Byl jsem úplně mimo. Vůbec netuším, co se mnou bylo. Ale v tu chvíli, v tuhle chvíli jsem věděl naprosto přesně, že bych mu nedokázal ublížit. Pro tuhle chvíli.
Přejel jsem dlaněmi po jeho zádech. "Co se děje?"
"Nic, vůbec nic." Přitiskl se ke mně těsněji. "Jen… už to asi nevydržím."
Tiše jsem se zasmál. "To ale není vůbec žádný problém." Položil jsem ho a lehl si nad něj. Sám už jsem byl dokonale vzrušený, a jak mi neuniklo, Vítek taky. Chtěl jsem ho, strašně jsem ho chtěl. Na chvíli mi připadalo, že nezávisle na mém skvostném plánu. A bylo mi fuk, že už jsem ho jednou měl. Nepamatoval jsem si to. A já chtěl vědět, jaké to s tímhle klukem bude. Strašně jsem po tom toužil. Už jen jeho doteky byly rozdílné od toho, co jsem znal.
Když jsem do něj začal vnikat, překvapilo mě, jak svraštil obočí a rychle se vytáhl ke mně, aby mě políbil. Jakoby tu bolest a nepohodlí chtěl prostě něčím přebít. Divil jsem se tomu, ale podvolil jsem se. Vklouzl jsem jazykem do jeho úst a pořádně je plundroval. Cítil jsem jeho zrychlený dech i jeho vzdechy. Strašně mě vzrušovaly ty vibrace, které procházely jeho tělem.
Líbali jsme se po celou dobu, co jsem do něj vstupoval, celou dobu, co jsem ho svými pohyby nutil sténat, a celou dobu, co jsem potom zůstával v jeho těle. Jen na jeden malý okamžik se naše rty oddělily - když jsem ho dohnal k vyvrcholení a následně prožil svůj vlastní orgasmus.
Pořád jsem cítil jeho dlaně na svých zádech. Svíral mě pevně. Pak se jeho svaly konečně uvolnily. Ale dech byl pořád ještě splašený.
Vyklouzl jsem z jeho těla i objetí a složil se vedle něj. Sám jsem nemohl popadnout dech a připadal si jak v nějakým špatným filmu. Ne, tohle nemohl být nejlepší sex mého života, prostě nemohl!
Vítek se okamžitě stulil ke mně. Uhnízdil se na mě, jak nějaký druh hada. Tak příjemně hřál. Přímo z něj sálalo horko.
"Miluju tě." Zašeptal tiše a položil si hlavu na můj hrudník. Automaticky jsem ho - sakra, co to dělám? - přivinul k sobě.
"I já tebe." Kurva, co to melu? Tohle nebyla hra, tohle bylo... ze mě? Proboha, fůj. Nic takového!
Žádné komentáře:
Okomentovat