Tak mám za sebou vážně rozlítaný víkend... Praha, Brno, České Budějovice... V sobotu jsem absolvovala brněnské TechAgro a mám toho vážně až séééém. Sice mě zemědělská technika vůbec nezajímá, ale aspoň jsem si sedla do hodně velkého kombajnu :-D Ale ve výsledku docela zajímavě strávený den. Na to, že jsem tam původně vůbec neměla jet, to bylo fajn a dozvěděla jsem se například, co to je míčová napáječka... no fakt jsou tam míče :-D
Ale k povídce... sice jsem původně členy kapely, ke které má Vítek patřit, nechtěla moc rozebírat, ale nakonec jsem si řekla, že tihle kluci se nám postarají o trošku legrace. Mě tedy hodně. Zjistíte, kdo je nejsprostší člen kapely, kdo z nich nejvíc štve Gabriela, a že fakt hodně... A ještě pár jiných věcí...
Jednu věc ale Lex Vítkovi neřekl. To, že se Gabrielovi podvolil. Poprvé za svůj život se podvolil, a o to bylo horší Gabrielovo odmítnutí.
Díval se na Vítka a nedokázal si představit, že by se i on mohl zaplést s Gabrielem. Vítek byl sice pohodář, ale pokud by se do Gabriela zbláznil, a tuhle možnost Lex rozhodně nevylučoval, nedělalo by to dobrotu.
"Dík, žes mi to řekl." Ozval se po chvíli ticha Vítek a sáhl po dveřích, aby si otevřel. Lex se rychle natáhl přes něj, aby mu pomohl. Setrval nad Vítkem, ale déle než by situace vyžadovala.
"Slib mi něco."
Vítek překvapeně otočil hlavu jeho směrem.
"Ať se stane cokoliv, nesmíš Gabrielovi dovolit, aby tě jen tak beztrestně využil. Neustupuj mu ani o píď, klaď si podmínky, stanov hranice. On tě teď potřebuje kvůli té kapele, tak si na tebe tolik netroufne."
Vítek se usmál. "Neboj se o mě. Poradím si."
Lex seděl v křesle a kroutil nevěřícně hlavou. Gabriel se snažil obhájit nový Vítkův image.
"Co se ti na tom sakra zase nelíbí?" vyjel už napruzený Gabriel.
"Tohle není Vítek." Odpovídal Lex klidně.
"Jak, to nejsem já?" Zajímalo Vítka, který trpělivě zkoušel všechno to oblečení.
"Tak o co jde? Barva? Nebo styl?"
"Bílá mu nesedí." Odpověděl Lex. Gabriel se bojovně narovnal, vyplivl na Lexe pár urážek a naštvaně třískl dveřmi.
Vítek se pomalu usmál. "Já vím, že tohle tě musí šíleně bavit, ale víš, že tím trpím i já?"
"Sám jsi to přece chtěl. Přestávám ochraňovat."
Vítek si zoufale povzdechl. "Tak hele, ještě si budu muset na sebe něco navlíct, a příště s sebou vezmu Klárku. A budeš mít po legraci."
"No dobře." Souhlasil Lex nakonec. "Už toho nechám. Tohle poslední ti stejně asi sedí nejlíp."
"No a co to na sobě vlastně mám?"
"Možná Gabriel i k něčemu bude…" uvažoval Lex. "Vážně v tomhle vypadáš dobře. Ta bílá košile ti vážně sluší, vypadáš jak slušňáček."
"Já jsem slušně vychovanej…" namítl Vítek a nahodil andílkovský úsměv.
"Ukaž?" Lex vstal a natáhl se k Vítkovi, aby mu trochu upravil vlasy, co mu spadaly do tváře. "Potřeboval bys ostříhat."
"Jo, já vím. Ale vždycky na to zapomenu." Pokrčil rameny. "Asi si nechám narůst dlouhý vlasy."
"Jen to ne."
Vítek byl poněkud nervózní. Dneska ho Gabriel poprvé vedl představit členům skupiny Madhouse, ke které se měl přidat. Už o nich docela dost slyšel a byl nervózní právem.
Marian, zpěvák a kytarista, seděl za stolem s nohama nahoře a znuděně listoval v časopise. Darek pololežel na pohovce a šťouchal paličkama do posledního člena kapely a druhého kytaristy Adama.
První si všiml Gabriela, který vedl za paži Vítka, protože mu nepovolil vzít s sebou Randyho, Adam.
"No ty vole, se z toho poseru. Ty už máš za Honzu náhradu?"
Gabriel nehnul ani svalem. "Co takhle nějaký pozdrav? A kolikrát ti mám sakra opakovat, že máš mluvit slušně."
"Hlavně, že ty jsi slušňák nad slušnáky." odsekl.
"Já nejsem vidět, ty děláš reklamu téhle kapele, tak na to laskavě mysli!"
"Hele, Gabčo," zasmál se Marian a zvedl hlavu od časáku. "Jsem si říkal, koho nám to hodláš přivést. Ale tohle je jako co?"
"Ještě jednou mě takhle oslovíš…" zasyčel Gabriel výhružně a probodl Mariana, nejsebevědomějšího člena kapely, tak ostrým pohledem, že dotyčný okamžitě zmlkl.
Vítek se usmál, ale pořád mlčel. Připadal si poněkud divně. Ale bylo milé zjistit, že existují lidé, kteří se Gabriela zas tak moc nebojí.
"Darku, kurva, já ti ty paličky narvu do prdele, jestli toho nenecháš." Ohnal se po jmenovaném Adam.
Gabriel se ušklíbnul. Vítek se snažil předstírat, že tam není.
"Polib mi." Doporučil Adamovi Darek a šťouchal do něj dál.
"Tak a dost!" zavrčel Gabriel. Bubeníkovi paličky vytrhl. "Jestli mě budete srát, tak budete ještě rádi, kdyby to byly jen ty paličky. A teď mě koukejte poslouchat, nebo se zas vrátíte tam, odkud jsem vás vytáhl, jasný? Opakovat to nehodlám."
"Hele, Gabrieli… neměl by sis vzít volno? Jsi nějak přehnaně agresivní." Uculil se na něj Marian, který se z archandělova zuření vždycky vzpamatoval nejdřív.
"O moje volno se ty nestarej! Radši zvedni prdel, než tě do ní nakopu a naber směr zkušebna."
"Zajisté, šéfe." Zahučel Marian, elegantně odhodil časopis a vstal. "Pojďte, volové, než tady Gabčovi prdne nějaká cévka."
Vítek sotva potlačil uchechtnutí. Ani nemusel vidět, aby mu došlo, že i jeho sjel Gabriel vražedným pohledem. Cítil pevný stisk na paži, a že ho někam vede. Zřejmě do té zkušebny.
"Co je tohle?" Adam si prohlížel nové klávesy.
"Vítek je slepý, takže potřebuje svoje." Osvětlil Gabriel a postavil Vítka k nim. "Kdyby něco, řekni. Teď to jen tak zkusíte nanečisto. Od příště budeš mít někoho k ruce."
"Dobře." Kývl Vítek a prsty pohladil klávesy.
"Slepej? Gabčo, to už si z nás vážně děláš prdel. My nebude hrát s nějakým slepejšem. Jsme špičková kapela!" ušklíbl se Marian.
"Jste špičkový hovno!" Odsekl Gabriel. "A já určuju, s kým budete nebo nebudete hrát. Tak drž hubu a krok, nebo můžu vyměnit i tebe."
"To teda nemůžeš!" Marian se okamžitě postavil do opozice.
"Chceš se vsadit, ty zmetku usoplenej?"
Adam protočil panenky. "Vážně vás to ještě baví?"
"ZMLKNI!" zavrčeli oba dva.
Výměna názorů mezi Gabrielem a Marianem byla dlouhá a úmorná. Vítek si tam připadal opravdu nepatřičně. Tuhle hádku přece vyprovokovala jeho přítomnost.
"Netvař se tak. Hádají se vždycky, a zas tak moc jim nezáleží na tom, kvůli čemu."
Vítek rychle otočil hlavu. Tenhle hlas neznal a díky tomu, jak na tebe Marian a Gabriel ječeli, tak ani nezaznamenal nikoho přijít.
"Promiň, nechtěl jsem tě vyplašit." Usmál se dotyčný. "Hele, kluci, než ti dva skončí, nedáte si kafe? Tohle může trvat i hodiny."
"Myslíš si, že se leknu takovýho arogantního blba, jako jsi ty?"
"Máš pravdu. Tohle bude na dlouho. Co se někam uklidit? Je v kumbále volno nebo se tam už někdo schovává před hněvem těhle dvou stvůr?" zeptal se klidně Adam a hodil pohled na ty dva.
"Ty si fakt myslíš, že mě tu budeš jen tak beztrestně srát? Poletíš odsud rychlejc než použitej kondom!"
"I kdyby tam někdo byl, vecpeme se tam." Přišel k těm dvěma blíž Darek. "A tady toho chudáka vezmem s sebou. Jak se zdá, tak nemá tušení, do čeho vlezl."
"Cha, ty si o sobě fakt hodně myslíš, ty zasranej teplouši."
"Přitvrzujou." Povzdechl si Adam. "Fakt je na čase vypadnout."
Vítek ucítil, jak ho někdo bere za paži. "Neboj, až se přestanou takhle krásně titulovat, tak si nás najdou. Já jsem Radek. Kdybys někdy něco potřeboval, tak mě najdeš tady. Starám se o aparatury, aby vám to dobře hrálo." Usmál se.
"Jak jsi mi to řekl, ty podělanej homofóbe?"
Žádné komentáře:
Okomentovat