Dneska další kapitola. Tímto končí kapitoly, které jsem měla dopředu a od zítřka tvrdě makám na dalších.
Seděl jsem na posteli. Jen jsem civěl před sebe a modlil se, aby se Vojta pod postelí nezačal smát. Otec měl totiž ještě touhu poučit mě o sexu. Naštěstí vždycky klepal, takže jsem stihl strčit Vojtu pod postel a schovat i jeho kabát a boty. Teď jsem si připadal dvojitě trapně. Díky otcovu inovativnímu výrazu pro penis "nástroj lásky", jsem rudnul až na prdeli a vědomí, že to slyší Vojta, bylo snad ještě horší, než to poslouchat.
"Tati, prosímtě.", zaúpěl jsem asi po půl hodině, "Nejdete dneska s mamkou do divadla?" Vzpomněl jsem si na informaci, kterou mi podala sestra ráno u snídaně.
Otec se zachmuřil. "Pravda, ale nemůžu…"
"Tati! Klidně můžeš. Jsem dospělej, technicky vzato. Osmnáct mi bylo. Slibuju, že ti každého potenciálního milence dovedu a můžeš ho hnát na testy HIV. Jestli projde, vyspím se s ním pod tvým dohledem."
Otec se natáhl a já slízl pohlavek. "Jsi drzý spratek. Vidět to nemusím, ale byl bych rád, kdybys mi své budoucí milence aspoň představil." S tím se zvednul.
"Promiň tati, ale chápej, že mi tvoje kázání na téma první sex poněkud vadí. Slibuju, že až budu mít přítele, představím ti ho. Ale teď už prosímtě běž, ať stihnete to divadlo. A užijte si to."
Otec konečně vypadl. Chvíli bylo ticho a pak se ozval tichý smích. Vojta se vyškrábal zpod postele a tlemil se od ucha k uchu.
"No tak tohle bylo drsný."
"Ocenil bych, kdybys na to zapomněl." zavrčel jsem poníženě.
"Promiň, jen jsem čekal, kdy řekneš, že jednoho zrovna máš pod postelí."
"No to by teda byla paráda."
Natáhl ke mně ruku a stáhl mě na zem k sobě. "Nebo snad nejsem potencionální milenec?"
"Nevím, ještě si to promyslím." Pokrčil jsem rameny. "Prvně musím přece zvládnout základy ne?"
Usmál se a přikývl. "Máš naprostou pravdu, na závěrečnou zkoušku je času dost."
"Slíbil jsi, že mě všechno naučíš." připomněl jsem a stydlivě k němu natáhnul ruku. "Chtěl bych první lekci, pane učiteli."
"Neprovokuj mě, nebo se ten učitel ve mně začne projevovat." Pousmál se, sevřel mou ruku a přitáhl si ji. Nikdy by mi nepřišel polibek na hřbet ruky tak vzrušující, ale tohle mě naprosto odrovnalo.
"Ale já tě chci poznat. Všechny tvoje stránky…uč mě, Vojto." Věděl jsem, že studuje pajdák, jen mi nechtěl říct, co za předměty. A já bych hrozně rád byl jeho žákem. I když v poněkud jiném kontextu.
"Rozmyslím si to." Pousmál se a prohlížel si moji ruku. "Máš moc krásné ruce."
Zamrkal jsem. "Prosím, první lekce dneska…"
"Nejdřív na tebe spěchám a pak jsi sám nedočkavý?"
"Víš přece jak to myslím, ne?" Snažil jsem se zůstat klidný.
Vojta se usmál a jeho rty mě opět lehce políbily. Tentokrát mi vtiskl polibek do dlaně. "Mám rád tyhle něžnosti. Možná víc než sex, i když ten k tomu také patří. Dobře, dneska první lekce."
Usmál jsem se a dychtivě přikývl. "Děkuju." Sledoval jsem omámeně jeho rty, jak klouzaly po mojí ruce. "Co to děláš?"
"Chci ti ukázat, jak může být taková pozornost příjemná." Pousmál se a mou ruku pustil. "Vadí ti to snad? Není ti to příjemné?"
Skoro jsem zavyl. Bylo mi to příjemné a jak. Strašně se mi to líbilo. Rychle jsem zavrtěl hlavou. "Pokračuj, prosím."
Stáhl si mě blíž. Klečel jsem vedle něj. Sice mě pekelně tlačila kolena, ale nedovolil jsem si ani malinký pohyb. Podíval se mi do očí a já měl pocit, že mě má ve své moci. Jakoby mě zhypnotizoval. Vzal moji hlavu do dlaní, palcem mi přejel po tváři a sklonil se blíž. Dech se mi zadrhl a pořád jsem na něj civěl.
"Zavři oči, Jakube, bude to tak… intenzivnější." zašeptal. Jeho hlas jsem takhle ještě neslyšel. Naštěstí, protože jsem málem vyletěl z kůže. Začínal jsem mít pocit, že mě Vojta očaroval. Martin by mi na to nejspíš řekl, že jsem podlehl jeho kouzlu. Asi to tak bylo, zamiloval jsem se do toho budoucího učitele až po uši.
Poslechl jsem. Zavřel oči a poněkud křečovitě se ho chytil za paži. Znovu jsem tak uslyšel jeho tichý hlas. Nebudu vám to zamlčovat, byl to takový ten hlas, který se vám ozývá ve snech a láká k něčemu naprosto úžasnému. Ten hlas, který se vždycky vyplatí poslechnout.
"Kubí, neboj se." Cítil jsem jeho ruku ve vlasech, jak mě zlehka pohladil. "Je to v tvojí režii. Nebude se ti to líbit, přestanu. Stačí mi stisknout ruku." Sevřel moji dlaň ve své. "Uvolni se. Nemysli na nic, dělej prostě to, co chceš…"
Sehnul se a já ucítil jeho rty na svých. Lehce mě políbil. Pak jsem na svém horním rtu ucítil jeho jazyk. Zatřáslo to se mnou a já mu nevědomky stiskl ruku. Okamžitě se odtáhl.
"Promiň."
Zíral jsem na něj jako na přelud. "Já… promiň, to… to samo." Vykoktal jsem.
Chvíli si mě prohlížel a pak se začal smát. Stáhl mě blíž, těsně k sobě. "Jsi nervózní. Je to takové roztomilé." Znovu mě políbil. Tentokrát jsem se snažil trošku ovládat, ale bylo to těžké. Zrovna ve chvíli, kdy jsem se už téměř jeho polibku podvolil, uslyšel jsem cvaknutí kliky.
"No do hajzlu…" Byl to neomylně hlas mé drahé sestry a právě si tím vysloužila trest smrti.
Odtrhl jsem se od Vojty, a kdyby mě nedržel, nejspíš bych se jí rovnou sápal po krku. "Co tu sakra zase děláš?"
"No, naši šli do divadla, tak jsem si říkala, že ti udělám společnost, když máš zaracha." Odmlčela se a pak se uchechtla. "Ale jak tak koukám, zřejmě to není potřeba."
"Vypadni a okamžitě!" Zaječel jsem a bojoval s touhou šlápnout jí na krk a pocitem, který ve mně vyvolávaly Vojtovy doteky. Ten mizera mě normálně ošahával!
"Snad se toho tolik nestalo!" Pokrčila sestra rameny, když poznala, že mě na ni Vojta nepustí. "Vyvádíš, jak kdybych vás vyrušila přímo při…"
Zcela rozumně se okamžitě vypařila, protože jinak by mě ani Vojta neudržel. Nejspíš ji stejně jednou zabiju, a každý soud mě bude muset osvobodit. Tohle je prostě proti Ženevským konvencím.
Vojta si mě stáhl zpátky k sobě, opřel si hlavu o moje rameno a začal se smát. "Rozhodně se nenudíš."
Snažil jsem se stále vydrápat z jeho objetí a jít té huse zakroutit krkem. Prvně otec a jeho přednáška o sexu, teď tohle…co to bude příště? Přijedou bábi s dědou, aby mě poučili o používání kondomu? Chci umřít. Nebo ještě líp, chci je všechny zabít!
Vojta se ale zřejmě rozhodl, že je na to času dost, protože mě nepustil. Mačkal mě v náručí. Po chvilce jsem ucítil jeho jazyk na svém krku a to vyvolalo zděšené vykviknutí. Jsem fakt magor. Mě se to jako fakt líbilo, ale měl mě sakra varovat, než mi začne olizovat krk!
Kupodivu ho to pobavilo, mizeru. "Copak?"
"Nejsem lízátko."
"Vážně ne? Ale co mě tedy tak pomýlilo?" Předstíral údiv. Musím říct, že nepříliš zdařile. "Jsi sladkej."
Žádné komentáře:
Okomentovat