Část II.

Takže, jelikož jsme opět dotvořili další část té naší blázniviny, tak vám ji rovnou předkládám (tahle záležitost se nebude vyskytovat nijak pravidelně, prostě ji sem šoupnu až se mi zachce). V tomhle díle už se přidá další (poslední?) postava děje. Andrewa nepáchá nikdo menší než Mrně (omlouvám se velice, ale zřejmě ti to už zůstane!!!). Nebudu to příliš komentovat, to už bude na vás, až si to přečtete (a komentujte hodně, jelikož Arag je velmi komentuchtivý...)

---

Daren - "Aragu, ty poleno smrkový. To byla jen šiška. Já tě ani bavit nemusím, ty se zabavíš sám." Rozesměju se. "Čeho se vlastně tak bojíš? Slíbil jsem ti přece, že tě ochráním."

Arag - "Víš, tvoje ujištění dneska poněkud ztratilo na ceně." trochu se opráším. "Že ty mi okoukáváš zadek?" zeptám se podezřívavě.

Daren - "Samozřejmě, jen čekám na vhodnou chvíli, kdy tě budu moc znásilnit. Nezačínáš být takhle náhodou trochu paranoidní?" Zašklebím se na něj. Jak si může něco takového vůbec myslet. Dobře, tak ne že bych se vůbec nekoukl, ale zase ho neočumuju jak hovězí u řezníka. "Jako chápu, že moje orientace pro tebe může představovat jistý problém, ale pokud vím, tak ti tu nemravné návrhy nedělám a ani to nemám v plánu. Představuj si, že jsem ženská, ale tak ošklivá, že bys neměl zájem ani v nejmenším a je to. Zhruba tak si to představuju já."

Arag - "No tak to ti teda pěkně děkuju!" pokusím se představit si ho jako tlustou hnusnou ženskou s něčím co připomíná vřed místo nosu. "No, myslím, že raději zůstanu u tvé normální podoby nebo mi ještě bude blbě."

Daren - "Zřejmě máš příliš bujnou fantazii... " Pousměju se a přejdu k němu blíž. "Aragu, ty vážně nejsi na kluky? Ani trochu?" Sjedu jeho tělo pohledem. "U čarodějů to není zas tak vzácné, často jsou i tak říkajíc podobojí." Pozoruju ho, jeho výraz. To, jak se na tohle bude tvářit.

Arag - "Ne, jsem pouze na holky, ženy a dívky. Kluky a ani nic jiného neberu!" odpovím.

Daren - Zamračím se. "Proč tak radikálně. Už jsi to snad zkusil?" Sjedu ho pohledem. "Víš přece, že nemáš soudit něco, cos nezkusil."

Arag - "To je jen taková pomůcka, stejně jako zákony. Každý říká: 'dělej tohle, dělej tamto, tohle nesmíš, tohle musíš' ale nikdo se tím doopravdy neřídí. Viděl jsi snad už profesora, který by dodržoval zákaz kouření? Já teda ne. Takový profesor je stejně tak mýtická postava jako třeba drak." odpovím. "Magie stejně lidem jen leze na mozek. Málokterý mág nad padesát to má v hlavě v pořádku. Pak už jen mumlají nesrozumitelné bláboly a každý si myslí, že to je proroctví." znechuceně mávnu rukou.

Daren - "Mýtická postava jako drak?!? Asi jako ten, cos ho vyčaroval a málem srovnal školu se zemí?" Změřím si ho pohledem. "Zákony jsou náhodou dobré, jen musíš vědět, který můžeš porušit a který ne."

Arag - "Nemám rád zákony celkově. Zbytečně to pak člověka svazuje. A když vidím, že je stejně nikdo nedodržuje a já MUSÍM tak mně to pěkně štve." poznámku o drakovi přejdu mlčením. Nechce se mi na to moc vzpomínat. Málem mně vyhodili.

Daren - "Aragu, ty seš prostě pako." Zavrtím hlavou. "Bereš to moc dramaticky, profesoři nemají zákaz kouření, to jen my. Až z tebe bude profesor, o čemž pochybuju, tak budeš moct taky. Proč to tak řešíš. Někdy je to docela zábava. Vymýšlet, jak to či ono obejít."

Arag - "Ten les je snad nekonečný!" zavrčím. Pak navážu"Nejde mi jen o to kouření. Profesoři si zkrátka na škole můžou dělat  co chtějí. Slyšel jsi třeba o dívčích sprchách ve druhém patře severního křídla? Mají tam magicky očarované zrcadlo, které vysílá odrazy přímo do ředitelovy kanceláře. Každý pátek večer tam mají sezení a mně je jasné co tam dělají. Jednou když jsem se tam pokusil dostat mně pokousala socha draka přede dveřmi. V té škole jde o život!"

Daren - "Patřilo ti to. Co tam máš co dělat? Ale ti profesoři jsou fakt hovada, šmírovat holky..." Zavrtím hlavou. "Je to hnus. Něco takového je ale i v klučičích ve třetím." Pousměju se jak sluníčko, protože vím, že tam Arag chodil.

Arag - "Hnus? A ty mi koukat na zadek můžeš?" zeptám se. Pak mi teprve dojdee co říkal potom a zblednu. "V-ve třetím?" rozkoktám se.

Daren - "Jasně. Ty to nevíš? Proč myslíš, že tam skoro nikdo nechodí." Začnu se smát jeho výrazu. "Jeden čas kolovaly po škole velmi zajímavé fotky. Od té doby jsem do tebe blázen." To už si vymýšlím, ale baví mě ho škádlit. "Mimochodem, já ti teď na zadek sice koukám, ale není to tajně a ty o tom víš." Jak řeknu, tak udělám. Přišpendlím pohled na jeho pozadí.

Arag - "Fotky." zopakuju a zblednu ještě víc. Vzpamatuju se až po několika minutách "Přestaň mi koukat na zadek! Cítím se dost nepříjemně. Radši koukej na přírodu." poradím a sám začnu sledovat okolí. Ani ne po minutě toho nechám. "Fajn, není to tak zábavné jak bych čekal. Strom, strom, strom, strom, keř, strom, strom, keř, strom, člověk, strom, keř..." odmlčím se.

Daren - "Jistě, fotky, velmi kvalitní, detailní a maximálně povedené." Pousměju se. JO, takové fotky mít, tak mám postaráno o zábavu na dlouhé zimní večery. Pohled od jeho pozadí nicméně neodtrhnu. Na jeho výčet přírodnin dělám jen "Hm." Naprosto zabrán do detailního zkoumání jiných přirodnin. Tedy, jisté přírodniny tvořící s jinými celek.

Andrew - Jdu po cestě podél lesa. Cestovní plášť šitý na míru za mnou jen vlaje. Tvářím se dosti naštvaně... taková zbytečná chyba. Ale prý jsou tu gobliné, možná to nakonec nebylo tak marné. Nějak moc nevnímám okolí.

Arag - "Nech toho, někdo jde." syknu a dělám jakoby nic.

Daren - "Tak jestli je to nějaká důchodkyně, tak padej do křoví. Nemám v úmyslu dávat nějaké babce umělé dýchání jen proto, že se neumíš oblíct." Zaculím se na něj. "A bacha na gobliny, můžou být schovaní a jen čekat, až za nimi sám přijdeš." Prostě si to nemůžu odpustit.

Andrew - Zaslechnu slovo goblin a zvednu hlavu, pak si všimnu těch dvou. Možná by mi mohli pomoct. Zamířím k nim, ten jeden vypadá nějak divně. "Zdá se, že tohle bude lepší než goblini," zamumlám si pro sebe a nahodím úsměv. 

Arag - "Proč se ten kluk tak divně směje? Mám z něj husí kůži..ehm..na zadku." poškrábu se. "Už začíná i svědit. To se děje vždycky když nastanou problémy." povzdechnu si. "Už se mu asi nevyhneme."

Daren - "Netuším, ale rozhodně je zajímavé, že tě svědí zadek... " Pousměju se. "Nechceš poškrábat?" Mrknu na něj. "Mohli bychom, ale dalo by to moc práce. A už vím, proč se směje, co třeba proto, že jsi nahatej."

Andrew - Když dojdu blíž a uvidím to detailněji, málem se přizabiju o jeden z kořenů stromu. Raději tedy zůstanu stát, teď nějak nevím, jestli pokračovat nebo ne, rozhodně jsem něco takového nečekal v takovém zapadákově... a ještě je to celkem pěkný kluk. Olíznu si rty.

Arag - "Máte oba potřebu na mně zírat?! Ano, kouká mi zadek, a ne, ani jeden z vás ho nedostane!" zakřičím snad na celý les. V obličeji jsem rudý jako napůl uvařený rak avšak moje pozadí je zbarveno spíše růžově.

Daren - Jen protočím oči v sloup. To není chlap, je to hysterická ženská. "Hele, Aragu." Zasyčím na něj tiše. "Jestli vážně chceš, aby tvoje pozadí zůstalo nedotčené, tak na něj přestaň neustále upozorňovat." Přejdu k němu a přehodím mu přes ramena svůj plášť, to jsem sice mohl udělat už dávno, ale dokud jsme neměli společnost, nebyl důvod. "Nehledě na to, že jsi teď na nás upozornil půlku lesa... no, na nás... spíš na tvůj zadek. A já ti musím říct jednu věc, jsi debil."

Arag - "Já nemůžu za to, že každý, a opravdu KAŽDÝ, koho dneska potkám mi kouká na zadek! Od tebe bych to ještě snesl, ale tenhle..." odmlčím se. Ani nevím o koho se jedná a už mně dokázal naštvat. Skvělý vývoj událostí. "...tenhleten mi na něj koukat nemusí!" dokončím větu a nasoukám se do pláště.

Daren - Povzdechnu si. "Víš, že jsi hroznej homofobik? Ne každý, koho potkáš ti musí očumovat zadek. Nehledě na to, že potkat v lese polonahého hysterického chlapa je dost velká událost. A jen tak mimochodem, támhleten ti na zadek ani nemůže vidět. Ne tak dobře jako já." Sladký úsměv.

Andrew - "Támhleten není hluchej." Dojdu k nim s milým úsměvem. "Proč si odpírat pohled na krásné věci, když je jich na světě tak málo? Zdravím poutníci... já, ehm... potřeboval bych poradit."

Arag - "Že nemůže? Tak co potom měla znamenat ta poznámka o krásných věcech? O čem jiném by se asi tak mohl bavit? O stromech těžko!" zamračím se na Darena a pak se otočím na osobu. "Jsem Arag a ty jsi kdo?" řeknu tónem který připomíná vyhlášení války.

Daren - Mám chuť Araga něčím praštit. "Pochybuju, že by myslel tvůj zadek, zas tolik si nefandi." Utrousím směrem k Aragovi. "Daren, jméno mé a jsem doprovod tohohle cvoka."

Andrew - Nadzvednu koutek úst, to bych mu spíš nedoporučoval. "Jsem Andrew a pocházím z akademie Svatého Muršiliše... zrovna jsme trénovali teleport a jaksi se to... prostě nevím, kde se momentálně nacházím. Poradíte mi?" Nahodím prosebný pohled.

Arag -"Muši- čeho?" vyjeveně na něj zírám. "To musíš být z pořádné dálky." na chvíli zapomenu, že mi před chvílí oba zírali na pozadí. "My jsme z kouzelnické školy-. jak se vlastně jmenuje? Nikdy jsem po tom nepátral." vypadám přesně tak jak se cítím - bezradně.

Andrew - Zamračím se. Vnímal jsem ho jen asi do druhé věty. No skvělý. O další teleport se sám pokoušet nemůžu, alespoň ne v nejbližší době, nehledě na to, jak jsem to zvrtal teď. To bude zase ostuda. 

Daren - Zamyslím se. "No, popravdě, to nevypadá moc dobře." Sjedu Araga pohledem. To ani neví, jakou školu studuje? "Akademie řádu Zlatého draka, ale ještě před pár stoletími se jmenovala Svatého Muršiliše, než toho světce prohlásili za kacíře. Byly trochu zmatky a akademie se přejmenovávala, dost na rychlo... ale to je už zatraceně dlouho... " Sjedu Andrewa pohledem. "Myslím, že to nebyl jen teleport."

Andrew - "Vidím, že přímo hýříš znalostmi." Řeknu kousavě a opřu se o kmen jednoho stromu. Tohle je vážně špatné. "To bys mi taky mohl poradit, jak se dostat teď hned zpátky, ne?" Podívám se na Darena, ale fungující radu nečekám.

Arag - "Ber to z té lepší stránky. Nemá ti kdo vynadat, všichni jsou už mrtví nebo v blázinci. Kromě ředitele samozřejmě. Ten se nějak zaseknul v čase. Pokaždé když ho vidím má úterý před padesáti lety. Myslím, že nás to čeká taky. Na druhou stranu máš to štěstí, že poznáš budoucnost." na chvíli se zamyslím. "Takže kdyby se ti podařilo nějak vrátit zpět, byl bys prakticky věštec. Možná se o tobě učíme a ani o tom nevíme." pokrčím rameny. 

Daren - Pozdechnu si. Ještěže je láska nekritická, jinak bych ho musel snad uškrtit. "Aragu, ty pako, ředitel má ten zásek od té doby, co přišel na hospitaci k nám do třídy a tobě se nepovedlo paměťové kouzlo." Byl kvůli tomu docela slušný poprask, vzhledem k tomu, že nikdo nebyl schopen zjistit, jak to Arag udělal a tudíž nešlo ani zrušit. Ale ředitel se zdál být spokojen. Kouknu na Andrewa. "NO, máš pech, chlape..."

Andrew - Zakroutím nad nimi hlavou. Asi jsou kapánek mimo, ale možná je to v téhle zemi jinak než u nás, kdo ví. Odtáhnu se tedy od stromu, jak vidno, měl jsem pravdu. Jen pokývu. "Každopádně díky za informaci... aspoň vím, kde jsem."

Arag - "To paměťové kouzlo se na mně možná taky odrazilo, protože tohle je za dnešek už tak čtvrtá věc o které jsem neměl ani tušení..A mohli bychom pokračovat v cestě. Ten dopis má být doručen ještě dnes."

Daren - "Nejspíš. To by hodně vysvětlilo." Zaculím se. "Fajn, a kam ho vlastně neseš?"

Arag - "Tři míle za lesem je vesnice. Někde tam je nějaký mág, myslím, že se jmenuje Chytroslav, mimochodem dost divné jméno dokonce i na mága, kterému to mám předat. Při cestě zpět nás nejspíš bude doprovázet." pomalu vyrazím. Je mi docela jedno jestli mně následují, hlavně abych to měl z krku.

Daren - "Chytroslav, jo? A jak můžeš vědět, že nás bude doprovázet?" To se mi zrovna moc nezamlouvá. Kouknu na toho ztraceného čaroděje. "Hele, můžeš se k nám připadat, jestli chceš. Třeba ti u nás někdo zvládne pomoct."

Andrew - Zadívám se na něj trochu nejistě, ale pak usoudím, že mi vlastně nic lepšího nezbývá. Takhle bych tu zřejmě jen bloudil a čekal, jestli se někdo odhodlá mě hledat, o čemž silně pochybuju, takže přikývnu. "Dobře, půjdu s vámi."

Arag - "No ten nám rozhodně scházel." povzdechnu si. "A vím to, protože mi ředitel řekl něco ve stylu ať se vrátím buď s ním nebo ať se nechám sežrat gryfonem."

Daren - "A neuvažoval jsi o té druhé možnosti?" Zeptám se s úsměvem. Asi bych ho sežrat nenechal, ale je to minimálně hodné aspoň k představení si té situace. "A nemel, aspoň bude sranda." Trochu se k němu nakloním, aby mě slyšel jen on. "A když budeme mít společnost, tak ti aspoň ode mně nic nehrozí. To je plus, ne?"

Andrew - Nijak je nekomentuju. Aragovi se asi nějak nezamlouvám, ale nic si z toho nedělám, i když ten kluk vypadá fakt k nakousnutí. Připojím se z druhé strany, k Darenovi.

Arag - Přemýšlím nad tichým použitím nějakého kouzla na čtení myšlenek a případných dopadech na životní prostředí, kdyby se něco pokazilo. Nakonec si v hlavě představím zaklínadlo a pohlédnu na Darena a pak na Andrewa. Kterého z nich si vybrat? Po chvíli se rozhodnu a v myšlenkách kouzlo odešlu k Andrewovi. Pak už jen čekám co se pokazí jako první.

Daren - Kouknu na Araga, má určitě něco za lubem. Poznám to podle toho, jak se ten mizera tváří. Přimhouřím oči a čekám, odkud vyskočí drak či jiná obluda, dle Araga mýtická, ale po jeho kouzlech až moc reálná.

Andrew - Jdu dál jakoby nic, ale pak se najednou podívám na Araga. V tu chvíli vrazím do stromu, po kterém následuje zem. "Co to... sakra..." Začnu se mračit a vstanu, ale po chvíli zakopnu o kořen a na zemi skončím znovu.

Arag - "Zase jsem to zmotal." povzdechnu si tiše. Pak se mi ale zlepší nálada. Říkal si o to. "Jedna nula pro Araga." začnu si pískat.

Daren - Zamračím se a jdu Andrewa sebrat ze země. Není to tak dávno, co lízal zem Arag. "Kašli na to, je to tak trochu bláznivej čaroděj. Na víc jak matoucí kouzlo se nevzmůže... " Řeknu to tak, aby mě slyšel.

Andrew - "Alfréde? Co tady děláš?" Nějak se mi to vážně motá, ta hlava mě sakra rozbolela. Jen doufám, že to nebude dlouho trvat. Proč mě vůbec tak bolí? "Řekl jsem ti, že už tě nechci nikdy vidět! Co tu chceš?! Všechny pomůcky jsem už vrátil!"

Daren - "Alfréde? NO, myslím, že tohle jméno by mi neslušelo..." Trochu ho profackuju, to by ho mělo probrat. "Hej, prober se, ve svém vlastním zájmu. Ještě jednou mi řekneš tím jménem a pak už budeš jen huhlat..." Otočím se na Araga. "Můžeš mi říct, proč se tady předvádíš? Evidentně jsi ho dost zmátl. Styď se."

Andrew - Moc nepomohlo, i když ho už asi nepovažuju za Alfréda. Zavěsím se mu zezadu na krk a přihlouple se usměju. "Chyběl jsi mi..."

Arag - "Oh jak já se strašně stydím." mávnu rukou a jdu dál. "Zlý, zlý čaroděj." naznačím facku. "Ke své smůle jsem měl jednou štěstí."

Daren - "Pako. Vidíš, co děláš?" Zaksichtím se na něj a snažím se sundat ze sebe Andrewa. "Věř mi, zlato, že já ti určitě nechyběl."

Andrew - "Chyběl. Hrooozně moc!" Usměju se, tak snadno mě asi nesundá. Pak ale začuchám a začnu se mračit. "Ale nevoníš jak ty. Proč najednou tak divně smrdíš? Změnil jsi kolínskou Lucasi?"

Arag - "Tak Darene, máš tady nápadníka." rozesměju se. "Dokonce jsem ani nepotřeboval kouzlo na čtení myšlenek. Stačilo to jen takhle zvrzat." řeknu spokojeně.

Daren - "Děkuji ti velice. Dokážu si nápadníka sehnat i sám." Zamračím se na něj jak vtělení satana. Snažím se ze sebe pořád dostat to klíště. "To bude tím, že já nejsem Lucas. Tak se mě pust, ty přísavko."

Andrew - Znovu se zamračím a pustím ho, pak si ho obejdu, trochu se mi pletou nohy. Pořádně prozkoumám jeho tvář, nejdřív pohledem, pak zkusím i rukou, třeba je to maska? Ne, není to maska. Zatvářím se hodně zmateně, ale pomalu mi to začíná docvakávat, takže urychleně ustoupím, ale znovu skončím na zadku. "Ehm, já, omlouvám se."

Daren - "NO, tak moji totožnost jsme snad vyřešili." Já toho Araga fakt jednoho dne zavraždím a je fuk, jak moc se mi líbí. "Slibuju, že při nejbližší možné příležitosti se mu to vrátí." Kývnu směrem k Aragovi. "On rád žertuje, jen se mu to občas vymkne. Není tak dobrý, jak si myslí."

Andrew - Opráším se a postavím. "Řekl bych, že i s úroky... to žertování se nedalo nezaregistrovat." Jak si vůbec mohl dovolit na mě použít kouzlo? Proč jsem byl tak neopatrný? Budu to muset napravit, tyhle lidi neznám, neměl bych všem věřit.

Arag - "Nezdržujte, miláčci." houknu na ně vesele. Dozvěděl jsem se přesně to, co jsem chtěl. "Dva nula pro Araga." znova si začnu pískat.

Daren - "Aragu, ty odporné protivné tupé stvoření. Začínáš mě celkem štvát." Zamračím se. "A navíc, já miluju jen tebe a tvé dokonalé pozadí, zapomněl jsi?" Nahodím milý úsměv.

Arag - "Odporné protivné tupé stvoření s dokonalým pozadím se právě urazilo!" odseknu a jako naschvál sebou plácnu do bahna. "Další bludný kořen?" otočím se, abych se podíval o co jsem zakopl. O nic. Podezřívavě se podívám nejdřív na Darena a poté na Andrewa. "Vsadím se, že když s vás zeptám kdo na mně poslal matoucí kouzlo, ani jeden z vás nebude vědět, he?"

Daren - "Správně jsi se nadefinoval." Uculím se. "Řekl bych, že to bylo nějaké zbytkové reziduum kouzla. Já na tebe totiž nic neseslal. Já bych to vyřídil spíš ručně."

Arag - "Co je to zbytkové rezicosi kouzla?" čím víc nad tím přemýšlím, tím větší dostávám hlad. Nedává to smysl. Dojdu k závěru, že přemýšlení zbytečně vyčerpává a fláknu sebou o zem. "Kdo to byl?!" začínám být paranoidní. "Ty za tím stromem! Vidím tě!" vykřiknu. Když nikdo nevyjde, zarazím se. "To kouzlo se muselo odrazit!" zahledím se na Andrewa. "Nemáš u sebe něco zbytečně magického?" zamračím se.

Andrew - Dívám se na něj celkem pobaveně, ale aspoň to neschytal tolik jako já. Jen pokrčím rameny, nemíním mu odpovídat, každý nemusí vědět, co zrovna nosím po kapsách.

Daren - Jen si povzdechnu. Takhle je to pořád. "Aragu, ty cvoku. Když to neumíš použít, tak nečaruj. A za tím stromem nic není. Leda nějaký neviditelný elf, tak si dávej radši pozor."

Arag - "Teď už ti na to neskočím! Goblini ani elfové tady zkrátka nejsou." řeknu, ale pro jistotu se raději nervózně rozhlédnu. "Jak jsem říkal. A zrychlete, už mám hlad."

Daren - "To ty se tu válíš na zemi. " Odpovím mu unaveně. "Tak se seber a jdeme." Nejspíš ho při nejbližší příležitosti svážu a hodím do řeky.

Arag - "Nevím jak dlouho to ještě bude trvat, ale už mně to štve!" stoupnu si a rychlým krokem vyrazím na cestu.

                                                       Předchozí    Následující