První část slíbené nové dialogové povídky. Ještě krátce úvodem, nečekejte žádné seriózní dílo, tohle je prostě jen taková srandička s dávkou fantazy. Nicméně, nás to psát baví a doufáme, že vás to bude bavit číst.
Arag - Jdu lesem. V ruce hůlku, na zádech batoh. Nohy se mi zamotávají do dlouhého učňovského pláště. Najednou ztratím rovnováhu a plácnu sebou do bláta. Zvednu hlavu. "Bludný kořen!" zahuhlám.
Daren - Sleduju Araga už od školy. Nějak jsem si nemohl pomoct. Je mi jasné, že to sám nemá šanci zvládnout. Stejně jako já. Takže když padne na hubu, musím se tomu rozesmát. "Houby bludný kořen, jsi dřevo."
Arag - "Já že jsem dřevo?" ohradím se a vstávám. Jsem celý od hlíny. "To ty můžeš být rád když při kouzlení vodních kouzel nepodpálíš školu." odmlčím se a po chvíli dodám. "No vlastně když jsem ti to pomáhal hasit jsem se taky s tím drakem moc nevytáhl."
Daren - "Jo, jsi. Proč jsi na mě nepočkal, mohli jsme vyrazit rovnou spolu." Ušklíbnu se uraženě. Myslel jsem, že jsme kamarádi a on se klidně sbalí a vypadne si plnit úkol sám a bez rozloučení. A to se prostě nedělá. "A co se toho draka týče, tak to jsi dost podělal. Nebýt tebe, nebyl by z toho takový průšvih."
Arag - "Víš, ty máš pozoruhodný talent všechno pokazit. A tento úkol pokazit nehodlám!" vytáhnu z batohu dopis. Od pádu je maličko pomačkaný, ale ještě se neotevřel. "Asi si budu muset sehnat nový plášť, tenhle je trochu dlouhý." znova se zamotám a taktak udržím rovnováhu.
Daren - "Za to ty to vždycky zmákneš neprosto bez zkažení, že jo." Zamračím se. "Jen zapomínáš na to, že já nejsem o nic horší či lepší než ty." Skoro prskám vzteky. "Myslel jsem, že jsme přátelé."
Arag - "Tak si to tak neber. Musíš uznat, že z nás dvou jsem já ten šikovnější." šťouchnu ho prstem do čela a vykročím. V půlce kroku sebou znova švihnu na zem. "A mám taky daleko větší smůlu." zavrčím s hlavou připláclou k zemi.
Daren - "Kdože je šikovnější?" Sehnu se, z té země ho seberu. "Jsi pěkný pako, myslím, že bys mě vážně měl vzít s sebou. Minimálně tě můžu sbírat ze země, až s ní budeš zase tak blízce kamarádit." Není to fér, já totiž čaroděj být nechtěl, ale otec jaksi nechtěl v rodině dalšího bijce... No jo, bratr je na to holt lepší, tak mě šoupl na čaroděje. Asi aby mohl sestavit celou družinu a jít dobývat poklady. Kruci, ale proč já?
Arag - "Díky." zabručím zatím co se zvedám ze země. "Je to prostě smůla. Já si tenhle plášť nevybral. Je nepohodlný, dlouhý a potím se v něm!" pokračuju dál jako by se nic nestalo.
Daren - Sjedu ho pohledem. No, ale vypadá v něm dobře. Rozhodně, odkývu si to. "Takže jdu s tebou, padavko." Následuju ho, brzy s ním srovnám krok. Mám své důvody, proč chci jít s ním.
Arag - "Dobře, ale nepleť se mi pod nohy tak jako to dělá tahle róba." povzdechnu si. Znám jej už od prvního ročníku. Co se jeho osoby týče mám různé pocity. Někdy mi připadá docela zvláštní. "No už aby to bylo za námi. Chci si tu róbu konečně svléknout."
Daren - "No, tak proč ji nesundáš?" To bych docela uvítal. Moje pocity, co se týče Araga jsou také poněkud různé. Ve všech možných významech toho slova.
Arag - "Co kdyby někdo šel proti nám? A vůbec, jsi tady ty." otřepu se při představě, že by někdo koukal na mé nahé tělo. "Nebudu se před nikým svlékáát!" zároveň s posledním slovem znova upadnu. "Ale začínám o tom pomalu uvažovat."
Daren - "No vida." Potutelně se pousměju. Zajímavá představa. Teda, ne že bych ho už nahého neviděl, ale i tak. Je to pokušení. "Buď to překousneš, nebo se brzy v tom hadru zabiješ." Pousměju se sladce. "A navíc, vždyť jsme oba chlapi a pochybuju, že bychom tu někoho potkali." Prostě to svlííííííkni!
Arag - "Já ti fakt nevím. Nerad bych vystavoval své tělesné otvory. V lese je spousta větví a tak.." huhlám s pusou plnou hlíny zatím co se zvedám ze země. "Kromě toho jsem slyšel ty zvěsti o elfech. Nevím jestli to je pravda, ale proč pokoušet štěstí?" vykročím.
Daren - "Ty kvůli tomu naděláš." ušklíbnu se. Sleduju jo, jak se zase škrábe na nohy. "Ale takhle toho teda moc neujdeme. Když každých pár metrů žereš hlínu." Pak se na chvíli zamyslím. "NO a co se vlastně říká o těch elfech?"
Arag - "Že jsou všichni...teplí. Alespoň tak vypadají. Celkově jsou divní. A mají rádi vlky. No řekni, kdo z lidí má rád vlky? Dokonce i profesor přírodní magie o nich mluví jako o levných rohožkách." pokračuju v cestě a pečlivě našlapuju, abych znova nepadl na obličej.
Daren - Všichni teplí? Rozhodně zajímavá myšlenka. Zamračím se a jdu za ním. "A ty máš něco proti teplým elfům?" Pak si vybavím další jeho slova. "Já ti dám levnou rohožku, ty magore! Tys zapomněl, co máme v rodovém znaku, ty osle?!?" Nafouknu se jak balónek. On mě s tím prudí schválně. Moc dobře ví, že máme ve znaku vlka! Taky aby to nevěděl, matka tím je posedlá, mám vlka vyšitého i na spodním prádle. "Chceš se s tou hlínou kamarádit snad znovu?"
Arag - "Nemůžeš popřít, že to řekl." pokrčím rameny. "Oni vlci nejsou zrovna milá zvířata, nemyslíš? Jak by ses ty tvářil na vlka kdyby si z tebe chtěl udělat oběd?" doufám, že tohle vysvětlení mu bude stačit. "Já nemám proti teplým elfům nic." řeknu a po chvíli dodám: "Pokud jsem dostatečně oblečen."
Daren - "Tak za prvé, občas se taky tváříš jako vlk, co by sežral i vlastního bratra, to hlavně v době obědů. Jinak se moc nebezpečný nezdáš. Za druhé, nepopírám ten výrok. A za třetí, v tomhle lese elfové nežijí. Nemají se rádi s gobliny, kteří tu jsou a kdyby si dával pozor v hodinách, tak bys to věděl." Zatvářím se vítězně. "A o goblinech se neříká, že jsou teplí. Těm je fuk, co ojedou."
Arag - "To jsi mně teda uklidnil. Teplý elf nebo goblin který bere všechno...To vyjde na stejno. Ale pokud se jen jeden z nich přiblíží k mému zadku tak mu upeču ten jeho!" aniž si to uvědomím, sevřu hůlku pevněji. "Uff, to je vedro." trochu zatřepu pláštěm, aby z něj unikl horký vzduch. "Myslím, že teď už vím jak se cítí gnomské horkovzdušné balony."
Daren - "Nevsadíme se, jak dlouho v tom vydržíš?" Pousměju se sladce. "Zajímalo by mě, za jak dlouho se v tom zvládneš oprudit... " Rozchechtám se přímo nepříčetně. Zrovna jsem si to představil.
Arag - "Nebudu se tady obnažovat. Co když jsou goblini někde poblíž? Zachráníš mi prdel? Myslím to doslova." klopýtavě pokračuju v cestě. "Proč se tady vlastně vystavujeme nebezpečí znásilnění různými lesními tvory? Snad ten dopis mohli poslat po někom jiném nebo nějak magicky, ne?" když se nad tím tak zamyslím tak se mně spíš chtěli zbavit. A tím, že se mnou jde i on se jim podařilo zabít dvě mouchy jednou ranou.
Daren - "Tvou prdelku bych bránil do posledního dechu." Zazubím se na něj. Vím, že tyhle narážky nemá moc v lásce. "Nemám nejmenší tušení, nejspíš si mysleli, že poslat s ním tebe je to jediné a nejlepší řešení. Třeba ani nepotřebují, aby ten dopis došel a proto poslali tebe."
Arag - "Hele nech si to, jo?" odpovím vztekle. "Nejsem tak neschopný!" na chvíli se odmlčím. Nakonec změním téma. Nevzpomínám, že bych se někdy ptal. "Jakou magii jsi vlastně chtěl studovat?"
Daren - Trochu tázavě na něj kouknu. NO, to se ptá brzy, po několika letech. "Ehm, no... vlastně žádnou." Pokrčím rameny. Dobrovolně jsem si magii nevybral. Tudíž v ní ani nehodlám být nikterak dobrý.
Arag - "Já se dal na trochu temnější stranu. Temná magie, krvavá magie, ohnivá magie a tak podobně. Mám rád když vím co nejhoršího se mi může stát a taky když to můžu vrátit. Věř, že z temné magie by ti bylo špatně. A zvlášť když ji máš hned po krvavé a těsně před obědem. Někteří se ani po hodinách neumývají. Víš jaký to je pocit sedět vedle někoho, kdo je celý od krve a představovat si při tom jak jsi pitval brouky kouzlem? Rozhodně nedoporučuju." otřesu se. Kouzelnická škola poskytuje celou řadu učebních oborů včetně těch, které se jinde nevyučují. S výjimkou nekromancie, která mne obzvlášť zajímala. Na celém světě není moc lidí, kteří by byli schopnými nekromanty. Už jen proto, že na to skoro nikdo nemá žaludek.
Daren - "A taky když to můžeš poplést a omylem přivolat na sebe, že jo?" Ušklíbnu se. Jeho umění, co se týče magie znám moc dobře. "A pokud vím, tak tys to udělal párkrát taky." Zaškaredím se. Pamatuju si, jak jsem mu jednou při obědě vybíral z vlasů broučí střeva a nožičky. Půlka osezenstva jídelny se tehdy poblila a to bylo teda o moc horší než jen krev. "Rozhodně by mě zajímalo, jestli se se svou šikovností dožiješ toho, abys byl dobrým čarodějem."
Arag - "To bylo jen jednou, neměl jsem čas. Profesor mně maličko zdržel ve třídě. Nelíbilo se mu jakým způsobem mi explodovali švábi. Pár nožiček mu přistálo v kafi. Ale vždyť po nás sám chtěl, abychom je nechali vybouchnout. Musel jsem pak uklízet celý ten svinčík co zbyl po ostatních." sám nemám pocit, že bych byl špatným kouzelníkem. Kouzla provádím správně, jen okolnosti vždy všechno zařídí proti mně. Kromě té neblahé události s drakem. Druhou poznámku přejdu mlčením.
Daren - "Kafe s příchutí švába, no fuj" Ušklíbnu se. "Když by zkazíš co můžeš." Zavrtím pobaveně hlavou a pořád ho sleduju, jak tlapká v tom příšerném oblečení. Sám se sebou se v duchu sázím, kdy zas padne na hubu. Dorovnám s ním krok, ale držím se trochu dál od něj, aby mě, až bude zase házet držkopád, nestáhl s sebou. Šikovnej je na to teda dost.
Arag - "Dobrá, možná si to opravdu sundám!" řeknu když se po několika desítkách metrů opět svalím na zem a ihned se zase začnu hrabat na nohy. "To ani není možné. Proč dělají tak úzké pláště? Myslí si, že v tom budeme skákat snožmo?" vrčím zatímco ze sebe stahuju plášť. "Tak, a teď ať se někdo zkusí jen přiblížit!" řeknu když už jsem úplně nahý a začnu skládat plášť do batohu. Dopis je stále v jednom kuse.
Daren - Sjedu ho pohledem, značně chtivým. Ten kluk se mi líbí už dlouho. "Hele, nebude to tím, že sis vzal cizí plášť? Nepřijde mi jako tvůj." Podrbu se zamyšleně na bradě. "Nejspíš to bude toho vyžlete, cos vedle něj seděl na vzdušnou magii. Ten nosil takový úzký pláště a tak divně capkal." Pousměju se. "Takovej ten magor, jak nosil červený špičatý klobouk."
Arag - "Vím koho myslíš, ale na jméno si nevzpomenu. Ale připadalo mi zábavné." usměju se. Teď mi pro změnu začíná být zima. "No, měli bychom se pohnout. Sice je léto, ale tady v lese zrovna vedro není." proč na mně sakra tak kouká? "Nejsi elf, že ne?"
Daren - "Ne, jak tě taková pitomost napadla?" Ušklíbnu se. "Vypadám tak snad?" Zavrtím nechápavě hlavou. Asi ho očumuju moc okatě. Takže předstírám, že mě zrovna zaujalo okolí. Kdyby to nebyl vrchol nápadnosti, tak si snad začnu i pískat. "To nemáš nic jiného na sebe? Jestli potkáme nějakou stařenku na houbách, tak ji vážně křísit nehodlám." A z nahatýho Araga by ji rozhodně mohl stoupnout krevní tlak a trefit ji. No, mě teda stoupá rozhodně. A kdyby jen tlak!
Arag - "No to zase ne. Jen se tak ujišťuju, že mi od tebe nic nehrozí. Nerad bych byl zákeřně přepaden zezadu. A na babičky kašli, teď mně znervózňujou goblini a všelijaké vystouplé větve. Jako například ta ve tvém plášti!" zamračím se. Nepředpokládám, že by tady v okolí byla nějaká nahá holka takže si dokážu přibližně domyslet co se asi děje. Rychle zase začnu vybalovat. "Promiň zlato, tohle nepůjde."
Daren - Sakra, ten musí mít snad rengenový zrak. Nemůže to pod tím pláštěm být zase tak vidět. Kouknu se dolů, do míst, které měl na mysli, a málem se musím něčeho chytit. Jen ne větve proboha. "Ehm, jaksi... to tak nějak... jsem si na něco vzpomněl." Vykoktám zbrkle. "Jenže mě zdraví a počet přeživších důchodců poměrně leží na srdci. Goblinů bych se být tebou vážně nebál, já vidím jen jednoho." Zaculím se naprosto nevinně. Žádného nevidím, ale jsem zvědavý, co to s ním udělá.
Arag - "Myslíš si, že ti to budu věřit?!" řeknu nervózně zatímco stále vytahuju plášť. Nenápadně se rozhlédnu a když nic nevidím, celkem viditelně si oddechnu. "Možná jsi mi to mohl říct trochu dřív než jsem se svléknul. A důchodci jsou teď můj nejmenší problém!" začnu se znova soukat do pláště. Vypadám přitom trochu jako housenka. "A už na mně NIKDY takhle nekoukej!" mračím se. Nakonec konečně vstanu, přehodím si přes záda batoh a nejistým krokem vyrazím dál po cestě. Po dalších dvou pádech opět začnu pochybovat o správnosti svého rozhodnutí se obléct.
Daren - "Ale to by pak nebyla taková legrace." Tlemím se. Nějak to maskovat musím, no. "A ten plášť vážně není tvůj. Na to bych si klidně vsadil." Zazubím se na něj. "Nechceš s tím pomoct? Co na tom udělat třeba nějaké to... jak se tomu říká, rozparky... jako mají holky na šatech." Nahodím naprosto nevinný obličej a z kapsy vytáhnu zavírací nůž ve tvaru vlčí hlavy. Jen ať si zase zkusí mít nějaký rybíz k vlkům.
Arag - "Dobrá, dobrá. Ale opovaž se ho udělat větší než je bezpodmínečně nutné!" varuju ho. "Umím pár nepříjemných kouzel, a vsadím se, že většinu z nich bys na vlastní kůži zažít nechtěl." nedůvěřivě na něj koukám. Nemám proti němu nic. Jen je to docela šok. "Vážně k popukání." dodám nakonec.
Daren - Přiblížím se k němu a otevřu výmluvným pohybem ten nožík. "Jak si vaše veličenstvo přeje." Sjedu ho hodnotícím pohledem a pak si k němu přikleknu. Opřu se mu dlaní o bok. "Takže tak sem?" Naznačím výšku zhruba ke kolenům. "Nebo o něco výš?" Zeptám se vemlouvavě.
Arag - "Ke kolenům to bohatě stačí." snažím se moc nehýbat, aby mi něco neusekl. Omylem nebo naschvál, ve výsledku není žádný rozdíl. "Hlavně opratrně, jo? Ty nohy ještě hodlám párkrát použít."
Daren - "Jen v klidu, kdybych si na to vzal mačetu, tak bych se ti ani nedivíl, ale tímhle? S tím bych ti nohu těžko uřízl. Možná tak upižlal. A možná dřív bych ji odžužlal..." Protočím oči v sloup. Zas tak hezký nohy nemá, ale... no, mě se moc líbí. Jsou takové zvláštní... Do "O" kombinované s "X".
Arag - "Hele moc nekoukej nebo se ti zase nadzvedne plášť!" řeknu kousavě. Tohle překvapení mu jen tak neodpustím. "No, když už jsme tady tak ten úkol stejně budeme muset dokončit. Ale dalších překvapení mně už prosímtě ušetři. Mohl bys mně taky mít na svědomí."
Daren - "Hele, to bylo jen levitační kouzlo, abys věděl." Nafouknu tváře. "Já pro tebe žádné překvapení nemám." Možná tak, až se někdy nečekaně vzbudí. He.
Arag - "No jasně, to ti tak budu věřit." dloubnu do něj prstem a podívám se na rozparek. "Dobrá práce, pokusím se to neroztrhnout víc než už to je." pokusím se projít. Je to o hodně lepší. "Tak, myslím, že můžeme pokračovat v cestě, ne?" zeptám se a aniž bych čekal na odpověď, vyrazím. Plášť na mně nezvykle plandá, ale na to si snad brzy zvyknu.
Daren - Spokojeně se zadívám na svou práci. No, mohl jsem mu to rozpárat trošililinku víc, ale tak... však on se svou šikovností to za chvíli zvládne sám. "No co? Lokální levitační kouzlo. Kdoví, cos viděl."
Arag - "Viděl jsem to, co jsem viděl. A že já toho viděl!" mávnu rukou. "Co to melu?" no, alespoň to dává smysl když už nic jiného. "Jdeš taky?" houknu přes rameno.
Daren - "Říkám to pořád, že jdu s tebou. Jsi hluchej?" Povzdechnu si. "Moc mluvíš, tvůj mozek je tím zaměstnaný až moc a pak neslyšíš, co ti kdo říká." Jdu za ním. Nemůžu ho nechat jít samotného, ještě by si někde ublížil.
Arag - "Je to možné, zato ty využíváš zcela jiný mozek." hůlku si strčím přibližně do výšky rozkroku a trochu s ní zatočím v ruce. Plně se soustředím na tuto činnost, takže si ani nevšimnu, že se mi plášť zachytil o větev a teď se trhá.
Daren - "Co to děláš?" Koukám na něj jak na cvoka. Hlavně nechápu, co dělá s tou hůlkou... Že by...? Ne, nesmím myslet hned na prasárny... Přejdu blíž a všimnu si, že si zvětšuje rozparek... Doprovodím to hvízdnutím. "Páni, ty jsi dost odvážnej."
Arag - "Cože?" zeptám se a podívám se na něj. Pak sjedu pohledem na místo na které ukazuje a kde také na větvi visí půlka mého pláště. "Ehm. Jen mi prostě slib, že půjdeš přede mnou."
Daren - Chytnu příšerný záchvat smíchu, až z toho bolí v žebrech. "Aragu, ty jsi kus hovězího. Ano, pro klid tvé duše a zadní části těla, půjdu tedy před tebou."
Arag - "Díky." čekám až projde přede mne a teprve pak vyrazím taky. "Proč nemůžeš být holka?" povzdechnu si.
Daren - "Proč? To je zajímavá otázka. Protože bych pak nebyl kluk." Zazubím se, netuším, kam touhle otázkou míří. Trochu se pootočím, abych na něj viděl. "To by se něco změnilo snad?" Položím naprosto debilní otázku.
Arag - "To by se toho změnilo hodně. Hlavně bych si nemusel hlídat pozadí!" odseknu. Chvíli tiše pokračuju v cestě a pak se zeptám: "Jak dlouho jsi...to...no..." jsem v rozpacích.
Daren - Zašklebím se. "Jak dlouho jsem co?" Pochybuju, že by se mi líbil, kdybych byl holka. Zastavím a nechám ho přejít dopředu.
Arag - "Jak dlouho víš, že jsi..em..na kluky?" zeptám se. Vlastně to ani nechci vědět, jen pokládám otázky, které mi jako první problesknou v hlavě. Ani si neuvědomím, že je zase za mnou.
Daren - Kouknu na něj jak na cvoka. Vlastně je to dost hloupá otázka. Ani sám nevím. "Od té doby, co jsem poprvé uviděl tu tvou rozkošnou prdelku." Sjedu ho vilným pohledem. Trošku přeháním, ale ty jeho rozpaky mě baví. Trošku si s ním pohraju. Hru na kočku a myš miluju. Obzvlášť, když jsem v roli kočky. He he he.
Arag - V té chvíli si to uvědomím. "Padej přede mně, a fofrem!" zamračím se a opět se zastavím. "Chci tenhle úkol dokončit co nejrychleji a to, že neustále stojíš za mnou mi moc nepomáhá. Jsem nervózní a klepou se mi kolena."
Daren - "Copak, znervózňuju tě?" Pousměju se lišácky. "To si vážně myslíš, že bych se na tebe vrhl a brutálně znásilnil nebo co?" To nahodím téměř uražený obličej. Asi jako on, když mu profesor černé magie vysvětlovat rozdíl mezi dobrý čarodějem a jím.
Arag - "Ne, to si nemyslím. Já se jen necítím moc jistě s tebou za zády. A ještě k tomu nás můžou sledovat goblini." otřesu se při pomyšlení na goblina připraveného k akci.
Daren - Zasměju se. "O to větší důvod, abych šel za tebou. Budu ti krýt záda, neboj." Nahodím naprosto, ale fakt naprosto nevinný obličej. Baculatí andílci by mi mohli závidět. "Radši bys měl za zády mě nebo nadrženého goblina?"
Arag - Po chvíli přemýšlení připustím, že bych za sebou raději měl jeho. "Myslím, že ty bys taky za sebou měl raději mně než goblina, ne?"
Daren - Pousměju se jak stělesněná nevinnost. "Jistě." Přikývnu. "Ikdyž, jestli nějakého potkáme, tak možná přehodnotím svůj názor."
Arag - Mlčky pokračuju dál. "AAAH, Gobliin!" vykřiknu když se mi o nohu otře větvička. "Ahm..pardon, ujely mi nervy." omlouvám se a jdu dál jako by se nic nestalo.
Daren - Ušklíbnu se. "Spleteš si větvičku s goblinem, to už musíš mít nervy na dranc." Trošku škodolibě se pousměju, nenápadně zdvihnu ze země dlouhé stéblo, trochu ho dojdu a zašimrám ho s ní pod kolenem.
Arag - "ELFOVÉÉ!!" zakřičím a vrhnu se k zemi. "Já věděl, že tady jsou!" křičím zatímco se zmítám na silnici. Trvá asi minutu než mi to dojde. Přetočím se na záda. "Nenávidím tě!" zamračím se a vyskočím na nohy.
Daren - Můžu se potrhat smíchy. "Jsi vážně poděs." Zajímalo by mě, jestli by mi na to skočil ještě jednou. "Aragu, no tak... to byla jen sranda." Pousměju se. "Nemůžu za to, že jsi div živý z eflů a goblinů."
Arag - "Hele moc mně nebav nebo ti ukážu co umím s ohnivými kouzly!" zašermuju mu prstem pod nosem. "Doufám, že zbytek cesty bude klidnější! GOBLIIIN!" vrhnu se k zemi. Šlápnul jsem na šišku.
Daren - Sleduju Araga už od školy. Nějak jsem si nemohl pomoct. Je mi jasné, že to sám nemá šanci zvládnout. Stejně jako já. Takže když padne na hubu, musím se tomu rozesmát. "Houby bludný kořen, jsi dřevo."
Arag - "Já že jsem dřevo?" ohradím se a vstávám. Jsem celý od hlíny. "To ty můžeš být rád když při kouzlení vodních kouzel nepodpálíš školu." odmlčím se a po chvíli dodám. "No vlastně když jsem ti to pomáhal hasit jsem se taky s tím drakem moc nevytáhl."
Daren - "Jo, jsi. Proč jsi na mě nepočkal, mohli jsme vyrazit rovnou spolu." Ušklíbnu se uraženě. Myslel jsem, že jsme kamarádi a on se klidně sbalí a vypadne si plnit úkol sám a bez rozloučení. A to se prostě nedělá. "A co se toho draka týče, tak to jsi dost podělal. Nebýt tebe, nebyl by z toho takový průšvih."
Arag - "Víš, ty máš pozoruhodný talent všechno pokazit. A tento úkol pokazit nehodlám!" vytáhnu z batohu dopis. Od pádu je maličko pomačkaný, ale ještě se neotevřel. "Asi si budu muset sehnat nový plášť, tenhle je trochu dlouhý." znova se zamotám a taktak udržím rovnováhu.
Daren - "Za to ty to vždycky zmákneš neprosto bez zkažení, že jo." Zamračím se. "Jen zapomínáš na to, že já nejsem o nic horší či lepší než ty." Skoro prskám vzteky. "Myslel jsem, že jsme přátelé."
Arag - "Tak si to tak neber. Musíš uznat, že z nás dvou jsem já ten šikovnější." šťouchnu ho prstem do čela a vykročím. V půlce kroku sebou znova švihnu na zem. "A mám taky daleko větší smůlu." zavrčím s hlavou připláclou k zemi.
Daren - "Kdože je šikovnější?" Sehnu se, z té země ho seberu. "Jsi pěkný pako, myslím, že bys mě vážně měl vzít s sebou. Minimálně tě můžu sbírat ze země, až s ní budeš zase tak blízce kamarádit." Není to fér, já totiž čaroděj být nechtěl, ale otec jaksi nechtěl v rodině dalšího bijce... No jo, bratr je na to holt lepší, tak mě šoupl na čaroděje. Asi aby mohl sestavit celou družinu a jít dobývat poklady. Kruci, ale proč já?
Arag - "Díky." zabručím zatím co se zvedám ze země. "Je to prostě smůla. Já si tenhle plášť nevybral. Je nepohodlný, dlouhý a potím se v něm!" pokračuju dál jako by se nic nestalo.
Daren - Sjedu ho pohledem. No, ale vypadá v něm dobře. Rozhodně, odkývu si to. "Takže jdu s tebou, padavko." Následuju ho, brzy s ním srovnám krok. Mám své důvody, proč chci jít s ním.
Arag - "Dobře, ale nepleť se mi pod nohy tak jako to dělá tahle róba." povzdechnu si. Znám jej už od prvního ročníku. Co se jeho osoby týče mám různé pocity. Někdy mi připadá docela zvláštní. "No už aby to bylo za námi. Chci si tu róbu konečně svléknout."
Daren - "No, tak proč ji nesundáš?" To bych docela uvítal. Moje pocity, co se týče Araga jsou také poněkud různé. Ve všech možných významech toho slova.
Arag - "Co kdyby někdo šel proti nám? A vůbec, jsi tady ty." otřepu se při představě, že by někdo koukal na mé nahé tělo. "Nebudu se před nikým svlékáát!" zároveň s posledním slovem znova upadnu. "Ale začínám o tom pomalu uvažovat."
Daren - "No vida." Potutelně se pousměju. Zajímavá představa. Teda, ne že bych ho už nahého neviděl, ale i tak. Je to pokušení. "Buď to překousneš, nebo se brzy v tom hadru zabiješ." Pousměju se sladce. "A navíc, vždyť jsme oba chlapi a pochybuju, že bychom tu někoho potkali." Prostě to svlííííííkni!
Arag - "Já ti fakt nevím. Nerad bych vystavoval své tělesné otvory. V lese je spousta větví a tak.." huhlám s pusou plnou hlíny zatím co se zvedám ze země. "Kromě toho jsem slyšel ty zvěsti o elfech. Nevím jestli to je pravda, ale proč pokoušet štěstí?" vykročím.
Daren - "Ty kvůli tomu naděláš." ušklíbnu se. Sleduju jo, jak se zase škrábe na nohy. "Ale takhle toho teda moc neujdeme. Když každých pár metrů žereš hlínu." Pak se na chvíli zamyslím. "NO a co se vlastně říká o těch elfech?"
Arag - "Že jsou všichni...teplí. Alespoň tak vypadají. Celkově jsou divní. A mají rádi vlky. No řekni, kdo z lidí má rád vlky? Dokonce i profesor přírodní magie o nich mluví jako o levných rohožkách." pokračuju v cestě a pečlivě našlapuju, abych znova nepadl na obličej.
Daren - Všichni teplí? Rozhodně zajímavá myšlenka. Zamračím se a jdu za ním. "A ty máš něco proti teplým elfům?" Pak si vybavím další jeho slova. "Já ti dám levnou rohožku, ty magore! Tys zapomněl, co máme v rodovém znaku, ty osle?!?" Nafouknu se jak balónek. On mě s tím prudí schválně. Moc dobře ví, že máme ve znaku vlka! Taky aby to nevěděl, matka tím je posedlá, mám vlka vyšitého i na spodním prádle. "Chceš se s tou hlínou kamarádit snad znovu?"
Arag - "Nemůžeš popřít, že to řekl." pokrčím rameny. "Oni vlci nejsou zrovna milá zvířata, nemyslíš? Jak by ses ty tvářil na vlka kdyby si z tebe chtěl udělat oběd?" doufám, že tohle vysvětlení mu bude stačit. "Já nemám proti teplým elfům nic." řeknu a po chvíli dodám: "Pokud jsem dostatečně oblečen."
Daren - "Tak za prvé, občas se taky tváříš jako vlk, co by sežral i vlastního bratra, to hlavně v době obědů. Jinak se moc nebezpečný nezdáš. Za druhé, nepopírám ten výrok. A za třetí, v tomhle lese elfové nežijí. Nemají se rádi s gobliny, kteří tu jsou a kdyby si dával pozor v hodinách, tak bys to věděl." Zatvářím se vítězně. "A o goblinech se neříká, že jsou teplí. Těm je fuk, co ojedou."
Arag - "To jsi mně teda uklidnil. Teplý elf nebo goblin který bere všechno...To vyjde na stejno. Ale pokud se jen jeden z nich přiblíží k mému zadku tak mu upeču ten jeho!" aniž si to uvědomím, sevřu hůlku pevněji. "Uff, to je vedro." trochu zatřepu pláštěm, aby z něj unikl horký vzduch. "Myslím, že teď už vím jak se cítí gnomské horkovzdušné balony."
Daren - "Nevsadíme se, jak dlouho v tom vydržíš?" Pousměju se sladce. "Zajímalo by mě, za jak dlouho se v tom zvládneš oprudit... " Rozchechtám se přímo nepříčetně. Zrovna jsem si to představil.
Arag - "Nebudu se tady obnažovat. Co když jsou goblini někde poblíž? Zachráníš mi prdel? Myslím to doslova." klopýtavě pokračuju v cestě. "Proč se tady vlastně vystavujeme nebezpečí znásilnění různými lesními tvory? Snad ten dopis mohli poslat po někom jiném nebo nějak magicky, ne?" když se nad tím tak zamyslím tak se mně spíš chtěli zbavit. A tím, že se mnou jde i on se jim podařilo zabít dvě mouchy jednou ranou.
Daren - "Tvou prdelku bych bránil do posledního dechu." Zazubím se na něj. Vím, že tyhle narážky nemá moc v lásce. "Nemám nejmenší tušení, nejspíš si mysleli, že poslat s ním tebe je to jediné a nejlepší řešení. Třeba ani nepotřebují, aby ten dopis došel a proto poslali tebe."
Arag - "Hele nech si to, jo?" odpovím vztekle. "Nejsem tak neschopný!" na chvíli se odmlčím. Nakonec změním téma. Nevzpomínám, že bych se někdy ptal. "Jakou magii jsi vlastně chtěl studovat?"
Daren - Trochu tázavě na něj kouknu. NO, to se ptá brzy, po několika letech. "Ehm, no... vlastně žádnou." Pokrčím rameny. Dobrovolně jsem si magii nevybral. Tudíž v ní ani nehodlám být nikterak dobrý.
Arag - "Já se dal na trochu temnější stranu. Temná magie, krvavá magie, ohnivá magie a tak podobně. Mám rád když vím co nejhoršího se mi může stát a taky když to můžu vrátit. Věř, že z temné magie by ti bylo špatně. A zvlášť když ji máš hned po krvavé a těsně před obědem. Někteří se ani po hodinách neumývají. Víš jaký to je pocit sedět vedle někoho, kdo je celý od krve a představovat si při tom jak jsi pitval brouky kouzlem? Rozhodně nedoporučuju." otřesu se. Kouzelnická škola poskytuje celou řadu učebních oborů včetně těch, které se jinde nevyučují. S výjimkou nekromancie, která mne obzvlášť zajímala. Na celém světě není moc lidí, kteří by byli schopnými nekromanty. Už jen proto, že na to skoro nikdo nemá žaludek.
Daren - "A taky když to můžeš poplést a omylem přivolat na sebe, že jo?" Ušklíbnu se. Jeho umění, co se týče magie znám moc dobře. "A pokud vím, tak tys to udělal párkrát taky." Zaškaredím se. Pamatuju si, jak jsem mu jednou při obědě vybíral z vlasů broučí střeva a nožičky. Půlka osezenstva jídelny se tehdy poblila a to bylo teda o moc horší než jen krev. "Rozhodně by mě zajímalo, jestli se se svou šikovností dožiješ toho, abys byl dobrým čarodějem."
Arag - "To bylo jen jednou, neměl jsem čas. Profesor mně maličko zdržel ve třídě. Nelíbilo se mu jakým způsobem mi explodovali švábi. Pár nožiček mu přistálo v kafi. Ale vždyť po nás sám chtěl, abychom je nechali vybouchnout. Musel jsem pak uklízet celý ten svinčík co zbyl po ostatních." sám nemám pocit, že bych byl špatným kouzelníkem. Kouzla provádím správně, jen okolnosti vždy všechno zařídí proti mně. Kromě té neblahé události s drakem. Druhou poznámku přejdu mlčením.
Daren - "Kafe s příchutí švába, no fuj" Ušklíbnu se. "Když by zkazíš co můžeš." Zavrtím pobaveně hlavou a pořád ho sleduju, jak tlapká v tom příšerném oblečení. Sám se sebou se v duchu sázím, kdy zas padne na hubu. Dorovnám s ním krok, ale držím se trochu dál od něj, aby mě, až bude zase házet držkopád, nestáhl s sebou. Šikovnej je na to teda dost.
Arag - "Dobrá, možná si to opravdu sundám!" řeknu když se po několika desítkách metrů opět svalím na zem a ihned se zase začnu hrabat na nohy. "To ani není možné. Proč dělají tak úzké pláště? Myslí si, že v tom budeme skákat snožmo?" vrčím zatímco ze sebe stahuju plášť. "Tak, a teď ať se někdo zkusí jen přiblížit!" řeknu když už jsem úplně nahý a začnu skládat plášť do batohu. Dopis je stále v jednom kuse.
Daren - Sjedu ho pohledem, značně chtivým. Ten kluk se mi líbí už dlouho. "Hele, nebude to tím, že sis vzal cizí plášť? Nepřijde mi jako tvůj." Podrbu se zamyšleně na bradě. "Nejspíš to bude toho vyžlete, cos vedle něj seděl na vzdušnou magii. Ten nosil takový úzký pláště a tak divně capkal." Pousměju se. "Takovej ten magor, jak nosil červený špičatý klobouk."
Arag - "Vím koho myslíš, ale na jméno si nevzpomenu. Ale připadalo mi zábavné." usměju se. Teď mi pro změnu začíná být zima. "No, měli bychom se pohnout. Sice je léto, ale tady v lese zrovna vedro není." proč na mně sakra tak kouká? "Nejsi elf, že ne?"
Daren - "Ne, jak tě taková pitomost napadla?" Ušklíbnu se. "Vypadám tak snad?" Zavrtím nechápavě hlavou. Asi ho očumuju moc okatě. Takže předstírám, že mě zrovna zaujalo okolí. Kdyby to nebyl vrchol nápadnosti, tak si snad začnu i pískat. "To nemáš nic jiného na sebe? Jestli potkáme nějakou stařenku na houbách, tak ji vážně křísit nehodlám." A z nahatýho Araga by ji rozhodně mohl stoupnout krevní tlak a trefit ji. No, mě teda stoupá rozhodně. A kdyby jen tlak!
Arag - "No to zase ne. Jen se tak ujišťuju, že mi od tebe nic nehrozí. Nerad bych byl zákeřně přepaden zezadu. A na babičky kašli, teď mně znervózňujou goblini a všelijaké vystouplé větve. Jako například ta ve tvém plášti!" zamračím se. Nepředpokládám, že by tady v okolí byla nějaká nahá holka takže si dokážu přibližně domyslet co se asi děje. Rychle zase začnu vybalovat. "Promiň zlato, tohle nepůjde."
Daren - Sakra, ten musí mít snad rengenový zrak. Nemůže to pod tím pláštěm být zase tak vidět. Kouknu se dolů, do míst, které měl na mysli, a málem se musím něčeho chytit. Jen ne větve proboha. "Ehm, jaksi... to tak nějak... jsem si na něco vzpomněl." Vykoktám zbrkle. "Jenže mě zdraví a počet přeživších důchodců poměrně leží na srdci. Goblinů bych se být tebou vážně nebál, já vidím jen jednoho." Zaculím se naprosto nevinně. Žádného nevidím, ale jsem zvědavý, co to s ním udělá.
Arag - "Myslíš si, že ti to budu věřit?!" řeknu nervózně zatímco stále vytahuju plášť. Nenápadně se rozhlédnu a když nic nevidím, celkem viditelně si oddechnu. "Možná jsi mi to mohl říct trochu dřív než jsem se svléknul. A důchodci jsou teď můj nejmenší problém!" začnu se znova soukat do pláště. Vypadám přitom trochu jako housenka. "A už na mně NIKDY takhle nekoukej!" mračím se. Nakonec konečně vstanu, přehodím si přes záda batoh a nejistým krokem vyrazím dál po cestě. Po dalších dvou pádech opět začnu pochybovat o správnosti svého rozhodnutí se obléct.
Daren - "Ale to by pak nebyla taková legrace." Tlemím se. Nějak to maskovat musím, no. "A ten plášť vážně není tvůj. Na to bych si klidně vsadil." Zazubím se na něj. "Nechceš s tím pomoct? Co na tom udělat třeba nějaké to... jak se tomu říká, rozparky... jako mají holky na šatech." Nahodím naprosto nevinný obličej a z kapsy vytáhnu zavírací nůž ve tvaru vlčí hlavy. Jen ať si zase zkusí mít nějaký rybíz k vlkům.
Arag - "Dobrá, dobrá. Ale opovaž se ho udělat větší než je bezpodmínečně nutné!" varuju ho. "Umím pár nepříjemných kouzel, a vsadím se, že většinu z nich bys na vlastní kůži zažít nechtěl." nedůvěřivě na něj koukám. Nemám proti němu nic. Jen je to docela šok. "Vážně k popukání." dodám nakonec.
Daren - Přiblížím se k němu a otevřu výmluvným pohybem ten nožík. "Jak si vaše veličenstvo přeje." Sjedu ho hodnotícím pohledem a pak si k němu přikleknu. Opřu se mu dlaní o bok. "Takže tak sem?" Naznačím výšku zhruba ke kolenům. "Nebo o něco výš?" Zeptám se vemlouvavě.
Arag - "Ke kolenům to bohatě stačí." snažím se moc nehýbat, aby mi něco neusekl. Omylem nebo naschvál, ve výsledku není žádný rozdíl. "Hlavně opratrně, jo? Ty nohy ještě hodlám párkrát použít."
Daren - "Jen v klidu, kdybych si na to vzal mačetu, tak bych se ti ani nedivíl, ale tímhle? S tím bych ti nohu těžko uřízl. Možná tak upižlal. A možná dřív bych ji odžužlal..." Protočím oči v sloup. Zas tak hezký nohy nemá, ale... no, mě se moc líbí. Jsou takové zvláštní... Do "O" kombinované s "X".
Arag - "Hele moc nekoukej nebo se ti zase nadzvedne plášť!" řeknu kousavě. Tohle překvapení mu jen tak neodpustím. "No, když už jsme tady tak ten úkol stejně budeme muset dokončit. Ale dalších překvapení mně už prosímtě ušetři. Mohl bys mně taky mít na svědomí."
Daren - "Hele, to bylo jen levitační kouzlo, abys věděl." Nafouknu tváře. "Já pro tebe žádné překvapení nemám." Možná tak, až se někdy nečekaně vzbudí. He.
Arag - "No jasně, to ti tak budu věřit." dloubnu do něj prstem a podívám se na rozparek. "Dobrá práce, pokusím se to neroztrhnout víc než už to je." pokusím se projít. Je to o hodně lepší. "Tak, myslím, že můžeme pokračovat v cestě, ne?" zeptám se a aniž bych čekal na odpověď, vyrazím. Plášť na mně nezvykle plandá, ale na to si snad brzy zvyknu.
Daren - Spokojeně se zadívám na svou práci. No, mohl jsem mu to rozpárat trošililinku víc, ale tak... však on se svou šikovností to za chvíli zvládne sám. "No co? Lokální levitační kouzlo. Kdoví, cos viděl."
Arag - "Viděl jsem to, co jsem viděl. A že já toho viděl!" mávnu rukou. "Co to melu?" no, alespoň to dává smysl když už nic jiného. "Jdeš taky?" houknu přes rameno.
Daren - "Říkám to pořád, že jdu s tebou. Jsi hluchej?" Povzdechnu si. "Moc mluvíš, tvůj mozek je tím zaměstnaný až moc a pak neslyšíš, co ti kdo říká." Jdu za ním. Nemůžu ho nechat jít samotného, ještě by si někde ublížil.
Arag - "Je to možné, zato ty využíváš zcela jiný mozek." hůlku si strčím přibližně do výšky rozkroku a trochu s ní zatočím v ruce. Plně se soustředím na tuto činnost, takže si ani nevšimnu, že se mi plášť zachytil o větev a teď se trhá.
Daren - "Co to děláš?" Koukám na něj jak na cvoka. Hlavně nechápu, co dělá s tou hůlkou... Že by...? Ne, nesmím myslet hned na prasárny... Přejdu blíž a všimnu si, že si zvětšuje rozparek... Doprovodím to hvízdnutím. "Páni, ty jsi dost odvážnej."
Arag - "Cože?" zeptám se a podívám se na něj. Pak sjedu pohledem na místo na které ukazuje a kde také na větvi visí půlka mého pláště. "Ehm. Jen mi prostě slib, že půjdeš přede mnou."
Daren - Chytnu příšerný záchvat smíchu, až z toho bolí v žebrech. "Aragu, ty jsi kus hovězího. Ano, pro klid tvé duše a zadní části těla, půjdu tedy před tebou."
Arag - "Díky." čekám až projde přede mne a teprve pak vyrazím taky. "Proč nemůžeš být holka?" povzdechnu si.
Daren - "Proč? To je zajímavá otázka. Protože bych pak nebyl kluk." Zazubím se, netuším, kam touhle otázkou míří. Trochu se pootočím, abych na něj viděl. "To by se něco změnilo snad?" Položím naprosto debilní otázku.
Arag - "To by se toho změnilo hodně. Hlavně bych si nemusel hlídat pozadí!" odseknu. Chvíli tiše pokračuju v cestě a pak se zeptám: "Jak dlouho jsi...to...no..." jsem v rozpacích.
Daren - Zašklebím se. "Jak dlouho jsem co?" Pochybuju, že by se mi líbil, kdybych byl holka. Zastavím a nechám ho přejít dopředu.
Arag - "Jak dlouho víš, že jsi..em..na kluky?" zeptám se. Vlastně to ani nechci vědět, jen pokládám otázky, které mi jako první problesknou v hlavě. Ani si neuvědomím, že je zase za mnou.
Daren - Kouknu na něj jak na cvoka. Vlastně je to dost hloupá otázka. Ani sám nevím. "Od té doby, co jsem poprvé uviděl tu tvou rozkošnou prdelku." Sjedu ho vilným pohledem. Trošku přeháním, ale ty jeho rozpaky mě baví. Trošku si s ním pohraju. Hru na kočku a myš miluju. Obzvlášť, když jsem v roli kočky. He he he.
Arag - V té chvíli si to uvědomím. "Padej přede mně, a fofrem!" zamračím se a opět se zastavím. "Chci tenhle úkol dokončit co nejrychleji a to, že neustále stojíš za mnou mi moc nepomáhá. Jsem nervózní a klepou se mi kolena."
Daren - "Copak, znervózňuju tě?" Pousměju se lišácky. "To si vážně myslíš, že bych se na tebe vrhl a brutálně znásilnil nebo co?" To nahodím téměř uražený obličej. Asi jako on, když mu profesor černé magie vysvětlovat rozdíl mezi dobrý čarodějem a jím.
Arag - "Ne, to si nemyslím. Já se jen necítím moc jistě s tebou za zády. A ještě k tomu nás můžou sledovat goblini." otřesu se při pomyšlení na goblina připraveného k akci.
Daren - Zasměju se. "O to větší důvod, abych šel za tebou. Budu ti krýt záda, neboj." Nahodím naprosto, ale fakt naprosto nevinný obličej. Baculatí andílci by mi mohli závidět. "Radši bys měl za zády mě nebo nadrženého goblina?"
Arag - Po chvíli přemýšlení připustím, že bych za sebou raději měl jeho. "Myslím, že ty bys taky za sebou měl raději mně než goblina, ne?"
Daren - Pousměju se jak stělesněná nevinnost. "Jistě." Přikývnu. "Ikdyž, jestli nějakého potkáme, tak možná přehodnotím svůj názor."
Arag - Mlčky pokračuju dál. "AAAH, Gobliin!" vykřiknu když se mi o nohu otře větvička. "Ahm..pardon, ujely mi nervy." omlouvám se a jdu dál jako by se nic nestalo.
Daren - Ušklíbnu se. "Spleteš si větvičku s goblinem, to už musíš mít nervy na dranc." Trošku škodolibě se pousměju, nenápadně zdvihnu ze země dlouhé stéblo, trochu ho dojdu a zašimrám ho s ní pod kolenem.
Arag - "ELFOVÉÉ!!" zakřičím a vrhnu se k zemi. "Já věděl, že tady jsou!" křičím zatímco se zmítám na silnici. Trvá asi minutu než mi to dojde. Přetočím se na záda. "Nenávidím tě!" zamračím se a vyskočím na nohy.
Daren - Můžu se potrhat smíchy. "Jsi vážně poděs." Zajímalo by mě, jestli by mi na to skočil ještě jednou. "Aragu, no tak... to byla jen sranda." Pousměju se. "Nemůžu za to, že jsi div živý z eflů a goblinů."
Arag - "Hele moc mně nebav nebo ti ukážu co umím s ohnivými kouzly!" zašermuju mu prstem pod nosem. "Doufám, že zbytek cesty bude klidnější! GOBLIIIN!" vrhnu se k zemi. Šlápnul jsem na šišku.
Žádné komentáře:
Okomentovat