Tak je tu poslední díl Vetřelce... myslím, že víc k tomu netřeba psát...
Jen ještě drobnost, ve čtvrtek navážeme Vetřelcem II u Dahaky na Truhlici...
Alex: (Sklízí nádobí po oslavě. Karolínu už vyprovodili. Je tu teď nějak ticho.) Nedáš si ještě kus dortu?
Tom: Ani ne, nemám chuť (sundavá výzdobu, kterou tam tak pracně navěšel)
Alex: Nech to být, to můžu klidně uklidit zítra. (Trochu v rozpacích. Přemýšlí, jak mu to všechno má říct. Karolína to vzala vcelku sportovně. Domluvili se, že si nezkazí to, co prožili, nějakými hádkami. Prostě se rozešli, tak to chodí. Navíc, ona dlouho nebude sama. Na to je moc báječná. A podle toho, jak se tvářila, tak ten, co bral její telefon bude asi něco víc než jen kolega.)
Tom: (Stejně se do toho zamotá dokonale a málem si rozbije nos o podlahu) Dobře, jak chceš. (Stejně už tu zítra nebude. Rozhodl se odejít a nestát v cestě své sestře. Kdyby tu zůstal podlehl by mu, dřív nebo později a pak by se cítil ještě provinileji)
Alex: (Otočí se za hlukem.) Jsi v pořádku?
Tom: Jo jsem (zabrblá trochu protivně a vrhne se po misce brambůrků, která zbyla, nenechá to přece vyhodit)
Alex: Tome? Měli bychom si asi promluvit... (Odloží poslední talířek a utře si ruce.)
Tom: Nemáme o čem mluvit. (ani k němu nezvedne hlavu, stejně to bylo fajn, s někým bydlet, ty jejich hádky a to jeho vaření není zas tak špatný)
Alex: Ale ano, my máme o čem mluvit a málo toho není. (Přejde k němu.)
Tom: (Zamračí se na něj, nechce se mu to probírat, ví přesně co řekne...Něco ve smyslu...byla to jen hra, chtěl jsem to zkusit, jaké to je, ale miluju Karolínu a chci si ji vzít a ty nám nestůj ve štěstí a o tom líbání mlč)
Alex: Dneska jsme s Karolínou probírali pár věcí. To, jak to bude do budoucna a tak... (Sedne si k němu.) A ty bys to měl vědět.
Tom: Už to vím dávno, nemusíš si dělat násilí. Nejsem malej. Prostě se to stalo...tak budem dělat, že to nic neznamenalo. Karolína brzo dokončí studia a pak se vezmete...ale já s vámi žít nebudu, to se neboj, zůstanu v našem starém bytě.
Alex: (Pozvedne obočí a chvíli ho pozoruje.) Proč Karolíně prostě neřekneš, co se mezi námi děje? Rozešla by se mnou... To jsi přece od začátku chtěl, ne? Nemůžeš mě ani vystát. (Rozhodne se ještě chvíli ho potrápit, aspoň zjistí, co si o něm myslí.)
Tom: Jo ze začátku jsem to chtěl, protože si mě štval. Ale to už je jedno. Jak bych ji to mohl říct? Už by se mnou nikdy nepromluvila...navíc mezi námi nic není (dodá trochu nejistě). Když jsem vás viděl spolu, tak mi to došlo.
Alex: Tak mezi námi nic není? To sis jen hrál? (Skloní se k němu.) Proč bys jí to neřekl? Stačí říct, že to já jsem sváděl tebe...
Tom: (Kus ho od sebe odstrčí, nemůže si dovolit, aby mu zase podlehl, ví jak mu buší srdce, když je tak blízko a pak přestává rozumně myslet) Hňupe...to ji chceš ublížit? Nic se nedozví, ode mě nikdy.
Alex: (Skloní se k němu znovu.) Takže ke mě nic necítíš? Řekni... (Přitáhne si ho blíž a políbí.)
Tom: (Snaží se mu bránit, jak to jen jde, Karolína není pryč ani hodinu a už se na něj vrhá, vážně to nechápe) Co...co ode mě chceš? Sex? Nebo si jen pohrát? Kája tě neuspokojila, tak si to chceš vybít na mě?
Alex: Chci slyšet tvou odpověď... (Drží ho pevně.) Tak?
Tom: (Je v něm malá dušička) Odpověď? Já....žádnou ti nedám a pusť mě (už se ani nesnaží se s ním prát)
Alex: Odpověz mi... (Znovu ho políbí.) Chci to slyšet...
Tom: (Tváří se nešťastně, to přece nemůže) Chodíš s moji sestrou...to je moje odpověď...i kdybych nakrásnu chtěl...tak to prostě nejde.
Alex: Co i kdybys chtěl? Tome, odpověz mi... (Musí to slyšet.) Na Karolínu teď na chvíli zapomeň.
Tom: Ale to nejde...(dívá se mu do očí, vlastně ani neví, co chce slyšet, tedy neví, jak to má vyjádřit slovy. Že se do něj zakoukal...ne to bude znít divně)
Alex: Jde... Zavři oči, představ si, že Karolína mezi námi není... řekni to.
Tom: (Už toho má dost, prostě to v něm všechno vybublá) Nemáte nic společného, navíc ona si jen tak odjede a nechá tě tu, copak tohle je vztah na nějaké tisíce kilometrů? Pokud tě miluje, tak by přece...nezaslouží si tě, je sobecká. A navíc ...(to už si celkem kouše rty) Neměla mě tu nikdy nechávat a nic by se nestalo, teď si připadám jako parchant, když na tebe dělám oči a...vůbec.
Alex: (Pousměje se, ale pořád mu to nestačí.) Ty bys mě tu snad nenechal? Neodjel bys?
Tom: Ne, já bych....neodjel. Protože tě miluju.
Alex: (Vrhne se mu hladově na rty a zamáčkne ho do pohovky. Tohle potřeboval slyšet.)
Tom: (Asi bude rozmačkanej s takovou, už se mu nebrání, už to nejde po tom, co řekl, takže mu polibky zoufale opětuje a nechce, aby to skončilo)
Alex: (Na chvíli se odtáhne, asi by mu to měl konečně říct.) Tome, co jsi myslel tím, že chceš k narozeninám něco, co stejně nemůžeš mít?
Tom: (Snaží se nabrat dech, ty jeho polibky ho zbavují rozumu, ještě pár a už nebude schopnej logicky myslet nebo stvořit větu, takže místo odpovědi mu píchne prst do hrudi) Tebe
Alex: Tak se zázraky dějí, tenhle dárek dostaneš... A snad toho nebudu jednou litovat...
Tom: Zbláznil si se? Já...to nejde, nemůžu s tebou spát
Alex: Nemůžeš? (Už by mu to fakt měl říct, ale ty jeho rozpaky ho zrovna začínají bavit.) Proč? Rozmyslel sis to?
Tom: (Nafoukne se a praští ho po hlavě rukou) Ty si možnej nezodpovědnej parchant...ale já nechci Karolině ublížit.
Alex: (Chytne mu ruku.) Tímhle jí neublížíš, řekl jsem ji o tom.
Tom: Cože? (Naježí se jako kocour, když vidí psa a začne se hrabat pryč) Ne...to si...to si neudělal.
Alex: Udělal... (Vytáhne mobil.) Chceš si to ověřit?
Tom: Proč? Proč si ji to řekl? Neměl si právo.
Alex: (Zasměje se a ten telefon schová.) Uhodila na mě sama. Prý si se choval divně a pak to tvoje přiznání... Je chytrá, došlo jí, že se něco dělo.
Tom: (Zatváří se nešťastně, takže přeci jen...stojí za jejich rozchodem, to si asi neodpustí) Omlouvám se... je to moje vina, já měl jsem raději mlčet. Nechtěl jsem, aby to takhle dopadlo.
Alex: A jak to dopadlo? (Zadívá se na něj.) Karolína a já jsme se rozešli. Domluvili jsme se, že takhle to nemá smysl. Ona se zamilovala do nějakého Američana a já zase do tebe. Žádné slzy, žádný křik. Sice se na mě tvářila pomalu jak na pedofila, ale to ji snad časem přejde. Pokud mi teda hodláš dát šanci a zkusíš to s takovým parchantem jako jsem já. Jsi plnoletý, takže se můžeš sám rozhodnout, kde chceš bydlet a s kým žít.
Tom: (Zůstane na něj vyjeveně hledět a nějak ani nemá slov. Stejně si to bude dávat za vinu, že je rozeštval. Ale asi tomu nešlo zabránit, možná to byl prostě osud, nebo něco podobnýho, i když na takové žvásty nevěří) Takže...jste se rozešli? (chtěl by říct, že ho to mrzí, ale asi by to znělo pokrytecky. Vlastně je rád)
Alex: Ano, rozešli jsme se. Ikdyž... asi se s tvou sestrou budeme vídat dál... (Pousměje se.) Pokud na mi můj nový přítel nebude moc žárlit. Přece jen jsme pořád kamarádi.
Tom: (Sedne si a začne koukat do země, musí o tom přemýšlet) Zlobila se hodně? (Pak mu teprve dojde, co to Alex říkal) Přítel?
Alex: Ano, přítel. A ne, nezlobila. Sama chtěla rozchod. Jen byla trošku překvapená... Myslím, že nečekala, že bych se mohl zbláznit do tebe.
Tom: Zbláznit? Nedělej si ze mě srandu (našpulí pusu a skočí po něm až ho povalí na pohovku). Takže ty...a já...(snaží se gestikulovat, ale spíš to vypadá jako by honil mouchy)
Alex: Jo, my dva spolu. Normálně s novou známostí hned bydlet nechci, ale u tebe bych mohl udělat výjimku... no vlastně, já už s tebou i bydlím... (Stáhne ho k sobě.) Jen tě musíme přestěhovat ke mě do ložnice.
Tom: (To už opravdu zrudne, nedokáže si představit, že je s ním v ložnici, i když si asi dovede představit, co tam budou dělat, takže je z toho dost vzrušený a rozechvělý) Takže chceš, abych zůstal? Ale nemysli si, že budu hodnější, budu tě dál prudit.
Alex: (Přikývne.) S tím počítám, kdybys byl hodný, asi bys mě brzy začal hrozně nudit. (Řekne s naprosto vážně obličejem.)
Tom: (Nafoukne se uraženě a začne mu bušit do hrudi) Ty jeden zmetku, já ti dám nudit, budeš mě prosit, abych se odstěhoval...jo prosit na kolenou.
Alex: To já nikdy nedělám, ale aby to nebylo opačně... (Vstane a popadne ho do náručí.) Teď bude následovat prohlídka mojí ložnice... velmi detailní, pak si prohlídnu já tebe, taktéž velmi detailně, a možná dostaneš i dáreček k narozeninám, ale jen, když budeš hodný. (Zamíří do ložnice.)
Tom: Stůůůj. (Zašklebí se) Nikam nejdu, na něco si zapomněl.
Alex: A na co?
Tom: Poprosit? (Vyplázne na něj jazyk, v jeho ložnici snad ještě nebyl, takže ani neví, jak to tam vypadá)
Alex: (Kopnutím rozrazí dveře a položí ho na postel. Vedle plyšového oslíka ovázaného rudou stuhou.) Všechno nejlepší, Tome.
Tom: (Rozhlédne se, jo ložnice je to pěkná, i ta postel vypadá pohodlně, pak si přitáhne oslíka do náručí a usměje se) Děkuju.
Alex: Pust to zvíře nebo začnu žárlit...
Tom: Ne...dostal jsem ho..je můj (směje se mu a dělá svůdné pózy)
Alex: (Klekne si k němu a začne mu jezdit dlaní po těle.) Ale já s těmi dárky ještě neskončil a toho osla u toho nepotřebuju...
Tom: No...dobře...tak se bude dívat (nakonec ho teda odloží a sleduje jeho ruku) A co ještě dostanu?
Alex: Ani dívat se nebude... (Stáhne si tričko a hodí ho na oslíka.) Ten hlavní dárek, ne? Mně. (Skloní se a přisaje se mu na rty.)
Tom: (Obejme ho rukama kolem krku a usmívá se, tohle se mu líbí, miluje jeho polibky, tak ho dokáží roztoužit) Ale...vážně by se měl dívat...aby z toho taky něco měl.
Alex: Pšt, už ani slovo.
Tom: Miluj se se mnou...chci tě. (pořádně ho na sebe zmáčkne a polibky mu opětuje co nejvášnivěji, rukou mu zatím mapuje jeho tělo, bez trička mu to vážně sluší víc)
Ta noc bylo to nejkrásnější, co kdy Tom zažil. Alex uměl být velmi jemný, ale při tom tolik vášnivý, až se mu vařila krev v žilách. Jeho plyšový oslík brzy zmizel pod náporem ostatního oblečení, které na něj se smíchem naházeli. Cítil Alexovi ruce, jak klouzaly po jeho těle, mírně rudnul, jako kdyby to bylo poprvé. Ale tolik po něm toužil, po tom aby si ho vzal, aby byl jeho. Odevzdal mu celé své tělo v horečnaté touze cítit ho uvnitř svého těla. Byl netrpělivý a Alex se mu smál.
Po chvíli ztrácel pojem o čase, nebo prostoru, cítil jen Alexovo tělo, cítil jeho vůni, kterou měl tak rád, slyšel bít splašeně jeho srdce, které si ukradl pro sebe.
Alex se ho snažil, co nejvíce uvolnit, připravit ho, ale nakonec se na to oba vykašlali, ta zvířecí touha je oba přemohla. Trochu to bolelo, ale Tom mu slastně vycházel vstříc, chtěl mu dokázat, jak moc po něm toužil, celé ty dny. Ukazoval mu, co se mu zdálo v těch vzrušujících snech, které ho nenechávaly klidným. Vše bylo nádherné a dokonalé. Tom nechtěl, aby to někdy skončilo... to spojení jejich těl.
Vzpomínal si, jak se po milování k sobě pevně tiskli, jak ho nechtěl propustit ze svého těla... Milovali se pak znovu, ale tentokrát to bylo jiné, více mazlivé. Divoká touha už byla ukojena, teď přišel čas na poznávání vlastních těl, zkoumat, co se tomu druhému líbí. Kde má sevřít, kde zatahat. A Tom byl dobrý student, učil se velmi rychle. Nemohl se Alexe nabažit. Už v něm nebyla žádná tíha, ani vina, smířil se s tím, že Alex je jeho a hodlal si ho hájit.
Nevěděl, jestli to bude fungovat, nikdy takovýhle vztah neměl, vydrží se nepovraždit v tomhle bytě? Žít spolu byl velký krok, ale chtěl ten krok udělat, zkusit to. Bude se hold muset snažit... možná trochu lhal, možná se pokusí nebýt tak otravný.
KONEC
Tom: Ani ne, nemám chuť (sundavá výzdobu, kterou tam tak pracně navěšel)
Alex: Nech to být, to můžu klidně uklidit zítra. (Trochu v rozpacích. Přemýšlí, jak mu to všechno má říct. Karolína to vzala vcelku sportovně. Domluvili se, že si nezkazí to, co prožili, nějakými hádkami. Prostě se rozešli, tak to chodí. Navíc, ona dlouho nebude sama. Na to je moc báječná. A podle toho, jak se tvářila, tak ten, co bral její telefon bude asi něco víc než jen kolega.)
Tom: (Stejně se do toho zamotá dokonale a málem si rozbije nos o podlahu) Dobře, jak chceš. (Stejně už tu zítra nebude. Rozhodl se odejít a nestát v cestě své sestře. Kdyby tu zůstal podlehl by mu, dřív nebo později a pak by se cítil ještě provinileji)
Alex: (Otočí se za hlukem.) Jsi v pořádku?
Tom: Jo jsem (zabrblá trochu protivně a vrhne se po misce brambůrků, která zbyla, nenechá to přece vyhodit)
Alex: Tome? Měli bychom si asi promluvit... (Odloží poslední talířek a utře si ruce.)
Tom: Nemáme o čem mluvit. (ani k němu nezvedne hlavu, stejně to bylo fajn, s někým bydlet, ty jejich hádky a to jeho vaření není zas tak špatný)
Alex: Ale ano, my máme o čem mluvit a málo toho není. (Přejde k němu.)
Tom: (Zamračí se na něj, nechce se mu to probírat, ví přesně co řekne...Něco ve smyslu...byla to jen hra, chtěl jsem to zkusit, jaké to je, ale miluju Karolínu a chci si ji vzít a ty nám nestůj ve štěstí a o tom líbání mlč)
Alex: Dneska jsme s Karolínou probírali pár věcí. To, jak to bude do budoucna a tak... (Sedne si k němu.) A ty bys to měl vědět.
Tom: Už to vím dávno, nemusíš si dělat násilí. Nejsem malej. Prostě se to stalo...tak budem dělat, že to nic neznamenalo. Karolína brzo dokončí studia a pak se vezmete...ale já s vámi žít nebudu, to se neboj, zůstanu v našem starém bytě.
Alex: (Pozvedne obočí a chvíli ho pozoruje.) Proč Karolíně prostě neřekneš, co se mezi námi děje? Rozešla by se mnou... To jsi přece od začátku chtěl, ne? Nemůžeš mě ani vystát. (Rozhodne se ještě chvíli ho potrápit, aspoň zjistí, co si o něm myslí.)
Tom: Jo ze začátku jsem to chtěl, protože si mě štval. Ale to už je jedno. Jak bych ji to mohl říct? Už by se mnou nikdy nepromluvila...navíc mezi námi nic není (dodá trochu nejistě). Když jsem vás viděl spolu, tak mi to došlo.
Alex: Tak mezi námi nic není? To sis jen hrál? (Skloní se k němu.) Proč bys jí to neřekl? Stačí říct, že to já jsem sváděl tebe...
Tom: (Kus ho od sebe odstrčí, nemůže si dovolit, aby mu zase podlehl, ví jak mu buší srdce, když je tak blízko a pak přestává rozumně myslet) Hňupe...to ji chceš ublížit? Nic se nedozví, ode mě nikdy.
Alex: (Skloní se k němu znovu.) Takže ke mě nic necítíš? Řekni... (Přitáhne si ho blíž a políbí.)
Tom: (Snaží se mu bránit, jak to jen jde, Karolína není pryč ani hodinu a už se na něj vrhá, vážně to nechápe) Co...co ode mě chceš? Sex? Nebo si jen pohrát? Kája tě neuspokojila, tak si to chceš vybít na mě?
Alex: Chci slyšet tvou odpověď... (Drží ho pevně.) Tak?
Tom: (Je v něm malá dušička) Odpověď? Já....žádnou ti nedám a pusť mě (už se ani nesnaží se s ním prát)
Alex: Odpověz mi... (Znovu ho políbí.) Chci to slyšet...
Tom: (Tváří se nešťastně, to přece nemůže) Chodíš s moji sestrou...to je moje odpověď...i kdybych nakrásnu chtěl...tak to prostě nejde.
Alex: Co i kdybys chtěl? Tome, odpověz mi... (Musí to slyšet.) Na Karolínu teď na chvíli zapomeň.
Tom: Ale to nejde...(dívá se mu do očí, vlastně ani neví, co chce slyšet, tedy neví, jak to má vyjádřit slovy. Že se do něj zakoukal...ne to bude znít divně)
Alex: Jde... Zavři oči, představ si, že Karolína mezi námi není... řekni to.
Tom: (Už toho má dost, prostě to v něm všechno vybublá) Nemáte nic společného, navíc ona si jen tak odjede a nechá tě tu, copak tohle je vztah na nějaké tisíce kilometrů? Pokud tě miluje, tak by přece...nezaslouží si tě, je sobecká. A navíc ...(to už si celkem kouše rty) Neměla mě tu nikdy nechávat a nic by se nestalo, teď si připadám jako parchant, když na tebe dělám oči a...vůbec.
Alex: (Pousměje se, ale pořád mu to nestačí.) Ty bys mě tu snad nenechal? Neodjel bys?
Tom: Ne, já bych....neodjel. Protože tě miluju.
Alex: (Vrhne se mu hladově na rty a zamáčkne ho do pohovky. Tohle potřeboval slyšet.)
Tom: (Asi bude rozmačkanej s takovou, už se mu nebrání, už to nejde po tom, co řekl, takže mu polibky zoufale opětuje a nechce, aby to skončilo)
Alex: (Na chvíli se odtáhne, asi by mu to měl konečně říct.) Tome, co jsi myslel tím, že chceš k narozeninám něco, co stejně nemůžeš mít?
Tom: (Snaží se nabrat dech, ty jeho polibky ho zbavují rozumu, ještě pár a už nebude schopnej logicky myslet nebo stvořit větu, takže místo odpovědi mu píchne prst do hrudi) Tebe
Alex: Tak se zázraky dějí, tenhle dárek dostaneš... A snad toho nebudu jednou litovat...
Tom: Zbláznil si se? Já...to nejde, nemůžu s tebou spát
Alex: Nemůžeš? (Už by mu to fakt měl říct, ale ty jeho rozpaky ho zrovna začínají bavit.) Proč? Rozmyslel sis to?
Tom: (Nafoukne se a praští ho po hlavě rukou) Ty si možnej nezodpovědnej parchant...ale já nechci Karolině ublížit.
Alex: (Chytne mu ruku.) Tímhle jí neublížíš, řekl jsem ji o tom.
Tom: Cože? (Naježí se jako kocour, když vidí psa a začne se hrabat pryč) Ne...to si...to si neudělal.
Alex: Udělal... (Vytáhne mobil.) Chceš si to ověřit?
Tom: Proč? Proč si ji to řekl? Neměl si právo.
Alex: (Zasměje se a ten telefon schová.) Uhodila na mě sama. Prý si se choval divně a pak to tvoje přiznání... Je chytrá, došlo jí, že se něco dělo.
Tom: (Zatváří se nešťastně, takže přeci jen...stojí za jejich rozchodem, to si asi neodpustí) Omlouvám se... je to moje vina, já měl jsem raději mlčet. Nechtěl jsem, aby to takhle dopadlo.
Alex: A jak to dopadlo? (Zadívá se na něj.) Karolína a já jsme se rozešli. Domluvili jsme se, že takhle to nemá smysl. Ona se zamilovala do nějakého Američana a já zase do tebe. Žádné slzy, žádný křik. Sice se na mě tvářila pomalu jak na pedofila, ale to ji snad časem přejde. Pokud mi teda hodláš dát šanci a zkusíš to s takovým parchantem jako jsem já. Jsi plnoletý, takže se můžeš sám rozhodnout, kde chceš bydlet a s kým žít.
Tom: (Zůstane na něj vyjeveně hledět a nějak ani nemá slov. Stejně si to bude dávat za vinu, že je rozeštval. Ale asi tomu nešlo zabránit, možná to byl prostě osud, nebo něco podobnýho, i když na takové žvásty nevěří) Takže...jste se rozešli? (chtěl by říct, že ho to mrzí, ale asi by to znělo pokrytecky. Vlastně je rád)
Alex: Ano, rozešli jsme se. Ikdyž... asi se s tvou sestrou budeme vídat dál... (Pousměje se.) Pokud na mi můj nový přítel nebude moc žárlit. Přece jen jsme pořád kamarádi.
Tom: (Sedne si a začne koukat do země, musí o tom přemýšlet) Zlobila se hodně? (Pak mu teprve dojde, co to Alex říkal) Přítel?
Alex: Ano, přítel. A ne, nezlobila. Sama chtěla rozchod. Jen byla trošku překvapená... Myslím, že nečekala, že bych se mohl zbláznit do tebe.
Tom: Zbláznit? Nedělej si ze mě srandu (našpulí pusu a skočí po něm až ho povalí na pohovku). Takže ty...a já...(snaží se gestikulovat, ale spíš to vypadá jako by honil mouchy)
Alex: Jo, my dva spolu. Normálně s novou známostí hned bydlet nechci, ale u tebe bych mohl udělat výjimku... no vlastně, já už s tebou i bydlím... (Stáhne ho k sobě.) Jen tě musíme přestěhovat ke mě do ložnice.
Tom: (To už opravdu zrudne, nedokáže si představit, že je s ním v ložnici, i když si asi dovede představit, co tam budou dělat, takže je z toho dost vzrušený a rozechvělý) Takže chceš, abych zůstal? Ale nemysli si, že budu hodnější, budu tě dál prudit.
Alex: (Přikývne.) S tím počítám, kdybys byl hodný, asi bys mě brzy začal hrozně nudit. (Řekne s naprosto vážně obličejem.)
Tom: (Nafoukne se uraženě a začne mu bušit do hrudi) Ty jeden zmetku, já ti dám nudit, budeš mě prosit, abych se odstěhoval...jo prosit na kolenou.
Alex: To já nikdy nedělám, ale aby to nebylo opačně... (Vstane a popadne ho do náručí.) Teď bude následovat prohlídka mojí ložnice... velmi detailní, pak si prohlídnu já tebe, taktéž velmi detailně, a možná dostaneš i dáreček k narozeninám, ale jen, když budeš hodný. (Zamíří do ložnice.)
Tom: Stůůůj. (Zašklebí se) Nikam nejdu, na něco si zapomněl.
Alex: A na co?
Tom: Poprosit? (Vyplázne na něj jazyk, v jeho ložnici snad ještě nebyl, takže ani neví, jak to tam vypadá)
Alex: (Kopnutím rozrazí dveře a položí ho na postel. Vedle plyšového oslíka ovázaného rudou stuhou.) Všechno nejlepší, Tome.
Tom: (Rozhlédne se, jo ložnice je to pěkná, i ta postel vypadá pohodlně, pak si přitáhne oslíka do náručí a usměje se) Děkuju.
Alex: Pust to zvíře nebo začnu žárlit...
Tom: Ne...dostal jsem ho..je můj (směje se mu a dělá svůdné pózy)
Alex: (Klekne si k němu a začne mu jezdit dlaní po těle.) Ale já s těmi dárky ještě neskončil a toho osla u toho nepotřebuju...
Tom: No...dobře...tak se bude dívat (nakonec ho teda odloží a sleduje jeho ruku) A co ještě dostanu?
Alex: Ani dívat se nebude... (Stáhne si tričko a hodí ho na oslíka.) Ten hlavní dárek, ne? Mně. (Skloní se a přisaje se mu na rty.)
Tom: (Obejme ho rukama kolem krku a usmívá se, tohle se mu líbí, miluje jeho polibky, tak ho dokáží roztoužit) Ale...vážně by se měl dívat...aby z toho taky něco měl.
Alex: Pšt, už ani slovo.
Tom: Miluj se se mnou...chci tě. (pořádně ho na sebe zmáčkne a polibky mu opětuje co nejvášnivěji, rukou mu zatím mapuje jeho tělo, bez trička mu to vážně sluší víc)
Ta noc bylo to nejkrásnější, co kdy Tom zažil. Alex uměl být velmi jemný, ale při tom tolik vášnivý, až se mu vařila krev v žilách. Jeho plyšový oslík brzy zmizel pod náporem ostatního oblečení, které na něj se smíchem naházeli. Cítil Alexovi ruce, jak klouzaly po jeho těle, mírně rudnul, jako kdyby to bylo poprvé. Ale tolik po něm toužil, po tom aby si ho vzal, aby byl jeho. Odevzdal mu celé své tělo v horečnaté touze cítit ho uvnitř svého těla. Byl netrpělivý a Alex se mu smál.
Po chvíli ztrácel pojem o čase, nebo prostoru, cítil jen Alexovo tělo, cítil jeho vůni, kterou měl tak rád, slyšel bít splašeně jeho srdce, které si ukradl pro sebe.
Alex se ho snažil, co nejvíce uvolnit, připravit ho, ale nakonec se na to oba vykašlali, ta zvířecí touha je oba přemohla. Trochu to bolelo, ale Tom mu slastně vycházel vstříc, chtěl mu dokázat, jak moc po něm toužil, celé ty dny. Ukazoval mu, co se mu zdálo v těch vzrušujících snech, které ho nenechávaly klidným. Vše bylo nádherné a dokonalé. Tom nechtěl, aby to někdy skončilo... to spojení jejich těl.
Vzpomínal si, jak se po milování k sobě pevně tiskli, jak ho nechtěl propustit ze svého těla... Milovali se pak znovu, ale tentokrát to bylo jiné, více mazlivé. Divoká touha už byla ukojena, teď přišel čas na poznávání vlastních těl, zkoumat, co se tomu druhému líbí. Kde má sevřít, kde zatahat. A Tom byl dobrý student, učil se velmi rychle. Nemohl se Alexe nabažit. Už v něm nebyla žádná tíha, ani vina, smířil se s tím, že Alex je jeho a hodlal si ho hájit.
Nevěděl, jestli to bude fungovat, nikdy takovýhle vztah neměl, vydrží se nepovraždit v tomhle bytě? Žít spolu byl velký krok, ale chtěl ten krok udělat, zkusit to. Bude se hold muset snažit... možná trochu lhal, možná se pokusí nebýt tak otravný.
KONEC
Žádné komentáře:
Okomentovat