Tak jste se dočkali další neděle a tím pádem i dalšího dílu. Myslím, že není třeba příliš dodávat. Tento díl je ještě pohoda klídeček. Ten příští už bude mnooohem horší... ale na to si jestě počkejte...
Tom: (Odlepí konečně oči od sebe a zahledí se do okna, kde už prosvítá slunce, dost vysoko na nebi, to spal tak dlouho? Připadá si pořádně rozlámanej, ta lekce botaniky mu dala zabrat...ne vlastně to Alex mu dal zabrat, ale nádherně)
Alex: (Už dávno vzhůru. Dokonce překonal sám sebe, takže připravil Tomovi překvapení... Snídani, teda spíš už oběd, až do postele. Jak zaregistruje, že se probudil, zmizí z ložnice a vrátí se s plným tácem. Odloží ho na stolek a přilehne si k němu.) Ahoj, moje šípková růženko... (A to skoro doslova, včera skončili v šípkovým keři. Ještě teď cítí ty škrábance.)
Tom: (No ten keř ani nekomentoval...jen ty kameny, no ale byla to zábava, rozšiřování nových vědomostí) Ahoj můj princi...ty musíš asi cítit hodně velký pocit viny, že mi neseš snídani až sem (normálně by ho z postele vykopal násilím, takže ho za to odmění pořádným polibkem)
Alex: Jen tak trošičku... To víš, v zápalu vášně nekoukám, kam tě povalím... (Zazubí se jako neviňátko.)
Tom: (Ne, že by mu to tak vadilo, ta vášeň byla společná a navíc, když se Alex rozvášní nejde odolat. Měl pocit. že ten keř asi zažije samovznícení) Vypadá to fakt chutně.
Alex: (Ten keř to spíš odnesl tak, že už na něm letos žádné šípky nebudou. Možná už nikdy.) Moje práce.
Tom: No vidím vidím. Tak hurá do toho a půl je snězeno. (Pustí se do jídla, hodně mu vyhládlo, tentokrát to není tak zlý a dokonce poživatelný).
Alex: (Pozoruje ho a má choutky, ale na jídlo to není. Nemůže se ho prostě nabažit.) Hele, princezno... (Přisune se blíž.) Víš ty co?
Tom: No co? (Kouká na něj celkem se zájmem, ten je fakt k neutahání a to se mu na něm líbí, ta živelnost a energie)
Alex: (Taky aktivní sportovec, energie je jeho druhé jméno.) Tak za prvé... ti na dnešek napíšu omluvenku, že ses nemohl učit, protože jsi musel sexuálně uspokojovat svého náročného přítele... a za druhé... blíží se tvoje narozeniny a naše výročí... Kontrolní otázka: Jak dlouho jsme už spolu?
Tom: (Překvapeně zamrká, omluvenku, uspokojování, neví co z toho je lepší. Pak se hraně zamyslí) Počkej...no, možná...dva roky, nebo tři? (schválně si z něj utahuje)
Alex: Ke kolikám narozeninám jsi mě dostal, hm? (Ví, že si jen hraje a hodlá mu v tom vyhovět.)
Tom: Už vím...jo bylo mi osmnáct (pamatuje si to, jako kdyby to bylo včera, tu první noc, to milování. I když se pak milovali tolikrát, nikdy na to poprvé nezapomněl)
Alex: Takže?
Tom: Matika mi nikdy nešla...ale asi to bude už pět let. (Sám tomu nemůže uvěřit, že jsou spolu tak dlouho. Ze začátku předpokládal, že se ho Alex za pár měsíců nabaží a zase si uloví nějakou jinou holku)
Alex: To je už hodno pořádné oslavy, že ano?
Tom: No asi jo. Chystáš něco speciálního? Teda kromě toho uspokojování? (Tu omluvenku si vážně vyžádá v přesném znění, jak ji říkal, to bude legrace vidět profesorův protáhlý obličej)
Alex: Víš, jak jsi kdysi říkal, že bys rád jednou bydlel ve velkém domě se zahradou, plotem, se psem a spoustou zvířátek?
Tom: To jsem říkal? (Má rád tenhle byt, i když zahrádka by byla fajn, když zjistil, jak Alex miluje zeleň, nasadí šípky, podle se tomu usměje) Jo, na to si vzpomínám, s Klárou jsme o tom vždycky snili, o velkém domě až vyrosteme, jak tam budou pobíhat zvířátka a děti a krysy...
Alex: Tak s Klárou, jo? Tohle ti teda nevěřím.
Tom: (Zašklebí se na něj, no jo. Možná trochu kecá, ale co) Jo to je asi sen většiny lidí ne?
Alex: Možná bych ti dovolil i ježky... (Pousměje se, sundá trenýrky a vsune se za ním pod peřinu.) Koupil jsem dům. Pro tebe.
Tom: (Zaujalo ho to sundavaní trenýrek, takže to o domě zaregistroval na půl ucha, jakmile mu to však v mozku cvaklo, málem na sebe vylil džus a začal kuckat) Co...cože si?
Alex: Koupil dům... Teda, prvně bych rád, abychom se na něj podívali spolu. A jestli se ti bude líbit, koupím ho.
Tom: (Vykulí na něj oči ve výrazu, jako kdyby se ho ptal, zda si z něj dělá dobrý den, nebo je dneska apríla) Ty si...to no, blázen. To mělo být to překvapení?
Alex: Samozřejmě, že ne.... Nekoupil bych dům, který by se ti nelíbil. Překvapení mám taky, ale až po státnicích, abys to pak nesváděl na mě.
Tom: Aha. (Chvíli kouká do snídaně, než ji odloží na stolek a přitáhne se k němu, aby mu viděl pořádně do očí) Hele...Alexi. Víš, já tě asi miluju.
Alex: Asi? (Pousměje se na něj a přitáhne ho k sobě.)
Tom: Asi určitě (omotá mu ruce kolem krku a dlouze ho políbí) Určitě tě miluju. Něco takového je...šílené. Ale dobře, chci ten dům vidět.
Alex: (Usměje se a stáhne ho pod sebe, důkladně zalehne.) Není to šílené, ale co když se rozrosteme, hm? Nějakou dobu už čekám, kdy přijdeš s tím, že jsem tě zbouchnul.. (Mrkne na něj.)
Tom: Fakt vtipný (udělá dost kyselý výraz, ale zalehnutý si připadá spokojený, když cítí jeho tělo. Jako samotný rarach se o něj otře mírně svým klínem) No tak nám bude dům celkem k ničemu...ale myslím, že rozrosteme.
Alex: (Chvíli kouká na ten jeho andělský ksichtík.) A teď vážně, Tome... Miluju tě, a chci po těch letech, co jsme spolu, udělat nějaký krok... Mohl by sis v domě třeba časem zařídit vlastní ordinaci.... Cokoliv, co budeš chtít...
Tom: (Dívá se na něj, jak na zjevení boží, klidně by si i popotáhnul tou radostí, jak se mu derou slzy do očí, něco tak krásnýho by nečekal) Já...já vím, taky to chci. (ještě to stvrdí kývnutím a pak mu schová ksichtík do hrudi, aby si ho tam mohl ošudlat)
Alex: (Lehne si vedle něj, a začne mu ty slzičky otírat.) Nefňukej, chci pro tebe to nejlepší. Takhle dlouho jsem s nikým nikdy nebyl. A vím, že s tebou už to je napořád.
Tom: (No to mu ještě dodá na tom dojetí, takže se rozfňuká už stoprocentně jako nějaká holka, ale snaží se přestat)
Alex: (Jen se tomu pousměje, Tom je takový trošku citlivější, ale to se mu právě líbí.) No, tak Tomí... Nechtěl jsem povolit stavidla, takhle se tu za chvilku utopíme.
Tom: (Začne mu bušit pěstičkou do hrudi, ale pak ho jen obejme) Jo...už dobrý, to ten průvan, víš.
Alex: Já vím. (Kývne přesvědčeně a stáhne si ho pořádně do náručí.)
Tom: Děkuju...(víc ani nemá potřebu říkat, doufá že Alex pochopí za co všechno mu děkuje, za to že je s ním, že ho miluje)
Alex: Já děkuju tobě. (Pevně ho obejme.)
Tom: Roztažený v posteli si hraje s oslíkem, kterého dostal před pěti lety, pořád ho má a nedá na něj dopustit) Ten dům je vážně krásnej. Dole by mohla být ordinace, taky menší tělocvična, nahoře ložnice, pracovna, klidně i pokoj pro hosty...ale není pro nás moc velkej?
Alex: (Pozorně ho sleduje, na toho pitomého plyšáka už léta žárlí.) Nemyslím si... aspoň bude dost prostoru. (Přemýšlí, že mu to zvíře rozcupuje na kousky.) Ale to přízemí je fakt nádherný... Všiml sis v obýváku toho krbu? Dokážu si živě představit, no... A ty pozemky kolem jsou dokonalé. Mohl by tam být klidně i bazén.
Tom: Bazén? (To ho zaujme a položí oslíka) No...to už budem jak nějací boháči z předměstí. A co sis představil s tím krbem? (no nějaký nápad má...ale že by Alex měl takové představy?)
Alex: No jasně, na léto by to bylo fajn... a nechci nic velkého, jen tak na schlazení... (Odstrčí oslíka do bezpečné vzdálenosti, spíš ho skopne z postele a přisockuje se k Tomovi.) Co myslíš, že jsem si představil? Je to absurdní, stává se ze mě nehorázný romantik.
Tom: (Obejme ho kolem pasu a natiskne na jeho tělo) Jo? Tak romantik? Víš, že to je degenerace? Stárneš (píchá mu prstem do hrudi jak děd vševěd) Představil sis vášnivé milování, na pozadí plápolající oheň v krbu, možná nějaká kožešina na zemi...
Alex: Naprosto správně... (Kývne.)
Tom: Já to věděl. Ale to není tak špatná představa. (hladí ho rukou po hrudi) To uděláme.
Alex: No, to rozhodně není. Už jen kvůli tomu krbu ten dům chci. (Zasměje se.)
Tom: Fajn, tak dobře. Líbí se mi, vybral si dobře. (stejně ale je zamyšlený, takový dům musí být velká investice)
Alex: Nebo snad máš vyhlídnutý jiný?
Tom: Jiný? Ne, to nemám (stulí se k němu) Bude drahý co?
Alex: Podle toho, jak se na to díváš...
Tom: Normálně z hlediska lidského a peněžního...(připadá si v takových chvílích jako vydržovaná milenka)
Alex: Tak z tohohle hlediska... hm, tak zase levný nebyl. Ale můžu si to dovolit. Nechceš po mě přesnou cifru, že ne?
Tom: Radši ne (by ho mohla ranit mrtvice) No dobře...tak už o tom nebudem mluvit. Kdy bude k mání?
Alex: V podstatě hned. (Natáhne se pro mobil.) Mám tomu agentovi zavolat, že ho teda bereme nebo se chceš kouknout na nějaké jiné ještě?
Tom: Já nevím...co myslíš ty? Mě se líbil, on jako by říkal, že nás chce, dovedl jsem si nás tam představit.
Alex: V tom případě je to jasné. (Pousměje se a tomu chlápkovi zavolá.)
Tom: (Sleduje ho a kreslí mu na hrudi kolečka, asi je to tak dobře. Je to velký krok, ale i jejich vztah už přežil hodně věcí. Jsou spolu už dlouho)
Alex: (Zaklapne mobil.) A je to... Kdy se chceš stěhovat?
Tom: To jde tak rychle? (kouká na něj a vytáhne se pro polibek, chvíli si hraje s jeho jazykem) Brzo.
Alex: Já spíš myslel, jestli předtím nebo až po státnicích. (zasměje se) aby si se nerozptyloval
Tom: Jo tak...no radši až po státnicích, já bych pak...nic nenašel a nemohl se učit. Takže ještě pár dní.
Alex: Dobře. (Usměje se a líbne ho.) Chceš se učit radši?
Tom: Dneska ještě ne...chci dělat něco jiného...třeba se milovat?
Alex: A až prolítneš? Tak to bude na nadrženého přítele? (Rozesměje se a stáhne ho pod sebe.) To se mi teda moc nezamlouvá.
Tom: Neprolítnu...snad. Musíš mi trochu věřit hm?
Alex: Ale já ti věřím. (Políbí ho.) Vím, že ty to zvládneš.
Tom: (Usměje se na něj a polibky vrátí) Chci si užít poslední krásnou noc jako student.
Alex: Dobře teda, studente... (Začne mu olíbávat krk.) Pak už budeš zodpovědný nestudent a žádné krásné noci nebudou...
Tom: No to ne...jako noci budou, ale už budu...no asi pracující lid? (začne se smát, navíc ho Alex lechtá)
Alex: Hele ty pracující lide, nehihněj se.
Tom: Promiň já...já už nebudu (uklidní se a jen zavře oči, vychutnává si ty polibky)
Alex: A až uděláš ty státnice, tak tě někam vezmu za odměnu. Kam by ses rád podíval? (Pokračuje polibky níž.)
Tom: (Něco spokojeně zamumlá a projede mu vlasy rukou) Kamkoliv s tebou...vlastně je mi to jedno.
Alex: Tak určitě máš nějaké přání...
Tom: Ani ne...nic mě nenapadá. Nikdy jsme moc nejezdili na prázdniny nebo na výlety, nebyl na to čas.
Alex: Ale teď bude. Nebo musíš do té práce nastoupit hned po státnicích?
Tom: No to nemusím. Vlastně mám dva týdny čas než to tam budou mít dostavěné.
Alex: Výborně. Tak kam bys rád? Hm?
Tom: Mám nějaké možnosti výběru? Třeba na měsíc, nebo na dno oceánu...nebo do vulkánu sopky?
Alex: Trochu rozumně, Tome...
Tom: Já fakt nevím...vlastně se mi ani nikam moc nechce.
Alex: Opravdu? No dobře... tak budeme zařizovat aspoň dům.
Tom: Jo s tím bude určitě hodně práce. (zívne si jak se mu otvírá tlamička) Kam si mi dal Oslíka?
Alex: Já ti nestačím? (Zeptá se pohoršeně.)
Tom: (Protočí oči) Žárlíš na Oslíka? Ale on se mnou nemá milostný poměr jako ty...(začne se smát a přitulí se teda k Alexovi)
Alex: Nežárlím, ale zvířata do postele nepatří. Stačí, že tu mám tebe. (Přítáhne si ho blíž.)
Tom: Nejsem zvíře...(zamumlá už polospící) Hezky hřeješ...teplo.
Alex: (Už dávno vzhůru. Dokonce překonal sám sebe, takže připravil Tomovi překvapení... Snídani, teda spíš už oběd, až do postele. Jak zaregistruje, že se probudil, zmizí z ložnice a vrátí se s plným tácem. Odloží ho na stolek a přilehne si k němu.) Ahoj, moje šípková růženko... (A to skoro doslova, včera skončili v šípkovým keři. Ještě teď cítí ty škrábance.)
Tom: (No ten keř ani nekomentoval...jen ty kameny, no ale byla to zábava, rozšiřování nových vědomostí) Ahoj můj princi...ty musíš asi cítit hodně velký pocit viny, že mi neseš snídani až sem (normálně by ho z postele vykopal násilím, takže ho za to odmění pořádným polibkem)
Alex: Jen tak trošičku... To víš, v zápalu vášně nekoukám, kam tě povalím... (Zazubí se jako neviňátko.)
Tom: (Ne, že by mu to tak vadilo, ta vášeň byla společná a navíc, když se Alex rozvášní nejde odolat. Měl pocit. že ten keř asi zažije samovznícení) Vypadá to fakt chutně.
Alex: (Ten keř to spíš odnesl tak, že už na něm letos žádné šípky nebudou. Možná už nikdy.) Moje práce.
Tom: No vidím vidím. Tak hurá do toho a půl je snězeno. (Pustí se do jídla, hodně mu vyhládlo, tentokrát to není tak zlý a dokonce poživatelný).
Alex: (Pozoruje ho a má choutky, ale na jídlo to není. Nemůže se ho prostě nabažit.) Hele, princezno... (Přisune se blíž.) Víš ty co?
Tom: No co? (Kouká na něj celkem se zájmem, ten je fakt k neutahání a to se mu na něm líbí, ta živelnost a energie)
Alex: (Taky aktivní sportovec, energie je jeho druhé jméno.) Tak za prvé... ti na dnešek napíšu omluvenku, že ses nemohl učit, protože jsi musel sexuálně uspokojovat svého náročného přítele... a za druhé... blíží se tvoje narozeniny a naše výročí... Kontrolní otázka: Jak dlouho jsme už spolu?
Tom: (Překvapeně zamrká, omluvenku, uspokojování, neví co z toho je lepší. Pak se hraně zamyslí) Počkej...no, možná...dva roky, nebo tři? (schválně si z něj utahuje)
Alex: Ke kolikám narozeninám jsi mě dostal, hm? (Ví, že si jen hraje a hodlá mu v tom vyhovět.)
Tom: Už vím...jo bylo mi osmnáct (pamatuje si to, jako kdyby to bylo včera, tu první noc, to milování. I když se pak milovali tolikrát, nikdy na to poprvé nezapomněl)
Alex: Takže?
Tom: Matika mi nikdy nešla...ale asi to bude už pět let. (Sám tomu nemůže uvěřit, že jsou spolu tak dlouho. Ze začátku předpokládal, že se ho Alex za pár měsíců nabaží a zase si uloví nějakou jinou holku)
Alex: To je už hodno pořádné oslavy, že ano?
Tom: No asi jo. Chystáš něco speciálního? Teda kromě toho uspokojování? (Tu omluvenku si vážně vyžádá v přesném znění, jak ji říkal, to bude legrace vidět profesorův protáhlý obličej)
Alex: Víš, jak jsi kdysi říkal, že bys rád jednou bydlel ve velkém domě se zahradou, plotem, se psem a spoustou zvířátek?
Tom: To jsem říkal? (Má rád tenhle byt, i když zahrádka by byla fajn, když zjistil, jak Alex miluje zeleň, nasadí šípky, podle se tomu usměje) Jo, na to si vzpomínám, s Klárou jsme o tom vždycky snili, o velkém domě až vyrosteme, jak tam budou pobíhat zvířátka a děti a krysy...
Alex: Tak s Klárou, jo? Tohle ti teda nevěřím.
Tom: (Zašklebí se na něj, no jo. Možná trochu kecá, ale co) Jo to je asi sen většiny lidí ne?
Alex: Možná bych ti dovolil i ježky... (Pousměje se, sundá trenýrky a vsune se za ním pod peřinu.) Koupil jsem dům. Pro tebe.
Tom: (Zaujalo ho to sundavaní trenýrek, takže to o domě zaregistroval na půl ucha, jakmile mu to však v mozku cvaklo, málem na sebe vylil džus a začal kuckat) Co...cože si?
Alex: Koupil dům... Teda, prvně bych rád, abychom se na něj podívali spolu. A jestli se ti bude líbit, koupím ho.
Tom: (Vykulí na něj oči ve výrazu, jako kdyby se ho ptal, zda si z něj dělá dobrý den, nebo je dneska apríla) Ty si...to no, blázen. To mělo být to překvapení?
Alex: Samozřejmě, že ne.... Nekoupil bych dům, který by se ti nelíbil. Překvapení mám taky, ale až po státnicích, abys to pak nesváděl na mě.
Tom: Aha. (Chvíli kouká do snídaně, než ji odloží na stolek a přitáhne se k němu, aby mu viděl pořádně do očí) Hele...Alexi. Víš, já tě asi miluju.
Alex: Asi? (Pousměje se na něj a přitáhne ho k sobě.)
Tom: Asi určitě (omotá mu ruce kolem krku a dlouze ho políbí) Určitě tě miluju. Něco takového je...šílené. Ale dobře, chci ten dům vidět.
Alex: (Usměje se a stáhne ho pod sebe, důkladně zalehne.) Není to šílené, ale co když se rozrosteme, hm? Nějakou dobu už čekám, kdy přijdeš s tím, že jsem tě zbouchnul.. (Mrkne na něj.)
Tom: Fakt vtipný (udělá dost kyselý výraz, ale zalehnutý si připadá spokojený, když cítí jeho tělo. Jako samotný rarach se o něj otře mírně svým klínem) No tak nám bude dům celkem k ničemu...ale myslím, že rozrosteme.
Alex: (Chvíli kouká na ten jeho andělský ksichtík.) A teď vážně, Tome... Miluju tě, a chci po těch letech, co jsme spolu, udělat nějaký krok... Mohl by sis v domě třeba časem zařídit vlastní ordinaci.... Cokoliv, co budeš chtít...
Tom: (Dívá se na něj, jak na zjevení boží, klidně by si i popotáhnul tou radostí, jak se mu derou slzy do očí, něco tak krásnýho by nečekal) Já...já vím, taky to chci. (ještě to stvrdí kývnutím a pak mu schová ksichtík do hrudi, aby si ho tam mohl ošudlat)
Alex: (Lehne si vedle něj, a začne mu ty slzičky otírat.) Nefňukej, chci pro tebe to nejlepší. Takhle dlouho jsem s nikým nikdy nebyl. A vím, že s tebou už to je napořád.
Tom: (No to mu ještě dodá na tom dojetí, takže se rozfňuká už stoprocentně jako nějaká holka, ale snaží se přestat)
Alex: (Jen se tomu pousměje, Tom je takový trošku citlivější, ale to se mu právě líbí.) No, tak Tomí... Nechtěl jsem povolit stavidla, takhle se tu za chvilku utopíme.
Tom: (Začne mu bušit pěstičkou do hrudi, ale pak ho jen obejme) Jo...už dobrý, to ten průvan, víš.
Alex: Já vím. (Kývne přesvědčeně a stáhne si ho pořádně do náručí.)
Tom: Děkuju...(víc ani nemá potřebu říkat, doufá že Alex pochopí za co všechno mu děkuje, za to že je s ním, že ho miluje)
Alex: Já děkuju tobě. (Pevně ho obejme.)
Tom: Roztažený v posteli si hraje s oslíkem, kterého dostal před pěti lety, pořád ho má a nedá na něj dopustit) Ten dům je vážně krásnej. Dole by mohla být ordinace, taky menší tělocvična, nahoře ložnice, pracovna, klidně i pokoj pro hosty...ale není pro nás moc velkej?
Alex: (Pozorně ho sleduje, na toho pitomého plyšáka už léta žárlí.) Nemyslím si... aspoň bude dost prostoru. (Přemýšlí, že mu to zvíře rozcupuje na kousky.) Ale to přízemí je fakt nádherný... Všiml sis v obýváku toho krbu? Dokážu si živě představit, no... A ty pozemky kolem jsou dokonalé. Mohl by tam být klidně i bazén.
Tom: Bazén? (To ho zaujme a položí oslíka) No...to už budem jak nějací boháči z předměstí. A co sis představil s tím krbem? (no nějaký nápad má...ale že by Alex měl takové představy?)
Alex: No jasně, na léto by to bylo fajn... a nechci nic velkého, jen tak na schlazení... (Odstrčí oslíka do bezpečné vzdálenosti, spíš ho skopne z postele a přisockuje se k Tomovi.) Co myslíš, že jsem si představil? Je to absurdní, stává se ze mě nehorázný romantik.
Tom: (Obejme ho kolem pasu a natiskne na jeho tělo) Jo? Tak romantik? Víš, že to je degenerace? Stárneš (píchá mu prstem do hrudi jak děd vševěd) Představil sis vášnivé milování, na pozadí plápolající oheň v krbu, možná nějaká kožešina na zemi...
Alex: Naprosto správně... (Kývne.)
Tom: Já to věděl. Ale to není tak špatná představa. (hladí ho rukou po hrudi) To uděláme.
Alex: No, to rozhodně není. Už jen kvůli tomu krbu ten dům chci. (Zasměje se.)
Tom: Fajn, tak dobře. Líbí se mi, vybral si dobře. (stejně ale je zamyšlený, takový dům musí být velká investice)
Alex: Nebo snad máš vyhlídnutý jiný?
Tom: Jiný? Ne, to nemám (stulí se k němu) Bude drahý co?
Alex: Podle toho, jak se na to díváš...
Tom: Normálně z hlediska lidského a peněžního...(připadá si v takových chvílích jako vydržovaná milenka)
Alex: Tak z tohohle hlediska... hm, tak zase levný nebyl. Ale můžu si to dovolit. Nechceš po mě přesnou cifru, že ne?
Tom: Radši ne (by ho mohla ranit mrtvice) No dobře...tak už o tom nebudem mluvit. Kdy bude k mání?
Alex: V podstatě hned. (Natáhne se pro mobil.) Mám tomu agentovi zavolat, že ho teda bereme nebo se chceš kouknout na nějaké jiné ještě?
Tom: Já nevím...co myslíš ty? Mě se líbil, on jako by říkal, že nás chce, dovedl jsem si nás tam představit.
Alex: V tom případě je to jasné. (Pousměje se a tomu chlápkovi zavolá.)
Tom: (Sleduje ho a kreslí mu na hrudi kolečka, asi je to tak dobře. Je to velký krok, ale i jejich vztah už přežil hodně věcí. Jsou spolu už dlouho)
Alex: (Zaklapne mobil.) A je to... Kdy se chceš stěhovat?
Tom: To jde tak rychle? (kouká na něj a vytáhne se pro polibek, chvíli si hraje s jeho jazykem) Brzo.
Alex: Já spíš myslel, jestli předtím nebo až po státnicích. (zasměje se) aby si se nerozptyloval
Tom: Jo tak...no radši až po státnicích, já bych pak...nic nenašel a nemohl se učit. Takže ještě pár dní.
Alex: Dobře. (Usměje se a líbne ho.) Chceš se učit radši?
Tom: Dneska ještě ne...chci dělat něco jiného...třeba se milovat?
Alex: A až prolítneš? Tak to bude na nadrženého přítele? (Rozesměje se a stáhne ho pod sebe.) To se mi teda moc nezamlouvá.
Tom: Neprolítnu...snad. Musíš mi trochu věřit hm?
Alex: Ale já ti věřím. (Políbí ho.) Vím, že ty to zvládneš.
Tom: (Usměje se na něj a polibky vrátí) Chci si užít poslední krásnou noc jako student.
Alex: Dobře teda, studente... (Začne mu olíbávat krk.) Pak už budeš zodpovědný nestudent a žádné krásné noci nebudou...
Tom: No to ne...jako noci budou, ale už budu...no asi pracující lid? (začne se smát, navíc ho Alex lechtá)
Alex: Hele ty pracující lide, nehihněj se.
Tom: Promiň já...já už nebudu (uklidní se a jen zavře oči, vychutnává si ty polibky)
Alex: A až uděláš ty státnice, tak tě někam vezmu za odměnu. Kam by ses rád podíval? (Pokračuje polibky níž.)
Tom: (Něco spokojeně zamumlá a projede mu vlasy rukou) Kamkoliv s tebou...vlastně je mi to jedno.
Alex: Tak určitě máš nějaké přání...
Tom: Ani ne...nic mě nenapadá. Nikdy jsme moc nejezdili na prázdniny nebo na výlety, nebyl na to čas.
Alex: Ale teď bude. Nebo musíš do té práce nastoupit hned po státnicích?
Tom: No to nemusím. Vlastně mám dva týdny čas než to tam budou mít dostavěné.
Alex: Výborně. Tak kam bys rád? Hm?
Tom: Mám nějaké možnosti výběru? Třeba na měsíc, nebo na dno oceánu...nebo do vulkánu sopky?
Alex: Trochu rozumně, Tome...
Tom: Já fakt nevím...vlastně se mi ani nikam moc nechce.
Alex: Opravdu? No dobře... tak budeme zařizovat aspoň dům.
Tom: Jo s tím bude určitě hodně práce. (zívne si jak se mu otvírá tlamička) Kam si mi dal Oslíka?
Alex: Já ti nestačím? (Zeptá se pohoršeně.)
Tom: (Protočí oči) Žárlíš na Oslíka? Ale on se mnou nemá milostný poměr jako ty...(začne se smát a přitulí se teda k Alexovi)
Alex: Nežárlím, ale zvířata do postele nepatří. Stačí, že tu mám tebe. (Přítáhne si ho blíž.)
Tom: Nejsem zvíře...(zamumlá už polospící) Hezky hřeješ...teplo.
Žádné komentáře:
Okomentovat