Tak a další kapitolka… Tahle mi teda dala zabrat… Podaří se Jackovi spolu s Viktorem uniknout? Nebo se snad dostanou do ještě většího průšvihu než teď? Jack se dozví, že s Viktorem to není jen tak… a co vy? Chcete to vážně vědět? Tak čtěte…
"Jak to jako myslíš? Fyzicky?" Jacka to trochu rozhodilo. Takhle odpověď se mu nelíbila a okamžitě se vrhl za pavoukem.
"Noooo." Protáhl Silion a tak tak uskočil. Taky z něj mohl být rozšláplý pavouk. Jack totiž nějak neřešil, že ho má pod nohama. Valil se dovnitř jako velká voda. "Řekněme, že tělo tu má."
"Jak to sakra myslíš, že tělo tu má?" Vyhrkl a vzápětí se zarazil. V místnosti panovalo sice totéž příšeří jako na chodbě, ale Jack už mu přivykl.
Ze začátku pořádně nechápal, co vidí. Vlastně to jeho mozek odmítal přijmout. Tohle přece nemohl být Viktor.
Silion prohopkal dovnitř a vyběhl na to, co označil jako Viktora. Jack jen civěl a civěl a civěl.
"Hodláš tam stát, solný sloupe? Nebo mi ho pomůžeš zase zapnout?"
V místnosti toho moc nebylo. Jackovi to nejvíc ze všeho připomínalo pitevnu. Nějak to celé tím obložením působilo jako pitevna. Oklepal se. Viktor, či spíše Viktorovo tělo, ležel na stole uprostřed místnosti. Vypadal mrtvěji než vepřová svíčková a vedlo od něj asi sto milionů různých kabelů, drátů a divných hadiček.
"Zap… zapnout?" Jackův mozek dost dobře nechápal. Viktor byl studený jako kus ledu, když mu sáhl na zápěstí, aby zkusil tep. Viděl v televizi, že se to tak dělá. Asi.
Silion se nějakým zázrakem vyškrábal až na Viktora a usadil se mu přímo na obličeji. Jacka to málem zabilo. Nějak si toho obra mezi pavouky představil na svém, nevinném spícím, obličeji a jeho zdravý rozum se začal vzdávat. Rychle zaklepal hlavou a soustředil se na Viktorovo ledové a tuhé zápěstí. "Je mrtvý."
"Hele, když vypneš počítač tak se o něm taky nedá říct, že je mrtvý. Možná tak metaforicky. Ale Viktor je prostě jen vypnutý."
"Ty zvíře pitomý, osminohý. Když člověk umře, tak už ho prostě nejde znovu…"
Pavouk, ač to nebyla skákavka a ani k tomu neměl přizpůsobené tělíčko, tak skočil. Dopadl Jackovi přímo na ruku, kterou držel Viktora. Jack na chvíli zkameněl. Stala se z něho živoucí zkamenělina a to se jeho druh vůbec nevyvinul před tolika lety, jak by se na slušnou zkamenělinu slušelo.
"Tys přišel o dost podstatnou informaci, koni." pavouk mu zatnul drápky do hřbetu ruky, na kterém se zřejmě hodlal uhnízdit. Aspoň Jackovi to tak připadalo. "Já jsem pavouk, ne zvíře, ne pitomý… s těma osmi nohama jsi měl pravdu, ale to je asi tak jediný. Tak na mě neciv a dělej. Zapni ho, ať odsud můžeme vypadnout."
"A jak sakra?" Vyštěkl Jack. "Jak mám zapnout člověka?"
"O jakém člověku to přesně mluvíš?" otázal se pavouk klidně.
"O jakém? Sakra, máš ho před sebou!"
"A kdes vzal tu blbost, že je Viktor člověk?" Zeptal se klidně pavouk a nožkou se podrbal… no, někde v místě, kde by měl nos, kdyby ho měl.
Jack otevřel a zase zavřel pusu. Pravděpodobně v té době mezi těmito dvěmi úkony měl být vtísněn ještě úkon jiný. To pouze za předpokladu, kdyby Jackův mozek nebyl přetížený. Pak by nejspíš něco řekl, možná i chytrého. Ale nic takového se nestalo. Neřekl nic chytrého ani nic hloupého. Nezmohl se na žádné slovo, ani citoslovce. Prostě na nic. Jen tam stál a civěl.
Pavouk protočil všechny oči. "On ti to neřekl, co?"
Jack stále mlčel. Pořád ještě jeho mozek bojoval s tou informací. Zasekl se, zavařil… Kdyby to bylo fyzicky možné, nejspíš by šla Jackovi i pára od uší, jak zuřivě se snažil jeho mozek pochopit těch pár slov. "On… není?"
"Samozřejmě, že ne. Vy lidé jste někdy hrozně tupí. Tak se už sakra prober a otevři mu hlavu. Musíš tam spojit dva drátky. Modrej a zelenej… a nebo že by to byl žlutej?" Pavouk chvíli vypadal zamyšleně. "Ne, modrej a zelenej. Na sto procent modrej a zelenej…. Hele, nebudeš zvracet, že ne?"
Jack mechanicky plnil to, co mu Silion diktoval. Připadal si jen jako loutka. Jeho mozek byl nebezpečně zavařený a toužil po odpočinku. Přepnul Jackovo tělo na autopilota a šel si dát kafe.
Silion trůnil Viktorovi na prsou a popisoval Jackovi, co a jak.
Když se Jackovi povedlo otevřít vrchlík Viktorovi hlavy, obrátil se mu žaludek. Ne proto, že by tam byl mozek a spousta takových těch nechutností, co by tam měla být. Tedy co by tam tak mělo být, pokud by se hrabal v lidské hlavě. Ve Viktorově hlavě byla spousta drátků, obvodů, koleček a různých udělátek. To ho možná vyděsilo ještě víc.
Povedlo se mu provést všechny operace a Viktor konečně otevřel oči.
"Huááááááááááááááá." Odskočil od něj, jako by dostal ránu.
Viktorovi trval jen zlomek vteřiny než jeho rychlé obvody vyhodnotili situaci. Sjel pohledem Jacka posadil se. Jeho pohled padl na pavouka, který se mu tak skulil do klína.
"Co TEN tu dělá?" vyplivl na Siliona.
Jack se zamračil a založil ruce na prsou, aby dodal svému postoji zlobný nádech.
"Nejspíš se přimotal k tomu, když si pro tebe přišli. Pokochal se krásou místní architektury a zase tě nahodil." Pavouk vydal bublavý zvuk, který měl být smíchem. Tedy s velkou pravděpodobností. Už jste snad někdy slyšeli nějakého pavouka upřímně se zasmát? "Není to moc velký hrdina, ale aspoň ruce má šikovný."
"To je jedno, ON tu nemá co dělat."
Jack vybublal. "Tak ON tu vlastně být vůbec nechtěl a taky ON odchází." Zavrčel a vypochodoval ze dveří a nedobrovolně zabrzdil o cosi, co se naráz a zničehožnic objevilo v jeho dráze. Bylo to měkké a chlupaté a tak nějak divně to zapáchalo. Zase nějaká odpornost. Co bude tohle? Medvěd?
Spletl se, medvěd to nebyl.
Seděl opět v té zatuchlé kobce a přemýšlel, co udělal špatně. Pálil ho bok a měl pocit, že mu upadne čelist. Možná neměl té chlupaté obludě říkat, že je odporná příšera. Kdo ví.
"Můžu ti teda říct, že jsi neuvěřitelně tupej." Ozval se povědomý hlas.
Jack vyskočil a zalitoval toho, píchlo ho v boku a na chvíli přišel o dech. "Pavouk?"
"Ne, panna Orleánská. Cos čekal?"
"Možná netopýra, Spidermane." Odsekl Jack.
"Být tebou, nechal bych si tu ironii od cesty. Lítáme v průseru. Teda, ty a Viktor. Mě nechytili. Kdybys nevyletěl jak šílenec, tak jsme mohli stihnout ještě zdrhnout. Ale ne, ty jsi uraženej."
Jack nafoukl tvář.
"Neházej na mě ty ksichty, jsi trotl."
"A ty zase odporná chlupatá zrůda."
Pavouk blýskl očima. "Být tebou, tak vymýšlím, jak se odsud dostat, protože na to už moc času není. Za chvíli se totiž budeš smažit někde v oleji nebo plavat s krokodýly."
"CO?"
"Myslíš, že jsi tu jen na dovolené? Oni se rádi zbavují nepohodlných lidí. A to ty zrovna jsi."
Jack ztěžka polkl. "Jak se odsud teda mám dostat?"
"Poraď si, génie. Já jsem jen odporná chlupatá… jak to bylo? Jo, zrůda."
"Ale mluvící a… inteligentní."
"Nemysli si, že to jen tak vyžehlíš…"
Žádné komentáře:
Okomentovat