Tak jsem tu zpět... Vrátila jsem se vám z dovolené opálená a nespálená a teď už zase pokračujeme s Vetřelcem... ještě bych vás ráda trošku navnadila, zrodil se mi v hlavě ještě jeden nápad a pokud bude Dah souhlasit a bude mít čas a chuť.... takže, možná po Vetřelci přijde povídka další... ale to bude ještě chvilku trvat...
Užijte si další dílek...
Tom: (Vleče se pomalu do bytu, bolí ho celý člověk a drží se za bok, asi jak mu do něj ten blbec kopal. Půl tváře mu hraje všema barvama, ale převládají odstíny fialové. Měl to tušit, že si na něj počíhají před školou. Nevěděl, že ten kluk, kterého na zápase florbalu nabaloval byl bratr jednoho z těch mlátičů. Vzpomíná si jen na tu první ránu, pak se mu zatmělo před očima)
Alex: (Sedí doma u počítače, na Skypu má Karolínu. Probírají spolu její školu. Zrovna mu nadšeně líčí, jak byla na praxi u soudu. Moc ho to nebaví, ale předstírá zájem.)
Tom: (Vrátí se do bytu a hned zamíří do koupelny, ty rány začínají pálit)
Alex: (Všimne si Toma a něco se mu a tom nezdá.) Karolíno, já se ozvu za chvilku, ano? Musím něco vyřešit. (Vypne to a jde ke koupelně. Ani se nenamáhá s klepáním, stejně mezi nimi panuje nevraživost od té poslední hádky.)
Tom: (Zrovna si omývá opatrně ten obličej, takže si ho nevšimne. Měl si dávat bacha a nic by se nestalo)
Alex: (Chvíli zůstane stát tiše u dveří. Jen si ho prohlíží.)
Tom: (Omyje si z toho štěrk, co posbíral do ran na zemi, dost to štípe, ale je chlap, to vydrží. Pak si všimne Alexe a celý ztuhne)
Alex: (Přejde k němu.) Co se ti... (Zadívá se na něj.) Kdo ti to udělal? (Zeptá se tvrdě.)
Tom: Dostal jsem hokejkou na florbale, nic to není. Opusť koupelnu, chci soukromí.
Alex: Myslíš si, že jsem blbej? (Vezme ho za bradu a natočí jeho obličej k sobě.) Tohle není od hokejky. A asi nehrajete na písku, co?
Tom: (Zasykne bolestí a snaží se svojí bradu vypáčit) A sejde na tom?
Alex: Sejde. Někdo tě ztloukl, co? (Nepustí ho. Je mu jasné, že nezůstalo jen u ran do obličeje. Druhou rukou mu povytáhne tričko.) Tohle je taky od hokejky, ne? (Zůstane koukat na modřinu na boku.)
Tom: (Snaží se tričko si stáhnout zpátky, je mu to trochu nepříjemné, když tak na něj kouká) Ne, to je od boty, spokojen? A přestaň mě tu vyslíkat (ta rána na boku pěkně bolí, ale snad nemá nic zlomeného, to by tak daleko nedošel)
Alex: Ještě jsem tě vysvlíkat nezačal. (Pustí bradu a to tričko z něj stáhne.) To až teď. Ukaž, kouknu se, jestli nemá něco zlomené. (Klekne si k němu.)
Tom: (Dost zrudne, jak ho tak sleduje a reflexivně udělá krok dozadu, už se nevzmůže na odpor, nebo na nějaké kousavé poznámky, když ho tak zrádně zbavil trička) Já... asi nemám.
Alex: (Natáhne se pro něj a přitáhne si ho zpátky. Začne mu opatrně prohmatávat bok.) Ne, nezdá se, že by to odneslo žebro. Ale můžeš mít nějaké vnitřní zranění. Jdeme do špitálu.
Tom: (Zrovna si začal kousat nervozně rty, jak na něj sahal, takže zapomněl poslouchat a nejdřív kývnul, pak se ale trochu probral) Špitál? To, to ne. Tam já nejdu.
Alex: Proč ne? (Postaví se a ještě si prohlídne jeho obličej.) Donesu ti na to led, jinak budeš zítra hodně opuchlý. Nebolí tě nic?
Tom: (Jen srdce, ale to nebude z té pranice) Ne nebolí mě nic, jen celý tělo (zaúpí a sedne si na vanu)
Alex: Kdo ti to udělal? (Sedne si k němu.)
Tom: Je to tak důležitý? (Sleduje ty svoje modřiny, ty mu teda dali)
Alex: Tohle jim nesmí projít.
Tom: Už se stalo. Prostě to neřeš, (Zvedne se z vany a tričko špinavé hodí do prádelního koše)
Alex: (Dívá se za ním.) Proč ti to udělali?
Tom: Asi jsem se jim nelíbil, kdo ví (pokrčí rameny a pak sykne, to bolelo, radši už nebude dělat podobné pohyby)
Alex: (Vstane a vezme ho za paži.) Měl by sis lehnout. Ulož se na pohovku, donesu ti nějaký led na ten obličej.
Tom: (Poslechne a odplouží se k pohovce, kde se natáhne skoro mrtvě. Neříká mu pravdu, ale nemusí vědět všechno. Stejně to, že je na kluky už asi ví, proto ho taky zmlátili)
Alex: (Donese pytlík s ledem a pak ještě pytlík s mraženou zeleninou. Led mu dá na obličej a zeleninu mu připlácne na bok.)
Tom: (Vydá neidentifikovatelný zvuk poraněného zvířete a připadá si jak obložený jídlem, ještě plátek citronu do pusy a olivu do pupíku a bude konzumovatelný)
Alex: Netvař se tak, než se vdáš, tak se to zahojí. (Zašklebí se na něj a sedne do křesla naprosti.)
Tom: Nehodlám se vdávat (řekne ostře, to si z něj dělá legraci nebo předstírá, že nic neví?)
Alex: Tak ženit?
Tom: Ani to ne. (Zašklebí se a dělá, že tam není, měl by chodit zmlácený častěji)
Alex: Nechceš něco k jídlu? (Dívá se na něj, tenhle pohled se mu vůbec nelíbí.)
Tom: Ani ne, nemám hlad. Ale trochu vody bych si dal
Alex: Dobře (Vstane a donese mu skleničku vody, podá mu ji přímo do ruky.)
Tom: (Nadzvedne se a vypije to, naštěstí utrpělo oko a tvář, zuby zůstali celé, měl štěstí, že si hlavu kryl rukama)
Alex: (Prohlíží si ho, vidí jak má otlučené ruce. Zamračí se. Tohle nebyl fér zápas, možná jich bylo víc.)
Tom: (Ani je nepočítal, ze začátku byly dva, pak asi tři, a dál už neví, připadalo mu to jako jeden chumel rukou a nohou) Karolíně ani muk.
Alex: Neřeknu jí nic. Měla by akorát strach. (Sedne si k němu.) Proč ti to udělali a řekni mi pravdu.
Tom: (Dívá se na něj a neví, jestli má jít s pravdou ven, nakonec si jen vzdychne) Protože jsem teplej. A na zápase florbalu jsem se bavil s bráchou jednoho z nich, jsme kamarádi. A jim se to nelíbilo, tak mě zmlátili, abych se k němu už nepřibližoval.
Alex: (Přikývne.) A zřejmě neví, co to je fér hra... Karolína o tom ví?
Tom: (Zavrtí hlavou) A ani se to nedozví, je ti to jasné?
Alex: Dokonale, něco takového bys jí měl říct sám.
Tom: Zatím to vědět nepotřebuje, k čemu. (Posune si sáček na boku)
Alex: Ale tajit bys to své sestře neměl. (Pokrčí rameny.) Ukaž. (Sehne se k němu a zvedne ten sáček.) Vypadá to ošklivě. Vážně tě nemám odvést do špitálu?
Tom: Ne, tam já nechci. (kouká na něj přivřenýma očima, na co to zase myslí, ten dnešní nášup mu asi nestačil, škoda, že z něj nevymlátili duši)
Alex: No dobře, ale jestli se ti udělá zle, tak okamžitě hlásit.
Tom: Rozkaz, šéfe (zamumlá trochu a rychle odvrátí pohled)
Alex: (Usměje se.) A teď mi řekni jména těch kluků.
Tom: Cože? Proč bych měl? (zamračí se na něj)
Alex: Dostanou lekci.
Tom: Od koho? Od tebe? Princ na bílém koni? (zasměje se tomu)
Alex: A proč ne? Jsem tvůj budoucí švagr.
Tom: (To ho až zamrazí, takže zůstane jen vyjeveně zírat) Švagr...vy, vy se chcete...brát?
Alex: Až Karolína dostuduje. Zatím jsme o tom moc nemluvili.
Tom: (O tomhle nepřemýšlel, takže to je pro něj novinka, zůstane jen tupě zírat) Aha
Alex: (Zajede mu rukou do vlasů.) Ty budeš za pár dní zase fešák, neboj.
Tom: (Ani necukne, jen na něj dál hledí a propaluje ho zvláštním pohledem) Můžu tě o něco poprosit?
Alex: Jistě, o co jde?
Tom: Nech toho (naráží na jeho ruku, rád by si to nechal líbit, ale je mu z toho ještě hůř)
Alex: Co máš na mysli?
Tom: (Už mu na to neodpoví, jen zavře oči)
Alex: (Trošku ho ještě rozdrbe, líbí se mu ten dotyk.)
Tom: (Nemá sílu už nic namítat, jen se mírně pousměje, přál by si, aby to bylo skutečné)
Alex: Odpočiň si, zítra nepůjdeš do školy. V tomhle stavu by ses tam neměl ukazovat.
Tom: Dobře (neodváží se oči otevřít)
Alex: Nebo chceš jít?
Tom: Ne (otevře na něj kukadla a sedne si, oba sáčky spadnou na zem, pak se mu prudce přisaje na rty, prostě musí, za to pohlazení)
Alex: (Překvapením se mu rozšíří zorničky. Chvíli svádí vnitřní boj. Nakonec vyhraje to, co by nikdy nepřipustil. Polibek mu opětuje.)
Tom: (Nemůže tomu uvěřit, líbá ho dál jak nejlíp umí a sedí naproti, sice si dost mačká bok, ale to je mu v tu chvíli jedno)
Alex: (Při polibku ho pomalu položí zpátky na pohovku a odtáhne se. Sebere ze země led a vrátí ho na postižená místa.) Odpočívej.
Tom: (Nechápe, proč se tak chová, proč mu nevynadá, nebo na něj neřve? Zmateně na něj kouká, ale už neprotestuje)
Alex: (Vynadá sobě v duchu, že se nechal tak unést. Nemůže se tu ocucávat s bratrem svojí přítelkyně. S muži už nechce nic mít, ne potom, co se stalo minule.)
Tom: (Dá si sáček na ksicht, aby mu nešlo vidět do očí, snaží se vzpamatovat, vždyť chodí s Karolínou, líbá ji...jak může, co to zase vyvádí. Ale bylo to silnější než on)
Alex: (Ano, bylo to silnější než on. Bylo to silnější než cokoliv. Vstane.) Kdybys něco potřeboval, zahulákej. (Zapadne do ložnice.)
Tom: (Po tváři mu sjede pár slz, ale maskuje to rozpuštěným ledem v sáčku, přetáhne si přes sebe mikinu, až později si uvědomí, že není jeho ale Alexe, takže ji radši zase vrátí)
Alex: (Padne na postel a okamžitě se do něj pustí jeho svědomí. Tohle nesmí dělat. Nesmí to dělat Karolíně, sobě a už vůbec ne tomu klukovi.)
Tom: (Zůstane tam ležet a nadává si do blbců, zase se zakoukal do někoho, koho nemůže mít)
Alex: (Měl by si nafackovat. Neměl s ním tyhle hry hrát, ale už je pozdě. Spadnul do toho. Zase.)
Tom: (Když ho líbal...bylo to tak krásný. Ale on chodí s Karolínou, chce si ji brát, nemá právo...dělat takové věci, i když chce)
Alex: (Pokusí se uklidnit, ale moc to nejde. Musí si s ním vyjasnit pár věcí. Dojde zpět do obýváku, ale nějak se nemá k tomu mluvit.)
Tom: (Třískne si sáček víc na obličej, už mu mrznou svaly. Rukou si sjede po hrudi až na ten bok) Zasloužil jsem si to (zašeptá tiše)
Alex: Proč si to myslíš?
Tom: (Lekne se ho a otočí se čelem raději ke gauči) Proto
Alex: To není žádný důvod. Odpověz mi, proč sis to zasloužil?
Tom: To je jedno. Proč si mi nevrazil, když jsem tě políbil? Ani poprvé, ani teď...tenkrát si byl opilej, to se dalo pochopit, ale teď už nejsi.
Alex: Mám tě tlouct za to, že projevuješ city? (Trochu se tomu zasměje, ale nezní to moc upřímně.) Už si se ptal...
Tom: (Moc mu nevěří, ale nemá odvahu se otočit) Měl bych odejít bydlet jinam.
Alex: (Zavrtí hlavou.) Kam bys šel?
Tom: To je jedno...pryč. Mám pár kamarádů tak...
Alex: To ne. Karolína chtěla, abych na tebe dal pozor. Nemusíš se bát, tohle se už opakovat nebude.
Tom: (K tomu se raději nevyjadřuje a přetáhne přes sebe jeho mikinu) Je mi zima
Alex: (Přehodí přes něj deku, ale zůstane sedět v křesle a dívat se na něj.)
Tom: (Přitáhne si i deku a dál k němu leží zády, neví jak to zvládne, s ním v jednom bytě, bude mít potřebu pořád dělat....no líbání)
Alex: (Opře se pohodlněji v křesle. Snaží se ovládnout, ale už se vrací jeho minulost.)
Tom: (Cítí jeho pohled, nakonec se k němu otočí čelem, není zbabělec, i když za tohle půjde do pekla. Pohled mu oplatí)
Alex: (Vpije se mu do očí.)
Tom: (Tentokrát pohledem neuhne, cítí se strašně maličkej, když na něj kouká)
Alex: (Pohled rychle stočí jinam.) Nechceš něco donést?
Tom: (Leda vibrátor...jen zavrtí hlavou a mlčí, jako kdyby si spolknul jazyk)
Alex: Dobře. Odpočívej. (Zůstane sedět.)
Tom: To dělám (Pronese tiše a obejme si deku)
Alex: (Neví co říct, tak se prostě jen zvedne. Přisedne si k němu a zajede mu rukou do vlasů, tohle je jen nevinné. To může.)
Tom: (Sleduje každý jeho pohyb, asi by se měl přivázat, aby zase nechtěl ho líbat, ale to gesto se mu líbí, takže se usměje)
Alex: (Úsměv mu opětuje.) Můžeme být přece kamarádi, nemusíme spolu válčit.
Tom: Nevím, jestli to půjde. (Je k němu upřímný. A dál sleduje jeho velké ruce)
Alex: Proč by to nešlo? (Ruku pomalu stáhne.)
Tom: (Pokrčí rameny) Nedovedu být hodnej
Alex: (Jen se usměje.) Ale dovedeš. Jen se toho bojíš.
Tom: Proč myslíš? Já tady studuju psycholigii. (zasměje se a trochu se zavrtí, pak si mu na klín vyhodí nohy, protože se tam oba nevejdou)
Alex: Copak já jsem nějaká podnožka? (Podívá se na něj, ale usmívá se.) A to přece nevadí, ty nemáš patent na rozum.
Tom: Škoda, bylo by to užitečný (snaží se moc nevrtět) Jednou až dostuduju...pozvu tě na sezení, třeba do manželské poradny (křivě se zašklebí)
Alex: Myslíš, že to budu potřebovat?
Tom: Nevím, možná (pokud dál bude líbat bratra své holky...respektivě jiný lidi své třeba ženy tak asi jo)
Alex: (On polibek jen opětoval.) Neřekl bych, ty se do toho přece vložíš, takže se ženit nebudu... nemám pravdu?
Tom: (Zpozorní, teď trochu nepochopil v jakém smyslu) Já...asi, ne.
Alex: (Řekl, že zařídí, aby se s Karolínou rozešli.) Přece nechceš, aby tvoje sestra byla se mnou, nebo se mýlím?
Tom: (Na chvíli o tom přemýšlí) Ne...já, asi nechci.
Alex: A to proč? Nejsem pro ni dost dobrý?
Tom: Přesně tak. (Nohou mu na klíně trochu zatřepe) A navíc se mi nelíbíš a nemám tě rád. (Uzavře svou řeč, které by nevěřilo ani tříleté dětsko)
Alex: Aha... a proto mě tu ocucáváš?
Tom: (Skoro vyskočí vztekle) Nezdálo se mi, že bys byl extra proti, tak radši mlč. (Jo on ho nepolíbil nikdy, takže to vypadá jako nějaké sexuální harašení nebo tak něco)
Alex: Ale já ti tu netvrdím, jak tě nesnáším...
Tom: Je mi to jasný, ani to tvrdit nemusíš. Půjdu si lehnout.
Alex: Co je ti jasné?
Tom: Že se mě chceš co nejdřív zbavit...to přání ti splním (zvedne se z pohovky, i když pomalu, jak ho kosti rozbolely)
Alex: To si myslíš? (Vstane.)
Tom: To je naprosto jasný (odšourá se až do pokoje)
Alex: (Sedí doma u počítače, na Skypu má Karolínu. Probírají spolu její školu. Zrovna mu nadšeně líčí, jak byla na praxi u soudu. Moc ho to nebaví, ale předstírá zájem.)
Tom: (Vrátí se do bytu a hned zamíří do koupelny, ty rány začínají pálit)
Alex: (Všimne si Toma a něco se mu a tom nezdá.) Karolíno, já se ozvu za chvilku, ano? Musím něco vyřešit. (Vypne to a jde ke koupelně. Ani se nenamáhá s klepáním, stejně mezi nimi panuje nevraživost od té poslední hádky.)
Tom: (Zrovna si omývá opatrně ten obličej, takže si ho nevšimne. Měl si dávat bacha a nic by se nestalo)
Alex: (Chvíli zůstane stát tiše u dveří. Jen si ho prohlíží.)
Tom: (Omyje si z toho štěrk, co posbíral do ran na zemi, dost to štípe, ale je chlap, to vydrží. Pak si všimne Alexe a celý ztuhne)
Alex: (Přejde k němu.) Co se ti... (Zadívá se na něj.) Kdo ti to udělal? (Zeptá se tvrdě.)
Tom: Dostal jsem hokejkou na florbale, nic to není. Opusť koupelnu, chci soukromí.
Alex: Myslíš si, že jsem blbej? (Vezme ho za bradu a natočí jeho obličej k sobě.) Tohle není od hokejky. A asi nehrajete na písku, co?
Tom: (Zasykne bolestí a snaží se svojí bradu vypáčit) A sejde na tom?
Alex: Sejde. Někdo tě ztloukl, co? (Nepustí ho. Je mu jasné, že nezůstalo jen u ran do obličeje. Druhou rukou mu povytáhne tričko.) Tohle je taky od hokejky, ne? (Zůstane koukat na modřinu na boku.)
Tom: (Snaží se tričko si stáhnout zpátky, je mu to trochu nepříjemné, když tak na něj kouká) Ne, to je od boty, spokojen? A přestaň mě tu vyslíkat (ta rána na boku pěkně bolí, ale snad nemá nic zlomeného, to by tak daleko nedošel)
Alex: Ještě jsem tě vysvlíkat nezačal. (Pustí bradu a to tričko z něj stáhne.) To až teď. Ukaž, kouknu se, jestli nemá něco zlomené. (Klekne si k němu.)
Tom: (Dost zrudne, jak ho tak sleduje a reflexivně udělá krok dozadu, už se nevzmůže na odpor, nebo na nějaké kousavé poznámky, když ho tak zrádně zbavil trička) Já... asi nemám.
Alex: (Natáhne se pro něj a přitáhne si ho zpátky. Začne mu opatrně prohmatávat bok.) Ne, nezdá se, že by to odneslo žebro. Ale můžeš mít nějaké vnitřní zranění. Jdeme do špitálu.
Tom: (Zrovna si začal kousat nervozně rty, jak na něj sahal, takže zapomněl poslouchat a nejdřív kývnul, pak se ale trochu probral) Špitál? To, to ne. Tam já nejdu.
Alex: Proč ne? (Postaví se a ještě si prohlídne jeho obličej.) Donesu ti na to led, jinak budeš zítra hodně opuchlý. Nebolí tě nic?
Tom: (Jen srdce, ale to nebude z té pranice) Ne nebolí mě nic, jen celý tělo (zaúpí a sedne si na vanu)
Alex: Kdo ti to udělal? (Sedne si k němu.)
Tom: Je to tak důležitý? (Sleduje ty svoje modřiny, ty mu teda dali)
Alex: Tohle jim nesmí projít.
Tom: Už se stalo. Prostě to neřeš, (Zvedne se z vany a tričko špinavé hodí do prádelního koše)
Alex: (Dívá se za ním.) Proč ti to udělali?
Tom: Asi jsem se jim nelíbil, kdo ví (pokrčí rameny a pak sykne, to bolelo, radši už nebude dělat podobné pohyby)
Alex: (Vstane a vezme ho za paži.) Měl by sis lehnout. Ulož se na pohovku, donesu ti nějaký led na ten obličej.
Tom: (Poslechne a odplouží se k pohovce, kde se natáhne skoro mrtvě. Neříká mu pravdu, ale nemusí vědět všechno. Stejně to, že je na kluky už asi ví, proto ho taky zmlátili)
Alex: (Donese pytlík s ledem a pak ještě pytlík s mraženou zeleninou. Led mu dá na obličej a zeleninu mu připlácne na bok.)
Tom: (Vydá neidentifikovatelný zvuk poraněného zvířete a připadá si jak obložený jídlem, ještě plátek citronu do pusy a olivu do pupíku a bude konzumovatelný)
Alex: Netvař se tak, než se vdáš, tak se to zahojí. (Zašklebí se na něj a sedne do křesla naprosti.)
Tom: Nehodlám se vdávat (řekne ostře, to si z něj dělá legraci nebo předstírá, že nic neví?)
Alex: Tak ženit?
Tom: Ani to ne. (Zašklebí se a dělá, že tam není, měl by chodit zmlácený častěji)
Alex: Nechceš něco k jídlu? (Dívá se na něj, tenhle pohled se mu vůbec nelíbí.)
Tom: Ani ne, nemám hlad. Ale trochu vody bych si dal
Alex: Dobře (Vstane a donese mu skleničku vody, podá mu ji přímo do ruky.)
Tom: (Nadzvedne se a vypije to, naštěstí utrpělo oko a tvář, zuby zůstali celé, měl štěstí, že si hlavu kryl rukama)
Alex: (Prohlíží si ho, vidí jak má otlučené ruce. Zamračí se. Tohle nebyl fér zápas, možná jich bylo víc.)
Tom: (Ani je nepočítal, ze začátku byly dva, pak asi tři, a dál už neví, připadalo mu to jako jeden chumel rukou a nohou) Karolíně ani muk.
Alex: Neřeknu jí nic. Měla by akorát strach. (Sedne si k němu.) Proč ti to udělali a řekni mi pravdu.
Tom: (Dívá se na něj a neví, jestli má jít s pravdou ven, nakonec si jen vzdychne) Protože jsem teplej. A na zápase florbalu jsem se bavil s bráchou jednoho z nich, jsme kamarádi. A jim se to nelíbilo, tak mě zmlátili, abych se k němu už nepřibližoval.
Alex: (Přikývne.) A zřejmě neví, co to je fér hra... Karolína o tom ví?
Tom: (Zavrtí hlavou) A ani se to nedozví, je ti to jasné?
Alex: Dokonale, něco takového bys jí měl říct sám.
Tom: Zatím to vědět nepotřebuje, k čemu. (Posune si sáček na boku)
Alex: Ale tajit bys to své sestře neměl. (Pokrčí rameny.) Ukaž. (Sehne se k němu a zvedne ten sáček.) Vypadá to ošklivě. Vážně tě nemám odvést do špitálu?
Tom: Ne, tam já nechci. (kouká na něj přivřenýma očima, na co to zase myslí, ten dnešní nášup mu asi nestačil, škoda, že z něj nevymlátili duši)
Alex: No dobře, ale jestli se ti udělá zle, tak okamžitě hlásit.
Tom: Rozkaz, šéfe (zamumlá trochu a rychle odvrátí pohled)
Alex: (Usměje se.) A teď mi řekni jména těch kluků.
Tom: Cože? Proč bych měl? (zamračí se na něj)
Alex: Dostanou lekci.
Tom: Od koho? Od tebe? Princ na bílém koni? (zasměje se tomu)
Alex: A proč ne? Jsem tvůj budoucí švagr.
Tom: (To ho až zamrazí, takže zůstane jen vyjeveně zírat) Švagr...vy, vy se chcete...brát?
Alex: Až Karolína dostuduje. Zatím jsme o tom moc nemluvili.
Tom: (O tomhle nepřemýšlel, takže to je pro něj novinka, zůstane jen tupě zírat) Aha
Alex: (Zajede mu rukou do vlasů.) Ty budeš za pár dní zase fešák, neboj.
Tom: (Ani necukne, jen na něj dál hledí a propaluje ho zvláštním pohledem) Můžu tě o něco poprosit?
Alex: Jistě, o co jde?
Tom: Nech toho (naráží na jeho ruku, rád by si to nechal líbit, ale je mu z toho ještě hůř)
Alex: Co máš na mysli?
Tom: (Už mu na to neodpoví, jen zavře oči)
Alex: (Trošku ho ještě rozdrbe, líbí se mu ten dotyk.)
Tom: (Nemá sílu už nic namítat, jen se mírně pousměje, přál by si, aby to bylo skutečné)
Alex: Odpočiň si, zítra nepůjdeš do školy. V tomhle stavu by ses tam neměl ukazovat.
Tom: Dobře (neodváží se oči otevřít)
Alex: Nebo chceš jít?
Tom: Ne (otevře na něj kukadla a sedne si, oba sáčky spadnou na zem, pak se mu prudce přisaje na rty, prostě musí, za to pohlazení)
Alex: (Překvapením se mu rozšíří zorničky. Chvíli svádí vnitřní boj. Nakonec vyhraje to, co by nikdy nepřipustil. Polibek mu opětuje.)
Tom: (Nemůže tomu uvěřit, líbá ho dál jak nejlíp umí a sedí naproti, sice si dost mačká bok, ale to je mu v tu chvíli jedno)
Alex: (Při polibku ho pomalu položí zpátky na pohovku a odtáhne se. Sebere ze země led a vrátí ho na postižená místa.) Odpočívej.
Tom: (Nechápe, proč se tak chová, proč mu nevynadá, nebo na něj neřve? Zmateně na něj kouká, ale už neprotestuje)
Alex: (Vynadá sobě v duchu, že se nechal tak unést. Nemůže se tu ocucávat s bratrem svojí přítelkyně. S muži už nechce nic mít, ne potom, co se stalo minule.)
Tom: (Dá si sáček na ksicht, aby mu nešlo vidět do očí, snaží se vzpamatovat, vždyť chodí s Karolínou, líbá ji...jak může, co to zase vyvádí. Ale bylo to silnější než on)
Alex: (Ano, bylo to silnější než on. Bylo to silnější než cokoliv. Vstane.) Kdybys něco potřeboval, zahulákej. (Zapadne do ložnice.)
Tom: (Po tváři mu sjede pár slz, ale maskuje to rozpuštěným ledem v sáčku, přetáhne si přes sebe mikinu, až později si uvědomí, že není jeho ale Alexe, takže ji radši zase vrátí)
Alex: (Padne na postel a okamžitě se do něj pustí jeho svědomí. Tohle nesmí dělat. Nesmí to dělat Karolíně, sobě a už vůbec ne tomu klukovi.)
Tom: (Zůstane tam ležet a nadává si do blbců, zase se zakoukal do někoho, koho nemůže mít)
Alex: (Měl by si nafackovat. Neměl s ním tyhle hry hrát, ale už je pozdě. Spadnul do toho. Zase.)
Tom: (Když ho líbal...bylo to tak krásný. Ale on chodí s Karolínou, chce si ji brát, nemá právo...dělat takové věci, i když chce)
Alex: (Pokusí se uklidnit, ale moc to nejde. Musí si s ním vyjasnit pár věcí. Dojde zpět do obýváku, ale nějak se nemá k tomu mluvit.)
Tom: (Třískne si sáček víc na obličej, už mu mrznou svaly. Rukou si sjede po hrudi až na ten bok) Zasloužil jsem si to (zašeptá tiše)
Alex: Proč si to myslíš?
Tom: (Lekne se ho a otočí se čelem raději ke gauči) Proto
Alex: To není žádný důvod. Odpověz mi, proč sis to zasloužil?
Tom: To je jedno. Proč si mi nevrazil, když jsem tě políbil? Ani poprvé, ani teď...tenkrát si byl opilej, to se dalo pochopit, ale teď už nejsi.
Alex: Mám tě tlouct za to, že projevuješ city? (Trochu se tomu zasměje, ale nezní to moc upřímně.) Už si se ptal...
Tom: (Moc mu nevěří, ale nemá odvahu se otočit) Měl bych odejít bydlet jinam.
Alex: (Zavrtí hlavou.) Kam bys šel?
Tom: To je jedno...pryč. Mám pár kamarádů tak...
Alex: To ne. Karolína chtěla, abych na tebe dal pozor. Nemusíš se bát, tohle se už opakovat nebude.
Tom: (K tomu se raději nevyjadřuje a přetáhne přes sebe jeho mikinu) Je mi zima
Alex: (Přehodí přes něj deku, ale zůstane sedět v křesle a dívat se na něj.)
Tom: (Přitáhne si i deku a dál k němu leží zády, neví jak to zvládne, s ním v jednom bytě, bude mít potřebu pořád dělat....no líbání)
Alex: (Opře se pohodlněji v křesle. Snaží se ovládnout, ale už se vrací jeho minulost.)
Tom: (Cítí jeho pohled, nakonec se k němu otočí čelem, není zbabělec, i když za tohle půjde do pekla. Pohled mu oplatí)
Alex: (Vpije se mu do očí.)
Tom: (Tentokrát pohledem neuhne, cítí se strašně maličkej, když na něj kouká)
Alex: (Pohled rychle stočí jinam.) Nechceš něco donést?
Tom: (Leda vibrátor...jen zavrtí hlavou a mlčí, jako kdyby si spolknul jazyk)
Alex: Dobře. Odpočívej. (Zůstane sedět.)
Tom: To dělám (Pronese tiše a obejme si deku)
Alex: (Neví co říct, tak se prostě jen zvedne. Přisedne si k němu a zajede mu rukou do vlasů, tohle je jen nevinné. To může.)
Tom: (Sleduje každý jeho pohyb, asi by se měl přivázat, aby zase nechtěl ho líbat, ale to gesto se mu líbí, takže se usměje)
Alex: (Úsměv mu opětuje.) Můžeme být přece kamarádi, nemusíme spolu válčit.
Tom: Nevím, jestli to půjde. (Je k němu upřímný. A dál sleduje jeho velké ruce)
Alex: Proč by to nešlo? (Ruku pomalu stáhne.)
Tom: (Pokrčí rameny) Nedovedu být hodnej
Alex: (Jen se usměje.) Ale dovedeš. Jen se toho bojíš.
Tom: Proč myslíš? Já tady studuju psycholigii. (zasměje se a trochu se zavrtí, pak si mu na klín vyhodí nohy, protože se tam oba nevejdou)
Alex: Copak já jsem nějaká podnožka? (Podívá se na něj, ale usmívá se.) A to přece nevadí, ty nemáš patent na rozum.
Tom: Škoda, bylo by to užitečný (snaží se moc nevrtět) Jednou až dostuduju...pozvu tě na sezení, třeba do manželské poradny (křivě se zašklebí)
Alex: Myslíš, že to budu potřebovat?
Tom: Nevím, možná (pokud dál bude líbat bratra své holky...respektivě jiný lidi své třeba ženy tak asi jo)
Alex: (On polibek jen opětoval.) Neřekl bych, ty se do toho přece vložíš, takže se ženit nebudu... nemám pravdu?
Tom: (Zpozorní, teď trochu nepochopil v jakém smyslu) Já...asi, ne.
Alex: (Řekl, že zařídí, aby se s Karolínou rozešli.) Přece nechceš, aby tvoje sestra byla se mnou, nebo se mýlím?
Tom: (Na chvíli o tom přemýšlí) Ne...já, asi nechci.
Alex: A to proč? Nejsem pro ni dost dobrý?
Tom: Přesně tak. (Nohou mu na klíně trochu zatřepe) A navíc se mi nelíbíš a nemám tě rád. (Uzavře svou řeč, které by nevěřilo ani tříleté dětsko)
Alex: Aha... a proto mě tu ocucáváš?
Tom: (Skoro vyskočí vztekle) Nezdálo se mi, že bys byl extra proti, tak radši mlč. (Jo on ho nepolíbil nikdy, takže to vypadá jako nějaké sexuální harašení nebo tak něco)
Alex: Ale já ti tu netvrdím, jak tě nesnáším...
Tom: Je mi to jasný, ani to tvrdit nemusíš. Půjdu si lehnout.
Alex: Co je ti jasné?
Tom: Že se mě chceš co nejdřív zbavit...to přání ti splním (zvedne se z pohovky, i když pomalu, jak ho kosti rozbolely)
Alex: To si myslíš? (Vstane.)
Tom: To je naprosto jasný (odšourá se až do pokoje)
Žádné komentáře:
Okomentovat