Kapitola dvacátá pátá - Psek

Ples pokračuje slibně... Army nalezne pseka, který se s ním po chvilce skamarádí... a Kaly... Kaly prožije svůj první polibek... znáte to, romatika, pak se přiblíží svými rty k jeho, teda vlastně naopak... a do toho tam přijde někdo, kdo je třetí do páru a z nastalé situace hodlá hodně těžit... tomu se říká smůla... a pak, trest za líbání princezny taky není zrovna příjemná záležitost... Kaly zase stojí před velikým problémem, ale naštěstí má svoje věrné kamarády Vládce... 

---

Akrod tančil s Alianou, Telron s Irael. Remi a Rengi se motali na druhé straně sálu a ostatní si v hloučku povídali. Efen se stále držel v blízkosti Kaly a nespouštěl ji z očí ani na vteřinku. Meril své snažení o tanec s princenou prozatím vzdal, protože vždy, když pro ni přišel, šla tancovat s někým z Vládců. Efen by si s ní také rád zatančil, ale neměl odvahu požádat ji o tanec.

"Hele, co je to tam pod tím stolem?" ukázal Army pod nejbližší stůl. Byl skoro celý zahalen, ale z pod ubrusu vykukoval malý chlupatý ocásek.

"Asi nějaký zvíře." oznámil mu nevzrušeně Liky a dál obdařoval svůdnými pohledy dívku na protější straně sálu.

Army neváhal a za chvíli zmizel pod oním stolem. Liky si poklepal na čelo a vyrazil na druhou stranu sálu.

"Sledujte! Liky jde nabalovat. Vsázím se, že neuspěje." tipoval Evry.

"Tak to souhlasím." přidal se k jeho názoru Aky.

Armyho pod stolem si přestali všímat a uzavírali sázky na Likyho. Kaly přestalo bavit poslouchat ty jejich řečičky a požádala Efena o tanec.

Efen rád souhlasil.

Na parketu ovinul Kaly ruku kolem pasu a přitáhl si ji k sobě, co nejblíže si troufnul. Tančili spolu hodně dlouho než se oba nabažili tance.

Army opatrně odhrnul ubrus a zalezl pod stůl. Ocitl se tak proti malému zvířátku, které se naježilo a výhružně na něj prskalo. Zářivá korálková očka si ho nedůvěřivě prohlížela a přikrčené tělíčko prozrazovalo, že se bojí a proto pouští hrůzu nebo se o to aspoň pokouší. Byla to taková roztomilá chundelatá kulička. Něco mezi myší, kočkou a malým štěnětem.

"Neboj se, drobečku. Nic ti neudělám." natáhl k tvorečkovi ruku, ale rychle ji s bolestným syknutím stáhl zpátky. Drobeček měl totiž ostré drápky a neváhal jich použít.

Army strčil poškrábaný prst do úst, aby částečně zmírnil bolest. Přemýšlel, jak se k němu dostat, aniž by utržil nějakou další ránu.

"No tak, mně se vážně nemusíš bát. Copak tady děláš, čiči?"

Tvoreček výhružně zaprskal a ucouvl o krok zpět.

"No tak, pojď ke mně, pseku." zkusil jiné oslovení. Tentokrát zabralo.

Zvířátko naklonilo hlavičku na stranu a udělalo krok němu.

"Takže ty jsi psek?" zeptal se nevěřícně, jakoby si myslel, že mu odpoví.

Psek přišel až k němu a dovolil, aby se Army dotkl jeho hebkého kožíšku.

"No, bezva. Všichni mi tvrdili, že neexistuješ a teď tě tady najdu. Ti budou čučet."

   Kaly se s Efenem chtěli vrátit k ostatním, ale hned za nimi byl Meril. Vyčíhl si tu chvíli, protože věděl, že teď už ho Kaly nemůže odmítnout.

"Smím poprosit o tanec, princezno? Už jste si zatančila se všemi Vládci i s tímhle vojáčkem, tak už se nemáte na co vymlouvat."

Kaly se na Efena smutně usmála a kývla na souhlas. Nemělo cenu odporovat a jeden tanec přece přežije.

Meril ji majetnicky sevřel v náručí. "Tohle si nezvykejte, má paní. Nesluší se odmítat svého budoucího manžela kvůli obyčejným lidem. Až se vezmeme, tak to přestane. To už budete patřit jenom mně."

"Pokud si vás ovšem vezmu." odpověděla mu s úšklebkem.

"Budete muset. Byla jste mi zaslíbená a jen já ten slib můžu zrušit. A to neudělám. Líbíš se mi a já vždycky dostanu to, co chci." odpověděl arogantně.

Kaly se začínala vařit krev. Co si ten idiot o sobě vůbec myslí?

"Co takhle zásnubní polibek? Tohle je přece zásnubní ples."

"Jenže se zasnubuje Akrod s Alianou a ne my dva. Tak si nech zajít chuť." zavrčela na něj. Tenhle protiva už ji začínal pěkně rozčilovat.

"Ale nebude to trvat dlouho a zasnoubíme se i my. Tak proč otálet s příjemnými věcmi?" zašeptal a přiblížil k ní svůj hezký obličej.

"Nikdy!" zvolala Kaly a vysmekla se mu z náruče. "Tebe si rozhodně nikdy nevezmu. To radši umřu."

"Budeš muset, krásko." odpověděl jí klidně a znovu ji popadl. "Nelíbí se mi, když mi utíkáš. Máš smůlu, ale za tím svým ochráncem teď rozhodně nepůjdeš. Budu se muset postarat, aby tě hlídal někdo jiný. Pokud se s ním budeš ještě stýkat, co třeba poslat ho do nějaké bitvy?" zeptal se jí a bylo slyšet pohrdání v jeho hlase.

Kaly mu chtěla odpovědět, ale hlas jí vypověděl službu. Cítila se uražená a ponížená. Chtěl poslat Efena do války. Jak si to může dovolit, hajzl?

Hudba dohrála a Kaly se konečně podařilo vyškubnout se mu z náručí. Přeběhla sálem k Vládcům. Bylo na ní znát, že ji někdo hodně rozčílil.

"Kaly, co se stalo?" zeptal se jí Fally.

"Nic, všechno je v pořádku. Jen už prosím nedovolte, abych s ním musela tančit." odpověděla zničeně. Opřela se o stěnu za sebou a zavřela oči. Přemýšlela, co bude dělat.

"Kaly, opravdu se nic nestalo?" zeptal se jí starostlivě Efen. "Udělal ti snad něco pan Meril?"

"Nechápu, jak o něm můžeš mluvit jako o panu Merilovi. Vždyť je to akorát arogantní nafoukanec. Nebudu ti vyprávět všechno, co mi řekl, ale ona toho stačí jen polovina, abych ho dokázala nenávidět do konce života." odpověděla, aniž by otevřela oči. Kdyby to udělala, určitě by se rozbrečela. Nejdřív se musela uklidnit.

Efen mlčel a upřeně na ni hleděl. Zajímalo by ho, co jí to Meril vlastně řekl.

"Jsem unavená, nejradši bych se vrátila do svého pokoje." řekla, když už se trochu uklidnila. "Půjdu se omluvit strýčkovi."

Telronovi se moc nelíbilo, že Kaly odejde z plesu dřív, ale když viděl její ztrápený obličej, bez ptaní ji pustil.

"Hezky si odpočiň, holčičko moje." políbil ji na čelo a poslal Efena, aby ji doprovodil.

Když odcházeli ze sálu všimla si ještě Merilova výrazu, který jí říkal: "Tohle je naposled, co tě tenhleten
hlídá."

Jen, co opustili sál a Efen zavřel dveře, se Kaly zastavila a pohlédla na něho.

"Proč se na mně tak díváš? Děje se snad něco?" zeptal se jí zkoumavě.

"Ne, nic. Jen mě tak napadlo, že jsem ti neřekla, že ti to dneska moc sluší. Hned by si mohl být védoda."

Efen se hořce usmál: "Škoda, že nejsem."

"Hm, to ano. Ty by si byl určitě lepší manžel než ten panák. Jak mě mohli zaslíbit Merilovi? Jak mi to mohli udělat?"

"Nikdo nemohl vědět, kým se stane. Všichni doufali, že to bude dobrý Čaroelf, a tohle nikdo nečekal. Tvůj otec pro tebe chtěl jen dobro. Určitě."

"Já vím, Efene, ale co mám teď dělat?"

Efen bezmocně pokrčil rameny. Tolik jí chtěl pomoci, ale nevěděl jak.

"Rád bych ti poradil, ale bohužel nevím co."

"To je v pořádku. Rozhodně se nemíním vzdát, ale kdyby mi to nevyšlo, tak…"

Efen ztěžka polkl. Věděl, co měla na mysli. "Určitě to vyjde. Vždycky je nějaká naděje. Byla by škoda, kdybys…"

Kaly se na něho smutně usmála, ale pak si vzpomněla na Merilova slova o Efenově osudu a z tváří jí odešla všechna barva. Smrtelně zbledla.

"Kaly, co se stalo?" vyděsil se Efen.

"Já…, Meril mi řekl, že zařídí, aby si odešel do nějaké bitvy, když budeš se mnou. On to udělá, cítím to."

Efen se usmál, přestože mu do smíchu nebylo, ale chtěl Kaly uklidnit.

"Co když se ti něco stane a už tě neuvidím?" zeptala se ho se slzami v očích.

"Bitev se nebojím. Jestli mě tam pošle, vrátím se v pořádku. Uvidíš."

"Ale za jak dlouho? Kdo mě bude hlídat?"

Napadlo ho, že asi proto se ho Meril potřebuje zbavit. Potřebuje volnou cestu ke Kaly. Možná pak navrhne, že ji bude hlídat on sám a to by pak… Znal jeho chování moc dobře a věděl, čeho je schopný.

"Už je pozdě a měla by si jít spát. Zítra něco vymyslíme. Poradíme se s Irael, určitě na něco přijde."

Kaly přikývla, ale něco jí říkalo, že Irael nic nevymyslí.

Army vzal pseka do náručí a vylezl z pod stolu. Proběhl sálem a ocitl se nepozorován na chodbě. Hodlal pseka prvně prozkoumat, než ho ukáže ostatním.

Na chodbě uviděl stát Kaly s Efenem. Vyšel druhým vchodem a tak ho nezpozorovali. Vypadalo, že je Kaly hodně smutná, ale na tu vzdálenost nedokázal určit o čem se baví. Rozhodl se oběhnout je a zamířit do svého pokoje. To se mu také nepozorovaně povedlo.

Efen doprovodil Kaly ke dveřím její komnaty. Dlouho spolu stáli přede dveřmi a Kaly neměla odvahu odejít. Možná, že Efena vidí naposled. Možná, že Remi má pravdu. Znamená pro ni víc, než si dokázala předtím přiznat. Nemůže jen tak odejít, když ho potom nejspíš ztratí.

Efen nebyl zrovna rád, že Kaly za chvíli zmizí v pokoji. Jestli bude Meril jednat rychle a jestli mu to vyjde, pak dnes vidí Kaly naposledy. Musí mu překazit jeho plány, prostě musí. Už kvůli ní.

Kaly se unaveně opřela o zeď a zavřela oči. Byla hodně unavená, ale nechtělo se jí nechat Efena na chodbě.

"Měla by si jít spát. Uvidíme se zítra."

"A co když ne?" vyslovila nahlas obavu, která trápila oba dva.

Na to neměl odpověď.

"Nechci o tebe přijít." přerušila ticho, které začínalo na chodbě panovat.

"Ani já ne." zašeptal a doufal, že ho neslyšela.

Doufal marně, slyšela ho dobře.

Usmála se.

Efen pochopil, že je prozrazen. "Neber to prosím jako urážku."

"Jako urážku? Vždyť si mě neurazil." rozesmála se. Najednou se jí veškeré obavy zdály hloupé. Meril je jen vévoda. Nemůže králi nakazovat koho poslat do bitvy. Navíc Telronovi na Efenovi záleželo, tak by si ním prvně promluvil a pak teprve jednal. A ikdyby ho Meril přesvědčil, tak Kaly má dost času na to, rozmluvit mu to.

"Proč se mi směješ?" zeptal se jí zklamaně.

"Nesměju se ti." ujistila ho a otevřela na chvíli oči. Měl tak zoufalý výraz.

Kaly se usmála. "Co je ti?"

"Nic, jenom…Měla by si už opravdu jít spát. Vypadáš hodně unaveně."

"A co když ti usnu tady na chodbě, protože do pokoje se mi nechce?" zeptala se ho a znovu zavřela oči.

Efen neodpověděl. Pravým bokem se opřel o zeď vedle Kaly a mlčky se na ni díval.

"Jsem unavená, ale spát se mi nechce. Nemůžu se tady hlídat s tebou? Slibuju, že na stráži neusnu."

Efen se usmál. "Můžeš."

"Jak se můžeš vyspat, když mě pořád hlídáš?" zeptala se ho.

"To je celkem jednoduché. Víš, jak spí elfové?"

"Aha, proto se mi povedlo vzbudit tě tenkrát v lese."

"Každý pohyb mě dokáže vzbudit." objasnil jí.

"Efene!"

"Ano?"

"Kdo jsi?"

"Jak to myslíš?" zeptal se jí.

"To, že si můj anděl zachránce vím, ale nikdy jsi nic neřekl o své rodině, odkud pocházíš?"

"Rád bych to věděl… Jsem nalezenec. Král mě našel a ujal se mě. Víc nevím."

"Nevěděla jsem." už pochopila, proč Efen mluví pořád o rodu.

"To nic."

Kaly otevřela oči. Zjistila, že Efen je téměř vedle ní. Díval se na ní smutnýma očima plnýma něhy.

"Promiň, nechtěla jsem ti ublížit." omluvila se a zlehka se dotkla jeho tváře. "Vím, jaké to je nevědět nic o svém původu."

"Už mi to nevadí. Zvykl jsem si. Vím, kdo jsem a to kým jsem byl už není podstatné." vzal její ruku do dlaní a políbil ji.

Kaly znovu zavřela oči. "Někdy si myslím, že bylo lepší nevědět, kdo jsem. Bylo to o hodně jednodušší."

Efen ji pravou rukou jemně hladil po tváři a v druhé svíral její dlaň. Už to nedokázal déle skrývat. Miloval ji.

Kaly se přisunula blíž a nechala se obejmout. Efen ji jemně sevřel v náručí a pohrával si s jejími dlouhými vlasy. Nechal si je probíhat mezi prsty.

"Mám tě rád, princezno moje." zašeptal a něžně ji políbil.

"To je pěkné. Tušil jsem to." ozval se před nimi Merilův hlas.

Efen sebou polekaně škubl a Kaly se vyděšeně podívala před sebe. Ne, nezdálo se jí to. Před nimi opravdu stál Meril a vítězně se usmíval.

"Myslím, že krále bude velice zajímat, co dělá velitel jeho gardy s jeho neteří. Nebude z toho nadšený a podle tradice tě čeká poprava, hošánku." ušklíbl se na Efena.

Kaly si začala vyčítat, že zůstala na chodbě a že kvůli ní…

"Co chceš?" štěkla na něho.

"Tebe!" odpověděl jí rázně. "Budu mlčet o tom, co jsem viděl. Nikdo se nedoví, že jste se tu muchlovali, ale za to si mě vezmeš. To je přece dobrá cena za jeho život." kývl směrem k Efenovi.

Efen se zatvářil odhodlaně: "Radši se nechám popravit, než bych dovolil, aby patřila tobě."

"Přijímám, ale dej mi trochu času. Zítra ti povím, jak jsem se rozhodla." odpověděla Merilovi.

"Dobře. Je moc hezké, že ho chráníš, ale jakmile svolíš k naší svatbě, tak toho ubožáka už nikdy neuvidíš. Dobrou noc, má paní." dodal ještě a políbil ji na tvář. Pak s vítězným úsměvem odešel do tmy.

"Kaly, proč si to udělala? Proč si souhlasila? Vždyť tě to zničí." zeptal se jí smutně.

"Byla to moje vina. Kdybych nezůstala tady, tak on by…" odpověděla odvážně, ikdyž se hodně bála. Meril byl schopný všeho.

"Víš, že to není pravda. Meril svoje slovo nikdy neplní. Jakmile si ho vezmeš, tak mě nechá stejně popravit, tak proč prodlužuješ moje utrpení?" zeptal se jí vyčítavě. Nesnesl by, vidět ji jako jeho ženu.

Kaly Efena objala. "Nevezmu si ho a tebe taky nikdo nepopraví. Mám nápad. Jen doufám, že vyjde. Věř mi!"

"Co chceš dělat?" zajímalo ho.

"Musíme najít Vládce. Bez nich se to nepovede. Pojď!" chytla ho za ruku a zamířila do sálu, odkud ještě zaznívaly zvuky plesu.

Měla štěstí. Ti, které potřebovala tam byli.

"Evry, Aky! Potřebuju nutně vaši pomoc."

"Vo co de?"
zabručel Evry.

"O život. Honem. Je to vážný."

V tu chvíli byli oba na nohou.

"Tak pojď!" chytl ji Evry a všichni čtyři vyšli ze sálu na chodbu. Zavřeli se v jedné z jednacích místností.

"Co se stalo?" zeptal se jí se zívnutí Evry a posadil se na stůl.

"Jde o to, že potřebuji, aby Aky změnil někomu paměť."

"To je dobrý, ale ještě to pořádně neumím. Proč bych to měl dělat?" zajímalo Akyho.

Kaly pohlédla na Efena. "Jde o to, že někdo viděl něco, co nesmí rozkecat."

"Kdo co viděl?" zajímalo Evryho. "A co v tom hraju za roli já?"

"Meril viděl nás dva, jak jsme se na chodbě…no, tak trochu… Pomůžete nám?" odpověděla Kaly.

"No, tak vás viděl a co?" nechápal Razzy.

"Jestli to rozkecá, tak Efena popraví." odpověděl za ně Evry, u kterého se opět začala projevovat jeho síla.

"No, sakra." ujelo Razzymu.

"Tak to je špatný. To si nemůžete dát pozor, aby vás někdo nenačapal?" pokýval Evry hlavou a zamyslel se. "Tak co s tím uděláme? Už vím. Kaly běž klidně spát. My se o to postaráme."

"Ale…"

"Věř nám, my to zvládnem, ale pro příště si fakt dávejte majzla."

Kaly přikývla. Na spaní neměla ani pomyšlení, přestože byla k smrti vyčerpaná.

Efen ji zavedl až k jejímu pokoji. Dlouho rozpačitě stáli přede dveřmi.

"Snad to zvládnou." prolomila po chvíli ticho.

"Kdyby se jim to přece jen nepovedlo, tak nepřijímej Merilovu dohodu. Je to poslední, co po tobě žádám. Slib mi to." zaprosil.

"To ti neslíbím." odmítla Kaly rázně. "Chceš po mně, abych ti podepsala rozsudek smrti a to neudělám."

"Kaly, nebuď tak paličatá. Chci tě chránit."

"To já tebe taky. Nechtěj to po mně." odmítla.

"Asi tě nepřesvědčím, co?"

"To se ti nepovede, tak to radši vzdej. Nechceš mě hlídat v pokoji?" zeptala se.

Efen se na ni nedůvěřivě usmál.

"Budu hodná, přísahám." oplatila mu úsměv. "A ty taky, ne?"

"Ale, co když…"

"Jestli se to klukům nepovede, tak budou mít pořádný podezření, když strávíš noc v mém pokoji a jestli se jim to povede, potom řeknu, že jsem měla hrozné noční můry a usnula jsem jenom, když jsem měla svého strážce u sebe. Což bude pravda, protože po dnešku to budou hodně ošklivé sny, tak nebudu ani lhát." vysvětlila mu.

Efen se usmál. "Tak dobře, ale jenom kvůli těm snům."

Kaly měla pravdu. Celou noc se budila, protože se jí zdálo pořád dokola o tom samém. O Efenově popravě. Jednou byl sen tak živý, že ji musel vzbudit. Křičela a plakala ze spaní. Efen ji pak držel v náručí a utěšoval ji a přesvědčoval, že žije. Trvalo dlouho než se zase uklidnila a usnula. Efen se pak vždy, jako čestný muž, vrátil na místo ke dveřím, kde opět upadl do svého elfího spánku.

Ráno se před Kalyným pokojem objevili Evry a Aky v dobré náladě. Zaklepali a vešli. Kaly už byla vzhůru a povídala si s Efenem.

"Dobrá zpráva!" zavolal na ně Evry. "Meril si už vůbec nic nepamatuje."

Kaly vyskočila a radostně svoje dva kamarády objala. "Jste skvělí."

"Dalo to pořádnou fušku, ale nakonec jsme to zvládli. Vymazali jsme mu celý ples a teď si nejspíš myslí, že to má z vína. No, nejsme geniální?"

"Určitě jste, Evry, ale… Můžete mi slíbit, že o tom nebudete s nikým mluvit?"

Evry si Kaly a Efena pobaveně změřil: "To se neboj. Přece nenecháme Efena kvůli takovýmu drobnýmu úletu popravit. I když …"

"To byl pořádnej úlet." přerušil ho Aky. "Jak vás mohla napadnout taková pitomost a ještě k tomu na chodbě? To jste nemohli zalízt do pokoje? Co kdyby vás nachytal třeba Telron?"

"Hele, Kaly. Nám do toho v zásadě nic není, ale je to pro vás nebezpečný, něco si spolu začínat." promluvil na ně zcela vážně Evry. "Až se vyřeší to s Aguomem a Akrod bude král, pak už to bude OK, ale teď jsme na dost šikmý ploše, už kvůli tomu tvýmu zasnoubení s Merilem, a rozhodně nebude skandál, kdy si princezna začne něco s vojákem bez původu, bez urážky, Efene, přestože se má brzy vdávat, vhodnej pro vnitrostátní politiku. Chápeš?" dokončil.

"Chápu, ale…" snažila se namítnout.

"Efene, měj rozum aspoň ty." zaúpěl Evry. "Pochop, že mezi váma teď nic být nesmí. Včera to byla jiná situace. Byl ples, skvělá nálada, tak vám to na chvíli popletlo hlavy, ale teď už je zase den a Kaly se bude zasnubovat."

Efen přikývl.

Kaly se na něho zaraženě podívala, ale pak vzdorně pohodila hlavou. "Máš pravdu, Evry. Asi to byl jen úlet, ale já se zasnubovat rozhodně nebudu."

"Bezva, že si rozumíme. Tak my jdeme. Uvidíme se později." rozloučili se s nimi a vyšli z pokoje.

"Tak jenom úlet?" zabručela Kaly a otočila se k Efenovi zády. "Evry by přesvědčil i mrtvého, že ještě žije."

"Má pravdu. Bylo to určitě tím plesem. Na chvíli jsem zapomněl, kdo doopravdy jsem."

"Efene, prosím, mlč. Tak tedy zapomeneme na to, co se včera stalo a budeme pokračovat, tam kde jsme skončili?" otočila se k němu, aby mu viděla do očí.

Efen pokrčil bezradně rameny. "Nevím, co to znamenalo pro tebe, pro mě to úlet nebyl. Ale Evry měl pravdu, nemáme na výběr."

"Tak teda na všechno zapomeneme. Úplně to vymažeme, protože nemáme na výběr? To chceš?"

"To je správné." odpověděl rozhodně, přestože si to nemyslel.

"Dobře." přikývla Kaly a políbila ho. "Tohle je naposledy."

Přikývl a vyšel z pokoje.